(pokračuje Štěpová)
Nicméně položila jsem tři otázky a odpověď jsem nedostala. Otázka první: pokud mi paní ministryně 11. ledna psala, že budou žádat o přesun částky na mzdové prostředky, jestli skutečně už požádali. Otázka druhá: zda z oněch 120 milionů bylo cosi čerpáno kdekoli a jakkoli na jiné prostředky než na výstavbu justičního paláce. Otázka třetí: proč předpokládají, že částka 120 mil. vlastně v rozpočtu jako by nebyla, protože paní ministryně i zde znovu opakovala - 120 mil. nemáme, nemohli jsme se do ničeho pustit.
Mohu tedy jen opakovat návrh usnesení, že Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí paní ministryně na moji písemnou interpelaci. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Do rozpravy se už nikdo nehlásí, rozpravu končím. Budeme hlasovat o návrhu usnesení, tak jak jej přednesla paní kolegyně Štěpová. Na vaši žádost jsem vás odhlásil a prosím, abyste se znovu zaregistrovali svými hlasovacími kartami.
Zahájil jsem hlasování č. 86. Ptám se, kdo návrh podporuje. Kdo je proti?
Pro návrh hlasovalo 56 poslanců, proti 9. Návrh byl přijat.
Ministryně spravedlnosti Vlasta Parkanová odpověděla na interpelaci poslance Pavla Maixnera ve věci porušování zákonů ČR vedením Českých drah a Ministerstvem dopravy a spojů při realizaci organizační změny redukce počtu obchodně-provozních ředitelství. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 414. Otevírám rozpravu, do které se jako první hlásí pan kolega Maixner.
Poslanec Pavel Maixner: Pane předsedající, vážení hosté, dámy a pánové, po přečtení odpovědi ministryně spravedlnosti dr. Vlasty Parkanové ze dne 5. února 1998 na moji interpelaci k porušování zákonů ČR vedením Českých drah a vedením Ministerstva dopravy a spojů při realizaci organizační změny redukce počtu obchodně-provozních ředitelství musím konstatovat, že jmenovaná ministryně ani přinejmenším nereagovala na podněty mojí interpelace.
Ve své interpelaci jsem žádal paní ministryni o její názor na některé problémy v Českých drahách. Paní Parkanová žádný názor nevyjádřila. Jak uvidíte dále v mém vystoupení, ani se jí nedivím. Proto ve svém vystoupení při hodnocení odpovědi ministryně spravedlnosti paní Vlasty Parkanové uvedu několik příkladů situace v Českých drahách.
V prvním odstavečku paní ministryně opakuje, co bylo předmětem mé interpelace ze dne 7. 1. 1998, to je realizace organizační změny vedení Českých drah. Ihned nato konstatuje, že v redukci počtu obchodně-provozních ředitelství spatřují porušení zákonů. Zde se paní ministryně Parkanová dopustila omylu. V interpelaci jsem uvedl, že k porušení zákona č. 2/1990 Sb. došlo způsobem realizace organizačních změn, tj. nedodržením zákonné lhůty od projednání organizační změny s odborovými orgány k vlastní realizaci. Tímto dle generálního ředitele Sosny standardním postupem byla porušena i kolektivní smlouva Českých drah na rok 1997. Pokud by si paní ministryně spravedlnosti zavádějící výnos generálního ředitele Sosny zajistila a přečetla, tak z opatření generálního ředitele Sosny nevyplývá pozastavení řešení OPŘ. Výnosem generálního ředitele byl ze strany zaměstnavatele jednoznačně porušen zákon, § 29 - zrušení výkonu místa výkonu práce a § 35 - přidělování práce podle pracovní smlouvy.
K těmto skutečnostem se ministryně spravedlnosti paní Parkanová ani slůvkem nevyjadřuje. Není tedy pravdou tvrzení paní Parkanové, že porušování zákonů spatřuje v samotné organizační změně. Cílem organizační změny redukce počtu OPŘ je úspora technicko-hospodářských pracovníků na středním článku řízení divize obchodně-provozní. V žádné z interpelací na toto téma na pány Klause a Římana jsem nezpochybnil nutnost úspory pracovníků i v uvedených profesích. Jiná věc je metoda, kterou generální ředitel Sosna za podpory ministra dopravy a spojů zvolil. Úspora za každou cenu, ať to stojí, co to stojí. Generální ředitel Sosna neváhal zajít až na hranici rizika funkčnosti nové organizační struktury, přitom důsledně likviduje všechny, kteří se opovažují vyslovit nesouhlasný názor o nesmyslnosti této akce.
Poslední případ z poslední doby je likvidace ing. Františka Šmerhy, provozního náměstka OPŘ Praha. Náměstek Šmerha už při přípravě organizační změny si dovolil upozornit bývalého ředitele OPŘ Praha ing. Radomíra Hoftu na technickou obtížnost organizační změny u dispečerských pracovníků a že nové obvody z Prahy nelze uřídit. Jen pro zajímavost - důchodce ing. Hofta byl jmenován generálním inspektorem Českých drah, asi v souladu s ustanovením bodů 11 a 13 kolektivní smlouvy na rok 1997 i 1998. Cituji: České dráhy nebudou ve vedoucích funkcích zaměstnávat pracovníky v důchodovém věku, jestliže je lze obsadit zaměstnanci v produktivním věku.
Ve druhém odstavečku paní ministryně Parkanová opakuje konstatování z interpelace, že ústředí OSŽ podalo žalobu dne 23. 10. 1997. Teprve ve třetím odstavečku je uvedeno několik informací. Řízení v této věci bylo zastaveno pro nedostatek pravomocí soudů o návrhu rozhodnutí. Jsou tam pleteny pojmy žalovaný, žalobce, k rozhodnutí bylo podáno odvolání. Od 8. 1. 1998 byl spis předložen Městskému soudu v Praze.
Uvedené skutečnosti ministryni spravedlnosti paní Parkanovou utvrdily v názoru, že v postupu Obvodního soudu pro Prahu 1 nevznikly žádné průtahy. Vcelku logický závěr, ale ať počítám jak počítám, dnes uběhla lhůta nejméně 3,5 měsíce od podání žaloby ústředí OSŽ. Myslíte si, paní ministryně, že žádný průtah u soudu, a je jedno, u jakého, nevznikl? To snad ne.
Co si mám myslet o tvrzení, že Obvodní soud pro Prahu 1 nemá dostatek pravomocí k rozhodnutí. Když to přeložím do češtiny, aby to bylo lépe srozumitelné, pak mi z toho vychází jen jedno. Obvodní soud pro Prahu 1 v případě chybného rozhodnutí o nezákonnosti stávky měl přebytek pravomocí, aby v důsledku jeho rozhodnutí byly vyvozeny postihy a důsledky proti desetitisícům stávkujících železničářů. Tentýž soud však má málo pravomocí, aby svým rozhodnutím zabránil zpupnosti Českých drah a Ministerstva dopravy a spojů a tím i dokonání křivdy na zhruba 450 lidech.
***