(pokračuje Matulka)
Já to ponechám stranou, nicméně pan poslanec Nečas řekl jednu věc, se kterou vřele souhlasím, a měli bychom si ji asi uvědomit všichni. Případný vstup České republiky do NATO se netýká pouze Armády České republiky. Měli bychom si uvědomit, že se týká každého občana České republiky. Takového něco pan poslanec řekl, a já s tím vřele souhlasím.
Toto tvrzení je pravdivé. Je to skutečně závažná otázka pro každého občana České republiky, a my jsme pouze reprezentanti občanů České republiky. Proto se domnívám, že v takto závažné otázce by skutečně mělo být provedeno referendum. Není to nový argument, který v tuto chvíli vznáším. My takto argumentujeme již delší dobu a nejsme sami, kdo takto argumentuje, ale možná na rozdíl od některých to myslíme vážně. Proto ten odročující návrh, který chci přednést, se vztahuje i k této okolnosti, k případnému uskutečnění referenda o vstupu České republiky do NATO.
Proto mým druhým návrhem je návrh na usnesení Poslanecké sněmovny, podle kterého by se Poslanecká sněmovna usnesla, že odročuje vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu přístup České republiky k Severoatlantické smlouvě (podle sněmovního tisku 384) do doby, než
a) bude uzavřen ratifikační proces o přístupu České republiky k Severoatlantické smlouvě ve všech členských státech Severoatlantické aliance,
b) než bude Parlamentem České republiky přijat ústavní zákon o referendu a podle tohoto ústavního zákona v České republice provedeno referendum o přístupu k Severoatlantické smlouvě.
Prosím, aby o tomto návrhu bylo hlasováno odděleně po jednotlivých písmenech, protože jsou to dvě podmínky. Pokud by mé předchozí dva návrhy nebyly přijaty, případně byly zpochybněny, pak navrhuji, aby se Poslanecká sněmovna v souladu s § 90 odst. 2 jednacího řádu usnesla, že vládní návrh podle sněmovního tisku 384 vrací navrhovateli k dopracování.
To jsou veškeré mé návrhy do rozpravy.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu kolegovi Matulkovi. Slovo má pan kolega Vacek. Věřím, že se potom zpravodaj vyjádří k návrhu na vrácení smlouvy z roku 1949 k dopracování. (Poslanec Matulka ze sálu namítá, že jde o tisk 384.)
Poslanec Miroslav Vacek: Pane předsedající, paní poslankyně, páni poslanci, nepatřím mezi ty z nás, kteří se za každou cenu vyjadřují ke všemu, co zde projednáváme. Neočekávám ani, že by mnozí z vás porušili zásady svého dosavadního chování a vyslechli názory, připomínky i výhrady proti vstupu do Severoatlantické aliance, protože jsou pro mnohé prostě nepřijatelné.
Snahu České republiky vstoupit co nejdříve do NATO lze interpretovat různě. Možná posílím sebevědomí bezmezných stoupenců vstupu a nepotěším odpůrce těchto snah, mezi které se počítám, když vyjádřím svůj názor, že o všem je už dříve rozhodnuto, aniž by proběhl ve všech členských státech aliance poněkud formální, ale neustále zdůrazňovaný demokratický proces rozšiřování paktu o nové zájemce.
Referendum se pro jistotu u nás konat nebude. Zdůvodňuje se chatrnými argumenty, proč to nelze dopustit. O tak důležité záležitosti prý musí rozhodovat pouze lidé znalí této problematiky, a k tomu prý jsou kompetentní pouze poslanci a senátoři. Je pochopitelné, že je snadnější ovlivnit nebo zmanipulovat nebo jinak učinit, aby 200 poslanců se vyjádřilo tak, jak je potřeba, než nějaký ten milion občanů. A kromě toho je trochu nepřesvědčivým argumentem, že mnozí páni poslanci by o tolik svými znalostmi převyšovali mnohé občany. Pro jistotu se však mezi tak vysoce kvalifikovanými zákonodárci prosadí, aby raději zákon o referendu nebyl zatím vůbec přijat.
Když občan této země sleduje tempo, s jakým spěcháme do Severoatlantické aliance, musí mít obavy, že snad už zítra, nejpozději pozítří, bude Česká republika zvenčí napadena. Že zatím nevíme kým a odkud, to není vůbec důležité. Pouze jeden z pánů, který by měl nyní sedět jako vládní činitel v řadě těch, kteří mají místo za řečništěm, pronesl asi před tři čtvrtě rokem výrok (pravděpodobně v jakési slabé chvíli), který se nejvíce blíží pravdě. Znělo to asi takto: "Až budeme v NATO, pak už nebude záležet na tom, kdo u nás bude vládnout." Rozumějme dobře, že kromě těch vyvolených na ty ostatní místo nesmí zbýt. Kdyby to náhodou směřovalo trochu jinam, aliance nám zcela demokraticky pomůže splnit naše touhy.
Kdo se domnívá, že vstup do jakéhokoliv vojenského bloku dříve i nyní nepředstavuje vůbec žádné omezení suverenity státu, ten velmi málo rozumí vojenskopolitickým otázkám. Vše samozřejmě do budoucna bude probíhat podle často vzpomínané washingtonské severoatlantické smlouvy z roku 1949. Jen málokdo z přívrženců vstupu však přizná, že půl století existence zcela evidentně ukazuje i na rozhodující slovo při řešení sporných otázek především Spojenými státy americkými, a k demokracii má občas hodně daleko i to, co USA samostatně v minulosti již prokázaly.
Nejsem zastáncem neutrality naší republiky, protože dosáhnout jí a mít zaručeno vše, co by z ní mělo vyplývat, je velmi obtížné a občas již skončilo u jiných evropských států poněkud jinak.
V Evropě byly vytvořeny již v r. 1975 na helsinské konferenci základní podmínky pro lepší způsob řešení bezpečnosti. Z ní později vyplynula další významná opatření při jednání o snížení jaderných zbraní v Ženevě, konvenčních zbraní ve Vídni i dosažení větší transparentnosti mnohých činností ve Varšavské smlouvě i v Severoatlantické alianci přijetím zásad pro kontrolní činnost v ozbrojených silách všech 23 zemí těchto paktů. Dnes je ovšem pro někoho výhodnější zkreslovat mnohé a vázat vše pozitivní až na rok 1989.
Nemíním také donekonečna vzpomínat, že prezident České a Slovenské Federativní Republiky Václav Havel měl v roce 1990 poněkud jiné názory na evropskou bezpečnost, než začal propagovat později. Při jednání s Gorbačovem v únoru i na zasedání Politického poradního výboru Varšavské smlouvy v červnu 1990 v Moskvě, při likvidaci Varšavské smlouvy, které jsem se rovněž zúčastnil, vyjadřoval přijatelné názory o nezbytnosti likvidovat i Severoatlantickou alianci a budovat novou bezpečnostní strukturu v podstatě na základě KBSE, nyní Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě.
***