(pokračuje Rujbrová)
Očekávala bych možná od některých kolegů více invence, kdy respektuji jejich odmítavý postoj k návrhu zákona, ale snad by si k argumentaci měli připravit jiné materiály než ty, které jsou souhlasné.
Rozprava k návrhu zákona o registrovaném partnerství nasvědčuje tomu, že námitky, které tady proti tomuto návrhu zákona zazněly, lze soustředit do dvou skupiny, z nichž zejména prvou pokládám za poměrně závažnou. Jsou to námitky, které ať už otevřeně, nebo skrytě svědčí o naší toleranci - pokud se budu vyjadřovat mírně - a o nadřazenosti většiny nad menšinou - jestliže budu otevřenější.
V naší historii i v nás samých je zakódováno přesvědčení, že svět je určen pro většinu. Ať už jde o stále diskutovanou problematiku romské menšinové komunity, nebo v minulosti třeba o Židy nebo o Galileje, vždy jsme přesvědčeni o své pravdě, protože právě my patříme k průměru, pohybujeme se v rámci většinového názoru bez ohledu na to, jestli fyzikální, přírodní nebo společenské zákony o několik desítek nebo stovek let později prokáží případný opak.
Nevím, z čeho naše sebevědomí pramení, obzvlášť když z historického pohledu jsme se museli mnohokrát červenat. Dnes pod tíhou vědeckých poznatků velmi neradi připouštíme, že někteří naši spoluobčané se od nás odlišují a že svoji odlišnost neměli sami žádným způsobem možnost ovlivnit. Dokonce víme, že podle statistik těchto občanů není zanedbatelné množství. Přesto ale budeme trvat na tom, že jsou to právě oni, kteří jsou jiní, a že oni se musejí přizpůsobit většině.
Myslíme si, že naše tolerance je dostatečná, když zavíráme oči nad tím, když se odlišují, a netrestáme je za to, co sami ovlivnit nemohou. Ale je právě toto tolerance? Jde skutečně o právo vyjádřit menšinový názor? Uvědomujeme si, že každá menšina velmi citlivě vnímá právě rozdíl mezi verbální tolerancí a mezi legalizací? Zkusili jste se vcítit do postavení člověka, který je nucen vnímat to, že se liší a že je pouze tolerován? Nebo do postavení rodiče, příslušníka většiny, který zjistí, že jeho dítě musí strávit celý svůj život ve světě, který si přiznáváme, jen když musíme?
Návrh zákona o registrovaném partnerství nezmění sexuální orientaci lidí, kterých se dotýká. Měl by pouze reklamovat jejich rovnost před zákonem, jejich právo se lišit a garantovat také nejzákladnější jistoty, mezi které patří opora v legálním partnerovi a práva, která s tím souvisejí.
Druhá oblast námitek, které zde zazněly - a jsou obsaženy i ve vládním vyjádření - patří do kategorie "ano, ale". Zákon přiznává s výjimkou práva na výchovu dětí homosexuálním partnerům stejná práva, jako mají manželé. Vládní legislativci jistě dostatečně pochopili, že odkaz na práva manželů je zde pouze legislativní zkratkou, která umožňuje promítnout zákon o registrovaném partnerství do jiných platných norem, a to nejen do těch soukromoprávních. To, co vyznívá právě z podtextu, byť to není vždy řečeno otevřeně, nezpochybňuje ani tak soukromoprávní nároky případných registrovaných partnerů, ale jejich práva vůči státu, ať už jde o nároky z oblasti sociálního zákonodárství, nebo o jiné nároky.
Ptám se, proč by lidé, kteří žijí v trvalém svazku - a znovu zdůrazňuji, že nejde o svazek, který by byl zcela srovnatelný s manželstvím - tyto nároky mít neměli.
Námitky, které poukazují na možnost zneužití ze strany jiných než homosexuálních osob, jsou z větší části bezpředmětné. Zákon nepřipouští aplikaci na spojení druh a družka. Pro ty, kteří v rozpravě poukazovali právě na to, že vztah druh a družka zde není staven na roveň vztahu homosexuálních partnerů, chci pouze poznamenat, že vztah druh a družka je v našich některých právních předpisech preferován podobně jako vztah manželský právě na rozdíl od vztahu homosexuálního. Navíc druh a družka na rozdíl od homosexuálů mají možnost svůj svazek v manželství naplnit.
Skutečně se domníváte, že dva vdovci ve snaze vylákat od státu sociální dávky se veřejně a v rozporu se skutečností přiznají v naší společnosti ke své homosexuální orientaci? Nebo se domníváte - a někteří z vás to naznačovali - že by homosexuálové měli svoji homosexualitu prokazovat? V tom případě se ptám, jakým způsobem. A proč by ji potom neměli prokazovat heterosexuálové.
Akceptuji námitky, které poukazovaly na možnost zneužití tohoto zákona při získávání českého státního občanství. Pouze poznamenávám, že stejným způsobem lze zneužít i institutu manželství, ovšem v tomto návrhu zákona, který by teprve měl být projednáván ve výborech, lze poměrně jednoduchým pozměňovacím návrhem právě tuto oblast blíže upřesnit.
Nechci dlouho zdržovat tuto sněmovnu od - jak zde bylo také poukazováno - důležitějších věcí. Chtěla bych vám pouze říci, že v této chvíli nerozhodujete o přijetí návrhu zákona. Rozhodujete pouze o tom, jestli jsme, nebo nejsme ochotni se o právech menšin bavit.
Chtěla bych vám říci, že i vám nebo vašim dětem se mohou narodit děti s homosexuální orientací. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Rujbrové. Ptám se, zda chce vystoupit paní zpravodajka poslankyně Orgoníková. Ano.
Poslankyně Hana Orgoníková: Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, během rozpravy k návrhu zákona o registrovaném partnerství bylo cítit rozporuplné názory příčně politickými stranami. Bylo cítit i nechuť se tímto tématem seriózně zabývat. Můžeme strkat hlavu do písku, na situaci to nic nezmění.
Jde o naše spoluobčany, o lidi, kterým jejich dispozice, postoje a osobnostní charakteristiky neumožňují založit manželství a rodinu, a přesto chtějí žít v párovém vztahu. Vytvoření takového vztahu je založeno na vzájemné a souhlasné náklonnosti, emoční blízkosti a dlouhodobém přátelství. Tato forma poskytuje zúčastněným vzájemnou oporu i zajištění v krizových životních situacích i ve stáří a přispívá k dosažení a udržení integrity jedince.
Nazírání na homosexuální orientaci se v posledních desetiletích výrazně posunulo k tolerantnímu přístupu. Mělo by tedy být v celospolečenském zájmu, aby se tento relativně vysoký konsenzus společnosti na spolužití homosexuálních párů promítl i do naší legislativy.
Již jsem o tom hovořila v úvodu svého zpravodajského vystoupení a znovu opakuji: Tento zákon je zákonem o toleranci.
Pane předsedající, v rozpravě vystoupilo celkem 22 poslanců a poslankyň. Kromě podpory zákona padly návrhy na jeho zamítnutí, případě vrácení předkladatelům k přepracování. Navrhuji postupovat takto: Hlasovat nejdříve o návrhu na zamítnutí zákona. Pokud neprojde, hlasovat o vrácení zákona předkladatelům k přepracování. Pokud ani tento návrh nebude přijat, hlasovat o přikázání návrhu zákona k projednání ve výboru petičním, pro lidská práva a národnosti.
***