(pokračuje Holáň)
Pro ratifikaci protokolu je vyhrazen letošní rok, event. začátek příštího roku. Předpokládá se, že paralelně s tímto procesem bude probíhat parlamentní schvalovací procedura pro přístup ke smlouvě také v přistupujících státech, tedy u nás, v Maďarsku a v Polsku. V České republice je doba tohoto procesu v souladu s ústavními a jednacími předpisy nejdelší. Česká republika se pak stane členem NATO dnem uložení listiny o přístupu. Ukončení této procedury se předpokládá do 4. dubna 1999. Tolik k procedurám.
Pro většinu členů této sněmovny problematika vstupu České republiky do NATO není nová. Jak jsem již uvedl, je součástí koncepce zahraniční politiky, existuje zde konsenzus většiny parlamentních politických stran. Na téma vstupu České republiky byla uspořádána na půdě parlamentu řada seminářů, jednaly o něm výbory zahraniční a pro obranu a bezpečnost přímo nebo v souvislostech s jinými body své agendy. Zahraniční výbor devětkrát, výbor pro obranu a bezpečnost šestkrát, nepočítáme-li rozpravy ke koncepčním záležitostem zahraniční politiky. Stálé parlamentní delegace, delegace výborů i jednotliví poslanci absolvovali řadu setkání v Praze i v sídlech parlamentu jiných států, při nichž byl vstup České republiky intenzivně podporován. Proto v této zprávě shrnu jen nejdůležitější skutečnosti.
Česká republika usiluje o to, aby se stala účastníkem kolektivní smlouvy, ve které si smluvní strany vzájemně zajišťují společnou obranu v případě napadení jednoho z účastníků. NATO je dnes jedinou prokazatelně účinnou mezinárodní obrannou organizací na světě. Považujeme NATO za základ bezpečnostní architektury kontinentu. Vstup do NATO a souběžně probíhající procesy integrace do hlavních euroatlantických, politických, bezpečnostních a ekonomických struktur vůbec jsou založeny na sdílených hodnotách a směřují k rozšiřování prostoru stability a demokracie.
Česká republika nese vzhledem ke své pozici v Evropě důležitý díl zodpovědnosti za bezpečnost a stabilitu v Evropě. Této odpovědnosti lze vzhledem ke znovunabyté svobodě dostát. Přijetí této odpovědnosti je jedním z projevů suverenity. Úspěšného splnění úkolů z ní plynoucích lze docílit jen na základě mezinárodní spolupráce. Tolik k základnímu úkolu.
Vstup České republiky do NATO má také doprovodné výhody pro naši zemi.
1. Obranné aktivity se v důsledku sdílení obranných zdrojů stanou levnějšími.
2. Do prostoru, jehož bezpečnost je zajištěna všeobecně respektovanou formou, směřuje širší proud zahraničních investic.
3. Zvýší se náš přístup k informacím a špičkovým technologiím, což dává možnost pro zvýšení technické úrovně českého zbrojního, ale i civilního průmyslu.
4. Rozšíří se možnosti odbytu pro náš zbrojní průmysl.
5. Vzájemnou výměnou se zvýší úroveň vědeckých a odborných znalostí.
6. Otevře se efektivní spolupráce v oblasti záchranných aktivit v případech živelních katastrof či jiných rozsáhlých havárií.
Vzhledem ke konsenzuální povaze rozhodovacího procesu v NATO se Česká republika svým vstupem do aliance stane mimořádně vlivným státem. Získáme místo mezi 19 zeměmi se spolehlivě fungující demokracií, nejsilnějšími ekonomikami, vyspělými technologiemi, kvalitními informačními systémy, silnou a spolehlivou obranou a otevřeností vůči světu.
Z pohledu evropské bezpečnosti se zmenší prostor bezpečnostního vakua, rozšíří se prostor všestranně a efektivně garantované bezpečnosti a stability.
Za poznámku stojí, že přijetí České republiky, Maďarské republiky a Polské republiky do NATO není vytvářením nových dělicích čar mezi Východem a Západem Evropy. Je to právě naopak. Znamená otevírání se. S přizváním uvedených zemí bylo zároveň vysloveno ujištění o otevřenosti NATO pro vstup dalších zemí, které projevily o členství zájem. Přizvání tří zemí je důkazem této otevřenosti. Kdyby tomu tak totiž nebylo, pak by to znamenalo, že existují stále jakési staré či původní dělicí čáry. A kdyby toto bylo pravda, pak by se potřeba našeho členství stala ještě mnohem naléhavější.
Spolu s těmito a dalšími výhodami přijímá Česká republika i příslušný díl odpovědnosti a nákladů. Především jsou to závazky přímo vyplývající ze Severoatlantické smlouvy, totiž vzájemnost pomoci při napadení jednoho z účastníků. Je třeba ovšem zdůraznit, že i takto vyslání a přijímání vojáků podléhá schvalování podle právního řádu každé země, a tedy samozřejmě i naší. O jaderné politice NATO hovořil pan premiér.
V oblasti finanční to znamená závazek hradit 0,9 % z celkového rozpočtu NATO. Další náklady si vyžádá vybudování stálé mise u NATO. Na druhé straně náklady na modernizaci armády nelze automaticky zahrnovat do nákladů spojených se vstupem do NATO. Ty budou takto naopak menší v důsledku sdílení obranných zdrojů, než by byly náklady na přípravu individuální obrany. Nicméně modernizace vybavení ozbrojených sil si vyžádá růst vojenského rozpočtu do roku 2000 o 0,1 % HDP ročně, k čemuž by bylo nutno přistoupit i tehdy, kdyby Česká republika do NATO nevstupovala. Modernizace bude ovšem prováděna tak, aby výsledek odpovídal i cílům k dosažení interoperability.
A nyní poznámky k vlastnímu schvalovacímu procesu. Jsou dvě.
První: Ačkoliv tato první poznámka by měla být spíše předmětem druhého čtení, je třeba reagovat na opakovanou připomínku pana poslance Filipa, který požaduje rozšířit materiál o text některých smluv, které bude třeba uzavřít a ratifikovat po připojení k Severoatlantické smlouvě. Seznam těchto smluv je uveden v předkládací zprávě.
Je ale zapotřebí zdůraznit, že předmětem našeho schvalovacího procesu nejsou tyto smlouvy, ale souhlas k připojení k Washingtonské smlouvě. Uvedené smlouvy budou předmětem samostatného řízení. Je třeba dokonce poznamenat, že některé státy neuzavřely všechny z těchto smluv. Nicméně při projednávání ve výborech budou nepochybně diskutovány všechny okolnosti vstupu, tedy nejen uvedené smlouvy, ale i strategická koncepce NATO, dosavadní vypracované vztahy NATO k Ruské federaci, vypracované vztahy k Ukrajině, ke Středomoří atd.
Za druhé: Existuje všeobecný názor, že schvalovací proces v Polsku, Maďarsku a v České republice by měl být harmonizován. Tato harmonizace se ovšem týká především ukončení procesu tak, aby ratifikační listiny všech tří států byly u depozitáře uloženy současně. Má-li být konec tohoto procesu synchronizován, pak začátek musí nastat v různou dobu, protože délka tohoto procesu je v těchto třech zemích podstatně odlišná. V Maďarsku několik týdnů, v Polsku je dokonce možný takový proces stihnout v několika dnech. U nás jsou to asi 4 měsíce.
Z toho důvodu doporučuji, abychom vyvinuli maximální úsilí k tomu, aby část parlamentního schvalovacího procesu probíhající v Poslanecké sněmovně byla ukončena před mimořádnými volbami. Navrhuji to nikoli z politických, ale především z technických termínových důvodů, protože termínové komplikace nelze ve druhém pololetí vyloučit. U tak závažného procesu se ale musíme snažit taková rizika vyloučit v největší možné míře.
Závěr: Doporučuji, aby vládní návrh postoupil do druhého čtení. Doporučuji, aby jeho podrobné projednání bylo přikázáno zahraničnímu výboru, výboru pro obranu a bezpečnost a ústavně právnímu výboru. Děkuji. (Potlesk)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu předsedovi zahraničního výboru a nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj, předseda výboru pro obranu a bezpečnost pan kolega Petr Nečas.
Poslanec Petr Nečas: Pane předsedající, pane předsedo, pane předsedo vlády, vážení členové vlády, dámy a pánové, dovolte mi, abych zaujal stanovisko k předloženému tisku, tzn. k ratifikaci rozšíření Severoatlantické aliance.
V prvé řadě by bylo potřebné podle mého názoru navázat na výklad pana kolegy Holáně, který se týkal určitých právních aspektů rozšiřování Severoatlantické aliance, jednak z hlediska českého vnitrostátního práva, jednak z hlediska určitých uzancí.
***