(pokračuje Payne)
Co se týče mezinárodních závazků, doporučuji ve všech čtyřech návrzích vypustit text, který zní: "anebo je-li třeba plnit mezinárodní závazky o společné obraně" a nahradit je slovy "anebo v důsledku mezinárodních závazků". Tím by měly být pokryty akce, které jsou konány pod mandátem OSN, nevyplývají ze žádného aliančního závazku, nevyplývají z povinnosti obrany, ale jsou to závazky, které vyplývají z jiných titulů mezinárodního práva.
Dále k článku 3. To je článek, který je zřizovací a v zásadě je v pořádku ve všech čtyřech návrzích. Pokud se týče článku 3 odst. 2, tak to je text, o kterém kolují nejrůznější fámy zde ve sněmovně a já si nejsem jist, jakým způsobem se do textu dostal. Je to opět odstavec, který má charakter poučky z učebnice politologie, že bezpečnost České republiky se zajišťuje rozvojem mírových, přátelských a mezinárodních vztahů. To je bezesporu odstavec, který patří do učebnice, skript pro vysoké školy hned pro první semestr, ale myslím, že je nadbytečný v ústavním zákoně, protože to skutečně do ústavního práva nepatří. Zase to nestanoví žádnou povinnost, žádnou sankci, je to článek nevymáhatelný, ale deklaratorní. Navrhuji tedy jeho vypuštění ve všech čtyřech verzích.
Článek 4 odst. 1 je ten nejpodstatnější, který myslím, že v zákoně musí být, ale k odst. 2 článku 4 vznáším jeden důležitý požadavek, který byl zahrnut do návrhu zahraničního výboru, leč myslím, že ne ve zcela správné podobě a také ne v té podobě, jak jsme ho už dokonce opakovaně ve výboru odhlasovali. V návrhu zahraničního výboru je znění "tak, aby byla zajištěna i civilní kontrola ozbrojených sil". Spojka "i" tam podle mého soudu nepatří. Prováděcí zákony k tomuto ústavnímu zákonu musejí být napsány tak, aby byla ne i, ale aby byla zajištěna civilní kontrola ozbrojených sil. Civilní kontrola ozbrojených sil je jedním z požadavků, který po nás NATO požaduje jako bezpodmínečnou záležitost, kterou musíme splnit, chceme-li být členem aliance. Jedná se o to, aby byla zajištěna dominance politické vůle nad vůlí řekněme vojenskou. Je třeba zabránit tomu, aby nedošlo k vojenskému puči nebo k nějakému vojenskému dobrodružství, které by nevycházelo z jasného politického rozhodnutí demokraticky volených orgánů. V této věci civilní kontrola ozbrojených sil je pojem, o kterém jsou napsány celé učebnice a knihy a je to pojem velmi dobře definovaný. Není nutné ho dále vysvětlovat a existuje dostatek materiálů, které přesně definují, co se tím myslí.
Vznáším to tedy jako návrh, který bychom měli doplnit asi nejlépe k textu, který je navržen ústavně právním výborem, ale každopádně poukazuji na to, že je zahrnut v textu zahraničního výboru, kde, budeme-li hlasovat o textu zahraničního výboru, je třeba vypustit spojku i.
Další návrh se týká článku 5, ke kterému bych chtěl poznamenat toto. Článek 5 mi připadá, že je dobře navržen ve verzi ústavně právního výboru, výboru pro obranu a bezpečnost i zahraničního výboru. Tady v zásadě si texty neodporují. Podotýkám jednu věc. Zde je použit mechanismus, že vláda může tento bezpečnostní stav vyhlásit a parlament vyhlášení tohoto stavu buď schválí, nebo neschválí, potvrdí, nebo nepotvrdí. Tady je podle mého soudu správně zajištěna jakási dominance exekutivního rozhodnutí, které v těch krizových situacích musí být rychlejší než rozhodování sněmovny. To je po mém soudu správný gard. Musíme zachovat vládě možnost, aby v takových situacích rychle jednala. Uvidíme dále, že to potom neplatí v následujících článcích. K článku 5 nepodávám žádný návrh.
K článku 6 také nepodávám návrh, ale chtěl bych upozornit na to, že je zde velmi správně stanoveno určité ustanovení o tom, že obyčejným zákonem můžeme omezit některá lidská práva, tj. ta, která jsou omezitelná, a to je v ústavě nebo v naší Listině základních práv a svobod taxativně vymezeno, která práva mohou být omezena. O této věci nemůže být sporu. Problém ale je, že tato práva nemůžeme omezit ve stavu ohrožení nebo ve válečném stavu, a tam je to zapotřebí ještě více než ve stavu nouze. Myslím, že to je opomenutí, které budeme muset doplnit, a to v článku 7.
Vzhledem k tomu, že potřebujeme mít možnost omezení stanovených práv v době nejen ohrožení státu, ale také válečného stavu, doporučuji, abychom rozšířili nadpis nad článkem 7, aby zněl "Stav ohrožení státu a válečný stav". Navrhuji to pro všechny čtyři verze. Jedině tak se totiž může vyřešit tento rozpor.
Dále v článku 7 navrhuji, abychom se přiklonili ke znění výboru pro obranu a bezpečnost anebo ústavně právního výboru, kde se říká, že bezpečnostní stav může být vyhlášen na návrh vlády. Říkám to proto, že se domnívám, že znovu musíme respektovat, že vláda v této věci musí jednat prioritně, protože jsou to záležitosti, které už vyrůstají z mezinárodní situace a z mezinárodních jednání. Jestliže probíhají nějaká jednání řekněme v Radě bezpečnosti OSN nebo Severoatlantické radě, tak je naprosto nezbytné, aby vláda měla v ruce ten mechanismus, kterým buď navrhne, nebo nenavrhne Poslanecké sněmovně vyhlášení bezpečnostního stavu. To není na libovůli sněmovny, která se může jednoho dne odpoledne sejít a vyhlásit stav ohrožení bez návrhu vlády. Chceme-li být seriózním partnerem pro budoucí alianční spojence, chceme-li být seriózním partnerem pro členské státy OSN, musí platit, že v této věci vláda, která nese odpovědnost, také navrhuje vyhlášení stavu ohrožení a válečného stavu. Znamená to, že ve všech čtyřech verzích doporučuji, aby se doplnila v odst. 1 za slova "Parlament může na návrh vlády vyhlásit stav ohrožení státu" další slova "nebo válečný stav". Další text zůstává beze změny.
Na závěr odstavce prvého doporučuji, abychom upravili text, který tam je, opět tak, jak jsem poukazoval již dříve, že za jistých okolností může být vyhlášen stav ohrožení, či válečný stav. Problém je, že nám to zase neumožňuje vyhlásit stav ohrožení či válečný stav v situaci, kdy např. Rada bezpečnosti OSN takto rozhodne. Proto se domnívám, abychom se nedostali do těchto problémů a do rozporu s vlastním ústavním právem a abychom mohli plnit závazky, které vyplývají z členství v OSN, že za odst. 1 musejí být doplněna slova ve znění výboru pro obranu a bezpečnost, ve znění ÚPV "anebo v důsledku mezinárodních závazků". Pokud to tam nedoplníme, nemůžeme být věrohodným členem OSN ani věrohodným členem aliance.
V této věci bych ještě podával další alternativu, která by mohla znít "v souladu s mezinárodním právem", ale připadá mi, že první znění je důslednější. Oba návrhy podávám ke znění výboru pro obranu a bezpečnost, ústavně právního výboru a zahraničního výboru. Znění petičního výboru v této věci není vhodné pro doplnění tohoto návrhu.
Další pozměňovací návrh se bude dotýkat rozšíření, protože ve stavu ohrožení válečného stavu musíme mít možnost také regulovat některá lidská práva. Je nutné provést evakuaci obyvatelstva apod. Tam narážíme na Listinu práv a svobod. Kdybychom neměli tuto možnost v ústavním zákoně, nemohli bychom takové operace provádět. V dosavadním textu bychom to mohli provést pouze v případě živelních katastrof apod., ve stavu nouze, ale nemohli bychom tato opatření provést ve stavu ohrožení státu a válečném stavu.
***