Pokračování schůze Poslanecké sněmovny
26. února 1998 v 9.00 hodin
Přítomno: 190 poslanců
(Schůze opět zahájena v 9.00 hodin.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Vážené dámy, vážení pánové, je 9.00 hodin, všechny vás srdečně vítám na přerušené 20. schůzi Poslanecké sněmovny.
Prosím, abyste se přihlásili hlasovacími kartami a případně mi oznámili, kdo žádá o vydání náhradní karty.
Viděl jsem zdviženou ruku předsedy klubu SPR-RSČ poslance Miroslava Sládka. Rozumím tomu tak, že chce v tuto chvíli vystoupit, takže mu k tomu samozřejmě dávám příležitost. Ostatní prosím o klid.
Poslanec Miroslav Sládek: Pane předsedající, dámy a pánové, na pořad této schůze Poslanecké sněmovny byl zařazen bod "Návrh usnesení Poslanecké sněmovny k postupu vlády České republiky v česko-německých vztazích v souvislosti s Česko-německou deklarací".
Rád bych trochu připomněl osud projednávání tohoto bodu. Sám jsem navrhl tehdy v pátečním jednání přerušení projednávání tohoto bodu do středy 11. února do 14.00 hod., a to z toho důvodu, že jsem o to byl žádán jak některými poslanci, tak některými členy vlády, aby bylo možné domluvit se na takovém znění textu usnesení, které by bylo přijatelné, průchozí parlamentem a zároveň dostatečně jasným stanoviskem nejenom k vládě České republiky, ale také k vládě německé.
Byla zde i žádost ministra zahraničí, aby se stačil vrátit na projednání tohoto usnesení ze zahraniční cesty.
Nepožadoval jsem tedy přerušení projednávání tohoto bodu do středy 11. února do 14.00 hod. proto, aby se na tento bod zapomnělo. Aby projednávání tak vážné věci šlo ve vší tichosti do ztracena. Chtěl jsem jenom vytvořit prostor pro jednání všech těch, kteří chtějí zaujmout jasné stanovisko k této otázce a jasně se vyjádřit i před celým národem. Rozhodně jsem nechtěl, aby se na tuto věc zapomnělo.
Byl bych tedy velmi rád, aby Poslanecká sněmovna pokračovala v projednávání tohoto přerušeného bodu, a to nejlépe nyní při zahájení dnešního jednání. Je to koneckonců dříve přerušený bod. Proč by třeba teď měl být projednáván přerušený bod "Volební zákon", když usnesení Poslanecké sněmovny k postupu vlády České republiky v česko-německých vztazích byl bod dříve přerušený a stále ještě také neprojednaný.
K tomu, abych vystoupil v tuto chvíli, mě zvlášť ještě iniciovalo vystoupení spolkového ministra financí a předsedy bavorské Křesťanskosociální unie Theo Waigela, který včera "tvrdě odsoudil osvobozující rozsudek nad vůdcem českých republikánů v souvislosti s jeho protiněmeckými výroky. Označil jeho propuštění na svobodu za doklad toho, že české orgány nevystupují dost rozhodně proti nepřátelům česko-německého porozumění. Německý kancléř Helmut Kohl a ministr zahraničí Klaus Kinkel by to podle Waigela neměli nechat bez povšimnutí".
Dámy a pánové, co zůstane z naší státní suverenity, až bude Česká republika začleněna do euroatlantických struktur? Proč se zde tolik hovoří o nezávislosti soudů v České republice, když nejenom kdokoliv z vlády České republiky může vydávat pokyny orgánům činným v trestním řízení, ale když už dokonce i ministři sousední země, členové vlády sousední země mohou takovýmto způsobem ovlivňovat soudy v České republice? Jsme ještě vůbec suverénním státem a máme naději, že si svoji suverenitu a národní nezávislost uchováme i do budoucna za těchto podmínek?
Doufám, že v rámci projednávání tohoto bodu vláda České republiky zaujme zcela jasné stanovisko proti tomuto vměšování se do našich vnitřních záležitostí a proti tomuto nestoudnému požadavku, který je plně srovnatelný s požadavky kladenými před rokem 1938 taktéž vládou Německé republiky.
***