(pokračuje Roithová)
3. Řeší potřebné definice sítě zdravotnických zařízení a typizace nemocnic.
V návrhu jsou i některé body, které se stanou předmětem vašich diskusí, protože jejich řešení není čistě technické, ale je problematické.
1. Vyčlenění ozdravoven, jeslí, kojeneckých ústavů a dětských domovů pro děti do 3 let věku ze systému zdravotnických zařízení.
2. Stupeň integrace státu při organizaci a řízení postgraduálního vzdělávání, resp. konkrétně stupeň ingerence komor.
3. Úkoly státní správy ve zdravotnictví, tj. § 90, resp. financování některých činností ze strany okresních úřadů a Ministerstva zdravotnictví. V rámci § 90 f) jsou celospolečenské programy k zajištění státní zdravotní politiky, bez nichž nelze řešit financování vysoce nákladné zdravotní péče ze státního rozpočtu, tedy nad rámec zdravotního pojištění.
4. Soudíme, že problematiku klonování řeší § 44/4, který řeší ověřování poznatků vědy na živém člověku. Provádět jakékoli ověřování dosud nezavedených metod je vázáno na souhlas Ministerstva zdravotnictví.
Návrh zákona vychází z potřeb soudobého systému zdravotní péče. Klade si za cíl být komplexní právní úpravou zdravotní péče a jejího poskytování, která by spolu s ostatními platnými či připravovanými zákony měla vytvořit nový základ zdravotnického práva.
Dámy a pánové, dovolte mi, abych vám jménem vlády doporučila přijmout návrh tohoto zákona do druhého čtení. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji paní ministryni Zuzaně Roithové a prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro první čtení pan kolega Josef Janeček.
Poslanec Josef Janeček: Vážení kolegové a kolegyně, máme před sebou soubor zdravotnických zákonů, které si dávají za cíl nastartovat razantnější změny v našem zdravotnictví. Dokonce v důvodové zprávě právě projednávaného návrhu zákona se hovoří o tom, že cílem tohoto návrhu je dosáhnout evropské úrovně. I když je to samozřejmě cíl, který je prostřednictvím jednoho návrhu zákona naprosto nedosažitelný, lze to chápat jako jakousi nadsázku.
Nicméně k tomu, abychom mohli jako zákonodárci kvalifikovaně posuzovat tento komplex návrhů zákonů, je třeba si položit a odpovědět na několik základních otázek. Těmi jsou:
1. Zda chceme skutečně systém, který je založen na solidaritě.
2. Zdali to má být systém s garantovanou dostupností.
3. Zdali v tomto systému má být garantována kvalita.
4. Zdali takový systém má sledovat a zajišťovat efektivní vynakládání finančních prostředků.
5. Zdali tento systém respektuje i etické nároky pacienta.
Osobně bych se zmínil o tom, co zde zmínila paní ministryně, tj. otázka garance, otázka sítě a otázka spádové povinnosti.
Vy víte, že zde v tomto parlamentě vedeme už mnoho let spor o síť a o garanci dostupnosti, což je zvláště důležité v těchto dnech, kdy došlo např. ke změně financování a kdy se skutečně může stát, že naši občané jsou odmítáni k přijetí ve zdravotnickém zařízení buďto proto, že pojišťovna neuzavřela smlouvu, nebo proto, že zdravotnické zařízení prostě pociťuje, že nemá finance.
Bohužel, tento návrh zákona řeší tuto otázku velmi neobratně. Na jedné straně zajišťuje a hovoří o spádové povinnosti, tj., že zdravotnické zařízení je povinno přijmout pacienta, ovšem bohužel nenásleduje onen druhý, podstatný krok, tj., že má nárok na to, aby to někdo zaplatil. Tak se bohužel může stát, že zdravotnické zařízení bude muset poskytovat zdravotní péči a nebude mít nárok na zaplacení, nebo takovýto nárok přejde na stát. V tom případě by se mohlo stát, že bude velmi výhodné např. pro zdravotnické zařízení, aby neuzavřelo smlouvu s žádnou pojišťovnou, neboť pokud se prosadí onen výklad textu, který je obsažen v návrhu zákona, tak se otevře další zdroj, tzn., že za tohoto pacienta bude platit stát, ačkoliv za něho již někdo vybral pojistné. To je věc, která už byla řešena a na kterou jsme narazili při onom známém návrhu zákona o síti zdravotnických zařízení, kdy vedle povinnosti ošetřit musí být povinnost platit. Jinak to prostě v solidním systému nejde a dokonce se obávám, že by to mohlo být i protiústavní.
Další věc, která je velmi závažná, je otázka kvality. Z návrhu zákona jakoby se zdá, že tento návrh váže kvalitu na přístrojové vybavení a personální vybavení toho kterého zdravotnického zařízení. My víme ze zkušenosti, a to zvláště v těchto dnech, že zdravotnická zařízení jsou velmi diferencovaně vybavena, a často přístrojové vybavení neodpovídá prakticky prováděné medicíně reálné spádové oblasti atd.
Tím chci říci, že přístrojové vybavení a personální vybavení snad mohou efektivně odpovídat tomu, co zdravotnické zařízení činí a k čemu je kvalifikováno v případě státem zřizovaných zařízení, ale již vůbec to nemusí být v oblasti nestátních zdravotnických zařízení. Čili to je ta věc, kdy jsme hovořili o tom, že by bylo dobré zabývat se akreditacemi, které by zhodnotily, zdali to které zařízení je k tomu výkonu, který provádí, kvalifikováno. Je známo např., že zdravotnické zařízení, které se zabývá kardiochirurgií, by mělo vykonávat více než 1000 výkonů ročně, protože jinak jeho úroveň klesá, a přestože je vybaveno personálně i přístrojově, neznamená to, že je dostatečně kvalitní na to, abychom doporučili pacientům takové zdravotnické zařízení navštěvovat.
Další oblastí, kterou se tento návrh zabývá, je oblast tzv. specifických výkonů. Já si myslím, že bychom měli dbát oněch doporučení, která vyplývají z některých mezinárodních úmluv, a měli bychom převzít např. záležitosti, které jsou obsaženy v konvenci na ochranu lidských práv a důstojnosti člověka s ohledem na aplikaci biologie a medicíny, tj. ona známá konvence o bioetice. Říkám to nejen proto, že jsem pro ni hlasoval, ale domnívám se, že je to předpis moderní a že bychom se měli snažit tyto věci do zákona prosadit.
Další velmi problematickou oblastí, kterou se tento návrh zabývá, je oblast sociálně zdravotního rozmezí, tj. kdy dochází k přesunutí dětských ústavů, kojeneckých ústavů atd. pod Ministerstvo práce a sociálních věcí.
Já bych chtěl v této souvislosti říci, vzhledem k tomu, že jsem se také dosti podrobně zabýval sociální problematikou, že hledání jasné hranice nikdy nemůže vést k cíli. Prostě tam není ostrá hranice, tam je určité široké pásmo sociálně zdravotní, kdy někdy zdravotní problémy indukují problémy sociální a naopak, sociální problémy jsou důvodem k problémům zdravotním. Snaha kdykoli administrativně ostře provést řez nemůže být úspěšná, a proto bych se přimlouval za sociálně zdravotnější řešení, za taková zařízení, která by byla sociálně zdravotní.
Další otázkou je otázka vzdělávání. Tento návrh zákona zde rozpracovává otázku vzdělávání. Nechci teď hodnotit, zda je kapitola zpracována dobře, či nikoli, ale legislativně technicky do tohoto návrhu zákona nepatří. Buďto je potřeba změnit název zákona, protože zdravotní péče a vzdělávání jsou dvě odlišné věci.
***