(pokračuje Frank)
Ale jejich tvorba novelizace musí odpovídat především potřebám České republiky, a nikoli konstrukci stavět podle direktiv NATO.
V této souvislosti bychom se měli skutečně vážně zamyslet, zda by nebylo nejlépe nejprve změnit Ústavu České republiky a Listinu základních práv a svobod, včetně následných mezinárodních smluv, zejména v oblasti lidských práv a svobod. Proč to říkám? Protože již zmiňované zákony, jako je zákon o bezpečnostním systému, ke kterému již Komunistická strana Čech a Moravy zcela jednoznačně vyjádřila své odmítavé stanovisko, tak i návrh zákona o utajovaných skutečnostech, který je nyní předložen Poslanecké sněmovně, zcela prokazatelně porušují jak Ústavu České republiky, tak i Listinu základních práv a svobod.
Jak jinak posuzovat skutečnost, že ústavní zákon o bezpečnostním systému např. ve stati o krizové situaci, která není mj. jasně specifikována, opomíjí nejenom Ústavu České republiky a listinu, ale i článek IV mezinárodního paktu Organizace spojených národů o občanských a politických právech. Ten totiž nedovoluje některá práva omezit ani v případě stavu ohrožení či dokonce válečného stavu. I zde jde jednoznačně o návrh zákona, který je šitý podle střihu NATO.
Obdobně by se dalo hovořit i v případě návrhu zákona o utajovaných skutečnostech. Zde se jeho předkladatelé - pan premiér Tošovský a ministr vnitra pan Svoboda - tím již ani netají, když v důvodové zprávě k tomuto zákonu uvádějí, že je již zpracován podle standardu NATO a Spolkové republiky Německo.
Kladu si otázku, jaký je to standard, když v řadě ustanovení je odsouvána suverenita České republiky, např. v článcích, podle kterých jsme povinni přijmout cizí státní příslušníky k pracím s utajovanými skutečnostmi, a není možno se k tomuto ani vyjádřit. Jaký je to standard, když do práv a svobod občanů budou hrubým způsobem zasahovat orgány policie a zpravodajských služeb nejenom v průběhu šetření k tzv. bezpečnostní spolehlivosti, ale prakticky po celou dobu platnosti tzv. osvědčení. Přitom je v podstatě legalizováno nekontrolovatelné použití všech prostředků policií a zpravodajskými službami, včetně vyšetření na detektoru lži.
Pokládám tento návrh zákona za zrůdnost. Ta spočívá v tom, že ještě vnuci, ba dokonce i pravnuci, na které byl založen bezpečnostní spis a kterým nebylo vydáno osvědčení, mohou být na základě informací bezpečnostního spisu v rozporu se svými právy diskriminováni i v zaměstnání.
Dámy a pánové, zatím občanům nikdo neřekl, že zákon navrhuje třeba i ustanovení, které hovoří o tom, že bezpečnostní spis bude uložen na Ministerstvu vnitra a zničen má být až jeden rok po dosažení 99 let fyzického věku osoby, na niž byl založen. Přitom svobodný občan tohoto státu nebude mít právo na přezkoumání nezávislým soudem. I to je jedna z daní prostého občana za jeho bezpečnost pod střechou "demokratické" a humánní organizace, za jakou se NATO vydává.
NATO tedy znamená omezení naší suverenity, a nemusí jít pouze vždy o rozmístění armád či jaderných zbraní na našem území. A otázka, kterou si klade stále více občanů této země: proč má vláda a prezident České republiky takový zájem o vstup do tohoto vojenského uskupení? Domnívám se, že na ni není tak složitá odpověď. Žene je strach k narůstající oprávněné nespokojenosti občanů zatěžovaných stále novým zdraženími, poplatky a daněmi. Brání se případné změně systému a chce, aby i před vlastním národem možná hlídali i cizí vojáci, zatímco naši vojáci by měli umírat jako levný kanonenfutr podle cizích rozkazů kdesi za hranicemi?
Pane premiére, já vám sděluji, že nejenom já odmítáme přijmout tato rizika a odmítáme novou železnou oponu, kterou tímto návrhem hodláte vytvořit na řece Moravě. Jsme přesvědčeni, že cestou k bezpečnosti a spolupráci v Evropě je zapojení všech států do soustavy celoevropské bezpečnosti na principech OBSE. Zde by měla vláda vyvíjet své aktivity a své snahy. Cesta do NATO bez možnosti vyjádření se občanů této země je zradou zájmů České republiky a jejích občanů.
Dámy a pánové, já navrhuji, aby vládní návrh dokumentu přístupu České republiky k Severoatlantické smlouvě sjednané ve Washingtonu 4. dubna 1949, tisk 384, byl sněmovnou zamítnut. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Recman, připraví se pan kolega Krampera.
Poslanec Svatomír Recman: Pane předsedající, pane premiére, vážená sněmovno, využívám možnosti vyjádřit se v této ctihodné společnosti k otázce bezpečnosti České republiky, k otázce přistoupení České republiky k Severoatlantické smlouvě a na závěr svého vystoupení bych přednesl návrh na doprovodné usnesení a jeden procedurální návrh.
Dámy a pánové, o potřebě zajistit bezpečnost naší země není jistě pochyb. Je to v zájmu našich občanů a má to i Komunistická strana Čech a Moravy ve svém volebním programu.
Jedná se však především o způsob, jakými cestami a s jakou efektivitou bezpečnost zajistit. Efektivitu chápu rovněž jako ekonomickou dimenzi české bezpečnosti, jako náklady na vstup České republiky do NATO, a zde se již představy jednotlivých politických stran výrazně liší. Pravá část politického spektra bez ohledu na současné rozpory a ve shodě s Českou stranou sociálně demokratickou vidí jedinou správnou cestu k bezpečnosti ve vstupu České republiky do atlantické aliance.
Komunistická strana Čech a Moravy v souladu s logikou věci a zkušenostmi českého národa vstup do NATO jednoznačně odmítá. Je proti členství v jakémkoli vojensko-politickém bloku. Bylo mnohokrát vysloveno a vyčísleno, jaká cena bude položena na misku vah k vyvážení bezpečnosti České republiky členstvím v NATO. Vstup do tohoto bloku bude mít za následek omezení národní, vojensko-politické a ekonomické suverenity, eskalaci bezpečnostních rizik vůči naší zemi při vojenském působení na "správné" straně možných konfliktů a v neposlední řadě s tím spojené vysoké finanční výdaje, které zákonitě budou chybět v jiných oblastech, např. v oblasti školství, v oblasti sociální, ve zdravotnictví, na bezpečnostním úseku a v řadě dalších.
Za nejzávažnější je však nutno považovat smysl a cíle existence NATO v době, kdy neexistuje bipolární rozdělení světa, kdy proti tomuto paktu nestojí v Evropě ani ve světě žádné podobné uskupení, kdy evropská bezpečnostní rizika nejsou adekvátní soustředěné mocenské síle aliance a nutnosti zvyšovat tuto sílu rozšiřováním o další státy.
Jsme v období ratifikačních procesů o přistoupení k NATO.
***