(pokračuje Kužílek)
Pokud úředník musí toto udělat, tak samozřejmě ve většině případů je mu to nepříjemné. Musí shromáždit podklady, musí to doložit, vystavuje se nebezpečí, že nadřízený se ho zeptá, kde na to přišel, o co to opírá, tedy bude vystaven otázkám. A to je ten velmi důležitý princip, který by mohl naši zemi uchránit od další utajovací mánie. To je ta druhá věc, o kterou jsem vás chtěl poprosit, abyste podpořili, abychom vedle jasného zavedení nejen obsahového, ale i formálního znaku pro utajovanou skutečnost podpořili takový princip, kdy výkonným úředníkem, utajovatelem, nebude jenom jedna úroveň, ale bude se muset vždycky ještě obrátit o úroveň výš a jenom z toho důvodu, aby to bylo těžší, nepříjemnější, aby snaha utajovat byla spíš snahou znepříjemňující úřední práci než činností zpříjemňující.
Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost k mému výkladu. Doufám, že zde zazní slova určitého slibu ze strany bezpečnostního výboru, že i ve zkráceném termínu bude tento zákon velmi důkladně projednán, neboť jinak bych toto zkrácení nemohl podpořit, protože se bojím, že tento zákon, který nese mnohé rysy dřívějších pohledů na tuto oblast, by prošel v nekvalitní podobě.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu kolegovi Kužílkovi. Prosím, aby se slova ujal pan kolega Jičínský.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedající, vážené shromáždění, již nejednou jsme zde hovořili o tom, že bývalé vlády mají velký dluh z hlediska legislativního provádění jednotlivých článků Listiny základních práv a svobod. Zmínil se o tom v předchozím vystoupení poslanec Kužílek.
My se nyní setkáváme s novou problematikou zákonného provedení určitých ustanovení Listiny, které se týkají práva na svobodu projevu. Je to problematika zákona práva na informace a nyní, což je rub, tohoto návrhu zákona o ochraně utajovaných skutečností, který projednáváme.
Osobně se obávám, že vzhledem k tomu, že se dlouho v této věci málo dělalo, tvary návrhů zákonů nedosahují požadované úrovně. Osobně bych neakceptoval stanovisko, že v zájmu rychlého vstupu do NATO musíme rychle přijmout určité návrhy
zákonů, bez ohledu na to, jaká bude jejich kvalita. Dobrý úmysl sám v legislativě nestačí k tomu, aby jeho výsledek zabezpečil, že zákon splní to, co splnit má. V této věci je tato problematika zvlášť komplikovaná.
Za starého režimu většina otázek tohoto druhu byla upravována vnitřními směrnicemi. Tyto vnitřní směrnice samozřejmě nepodléhaly nějaké právní kontrole, nebyly tam ani kladeny zvláštní nároky na jejich přesnou právní formulaci, přesnou právní úpravu, tím méně na jejich vztah k ochraně práv a svobod. Přitom tato problematika se velmi významně týká práv a svobod občanů. Je zde celá řada otázek, které, podle mého soudu, v tomto zákoně uspokojivě řešeny nejsou, a z legislativního hlediska se mi zdá, že návrh zákona v mnohém přebírá určitou dikci různých interních předpisů, která zdaleka neobsahuje termíny běžné v našem právním řádu.
Je na posouzení sněmovny, aby rozhodla, zda tento návrh zákona v této podobě shledá zralým k tomu, aby byl projednáván, nebo zda by přece jenom nemělo být na něm ještě dále pracováno, aby návrh zákona odpovídal více obecným požadavkům z hlediska základních ustanovení Listiny i z hlediska jeho legislativní dokonalosti, z hlediska přesné terminologické jasnosti a systematičnosti tak, aby pojmy, které tam byly užívány, byly jednoznačné a měly jasný právní význam.
Kladu tedy tyto otázky proto, že jsou to otázky nové. Až dosud jsme se s nimi velmi málo zabývali a legislativní proces v parlamentu nemůže spravovat některé vážné vady předloh. Necítím se oprávněn posuzovat, zdali vady jsou tak vážné, nebo ne, to jsou zde lidé kvalifikovanější v této věci, kteří se touto problematikou více zabývají, ale kladu tuto otázku, protože se mi zdá, že někdy pod vlivem časového tlaku jsme ochotni přijmout návrhy zákonů, kterými, kdybychom měli více času a více rozvahy, bychom se zabývali důkladněji, a někdy by bylo vhodnější vrátit je navrhovateli k přepracování.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu kolegovi Jičínskému a uzavírám rozpravu. Ještě se hlásí pan kolega Exner. Písemnou přihlášku nemám.
Poslanec Václav Exner: Pane předsedo, omlouvám se, pokud jsem se přihlásil později, než jste to mohl zpozorovat, ale hlásil jsem se, jak skončil pan kolega Jičínský.
Dámy a pánové, pokud jde o tento návrh zákona, musím nejdříve konstatovat, že jsem poměrně dlouhou dobu byl osobou seznamovanou s utajovanými skutečnostmi, takže v tomto směru je třeba konstatovat určitou zainteresovanost. Musím říci, že v té souvislosti mne také velmi často šokovalo jednání se skutečnostmi, které se týkaly této oblasti, zvláště v období let 1990 až 1992. Jako příklad bych uvedl poskytnutí některých utajovaných informací naším kolegou a tehdy náměstkem federálního ministra vnitra a později ministra vnitra České republiky Janem Rumlem, a to způsobem, který nevyhovoval žádnému předpisu a v žádném případě nevyhovoval ani předpisu, který je dnes navrhován.
Pan poslanec Bašta hovořil již o tom, že návrh zákona působí nehotově. Připojuji se také ke konstatování pana poslance Kužílka, že návrh zákona je zpracován jakoby z pohledu určitého pragmatismu. Já bych dodal, že tento pragmatismus pociťuji především v tom směru, že návrh je zpracován tak, aby vyhověl určitým požadavkům NATO, ještě spíše jak si je představuje NATO a naši představitelé, kteří chtějí do NATO co nejdříve vstoupit. Řada věcí je popsána mlhavě, a to takovým způsobem, že není možné přesně na základě zákona určit, jestli určité věci se utajují, nebo neutajují.
Chtěl bych také upozornit na to, že jde o svěření nebezpečně širokých pravomocí jedinému resortnímu ministerstvu, tedy orgánu státní správy, přičemž kontrolu provádění tohoto zákona svěřuje zákon opět témuž resortu. Navíc tento resort má případně souhlasit s tím, aby i další nezávislé kontrolní orgány, jakým je například Nejvyšší kontrolní úřad, byly nebo nebyly oprávněny seznamovat se se všemi skutečnostmi, které by mohly být předmětem kontroly.
***