(V sále je neustále velký hluk.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Paní poslankyně, já bych vám rád pomohl, je to opravdu katastrofální situace. Nejvíce se snaží vás překřičet ti, kteří by vám opravdu měli pomáhat.
Poslankyně Zuzka Rujbrová: Vedle manželství existuje ve společnosti i volnější forma soužití muže a ženy bez uzavření manželství, nazývaná konkubinát, nesezdané soužití, faktické manželství apod. Naše právní úprava je označuje jako vztah druha a družky. Ani tento vztah nelze klást na roveň manželství. Právo s ním však v omezeném rozsahu počítá, např. při přechodu nájmu bytu, v dědickém právu, v oblasti sociálního zabezpečení, v daňovém právu apod.
Navrhovaný zákon se fakticky soužití druha a družky nedotýká. Je tomu tak proto, že osoby heterosexuálně založené mají v tomto případě možnost volby - buď uzavřít manželství se všemi právy a povinnostmi, které z toho vyplývají, nebo spolu žít bez uzavření manželství, a zase se všemi právními důsledky.
Širší právní regulace vztahu mezi druhem a družkou, která by upravovala mimo jiné i vznik a zánik tohoto vztahu, by pouze vytvářela alternativu k manželství, jakési manželství nižšího stupně. Pro právní regulaci dvou forem manželství nevidím společenský ani právní důvod.
Přijetí zákona o registrovaném partnerství osob téhož pohlaví neovlivní negativně vytváření tradiční rodiny, neboť je určeno výlučně pro osoby, které si tuto tradiční formu vzájemného soužití zvolit nemohou, nebo s ohledem na své dispozice, postoje a charakteristiky nechtějí.
Stabilizace partnerských vztahů homosexuálů přispěje nejen k řešení ekonomických, daňových a majetkových problémů u těchto osob, ale zejména lze předpokládat snížení rizika přenosu pohlavních chorob včetně infekce HIV. Lze předpokládat i snížení psychiatrické nemocnosti v těchto skupinách osob, která často vyplývá z jejich osamění a nejasného sociálního postavení.
Zrovnoprávnění homosexuální menšiny může mít dopad i na snížení kriminality, často skryté, jež zneužívá společenské stigmatizace a anonymity této minority. Zároveň tato trestná činnost je v některých případech přímým následkem společenské netolerance jednotlivců vůči menšinám.
Bývalé Československo patřilo po právní stránce mezi země s tolerantním přístupem k homosexualitě. Všeobecná trestnost homosexuality byla zrušena v roce 1961, tedy dříve než v některých vyspělých západních zemích, např. v Německu nebo ve Velké Británii.
S myšlenkou registrovaného partnerství homosexuálních osob vyslovilo souhlas v průzkumu Sociologického ústavu z roku 1993 60 % respondentů náhodně vybraného vzorku populace ve věku 18 až 50 let. To svědčí o tom, že naše společnost je ke své homosexuální menšině tolerantní.
Právní úprava partnerství osob téhož pohlaví by neměla být prováděna novelizací stávajících zákonů, to je především zákona o rodině a občanského zákoníku, ale je navrhována v samostatném zákoně. Zejména novelizace zákona o rodině se v tomto směru jeví jako zcela nevhodná, protože zde nejde o rodinněprávní vztah v pojetí, které předpokládá právě zákon o rodině, a ten neupravuje ani vztah druha a družky, ale pouze vztahy mezi manželi a vztahy rodičů k dětem.
Z hlediska koncepce právní úpravy existují dva možné přístupy, a to založit právní úpravu ve sféře práva soukromého spíše na smluvním principu včetně dispozitivnosti těchto norem, nebo vyjít z principů vlastních rodinnému právu, tedy zákonu o rodině, a stanovit kogentní úpravu s případným promítnutím prvků veřejného práva. Není ovšem vyloučena ani kombinace obou přístupů.
Z hlediska veřejného práva staví návrh osoby žijící v registrovaném partnerství na roveň osobám žijícím v manželství. To se promítá do práva sociálního zabezpečení, daňového práva, trestního práva apod.
Na závěr bych chtěla dodat - mluvíme o tom, že se snažíme vytvářet občanskou společnost, která respektuje a chápe práva menšin. Neodpírejte, prosím, této menšině právo na důstojný život, nezavírejte před ní dveře. Zkusme diskutovat na půdě této sněmovny, jak ona vnímá své postavení ve společnosti a co my můžeme udělat pro posílení její právní jistoty. Děkuji vám. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Nyní prosím, aby se ujala slova zpravodajka pro první čtení, paní poslankyně Hana Orgoníková.
Dámy a pánové, všechny vás vyzývám opět k tomu, abyste vytvořili paní kolegyni Orgoníkové důstojný rámec k jejímu přednesu.
Poslankyně Hana Orgoníková: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, návrh zákona o registrovaném partnerství, sněmovní tisk 359, si klade za cíl legislativně upravit problematiku svazku homosexuálních dvojic. Jedná se o osoby, kterým jejich dispozice, postoje a osobnostní charakteristiky neumožňují založit manželství a rodinu, a přesto chtějí žít v párovém vztahu. Vytvoření takového vztahu je založeno na vzájemné a souhlasné náklonnosti, emoční blízkosti a dlouhodobém přátelství. Tato forma poskytuje zúčastněným vzájemnou oporu i zajištění v krizových životních situacích i ve stáří a přispívá k dosažení i udržení integrity jedince.
Nazírání na homosexuální orientaci se v posledních desetiletích výrazně posunulo k tolerantnímu přístupu. Mělo by tedy být v celospolečenském zájmu, aby se tento relativně vysoký konsenzus společnosti na soužití homosexuálních párů promítl i do naší legislativy.
Mohu pouze vyslovit politování nad negativním stanoviskem vlády k návrhu paní poslankyně Rujbrové a dalších. Ve svém stanovisku vláda upozorňuje na nedostatky a případné negativní dopady, které by navrhovaný zákon mohl vyvolat, místo toho, aby prezentovala své představy a sama navrhla po několikaleté odborné i laické diskusi řešení. Místo toho na straně 1 vyjadřuje nesouhlas, aniž by toto záporně stanovisko dostatečně odůvodnila. Na druhé straně uvádí: "Vláda nemá zásadní námitky proti koncepci zákona." V dalším textu vláda konstatuje, že neexistuje komplexní rozbor dopadů plynoucích ze zavedení institutu registrovaného partnerství v jednotlivých oblastech právního řádu. Zde se nabízí otázka, proč taková analýza neexistuje a jak to, že ji dosud vláda nevypracovala, že nezadala její vypracování.
Porovnáme-li argumentaci obsaženou ve stanovisku vlády k tisku 359 s textem nazvaným "Problematika právní úpravy registrovaného partnerství homosexuálních dvojic", což byl materiál zpracovaný jako příloha k podkladům pro projednávání věcného záměru zákona o rodině předkládaného Ministerstvem spravedlnosti vládě v červnu minulého roku, zjistíme, že vláda v názorech vůbec nepokročila.
Proto lze uvítat, že se nám na pořad jednání dostala poslanecká iniciativa, která otevírá možnost nějaké řešení přijmout, a to i přes řadu výhrad, které je možné k návrhu mít.
V současné době existuje úprava homosexuálního partnerství zákonem v Dánsku, Norsku, Švédsku, Islandu a Maďarsku. Rovněž některé státy USA mají legislativně upravené homosexuální partnerství. Určitá forma uznávání existuje i v Kanadě. Měli bychom vědět, že existují návrhy zákonů v různé fázi legislativního procesu také v Belgii, Brazílii, Finsku, Francii, Holandsku, Lucembursku, Německu, Španělsku a Švýcarsku. Navíc v řadě zemí, které dosud nemají tuto problematiku řešenou zákony, existují různé formy uznávání soužití osob stejného pohlaví na nižší, případně až komunální úrovni. Takový přístup lze nalézt např. v Austrálii, Francii, Itálii a Velké Británii. Ze států, na které se obvykle odvoláváme jako na naše legislativní inspirátory, není dosud nijak řešena tato problematika pouze v Portugalsku a Rakousku.
***