(pokračuje Recman)
Mám za to, že naše údaje buď neexistují, nebo s nimi nebyla veřejnost seznámena.
Pokud chceme vést korektní diskusi na dané téma, bylo by záhodno, aby se komplexní nebo alespoň širší ekonomické propočty zpracované českou vládou co nejdříve objevily na stolech poslanců. Rovněž předpokládám, že by s nimi měla být seznámena co nejširší veřejnost.
Považuji za nutné uvést ještě některé další finanční údaje. Celkový rozpočet aliance činí asi 1,8 miliardy amerických dolarů. Civilní složka se na něm podílí asi 188 miliony, vojenská 825 miliony a tzv. program bezpečnostních investic, což se jedná o infrastrukturu, 803 miliony dolarů. Český podíl by měl představovat 0,9 %, což v přepočtu činí 16,2 milionu dolarů. Pokud použijeme současný platný kurs přepočtu deviz, pak to znamená částku 560,5 mil. korun.
Procentní výši příspěvku potvrdil ve svém vystoupení v úvodním expozé i předseda vlády pan Tošovský. Podle publikovaného rozhovoru s náměstkem ministra zahraničních věcí Karla Kovandy nebude naše členství zadarmo. Mimo výše zmíněný podíl 0,9 celkových nákladů aliance to budou rovněž náklady na českou misi v Bruselu, odhadované mezi 100 až 150 miliony korun, a výdaje spojené s plnění armádních cílů interoperability, které do roku 2000 představují částku 9,2 mld. korun.
Je mi skutečně jedno, jak jsou podíly jednotlivých členských států NATO vypočítávány, pokud to nezatíží státní rozpočet České republiky. Např. na civilním rozpočtu se Spojené státy podílejí 23,35 %, Velká Británie 18,82 %, Francie 16,52 %, Belgie - která má 10 mil. obyvatel a je srovnatelná s námi - přispívá 2,76 %, Turecko 1,59 % a Řecko 0,38 %.
Byly publikovány i výše příspěvků dalších adeptů vstupu do aliance, např. polský příspěvek má být ve výši 2,48 %, což představuje 44,6 mil. amerických dolarů, maďarský ve výši 0,65 %, tj. 11,7 mil. dolarů. Vycházím z toho, že jsou to jejich svobodná rozhodnutí, ne naše.
Ale jako vždy šedá je každá teorie a zelený je strom života. I když náš je - domnívám se - stejně jako v Polsku či v Maďarsku právě spíš šedý než zelený.
Rozhodujeme se o vstupu do NATO právě v okamžiku, kdy ve státním měšci je peněz podezřele málo. Zatím jsme dávali na obranu kolem 30 miliard korun, v letošním roce je to 36,8 miliardy. Současná vojenská organizace však vyžaduje dodržet výdaje ve výši 3 % hrubého domácího produktu, tedy minimálně o polovinu více, než se vydává v současném období. Domnívám se, že na to skutečně Česká republika nemá. Ekonomicky je v krizi, nezaměstnanost stoupá, nespokojenost občanů se současným stavem ve společnosti narůstá. Výzkumy veřejného mínění z posledních měsíců to názorně dokladují.
V žádném případě mezi priority obyčejných lidí nepatří vstup České republiky do NATO, a to ani přes narůstající kampaň ve sdělovacích prostředcích vedenou jednostranně v zájmu vstupu České republiky do aliance.
Na základě výše uvedených souvislostí si každý může položit sám celou řadu otázek o integrované obraně České republiky a výši jejích nákladů. Oficiálně fundované odpovědi by ve smyslu naznačených souvislostí měli poslanci i široká veřejnost obdržet co nejdříve od příslušných zodpovědných politických činitelů.
Dámy a pánové, co z toho vyplývá, o čem to svědčí? Evropa jako celek má reálné povědomí existenční nutnosti vzájemné spolupráce i toho, že civilizační problémy je potřeba řešit společným úsilím všech, tedy kolektivním způsobem. To je dlouhodobá a správná tendence, je to proces působící objektivně a nepřetržitě. Vstup České republiky a dalších států do NATO lze v tomto smyslu také chápat jako snahu k recidivě studené války, ke znovurozdělení Evropy v zájmu strategických cílů některých mocností.
Bohužel dobře víme, že v bezpečnostní politice se nedělají dobrá nebo špatná rozhodnutí, ale obvykle špatná a méně špatná. Jinak by historie nebyla historií tisíců válek a konfliktů. Udělejme nyní to méně špatné rozhodnutí a odmítněme přistoupit k Washingtonské smlouvě sjednané dne 4. dubna 1949. Já přistoupení České republiky k Severoatlantické smlouvě nepodpořím.
Dámy a pánové, pane předsedo, rád bych se obrátil na vás jako na předkladatele. Součástí předkládaných zákonů a mezinárodních smluv jsou údaje o finančním dopadu příslušného tisku, to znamená projednávaného tisku zákona nebo smlouvy, do státního rozpočtu v případě jeho schválení sněmovnou. Všichni víme, že tento krok bude mít značný a dlouhodobý vliv zejména na výdajovou stránku státního rozpočtu. V tom se jistě - ať jsme z levého, nebo pravého kraje, nebo ze středu - určitě shodneme. Důvodová zpráva předložená vládou finanční nároky na státní rozpočet vůbec nespecifikuje. Chtěl bych vás proto požádat, pane předsedo, aby dřív, než sněmovna rozhodne o přistoupení k Washingtonské dohodě, byla udělána ekonomická analýza našeho vstupu a projednána ve vládě a předložena Poslanecké sněmovně.
Předkládám proto procedurální návrh v souladu s § 108 odst. 6 jednacího řádu sněmovny, aby Poslanecká sněmovna odročila jednání o tomto bodu programu do doby, než vláda předloží Poslanecké sněmovně ekonomickou rozvahu vstupu České republiky do NATO.
Pokud by tento můj procedurální návrh nebyl přijat, navrhuji, aby smlouva byla přikázána k projednání rovněž rozpočtovému výboru.
Na závěr bych podal návrh na doprovodné usnesení: Poslanecká sněmovna žádá vládu České republiky, aby zpracovala ekonomickou analýzu a dopad do státního rozpočtu České republiky vyplývající z připojení České republiky k Severoatlantické smlouvě sjednané ve Washingtonu dne 4. dubna 1949.
Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Pan kolega dá potom podklady zpravodaji.
Prosím, aby se slova ujal pan kolega Krampera, připraví se pan kolega Smetana.
Poslanec Zdeněk Krampera: Pane předsedající, dámy a pánové, k vládnímu návrhu zákona, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu přístup České republiky k Severoatlantické smlouvě, sjednané ve Washingtonu dne 4.4.1949, musím konstatovat následující vyjádření.
Země české po 300leté okupaci a nadvlády Habsburků došly své nezávislosti a samostatnosti současně se Slovenskem teprve v roce 1918 po porážce rakousko-uherské monarchie v první světové válce. Vznikl nový státní útvar - Československá republika. Radost ze vzniku Československé republiky ale netrvala dlouho.
***