Poslanec Oldřich Kužílek: Pane předsedající, promiňte mi. Takový názor by musely vznést dva kluby nebo pětina poslanců.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Souhlasím, omlouvám se, je to pravda.
Prosím, pan kolega Filip se hlásí.
Poslanec Vojtěch Filip: Myslím, že tento názor nezastává jenom klub KSČM. Po dohodě s kolegou Vikem, který zastupuje předsedu republikánských poslanců, je 40 poslanců, kteří tento návrh podporují.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Ano, podle § 53 stačí dva kluby, beru na vědomí. Budeme hlasovat o tomto návrhu. Zahájil jsem hlasování číslo 97.
Kdo návrh podporuje? Kdo je proti tomuto návrhu?
Pro návrh hlasovalo 55, proti 109 poslanců. Návrh nebyl přijat.
Budeme pokračovat v rozpravě. Slova se ujme pan kolega Houzák, připraví se kolega Frank.
Vás, dámy a pánové, prosím o klid. Pane kolego, prosím, vyčkejte chviličku, než se uklidní sněmovna. Děkuji za pochopení.
Ještě jednou prosím, dámy a pánové, o klid, aby pan kolega Houzák se mohl ujmout slova. Prosím, pane kolego.
Poslanec Josef Houzák: Pane předsedající, pane premiére, vážené poslankyně, vážení poslanci. Článek I. Severoatlantické smlouvy ze dne 4. dubna 1949 zní:
Smluvní strany se zavazují - jak je uvedeno v Chartě Spojených národů - urovnat veškeré mezinárodní spory, jež mohou být zapleteny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoliv způsobem neslučitelným s cíli Spojených národů. Jenom obsah článku I. vyjadřuje mnoho závažných a závazných momentů, o jejichž naplňování ne vždy je přesvědčen občan naší republiky, ani občané jiných sousedních států.
Tento parlament dnes projednává přičlenění České republiky do NATO. Projednává je i přes citelný odpor značné části občanů této země. Projednává je s vědomím, že vláda, parlament ani prezident nedali šanci občanům naší vlasti k tak závažnému problému se vyjádřit. Zarputilý odpor k referendu a spěch vstupu do NATO potvrzuje nezájem o vyjádření občana.
Tento parlament projednává začlenění České republiky do organizace, jejíž článek I., proklamující závazek smluvních stran řešit veškeré mezinárodní spory mírovými prostředky, je v současné době nejhrubším způsobem zašlapáván jednou ze smluvních stran, která se ve světě považuje za vedoucí vojenskou sílu. Jedná se v tomto případě o Spojené státy americké, jejichž zahraniční spor o účast několika svých zástupců ve vyšetřovací a kontrolní komisi Rady bezpečnosti OSN. (??) Tato záležitost přerůstá v provokující kampaň o údajné hrozbě chemických zbraní ze strany Íránu. Přitom tato a také smluvní strana nerespektuje jiné státy světa s jiným pohledem na řešení situace a ani se nesnaží hledat komunikaci s mírovými návrhy.
Všichni si uvědomujeme vážnost situace, která může přerůst v konflikt nejenom místně lokální. Protože právě dnes s takovou rychlostí, kdy je světu předváděna nejhrubší hrozba silou, část této sněmovny rozhodla projednávat urychleně přičlenění právě do NATO.
Proč se projevila snaha předřadit tento bod jednání již na minulý úterek? Tuto snahu jsem pochopil, že to byla snaha pro ty, kteří lobbují pro vstup, aby mohli v závěru tohoto týdne senátorům Spojených států s úklonou říci, že i naše sněmovna urputně jednala. To se jim ale nepovedlo, a věřím přesto, že slíbili, že udělají vše do roztrhání těla pro urychlený vstup do NATO, a předložili záruky, co náš vstup především pro Spojené státy přinese. Tyto zrychlující aktivity nejsou ani tak vyvolány upřímnou souhlasnou myšlenkou poslání vojenského seskupení, ale s vnitropolitickou ekonomickou situací, na které se sami podílejí. Jsou to obavy z výsledků předčasných parlamentních voleb, jsou to zhoršující se většinové názory na viníky tohoto stavu. Nejsou to pouhé výmysly opozice. To je jejich poznání. Ale jsou to i slova místopředsedy vlády pana Luxe, který před časem prohlásil, že budeme-li v NATO, je mu jedno, kdo tady bude vládnout. Toto je ta správná charakteristika upřímného vztahu k vojensko-politickému komplexu bez zhodnocení samotného obsahu, ale i především poskytnutých garancí.
Přes skutečnost, že nejsme ještě členy projednávaného vojensko-politického komplexu, již dnes někteří vládní politici vystupují s takovou suverenitou, jako bychom byli minimálně zakládajícími členy. Hrdě se hlásí prostřednictvím svého mluvčího na Hradě a Ministerstva zahraničních věcí k účasti na řešení případného konfliktu v Iráku. Přímo mě děsí, jak se tito pánové budou chovat, až se případně členy NATO staneme. Vážnost projednávané otázky, která není věcí, kdy budeme moci na dalších jednáních sněmovny provádět z vlastní iniciativy novely, doba výstupu z této aliance je dvakrát tak delší než doba vstupu, mě vede právě opakovaně k požadavku na vyhlášení referenda k této otázce.
Nemohu souhlasit s odůvodněním, že by to stálo mnoho peněz. Dovolím si tvrdit, že vstup a samotné členství bude mnohonásobně dražší. Nevěřím těm obhájcům, kteří tvrdí, že budeme aktivně působit na změny v NATO. Věřím tomu, že všichni, kteří zde i mimo hovořili o potřebě referenda, své slovo dodrží bez ohledu na volební kampaň a plané sliby. Jsem přesvědčen, že v této sněmovně bude většina, která přímočarý vstup do této aliance nepodpoří bez řádného podpůrného většinového souhlasu svých voličů formou referenda.
Tato fakta mě vedou k tomu, že nemohu podpořit tuto smlouvu, aby náš stát vstoupil do této vojensko-politické aliance. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Frank, připraví se pan kolega Recman.
***