(pokračuje Jičínský)
Ve stanoviscích poslanců SPR-RSČ i KSČM se mi tento moment zdál velmi silně zdůrazněný. Nemůžeme jej ignorovat, ale přece jenom bychom měli mít na zřeteli to, že rozněcování nacionálních vášní není pozitivní součástí politiky, a v té situaci, v níž se v současné době nacházíme, bychom s tím měli zacházet opatrně. Měli bychom mít sílu zaujmout střízlivý, racionální postoj.
Poslanec Sládek ve svém vystoupení kritizoval ČSSD za její postupy, kterými ustupuje od obhajoby národních zájmů. Chtěl bych připomenout kolegům v této síni přítomným - někteří z nich si tu dobu pamatují - že při jednání o československo-německé smlouvě ve Federálním shromáždění to byla právě skupina poslanců sociálně demokratické orientace, která se obrátila na vítězné mocnosti s žádostí o jejich stanovisko ve věci Postupimské dohody právě proto, že odmítala znevažování Postupimské dohody, které se projevovalo na německé straně, a požadovala, aby součástí smlouvy byl i výslovný odkaz na platnost Postupimských dohod.
Je to třeba připomenout proto, že to je součástí procesu, kterým se vyvíjely postupy české strany, resp. českých politických stran ve vztahu k německé problematice, které byly zahájeny podle mého soudu ne šťastnou omluvou Václava Havla, na niž již tehdy reagovalo koordinační centrum Občanského fóra s jistou distancí. V této věci se stále tyto různé postoje střetávají a projevovaly se i v politice minulé vlády ve vztahu k přípravě Česko-německé deklarace v přílišném ustupování některým německým stanoviskům. Bylo to velmi podrobně rozebíráno v diskusi, která se o Česko-německé deklaraci v této síni konala. Já jsem tehdy na tyto slabiny upozornil, ale přesto jsem hlasoval pro deklaraci s tím, že bude s jejím přijetím spojeno ono úvodní prohlášení, které sněmovna přijala, a to proto, že jsem byl přesvědčen, že i při všech výhradách, při všech slabinách je deklarace jistým krokem vpřed v česko-německých vztazích. Od tohoto svého přesvědčení nemám důvodu ustupovat ani teď, i když musím říci, že jsem do jisté míry zklamán chováním některých politických subjektů na německé straně, protože myslím, že pokračují ve využívání určité slabosti, kterou jsme projevili v předchozím období. Jmenování Franze Neubauera do oné koordinační rady je podle mého soudu projevem tohoto postupu, který česká strana nemůže přejít bez pocitu zneklidnění a znepokojení.
Franz Neubauer je představitelem těch sil německé veřejnosti, které deklaraci odmítly, které trvají na požadavcích a stanoviscích, která jsou pro českou stranu zásadně nepřijatelná. V tomto směru si nemyslím, že účast Franze Neubauera v oné koordinační radě může být nějakým pozitivem pro diskusi o česko-německých vztazích. Nepochybně jsou na české straně různé organizace, instituce, které mohou diskutovat i s Franzem Neubauerem. Nemyslím si, že s ním se vůbec o této problematice diskutovat nemá, ale toto je přece jen součást určité instituce vzniklé na základě vládních a parlamentních dohod a účast představitele těchto sil podle mého soudu význam pozitivní diskuse, která na základě deklarace má být mezi českou a německou veřejností vedena a která má směřovat zejména k řešení problémů v budoucnosti, účast takovéto osoby toto zaměření diskuse znehodnocuje.
Při tomto zásadním stanovisku k této věci ale považuji zároveň za nutné upozornit na velmi nebezpečné názory, které se tu ozývaly, zejména ze stran zástupců SPR-RSČ, a které by vedly k tomu, že Česká republika bude izolována od procesů, které v Evropě probíhají, jako kdybychom si mohli dovolit nějaké politicky a ekonomicky i jinak autarkní stanovisko.
Česká republika, zejména po rozdělení Československa, je jedním z malých středoevropských států a její pozitivní rozvoj, politický, ekonomický i zajištění její bezpečnosti je možné jenom v rámci evropských struktur, které pozitivní vývoj zajišťují, ať už struktur ekonomických, což je především Evropská unie, tak i struktur bezpečnostních, což je i při všech možných pochybnostech a výhradách organizace Severoatlantické smlouvy NATO. V tomto směru si myslím - a kolega Zaorálek už o tom hovořil - že musíme mít na zřeteli i postavení Německa. Jestli Německo bude součástí těchto mezinárodních struktur, které zajišťují jeho pozitivní mírové působení, anebo, pokud by tyto struktury se oslabily a rozpadaly, potom tu nebude dost účinná síla, aby vliv a moc Německa mohly býti zadrženy.
Když jsem hovořil o Česko-německé deklaraci, dovolával jsem se postupu německého kancléře Kohla, kterého považuji za velkého Evropana. Jeho úsilí o začlenění Německa do Evropské unie je krokem právě v tom směru, o kterém jsem teď hovořil, aby Německo bylo svázáno s celoevropskými strukturami, hospodářskými, politickými, bezpečnostními, aby nemohlo ohrožovat - když to mám říci zcela stručně a lapidárně - své sousedy, jako to již učinilo v tomto století dvakrát.
Chceme-li hovořit o pozitivní české národní politice, která umožní bezpečnost České republiky, potom musíme skutečně tuto bezpečnost a celkovou politiku koncipovat tak, abychom ji mohli spolehlivě založit, a to je možné opravdu jen v rámci evropských integračních procesů.
Děkuji.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Jičínskému. Uděluji nyní slovo panu poslanci Prokopovi, připraví se pan poslanec Ransdorf.
Poslanec Michal Prokop: Pane předsedo, vážení kolegové, nebývám z těch poslanců, kteří hovoří v této sněmovně příliš často na takováto témata, a upřímně řečeno, byl jsem jedním z těch, kteří hlasovali proti tomu, abychom tento bod dnes zařadili. To aby bylo jasno hned zpočátku.
Já jsem docela rád, že pan poslanec Zaorálek na druhé straně svým vystoupením alespoň trochu dodal této debatě věcný a poněkud kultivovanější ráz, než tomu bylo v té části, kdy se tady střídali zástupci poslaneckých klubů.
Musím říci, že některá témata, která tady pan poslanec Zaorálek a koneckonců i pan poslanec Jičínský před chvíli otevřel, považuji také za velmi důležitá. Myslím, že i česko-německé vztahy jsou bezpochyby jednou z věcí, která se jeví klíčovou v mezinárodním postavení České republiky.
***