Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Petru Nečasovi a otevírám rozpravu. Hlásí se pan poslanec Filip, pak pan poslanec Jičínský.
Poslanec Vojtěch Filip: Vážený pane předsedající, paní a pánové, jsem jedním z těch, kteří jsou členy podvýboru pro vězeňství a kteří spolupodepsali návrh zákona. V tuto chvíli musím celé sněmovně říci docela závažnou věc. Já trvám na tom, že tento zákon je potřebný, že je nutné ho přijmout, ale zároveň si uvědomuji nejen to, co píše vláda ve svém stanovisku, ale i že odmítá tuto poslaneckou iniciativu. Já chci podotknout jednu maličkost. Skutečně je to návrh, který je poměrně komplikovaný. Nezvážili jsme všechna možná rizika, která tu jsou.
Pokud se sněmovna rozhodne, že zákon propustí do druhého čtení, tak na návrhu zákona bude ještě spousta práce. Musím říci sám za sebe jako předkladatel, že se nebudu ani zlobit, když sněmovna vrátí návrh předkladatelům k přepracování. Říkám to sám za sebe, nikoliv za celou skupinu předkladatelů, protože si vážím práce všech, kteří na tom pracovali, a sám svůj podíl práce hodnotím jako nedostatečný, protože se mi nepodařilo prosadit při projednávání tohoto návrhu některé věci, které já osobně považuji za zásadní, jako je např. nepřípustnost odnětí zákonnému soudci, což je ústavní princip. My jsme ho v návrhu svým způsobem porušili a já se za to sám za sebe celé sněmovně omlouvám.
Jsem přesvědčen o tom, že je třeba, abychom se touto materií zabývali. Abychom se jí mohli zabývat nikoliv jako členové podvýboru, je jistě vhodnější, aby zákon prošel prvním čtením a aby se v ústavně právním výboru a ve výboru pro obranu a bezpečnost zeširoka diskutovaly jednotlivé věci. Sám za sebe však říkám, že bych chápal řadu kolegů a kolegyň, kdyby se rozhodli nám návrh zákona vrátit.
Já si uvědomuji, že již jednou to potkalo právě normu, která se týká výkonu trestu odnětí svobody a výkonu vazby, a že skončení volebního období znamenalo neprojednání takového návrhu.
Je tedy na vás, jakým způsobem se rozhodnete, a já osobně mohu slíbit jen tolik, že jak ve druhém čtení, případně při přepracovávání normy, budu postupovat s větším důrazem na ústavní principy, které jsou podle mého soudu právě v trestu odnětí svobody neopominutelné. To je můj příslib jak v případě práce na druhém čtení, tak v případě vrácení.
Je mi líto, že musím říkat před celou sněmovnou, že jsem si nenašel dosti času v podvýboru, abychom to detailněji projednali. Pravda je ale taková, že někdy se člověk snaží udělat více, než může, a já se vám všem omlouvám.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Filipovi. Jako další vystoupí v rozpravě pan poslanec Zdeněk Jičínský, potom pan poslanec Kladívko.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, naváži na diskusi, která byla k předchozím osnovám, protože se zdálo, že někteří kolegové mi vytýkají, jako kdybych neznal ustanovení ústavy o tom, že poslanci jsou stejně rovnoprávní jako vláda při předkládání návrhů zákonů.
Chci jen říci, a to bychom si také měli uvědomit, že v naší ústavě je něco, co běžně v ústavách není, že jeden poslanec může dát návrh zákona. To je skutečně dost unikátní institut naší ústavy, protože normálně ústavy předpokládají, že návrh zákona může podávat jenom skupina poslanců. To je dosti podstatný rozdíl.
Zároveň je třeba vidět, že je rozdíl mezi právní stránkou věci a stránkou faktickou. Evropské parlamenty a náš parlament - to není americký Kongres, v němž těžiště zákonodárství je opravdu v rukou kongresmanů. V evropských parlamentech je to tak, že většina legislativní iniciativy je v rukou vlády a poslanci ji doplňují tam, kde od vlády iniciativu čekat nelze, protože vláda nepřijde s určitými podklady nebo s určitými předlohami, které považuje za důležité opozice.
Je tu ale ještě další moment. Zdaleka mi nejde o to, že bych chtěl znevažovat schopnost poslanců kvalifikovaně projednávat návrhy zákonů. Myslím ale, že všichni dobře víme, že většina zákonů řeší velmi složité odborné problémy, že příprava návrhu je kvalifikovaná odborná činnost, a to není to, čím se mají zabývat poslanci. V tomto směru pokud takovéto složité návrhy nejsou dobře připraveny předem, legislativní proces ve sněmovně pak už tyto nedostatky těžko opravuje a je vhodnější takovéto předlohy vrátit navrhovatelům k přepracování. To je to, co činím právě u této předlohy z důvodů zásadních. Jak o tom už hovořil kolega Filip, návrh zákona o výkonu trestu je problematikou velmi složitou. Jestliže nebyla včas v minulém období schválena a připravena, nelze se divit, protože problémů, které jsou spojeny s výkonem trestu odnětí svobody, je opravdu mnoho a jsou to otázky složité, které je třeba posuzovat vzhledem k naší vnitřní problematice, a je třeba je posuzovat s ohledem na různé mezinárodní úmluvy a mezinárodní dokumenty tak, aby stav této věci u nás byl v souladu se stavem, který je v jiných demokratických zemích.
Vyžádal jsem si k této věci posudek mého někdejšího kolegy, vedoucího katedry trestního práva na právnické fakultě prof. Novotného, který si dovolím přečíst:
"Předložený návrh má řadu předností oproti dosavadní zákonné úpravě. Důsledněji vychází z mezinárodních dokumentů, hledá poučení v zahraničních úpravách, usiluje o zvýšení účinnosti výkonu trestu. Výrazně lépe je např. zpracována úprava výkonu trestu u odsouzených cizinců (§ 68). Nicméně řešení některých podstatných otázek obsažené v návrhu není dostatečně juristicky propracováno, nebo dokonce vyvolává velmi vážné pochybnosti. Jednou z takových otázek je vnější kontrola věznic. Bylo zrušeno oprávnění parlamentu i státního zastupitelství, návrh svěřuje dozor nad výkonem trestu předsedovi okresního soudu. Jeho kompetence není jasně vymezena, není výslovně řečeno, že může dávat závazné pokyny, navíc může zmocnit k tomuto dozoru vyššího soudního úředníka."
To je problém, který asi stojí za úvahu, zda něco takového je možné. Nepochybně, pokud by předseda okresního soudu tyto pravomoci měl mít, musejí být přesně vymezeny. Všichni, kteří jsme se touto problematikou kdy zabývali, dobře víme, že prokurátoři v tomto směru měli jasné pravomoci, které také vykonávali, a dozor, který prokuratura vykonávala nad věznicemi, dnes není ničím nahrazen. To říkám na adresu těch, kteří považují někdejší reformu prokuratury ve státní zastupitelství za dokonalou.
"Návrh současně nechává zcela otevřenou otázku, jaké procesní prostředky má mít k dispozici odsouzený ve výkonu trestu odnětí svobody k ochraně svých práv.
Zevrubnější úpravu obsahuje návrh pouze u otázek stížností proti kázeňskému potrestání, ale ani tam není dostatečná. Zásadně o stížnosti rozhoduje ředitel či jím zmocněný pracovník. To je, myslím, úprava, která není udržitelná, protože tady není zabezpečena potřebná objektivita v posuzování takovýchto stížností.
***