(pokračuje Grégr)
Stejně tak věta, že vláda proto předpokládá, že zadavatelé veřejných zakázek ve větší míře využijí možnosti zvýhodněných tuzemských osob, je jen bezobsažná fráze, pokud není doprovázena opatřeními, která vláda udělat může např. tím, že její ministři požadavek zvýhodnění tuzemských osob ve veřejných zakázkách jasně vtělí do pravidel činnosti organizací, jejichž chod příslušná ministerstva buď řídí, nebo jej mohou rozhodujícím způsobem ovlivnit. Tvrdím, že i když slovo koncepce v sobě implicitně obsahuje jistou dlouhodobost a tím obecnost, nemůže jít jen o slohové cvičení a pouhý ideový záměr. Podle mého mínění má smysl takováto koncepce jen tehdy, jestliže obsahuje určitý, byť dlouhodobý harmonogram kroků, aby její plnění bylo měřitelné a kontrolovatelné. Jinak je to jen k ničemu nezavazující záplava slov.
Jakékoliv úsilí o efektivní proexportní politiku musí nutně vycházet z analýzy současného stavu. Předložené koncepci chybí hlubší objektivní rozbor příčin dnešní velmi nepříznivé obchodní a platební situace. Není zde např. vývoj exportní výkonnosti České republiky v posledním desetiletí a porovnání s exportní výkonností srovnatelných ekonomik ani porovnání přístupu jiných zemí k tomuto problému. Paušální tvrzení typu, že téměř neexistuje zásadní rozdíl mezi našimi přístupy...
Předseda PSP Miloš Zeman: Promiňte, pane poslanče. Prosím ty, kdo generují toto odporné pípání patrně prostřednictvím svých telefonů, aby se vypnuli. Děkuji kolegovi Bendovi, že nahradil svého nepřítomného kolegu. Pokračujte, pane poslanče.
Poslanec Miroslav Grégr: Paušální tvrzení typu, že téměř neexistuje zásadní rozdíl mezi našimi přístupy a tzv. srovnatelnými zeměmi, je jen pokusem zastřít fakt, že u nás se ještě před nedlouhou dobou proexportní politika odmítala jako něco zcela netržního. Sám tehdejší předseda vlády Václav Klaus snahy o proexportní politiku označoval za lobbismus a hlasem nepřipouštějícím diskusi prohlašoval kurs koruny za dostatečné opatření.
I dnes proexportní politika České republiky pokulhává v kvantitě i kvalitě za tím, co realizují průmyslově vyspělé země, ať už velké jako Británie, nebo malé jako Belgie. Ty pro nás musí být měřítkem. Jinou alternativu Česká republika nemá, nemá-li jí být chudoba.
Za naprosto správná považuji tvrzení koncepce, že proexportní politika dost úzce souvisí i s takovými věcmi, jako jsou záměry vývoje daní v nejbližších letech, otázky daňově uznatelných nákladů v souvislosti s exportem, např. rezervy na exportní rizika apod. Stejně tak považuji za významné získávání proexportně orientovaných zahraničních investic do české ekonomiky, které v delším časovém období napomáhají výrazně zvýšit český export, apod. Ovšem nebude-li Poslanecká sněmovna naprosto nesmlouvavě kontrolovat svá usnesení směrem k vládě, je vše zbytečnou námahou. Vždyť už na 11. schůzi Poslanecké sněmovny byla vláda žádána např. o harmonogram konkrétních proexportních opatření včetně způsobu finančního zajištění ve státním rozpočtu do roku 2000. Účinnou podporu dlouhodobých úspor obyvatelstva jako jeden z možných zdrojů prostředků, podstatnou podporu výzkumu a vývoje, opatření k prosazení českých exportérů na východních trzích, kde není nasycena poptávka, možnost tvorby daňově uznatelných rezerv na exportní rizika podnikatelů a další. Nic z toho se v dnes předložené koncepci ani jinde neobjevilo. Např. bez toho, aby alespoň část nákladů na výzkum a vývoj byla daňově uznatelným nákladem jako ve většině vyspělých států, se směrem k inovaci vyššího řádu a větší konkurenceschopnosti českých firem nepohneme. Nechce-li vláda naslouchat názorům poslanců v parlamentu, jsou všechny parlamentní debaty zbytečné a jde jen o drahou, rádoby demokratickou, proceduru předstírající veřejnosti, že se něco děje.
Správně se ve zprávě uvádí, že posilování proexportní politiky je věcí celkové hospodářské politiky a vládních priorit. Smůlou pouze je, že žádná z dosavadních vlád vládní hospodářskou politiku jako strategický záměr respektující národní zájmy s parlamentem nediskutovala a pak nevyhlásila. Hospodářská politika nemůže být věcí operativního rozhodování od středy ke středě, ale strategické koncepce. Tu má dnes ve světě každý lepší podnik, neřku-li hospodářsky úspěšné státy.
Jestliže vláda v tisku 348 hovoří o proexportní politice v kontextu hospodářské politiky a o jasných limitech, které nehodlá překročit, měla by laskavě s vládními prioritami Poslaneckou sněmovnu seznámit. Nemyslím si, že je poslancům i veřejnosti zcela jasné, kde se v žebříčku vládních priorit nachází proexportní politika, např. v porovnání s přezbrojováním armády podle standardu NATO nebo kupř. oproti podpoře zemědělského hospodaření v podhorských oblastech.
Na závěr bych chtěl říci toto. Dosavadní hospodářská politika, dá-li se tak vůbec nazvat, byla politikou nezasahování státu, vyhýbala se ráznějším a účinnějším opatřením a vypadala spíše jako politicky motivovaný postup, aby tzv. nedošlo ke zhoršení důvěry v hospodářskou politiku vlády, než jako adekvátní reakce na naši vážnou hospodářskou situaci s neustálým poklesem podílu na světovém vývozu a ztrátou tempa exportní dynamiky. Dnes za obchodní a platební situace, kterou přes některá dílčí zlepšení řada ekonomů označuje za situaci mexického typu, pokládám za potřebná podstatně silnější opatření k oživení českého průmyslu a exportu.
Připojil jsem se proto k menšině hospodářského výboru, která navrhla své usnesení žádající konkrétnější razantnější a účinnější proexportní opatření ze strany vlády. Učinil jsem to proto, že předložená koncepce proexportní politiky vlády České republiky, tisk 348, je značně obecná a vytváří většinou ideový záměr bez konkrétních forem a závazných termínů realizace. V koncepci uvedená opatření řeší jen menší část problémů exportní politiky. Mám za to, že pro stanovení skutečně účinných komplexních opatření proexportní politiky je nutné stanovení průmyslové a zemědělské politiky a souhrnná analýza rozvojových potřeb České republiky.
Chtěl bych z tohoto místa upozornit vládu České republiky, že v předložené koncepci chybí řada konkrétních opatření, které pokládá většina představitelů průmyslové sféry za nutná. Jde zejména o harmonogram konkrétních proexportních opatření včetně způsobu finančního zajištění ve státním rozpočtu do roku 2000, možnost kapitalizace pohledávek za podniky způsobených úvěrovou zátěží z tzv. trvale se obracejících zásob, koncepce vývoje daní do roku 2000, bez níž nemohou podniky plánovat rozvoj, závazný úkol pro managery rozpočtových a příspěvkových organizací, ale i privátní společnosti s významným podílem státu, aby při veřejných soutěžích na státní zakázky byl inženýring, resp. 60 % dodávek stavebních a montážních prací, strojů a vnitřního vybavení z tuzemska, účinná podpora dlouhodobých úspor obyvatelstva k zajištění potřebných prostředků, podstatná podpora výzkumu a vývoji zařazením alespoň částí těchto nákladů mezi náklady daňově uznatelné, konkrétní opatření k prosazení českých exportérů na východních trzích, kde není nasycena poptávka, možnost tvorby daňově uznatelných rezerv na exportní rizika podnikatelům.
***