Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Slovo má pan poslanec Grégr, připraví se kolega Vojtěch Filip.
Poslanec Miroslav Grégr: Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, dámy a pánové.
Předložený návrh zákona hodlá řešit situaci, která se vyvinula po roce 1989, kdy charakter znalecké a tlumočnické činnosti v soudním a správním řízení se v zásadě nezměnil, ale s přechodem k tržnímu hospodářství se podstatně změnil rozsah i charakter znalecké a tlumočnické činnosti vykonávané v souvislosti s právními úkony právnických či fyzických osob. Přitom novela obchodního zákoníku účinná od 1. 7. 1996 a zákon o oceňování majetku účinný od 1. 1. 1998 neřešily problémy kolem nového pojetí znalců, zejména znalců v oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady (oceňování majetku).
Převážná většina znalců v této oblasti byla připravována, školena a jmenována ve zcela jiném ekonomickém prostředí. Tržní oceňování podniků, nehmotného majetku, cenných papírů a nemovitostí je pro řadu dosavadních znalců terénem jen těžko schůdným. Obdržet od mnoha z nich komplexní znalecký posudek, realisticky oceňující majetek i závazky společnosti jako celek, je doposud výjimkou. Praxe jasně prokázala, že podmínkám současnosti nemůže dostát znalec jmenovaný jen na základě toho, že zná vyhlášku o oceňování a ví, jak se používá.
V souladu s názory mnoha představitelů podnikatelské sféry jsem přesvědčen, že tržní oceňování mohou provádět jen znalci, kteří budou vychováváni, školeni a certifikováni dle převzaté evropské normy ČSN EN 45 013 v poměrně úzkém specializačním oboru. Oceňování změn obchodních společností v tomto pojetí se musí stát záležitostí týmové práce zmíněných certifikovaných specialistů, sdružených ve znaleckém ústavu či znalecké kanceláři.
Předložená novela v části o znalecké a tlumočnické činnosti vykonávané komerčním způsobem mimo soudní a správní řízení bohužel vůbec nerespektuje vlastní slova důvodové zprávy o tom, že zejména v oboru ekonomika "tento obor prodělává po roce 1989 nejbouřlivější rozvoj a jsou na něj kladeny největší nároky".
Předložená úprava v rámci živnostenského zákona stanovuje na něj požadavky zcela rutinním a zastaralým způsobem podle šablony "příslušná vysoká škola plus tři roky praxe nebo střední odborné vzdělání plus pět let praxe". Jsem přesvědčen, že takováto koncepce novely zákona vůbec neřeší požadavky doby, ale jen dále prohloubí dosavadní problémy.
Přijmout takovéto nepodařené dílko vlády znamená, aby Poslanecká sněmovna vzala na sebe riziko dodělávání zákona za pochodu, které vede obvykle k chybám a ve svých důsledcích k novelám novel. Už při jiné příležitosti jsem řekl, že takovéto n-té neúspěšné novely jen diskreditují legislativní proces a parlament vůbec. Protože i když otcem takového mrtvého dítěte je vláda, před veřejností je nakonec zodpovědným parlament.
To jsou důvody, které mne vedou k tomu, abych podle § 90 odst. 2 jednacího řádu Poslanecké sněmovny navrhl vrátit vládní návrh zákona o soudních znalcích a soudních tlumočnících, tisk 346, navrhovateli k přepracování, resp. s tímto návrhem se připojuji k návrhům předřečníků. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji, slovo má pan poslanec Filip, připraví se pan poslanec Jičínský.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Pane předsedající, paní ministryně, paní a pánové, dovolte mi, abych se i já krátce vyjádřil k navrženému zákonu o soudních znalcích a soudních tlumočnících.
Tento návrh zákona jsem ještě posuzoval v souvislosti s předloženými texty, které se týkaly oceňování nemovitostí, a tedy věcmi, které se dotýkají bezprostředně ekonomických postupů v rámci transformace. Při porovnání tohoto textu a návrhu zákona o oceňování nemovitostí jsem byl přímo zděšen. To je totiž klasická ukázka toho, jakým způsobem můžeme náhodně přivést občany České republiky k tomu, jak mají obejít nejen zákon, ale jak mají obejít rozhodnutí jednotlivých státních orgánů.
Ale abych se vrátil k samotnému textu návrhu tisku č. 346. Ten je koncipován v duchu současné legislativy jakoby jakýsi dvojdomek, upravuje postavení jak soudních znalců, tak soudních tlumočníků, a to pro potřeby soudního, správního i rozhodčího řízení. Ale upravuje je jednak jako postavení podnikatelů - živnostníků, jde-li o věc veřejného zájmu. Toto rozlišení lze vyčíst z § 1/8 návrhu, ale i z důvodové zprávy. To samotné je svým způsobem kontroverzní, tak jak to myslím řekla nejčistším způsobem paní zpravodajka. Pro všechny případy se zavádí označení s přídavným jménem "soudní", které snad jen naznačuje, že jde o soudní, tedy úřední osobu. Návrh ale předpokládá existenci občanského sdružení znalců a občanského sdružení tlumočníků, nikoliv však jejich profesionální komoru. Vycházím tak z textu § 4, odst. 2. Přitom je možné dojít k tomu, že by taková profesní komora byla víc než potřebná.
Myslím si, že nyní už nic nebrání tomu, abychom se bavili obecně o tom, jaká je potřebnost profesních komor a jaké je jejich postavení v současném systému České republiky.
Zákon má umožnit znalcům vůči třetím osobám to, aby jim byla uložena povinnost dát znalcům, a jestli za úplatu nebo zadarmo, k dispozici zvláštní přístroje a jiná zařízení a materiály. Podotýkám, že taková zvláštní zařízení a materiály mohou mít také hodnotu deseti milionů a stamiliónů korun a jejich využití a zaplacení tohoto použití se mi tam zdá zcela nekonkrétní a dokonce i špatně zapsané.
Znalci coby podnikatelé vlastně odpovídají jenom v rámci jakéhosi pojištění z odpovědnosti za škodu vzniklou v souvislosti s provozováním živnosti.
Na úkony spojené se seznamem, zápis, vyškrtnutí a pozastavení výkonu se nevztahuje správní řád. Tato úprava mi připadá minimálně nekorektní vůči nám občanům.
Při respektování zvolené koncepce, pokud se parlament rozhodne ji respektovat, je ale potřeba uplatnit nejméně tyto náměty, a to, aby do textu zákona se promítl úplný text článku 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, co to je tedy nucené omezení vlastnického práva, aby bylo přípustné jen ve veřejném zájmu na základě zákona a za náhradu. Myslím si, že toto Ministerstvu spravedlnosti uniknout nemělo. I když připustíme existenci veřejného zájmu v soudním, ve správním, ale zejména v rozhodčím řízení, tedy čistě v civilním procesu nebo obchodním procesu postaveném dokonce na rozhodování nestátního orgánu jenom podle zákona o rozhodcích a o rozhodčích soudech, nelze pominout, že proti takovému rozhodnutí musí být postižené osobě dáno právo na soudní ochranu. Námitka, že postižený má toto právo zakotveno v občanském soudním řádu, trestním řádu, případně ve správním řádu, mi připadá z tohoto pohledu ryze formální.
***