(pokračuje Grebeníček)
Chtěl bych položit ještě jednu otázku. Je v zájmu občanů, aby se území republiky stalo předpolím paktu vystavením prvnímu úderu možného válečného konfliktu? Chci také připomenout, že přistoupením k Severoatlantické smlouvě podle vůle vlády a České strany sociálně demokratické by Česká republika podléhala i jaderné strategii paktu. Z toho nepochybně vyplývá pro možný konflikt nebezpečí, že úder vedený proti českému předpolí paktu bude veden zbraněmi hromadného ničení.
Dámy a pánové, třetí otázkou, která je spojena s hledáním alternativ, se zajištěním míru a bezpečnosti, je otázka nákladů. Už dnes vláda pravice podřídila suverénní český stát požadavku stratégů NATO a zavázala se zvyšovat výdaje na obranu. V době, kdy země prodělává ekonomickou krizi a kdy neexistuje nebezpečí vojenského ohrožení státu, je třeba zodpovědně posuzovat výdej každé miliardy korun. Pro letošní rok vzrostl rozpočet resortu obrany, jak velmi dobře víte, o 22 %. Výdaje na školství a na kulturu zůstaly navzdory vysoké inflaci na úrovni roku loňského.
Ano, vlády pravice, stejně jako rozvracely zdravotnictví a uvedly do chaosu školství, se stejným úsilím rozvrátily armádu, zničily její bojeschopnost. To, co však dnes republika potřebuje především, je překonání ekonomické stagnace, zajištění ekonomického růstu, růstu produktivity práce a zvýšení konkurenceschopnosti českého zboží. Prioritou každé rozumné vlády, každé rozumné politické strany by za této situace byly investice do ekonomiky a do vzdělání.
Vlády České republiky, ať už šlo o vládu Václava Klause, nebo Josefa Tošovského, nás však přesvědčují, že pro tuto zemi a její občany je nejdůležitější věcí rozšíření Severoatlantické aliance, financování zbrojních programů.
Poslanecký klub KSČM takovou protinárodní politiku odmítá. Jistě, významné místo dáváme bezpečnosti země. Bezpečnost interpretujeme komplexně, nikoliv jen jako problém, zda vstoupit do NATO, či ne. Jde o místo České republiky v Evropě a ve světě. Kolektivní bezpečnost je nám nad členství v jednostranném paktu. NATO odmítáme jako relikt studené války a jsme pro kolektivní bezpečnostní systém na bázi Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Chceme snižovat, a nikoliv zvyšovat úroveň nasycenosti evropského prostoru zbraňovými systémy. Chceme rušit dělicí čáry, a nikoliv nové zavádět.
Tato země by navíc neměla brát na sebe v dnešní tíživé situaci nezdůvodnitelná břemena. Stručně řečeno, naši občané mohou mít byty, školy a nemocnice - anebo děla, tanky a letadla. Obojí současně nikoliv. Čemu dáváme přednost my, je všem jasné a opakovaně jsme to občanům sdělovali.
Na tomto místě chci zdůraznit: vstup České republiky do NATO a zvyšování zbrojních výdajů není nutností. Jde o účelový zájem vedení některých politických stran, které v tomto pochybném kroku hledají pojištění svých mocenských ambicí. Dokazují to jednoznačně slova generálního tajemníka NATO Javiera Solany, který prohlásil. Cituji: "Vy to chcete. Mohli jsme s vámi spolupracovat jako doposud na bázi dvoustranných smluv a žádné nové členy nepřijímat. Vy jste ale řekli, že chcete být členy, a my jsme s tím souhlasili. Byla to vaše iniciativa." Konec citátu.
Já si dovolím generálního tajemníka NATO doplnit. Touha vedení Unie svobody, ODS, Občanské demokratické aliance, KDU-ČSL a ČSSD podřídit zemi Severoatlantické alianci je nákladná politická hra, která je v rozporu se zájmy a potřebami občanů.
Poslanecký klub KSČM odmítá začleňování České republiky do NATO také proto, že existuje demokratičtější a podstatně méně nákladná alternativa zajištění bezpečnosti země. Nikoli cestou rozšiřování vojenského paktu NATO, ale cestou rozvíjení a posilování již zmíněné Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, cestou politických dohod o snižování stavu ozbrojených sil. Cestou vzájemně výhodné ekonomické, politické, vědecké a kulturní spolupráce všech lze nejefektivněji a nejlevněji zajistit růst důvěry a ovzduší porozumění, mír a bezpečnost v Evropě.
Navrhujeme, aby Poslanecká sněmovna přijala následující usnesení:
"Poslanecká sněmovna, vědoma si blízkosti předčasných voleb, odročuje v souladu s § 108 odst. 6 jednacího řádu jednání o přistoupení k Severoatlantické smlouvě, a to do doby přijetí ústavního zákona o referendu a po jeho realizaci."
Ano, je nezbytné orientovat se ve složitém předivu evropských vztahů. Víme, že se nelze bránit integračním procesům v ekonomice. Je ale možné posuzovat tyto procesy kritickým pohledem a učit se je hodnotit, předvídat jejich průběh a důsledky, snažit se je ovlivňovat. Jsme proti začlenění České republiky do NATO. Pokud ale k němu dojde, budeme připraveni ve spojenectví s dalšími občany České republiky vystupovat proti tomuto vojensko-politickému paktu, jeho přežilým praktikám, proti neúčelným nákladům na zbrojeni a proti šíření nedůvěry a napětí v Evropě.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Grebeníčkovi. Slovo má pan poslanec Frank. Připraví se paní poslankyně Čelišová.
Promiňte, pane poslanče. Faktická poznámka pan poslanec Hofhanzl.
Poslanec Čestmír Hofhanzl: Pane předsedo, dovolte mi faktickou poznámku. Karel Kryl téměř již před 30 lety ve své písni "Veličenstvo kat" zpíval: "Na rohu ulice vrah o morálce káže."
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Hofhanzlovi. Slovo má pan poslanec Frank.
Poslanec Václav Frank: Pane předsedo, kolegyně a kolegové, Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky začíná rozhodovat o jedné z nejzávažnějších otázek historie České republiky vůbec. Ještě nikdy toho nebylo tolik namluveno o potřebě zajištění bezpečnosti České republiky, jako to slyšíme z různých politických kruhů dnes. Už to samo o sobě vyvolává v našich občanech podezření, protože vstup České republiky do NATO u nás jistě někomu velice prospěje. Jednotlivcům i skupinám. A celku národa? Určitě ne. Domnívám se však, že základní otázkou pro nás je, zda skutečně dnes někdo bezpečnost České republiky ohrožuje. Proto bychom ji měli skutečně s plným vědomím odpovědnosti posoudit a dle tohoto rozhodovat. Při komplexním zvažování celkové situace však nevidím, že by nám teď nebo i v další časové perspektivě takové nebezpečí hrozilo. Pokusme se ještě jednou posoudit možné ohrožení České republiky společně, i když vím, že zřejmě většina z vás mně nehodlá naslouchat.
***