(pokračuje Roithová)
Jde např. o případ, kdy plátce pojistného, zaměstnavatel, zanikl a neexistuje jeho právní nástupce. Není tedy ani subjekt, na kterém by zdravotní pojišťovna mohla dluh vymáhat, ale podle současné právní úpravy není zdravotní pojišťovna oprávněna dluh ani odepsat.
Obdobná opatření těm, která jsou obsažena ve vládním návrhu projednávaného sněmovního tisku, již byla s účinností od 1. ledna letošního roku přijata zákonem č. 306 pro oblast pojistného na sociální pojištění. Při projednávání tisku 315 ve výboru pro sociální politiku a zdravotnictví bylo předneseno několik pozměňovacích návrhů, které jsou obsaženy v usnesení tohoto výboru. Se všemi těmito pozměňovacími návrhy souhlasím.
Věřím, že s ohledem na to, co jsem uvedla, předložený vládní návrh podpoříte, neboť není důvodné neprovést tuto úpravu v oblasti veřejného zdravotního pojištění, když v oblasti sociálního pojištění již byla provedena a pro odlišnou úpravu v systémech sociálního a zdravotního pojištění není žádný důvod. Děkuji vám za pozornost a děkuji za přijetí tohoto zákona.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji paní ministryni. Tento návrh jsme přikázali k projednání výboru pro sociální politiku a zdravotnictví, jehož usnesení bylo rozdáno jako sněmovní tisk 315/1. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj výboru pro sociální politiku a zdravotnictví pan poslanec Karel Nejezchleb.
Poslanec Karel Nejezchleb: Vážená paní předsedající, vše potřebné řekla paní ministryně. Výbor pro sociální politiku a zdravotnictví, který se tímto vládním návrhem zabýval, mě pověřil, abych vás seznámil s jeho usnesením.
Po odůvodnění náměstka ministryně zdravotnictví J. Čihaře, ředitelky legislativního odboru Trenclové, ředitele odboru zdravotního pojištění a regulace léčiv Pechara, po zpravodajské zprávě Karla Nejezchleba a po rozpravě výbor pro sociální
politiku a zdravotnictví doporučuje Poslanecké sněmovně, aby vyslovila souhlas s vládním návrhem, kterým se mění a doplňuje zákon ČNR č. 592/92 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 48/97 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, a zákon č. 21/92 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, tisk 315, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů, které vám přednesu v podrobné rozpravě, do které se, paní předsedající, tímto jako první hlásím. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Otevírám obecnou rozpravu, do které je jako první přihlášen pan místopředseda Poslanecké sněmovny Zvěřina, připraví se pan poslanec Čevela.
Místopředseda PSP Jaroslav Zvěřina: Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, dámy a pánové, předložený vládní návrh jednoznačně podporuji, protože povede k pozitivním změnám v systému zdravotnictví. Já bych se však rád věnoval také jiné části ustanovení zákona 48/97 Sb.
Souhlasit je třeba s tím, že situace ve zdravotnictví není lehká. Stávající zákon o veřejném zdravotním pojištění byl pod tlakem hrozící legislativní krize spíchnutý hodně horkou jehlou. Jak všichni víme, měl platit jen dočasně do pololetí letošního roku. Rozhodně to tedy není legislativní rámec, v němž by se měla činit velká a zásadní rozhodnutí. Podle ustanovení osmé části o tzv. síti zdravotnických zařízení se však právě takové velké a zásadní rozhodnutí rodí. Rád bych připomněl, že tuto kapitolu vnutila do zákona Česká strana lidová v naději, že se tak českému zdravotnictví pomůže z krize, v naději, které dobře rozumím. Stejná strana se však podstatným způsobem zasadila o pád menšinové Klausovy vlády a sestavení ještě menšinovější vlády Tošovského. V tomto politickém rámci se dnes podle ustanovení o výběrových řízení dokončuje tzv. řízená restrukturalizace lůžkových zařízení. Její realizační fáze má začít v červnu t.r., tedy právě s koncem dočasného politického života této naší vlády. Má zaniknout asi 11 000 nemocničních lůžek a přibližně stejný počet lůžek má být přeměněn na tzv. lůžka následné péče. To vše na základě několikaměsíční práce celého týmu expertů.
Materiál nazvaný "Restrukturalizace lůžkového fondu v České republice" je projektem úctyhodným a já respektuji práci mnoha lidí, kteří se na tom podíleli, nicméně je to projekt, který před nás staví mnohé zásadní problémy.
Za prvé je to hrozba zániku některých nemocnic, což vyvolává pochopitelné obavy a protesty občanů. Za všechny mohu jmenovat jen mediálně nejznámější Vimperk a Bruntál. Nejméně jeden ředitel nemocnice již držel nebo dosud drží - nevím, jak se to vyvíjí - protestní hladovku.
Za druhé, předpokládaný zánik v realizační fázi restrukturalizace hrozí především malým nemocnicím ve venkovských regionech. Řada těchto subjektů je privátním majetkem, jehož rušení a restrukturalizace nápadně připomíná znárodnění.
Za třetí, nejsou vyřešeny způsoby alespoň bazálního ekonomického hrazení lůžek následné péče. Úhrada, kterou za tato lůžka dnes pojišťovny nabízejí, je činí ztrátovými dříve, než vůbec vznikla. Uznává to i materiál, který samo ministerstvo předložilo, z něhož vám cituji. Nepodaří-li se uspokojivě změnit úhradový systém, zejména financování lůžek následné péče, nebude proces restrukturalizace úspěšný. Dovolte mi konstatovat, že změnit úhradový systém ve smyslu příznivějším se dosud nepodařilo, a já nevidím žádnou záruku, že se to opravdu podaří.
Za čtvrté, výsledkem připravené restrukturalizace jsou nízké počty lůžek na venkově a relativně vysoké ve městech. Tak pro můj okres Tábor se plánují asi 4 lůžka na 1000 obyvatel, v Praze tento ukazatel při daleko lepší dostupnosti činí téměř 5. Obecně se předpokládá, že redukce a restrukturalizace lůžek přinese rychlé úspory. Všichni však, dámy a pánové, musíme tušit, že s tímto procesem jsou spojeny i nesmírné a poměrně rychle nutně vydané výdaje. Má-li se opravdu během dvou let změnit téměř 9000 akutních lůžek na dlouhodobá, znamená to náklady, které si dovolím odhadnout částkou asi 15 - 20 000 na jedno lůžko. Nevím, z čeho tento proces hodlá vláda financovat, a mám vážné pochybnosti o tom, že je to vůbec účelné.
Dámy a pánové, zdravotnictví je složitý a veliký systém. Zasahovat by se do něj mělo opatrně a hlavně systémově. Doporučuji sám za sebe postup evoluční, nikoli revoluční. Mám za to, že tento uspěchaný a inženýrsky konstruktivistický proces výběrových řízení by se měl pozastavit v zájmu našich zdravotníků i v zájmu našich pacientů. Proto se chystám v podrobné rozpravě navrhnout buď vypuštění osmé části zákona č. 48/97 Sb., nebo alespoň takovou modifikaci ustanovení o výběrových řízeních, aby se tato týkala jen těch poskytovatelů, kteří do systému vstupují, a nikoli těch, kteří v systému již pracují a v těžkých podmínkách žijí.
Mám za to, že účelnými změnami ve financování nemocniční péče by se dosáhlo požadované restrukturalizace a redukce lůžek mnohem přirozenějším způsobem bez takto kumulovaných konfliktů a nespravedlností daných zvolenou konstruktivistickou a podle mého názoru trochu megalomanskou metodou. Ministerstvo zdravotnictví přímo řídí největší poskytovatele lůžkové zdravotní péče. Podle mého názoru by proto mělo restrukturalizaci začít samo a od nich. Lépe by se mu pak přesvědčovalo ty malé a venkovské. Soukromá zařízení by neměla být procesem restrukturalizace takto pojatým vůbec ohrožována.
***