Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Poprosím paní kolegyni, aby se posadila ke stolku zpravodajů. Otevírám obecnou rozpravu, do které se přihlásil pan kolega Frank. Prosím, aby se ujal slova.
Poslanec Václav Frank: Pane předsedající, paní ministryně, kolegyně a kolegové...
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Ještě se omlouvám, promiňte, jestli klub ČSSD potřebuje nutně jednat, prosím, aby jednal mimo sněmovnu. Děkuji za pochopení.
Poslanec Václav Frank: Při hlubší studii návrhu zákona je zřejmé, že při jeho zpracování šlo předkladatelům o jakousi implantaci legislativy Evropské unie, týkající se chemických látek, kde určitě za předlohu sloužila směrnice Evropské unie č. 67/548. Předkladatelé však při zpracování - dovolím si tvrdit - nepřekročili ani 60 % podílu kompatibility. Je to ke škodě návrhu zákona, jakož i skutečnost, že na přípravu návrhu zákona byla ustavena komise, kterou řídilo Ministerstvo životního prostředí, odbor ekologických rizik a monitoringu, a nebyly akceptovány některé odborné připomínky resortů, resp. profesních svazů chemiků.
Navíc nutno dodat, že tento návrh zákona je předkládán Legislativní radou vlády, a jde tedy ve své podstatě o jiný návrh, který je co do kvality podstatně horší.
Dovolte mi upozornit anebo uvést několik příkladů. Zákon je celkově definován tak, že popírá základní filozofii již zmíněné směrnice Evropské unie, čímž ve své podstatě zabraňuje volnému obchodu, když prakticky popírá, že každá chemická látka musí být výrobkem. Jenom např. u § 5 nebere předkladatel v potaz skutečnost, že od 1. září loňského roku platí v České republice zákon č. 22/1997, o technických požadavcích na výrobky, podle něhož je výrobce povinen zajišťovat zkoušení výrobků. Autorizací a akreditací osob podle citovaného paragrafu budeme asi vytvářet další systém státní správy zajišťující tedy kontrolu zboží, který bude kontrolovat chemické látky, a tudíž dublovat systém vytvoření již zmíněným zákonem.
V předloze návrhu postrádám i prováděcí vyhlášky, ačkoli jsou pro posouzení tohoto zákona bezpodmínečně nutné.
V hlavě VI., zejména u § 15 až 17, je používána aplikace staré jedové vyhlášky č. 192 z roku 1988 Sb., která však platí pouze pro vyjmenované jedy, nikoliv však na všechny chemické látky. Mohl bych uvést další příklad u hlavy VII., která pojednává o autorizaci, kde je zřejmé, že jí budou tedy podléhat všechny osoby, které používají chemické látky a přípravky v množství větším než 1 tuna za rok. Mám vážné obavy, že dojde k likvidaci celé řady firem, neboť nebudou schopny stanovené podmínky splnit. Navíc u § 20 není jasné, kdo o autorizaci bude žádat, zda to bude statutární zástupce firmy, nebo každá osoba, která přichází s chemickou látkou do styku. Pokud je mi známo, toto bylo požadováno v zákoně o vyjmenovaných chemických jedech.
Návrh zákona stanovuje i postup v případě obchodování s chemickými látkami. Musím podotknout, že tyto obchody probíhají jednak vnitrostátně, ale i mimo území naší republiky, a to v rozpětí především několika dnů, nikoliv v rozpětí 60 dnů, jak je uvedeno v návrhu, kdy je nutno žádat o povolení.
V části čtyři § 33 jsou stanoveny poplatky. Mám pocit, že výše poplatků je neúměrná, protože požádá-li ministerstvo o doplňkový údaj pouze u jediné látky, zaplatí podnikatel 40 tis. Kč. Při počtu chemických látek a jejích následných uživatelů se jedná o obrovské sumy finančních prostředků. Přesto např. v důvodové zprávě návrhu zákona není jediný příklad propočtu dopadu na podnikovou sféru jako celku nebo alespoň na jednu firmu střední velikosti.
Celkově se mi jeví, že návrh zákona nemá požadovanou úroveň evropských parametrů, nerespektuje požadavky Evropské unie, tak jak byly zástupcům Ministerstva životního prostředí ČR předány Evropským svazem chemického průmyslu a dalšími odborníky.
V návrhu zákona chybějí i přílohy prováděcích předpisů včetně seznamu chemikálií. Mimo jiné jsem tam zaznamenal i některé elementární neznalosti, pokud se týče dělení azbestu. Já na to upozorňuji proto, že je ke škodě návrhu, že je zřejmě zpracován ve velkém kvapu, snad abychom jako Česká republika jakýsi zákon měli, a to vše přesto, že je kde brát poznatky a zkušenosti. Jenom v České republice už dnes je spousta firem, které v současné době chemické látky zpracovávají a vyvážejí, a musí tedy znát a dodržovat legislativu Evropské unie, bez níž by se na trhu Evropské unie neuplatnily.
Kolegyně a kolegové, já jsem si vědom kritického tónu k předkládanému návrhu zákona, ale jsem si také vědom, že zákon potřebujeme a že je možné svým způsobem v rámci druhého čtení tento návrh dopracovat. Doporučuji tedy Poslanecké sněmovně propustit návrh zákona do druhého čtení, ale současně požádat předkladatele o doplnění návrhu zákona o návrhy prováděcích předpisů a seznam chemikálií, které mají být součástí zákona. Navrhuji, aby tento doplněk, tento požadovaný seznam předpisů a seznam chemikálií byl Poslanecké sněmovně nebo výborům předložen do doby, než bude tento projednáván v příslušných výborech.
Ani já se nepřikláním k tomu, abychom podpořili zkrácení, byť o 20 dnů nebo na 40 dnů, návrhu zákona, protože je to zákon obsáhlý, podle mého názoru nedokonalý a jeho dopracování si bude vyžadovat svůj čas. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji a ještě jednou opakuji - pane kolego, prosím jenom upřesnění, aby ze stenozáznamu bylo zřetelné: rozdat všechny přílohy pro členy výborů, které budou projednávat tento zákon. (Řečník mimo mikrofon sděluje, že materiál by měl být rozdán těm, kterých se to týká.) Děkuji. Slovo se ujme pan kolega Ambrozek.
Poslanec Libor Ambrozek: Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážený pan ministře, dovolte mi, abych i já - i když pozornost už upadá - připojil několik poznámek k návrhu zákona o chemických látkách. Považuji tento zákon za jeden ze stěžejních zákonů v oblasti harmonizace naší legislativy v ochraně životního prostředí s legislativou Evropské unie. Z jednání Evropské unie je zřejmé, že nám chybějí čtyři zákony, které by uvedly naši ekologickou legislativu do téměř úplné harmonizace s legislativou Evropské unie. Tento zákon z nich je nedůležitější, protože naplňuje více než několik desítek směrnic Evropské unie.
Mrzí mě proto, že je tady tak malá účast politických stran, které velmi rády hovoří o ochraně životního prostředí. Ukazuje to, že se jejich slova rozcházejí s činy. Proto považuji za velmi nutné, aby tento zákon byl propuštěn do druhého čtení. Možná není ani nutné zkracovat dobu pro projednání, protože případné zkrácení na 40 dní stejně nestihne tento zákon zařadit na březnové plénum, a pokud jej budeme projednávat až na plénu květnovém, je vhodnější nechat si celých 60 dnů.
Chtěl bych navrhnout, aby byl návrh zákona přikázán k projednání též výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí, už proto, že byl připravován Ministerstvem životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví.
Zákon má možná řadu nedostatků. Já upozorním jenom na jeden z nich. Dneska je povinnost sbírat informace o vlastnostech nových přípravků před jejich vstupem na trh upravena nařízením vlády č. 192/1988, o jedech a látkách škodlivých zdraví. Nový zákon toto ustanovení ruší, aniž by tuto povinnost někomu přisuzoval. Proto byla tato problematika projednána v meziresortní komisi pro chemickou bezpečnost, kde se zástupci Ministerstva životního prostředí i hlavní hygienik vyslovili pro zařazení paragrafu, který by stanovoval povinnost výrobců před uvedením výrobku na trh zakotvit tyto údaje v bezpečnostním listu a předat jej k dispozici toxikologickému centru. Pro nedostatek času se nepodařilo vyvolat iniciativu ministrů a tento návrh zákona byl tedy parlamentu předán bez tohoto podle mého soudu velmi nutného doplňku, který navrhnu při projednávání ve výboru ve druhém čtení. Děkuji.
***