(pokračuje Krampera)
Byli jsme zrazeni našimi tehdejšími spojenci, Francií a Velkou Británií, a zevnitř navíc rozloženi sudetskými Němci a vydáni na základě potupné mnichovské zrady na milost a nemilost nacistickému Německu, které 15.3.1939 zbytek zrazené rozervané republiky obsadilo a vyhlásilo protektorát Čechy a Morava. V následujícím roce propukla druhá světová válka, která stála obrovské lidské a materiální ztráty celou naši zemi. Porážka nacistického Německa a následné osvobození přineslo kýženou svobodu a samostatnost.
Na základě dohod Sovětského svazu, USA a Velké Británie koncem druhé světové války byla naše země opět vydána západními velmocemi, tentokrát do područí SSSR. Opět byla naše země zrazena západními mocnostmi a na dlouhá desetiletí vydána do komunistického područí. Československá socialistická republika byla začleněna po komunistickém převratu v únoru 1948 do vojenského paktu Varšavské smlouvy, který vznikl v této velmocenské politice jako protipól Severoatlantické aliance. Oba vojenské bloky se celá léta vzájemně obviňovaly ze zvyšování vojenského napětí. Soupeření a vzájemná konfrontace málem přivedly naši planetu několikrát k dalšímu celosvětovému konfliktu.
V roce 1968, kdy naše národy opět zatoužily nabýt svobodu a nezávislost a velkou měrou zazněly hlasy o neutralitě Československé socialistické republiky, byli jsme opět zrazeni a obsazeni pro změnu vojsky SSSR a dalších států Varšavské smlouvy, které se staly vojsky okupačními. Západní mocnosti si opět nedělaly žádné velké starosti, a tak pouze potvrdily, že podle jaltských dohod patříme do sféry vlivu Sovětského svazu. Situace se uklidnila až teprve na základě další velmocenské konference v Reykjavíku a posléze na Maltě byla ukončena studená válka a okupační armády Sovětského svazu byly z území Československé republiky staženy. Stalo se tak na základě velmocenské dohody SSSR a USA. V žádném případě nikoliv proto, že tomu tak chtěl pan Havel či pan Kocáb, jak bylo veřejnosti ve sdělovacích prostředcích neustále namlouváno. Naši lidé si opět konečně vydechli a byli rádi, že okupační armády odešly.
Nikdo a nikde na přelomu roku 1989 a 1990 nevznášel požadavky, aby naše země byla zatahována do dalšího vojenského paktu, tentokrát tak, jak je u nás zvykem, ode zdi ke zdi, pro změnu do Severoatlantické aliance. SSSR přistoupil zcela jednostranně ke zrušení Varšavské smlouvy a bylo v té době zcela jasně formulováno, že skončením studené války bude rozpuštěn i vojenský pakt NATO. Stal se ale pravý opak a sovětský prezident Gorbačov možná i záměrně nežádal žádné písemné záruky, a tak naopak ještě vojenský pakt NATO fakticky posílil. Nechť jednou posoudí historie, jak vlastně vše probíhalo.
NATO využilo své historické chvíle a místo velkorysého gesta zahájilo všechny kroky ke svému rozšíření a připojení Polska, České republiky a Maďarska. Před touto velice vážnou situací se v současné době nacházíme. Historická fakta jsou zcela jasná. Žádný z našich spojenců se k naší zemi nezachoval správně. Francie a Velká Británie nás zradily a vydaly Německu. Po porážce Německa pro změnu USA a Velká Británie vydaly Československou republiku napospas Sovětskému svazu. Žádné velké protesty nevznesly západní mocnosti ani v roce 1968, během a po následné invazi a okupaci Československé socialistické republiky vojsky Varšavské smlouvy vedenými Sovětským svazem.
Přijde-li opět vyhrocená situace, opět vydají naši zemi, aby uchránily svoje hodnoty. Navíc v současné době nehrozí na evropském kontinentě válečný konflikt, není žádné opodstatnění vstupu do vojenského boku NATO. Proti komu je vlastně potřeba rozšiřovat NATO? Pakliže militantní kruhy současné vládnoucí garnitury vědí, k jakému případnému konfliktu se schyluje, nechť informují občany České republiky. Z jakých důvodů zamlčují občanům i takovou zásadní informaci, že je také možné vstoupit pouze do politické struktury NATO tak, jako tomu je v případě Francie? Proč není ani v tomto případě veřejnost informována o této velmi zásadní otázce? Zcela jednoznačná odpověď. Militantní kruhy České republiky chtějí do budoucna vojenskou přítomnost jednotek NATO na území České republiky. Mají strach tak jako vláda tehdejší KSČ, že se budou jednou muset za své podvody, nepravosti zodpovídat svému národu. Vždyť ani Sovětský svaz nepřistoupil k okupaci Československé socialistické republiky okamžitě, ale počkal na vhodnou příležitost. Žádná vojenská síla v historii nikdy a nic nedělala pro nic a za nic. Uvědomme si ještě včas důsledky takovéhoto dobrodružství. Jedinečná šance pro Českou republiku je připojení se k neutrálnímu pásu středoevropských zemí a doplnit zcela přirozeně tuto zónu. Vždyť i prostý pohled na mapu je jasný. Švýcarsko, Rakousko, Česká republika, a nemusíme opět takto zbytečně přijít o svou suverenitu. Ekonomické problémy České republiky také ještě budou prohloubeny připravovaným krokem do paktu NATO. Vždyť 600 mil. korun je pouze základní roční poplatek členství v NATO. Další desítky miliard bude stát přezbrojení armády České republiky, obrovské výdaje bude znamenat financování naší vojenské mise v Bruselu a další nepřímé náklady s členstvím v NATO spojené.
Je ještě mnoho dalších důvodů pro zamítnutí této smlouvy, např. možnost vysílání našich vojáků do tzv. mezinárodních misí, které tak jako v případě naší účasti v SFOR v Bosně přijdou ročně na 1 miliardu korun. V případě těchto vojáků jde zatím pouze o žoldáky, ale v budoucnu tomu tak nemusí být. Zaklínání se souhlasem vlády České republiky a Poslanecké sněmovny České republiky k vysílání našich vojáků na tyto akce je směšné - jejich kontrola - protože právě při případném vstupu do NATO bude vládnoucí garnitura tyto akce podporovat. V tomto směru se také mohou jevit další skutečnosti dnes nespecifikované smlouvy, které do budoucnosti mají být ještě k dohodě o přistoupení do paktu NATO doplněny.
Musím se dále pozastavit i u skutečnosti opětovného zneužití téměř všech sdělovacích prostředků, které vedou dnes a denně jednostrannou demagogickou kampaň pro vstup České republiky do paktu NATO. Tato kampaň, vedená zvláště na televizní obrazovce, zcela jednoznačně připomíná normalizační pořad Azimut, který také neustále občanům zdůrazňoval přednosti a nezbytnosti členství Československé socialistické republiky ve vojenském paktu Varšavské smlouvy a o nerozborném přátelství se Sovětským svazem na věčné časy.
***