(pokračuje Exner)
Domnívám se, že ve vystoupení pana poslance Grosse byly podstatné okolnosti, které se týkají ústavního pořádku a některých dalších záležitostí spojených s případným zkrácením volebního období Poslanecké sněmovny, dostatečně vyjasněny. Dovolte mně tedy, abych se jenom soustředil na to, co je rozdílné v těch dvou návrzích, které jsou vám dnes předloženy k diskusi a k případnému dalšímu projednání.
Především bych chtěl upozornit na to, že v návrhu sociálně demokratických poslanců je pevně stanoven termín, do kterého by se měly konat nové volby do Poslanecké sněmovny, zatímco v našem návrhu tento pevný termín není a termín voleb je odvozen od toho, kdy dojde k projednání zákona, který je vám předložen.
Za druhé v našem návrhu je možnost, aby bylo využito obdobně § 55 zákona čís. 247 z roku 1995 Sb., o volbách do Parlamentu ČR a o změně a doplnění některých dalších zákonů. Toto ustanovení umožňuje, aby lhůty pro konání voleb do Poslanecké sněmovny byly zkráceny na dva měsíce. Musím říci, že z hlediska řešení návrh sociální demokracie při určitém průběhu projednávání může způsobit nerealizovatelnost tohoto návrhu, protože prezident republiky má ze zákona o volbách pro vyhlášení voleb za normálních okolností lhůtu tří měsíců. Pokud by jednáním v parlamentu nedošlo k včasnému projednání zákona a jeho vydání ve sbírce, mohla by se tato lhůta ukázat jako nesplnitelná ve znění návrhu sociální demokracie.
Na základě těchto argumentů vám doporučuji, aby návrh zákona byl projednán ve druhém čtení a aby o něm bylo rozhodnuto ve třetím čtení, protože se legislativně jeví jako lepší. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Exnerovi. Konstatuji, že podobně jako v předchozím případě i tento návrh zákona jsme přikázali ústavně právnímu výboru a rovněž jsme souhlasili se zkrácením lhůty o dvacet dnů, usnesení výboru máte jako sněmovní tisk 350/2. Nyní tedy poprosím paní poslankyni Marvanovou, aby se ujala role společné zpravodajky.
Poslankyně Hana Marvanová: Děkuji. Pane předsedo, dámy a pánové, má zpravodajská zpráva bude poměrně stručná. Ústavně právní výbor oba dva návrhy pana poslance Grosse a dalších a pana poslance Exnera a dalších projednal ve společné rozpravě, zabýval se zejména otázkou souladu se současnou situací, zdali je možné využít ustanovení článku 35 rozpuštění sněmovny, nebo zdali je zapotřebí přijmout tento ústavní zákon, aby bylo zkráceno volební období.
Jak vyplývá z usnesení ústavně právního výboru, které máte před sebou, z 12. února, oba dva navržené tisky ústavně právní výbor s drobnými legislativními úpravami doporučil ke schválení, byť v rozpravě v ústavně právním výboru byla přednesena celá řada rozdílných názorů, předpokládám, že zazní i v rozpravě ve sněmovně.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji paní poslankyni Marvanové. Konstatuji, že v této chvíli mám jednu jedinou písemnou přihlášku do obecné rozpravy, kterou k oběma návrhům otvírám, a to přihlášku pana poslance Janečka. Prosím ho, aby se ujal slova. Ale už ho o to neprosím, protože teprve nyní, omlouvám se, jsem si všiml, že pan poslanec si přeje vystoupit až v rozpravě podrobné. Ještě jednou přijměte moji omluvu.
Táži se proto, kdo si přeje vystoupit v obecné rozpravě. Jelikož nikoho takového nevidím…, přece jenom, pan poslanec Jiří Novák. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Jiří Novák: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, předložené návrhy ústavních zákonů provokují k otázce i k zamyšlení, co všechno si vlastně můžeme jako parlament ústavním zákonem dovolit. Jakmile je ústavní zákon předepsaným způsobem a potřebnou většinou přijat, nabude platnosti a stane se součástí našeho právního řádu. A proto se ptám: Můžeme si při splnění těchto formálních náležitostí dovolit přijmout ústavní zákon jakéhokoliv obsahu? Otázka je o to naléhavější proto, že přes ústavní zákony neexistuje žádná další kontrola, jako je u zákonů kontrola jejich ústavnosti ústavním soudem. Ústavní zákony jsou totiž ústavnost sama. Vzdor tomu si myslím, že určitá věcná obsahová omezení zde být musí.
Jistě se shodneme na tom, že ani ústavní zákony nemohou porušovat přírodní záležitosti, ačkoliv právní historie zná i předpisy, které stanovily, že se Země netočí kolem Slunce nebo že člověk nemá společného předka s opicemi. Avšak jak je to se společenskými, zejména ekonomickými zákonitostmi? A vůbec jak je to s principy demokracie a právního státu? Mohou ústavní zákony stanovit, že tyto principy neplatí, nebo že platí jen částečně, nebo že jsou od nich přípustné odchylky nebo výjimky? Mohou to stanovit i tehdy, jde-li o principy obecné nebo naprosto převážně uznávané a přijímané? Myslím si, že nikoliv.
Předložený návrh však tyto principy porušuje. Ústava přece zakotvuje určitý řád a pravidla a nelze je libovolně měnit podle momentální potřeby. Jejich součástí je to, co bych nazval existujícími nebo nabytými právy, která je třeba vždy respektovat. K nim patří i délka funkčního období ústavních orgánů, které by mělo skončit jen způsoby, které jsou předem a obecně stanoveny. Anebo si myslíte, že by bylo v pořádku, kdybychom poté, co jsme zvolili prezidenta republiky na dobu pěti let, přijali ústavní zákon, kterým dodatečně zkrátíme jeho funkční období na rok nebo na dva, a přitom bychom se tvářili, že je všechno v pořádku proto, že se tak stalo ústavním zákonem? A jaký je zde rozdíl proti Poslanecké sněmovně Parlamentu?
Bylo by snad možné namítnout, že v případě Poslanecké sněmovny něco takového možné je, protože ústavním zákonem rozhoduje sama o sobě, takže zkrácení funkčního období se vlastně rovná jakési kolektivní abdikaci. Kdyby tomu tak mělo být, bylo by zcela nepochybně třeba, aby s tím souhlasili naprosto všichni poslanci, a to do jednoho všichni, a výslovně, nejen mlčky tím, že se nezúčastní na hlasování. Jinak by se takový ústavní zákon rovnal tomu, že poslance, kteří se zkrácením funkčního období nesouhlasí, vlastně zbavujeme mandátu. Ptám se: Může ústavní zákon i to?
Slýchám také argument, že ústavním zákonem lze zkrátit funkční období Poslanecké sněmovny, ale že je nelze prodloužit. Tento argument se opírá o článek 21 odst. 2 Listiny, podle něhož se volby musí konat ve lhůtách nepřesahujících zákonem stanovená volební období. Myslím si, že smysl tohoto ustanovení je jiný, totiž umožnit předčasné volby v případech stanovených ústavou. Avšak i kdybychom připustili, že podle tohoto článku lze libovolně krátit funkční období Poslanecké sněmovny, nic by nebránilo tomu, abychom ho i libovolně neprodloužili. Vždyť by k tomu stačilo jen to, aby byl vydán ústavní zákon, který by spolu s prodloužením volebního období zrušil uvedený článek Listiny. Ústavní zákon by po formální stránce mohl i to. Ale myslíte si, že pak ještě u nás půjde o demokratický právní řád?
Byl bych rád, aby mé námitky proti libovolnosti obsahu ústavních zákonů nebyly vykládány tak, že jsem proti jakékoliv změně ústavy. Ústavy jednotlivých států obsahují řešení tu lepší, tu horší. Z těch, která se osvědčila, lze si vzít ponaučení pro budoucnost. Některá ustanovení té či oné ústavy jsou někdy překonána vývojem a i to otvírá prostor pro jejich změnu.
***