(pokračuje Sládek)
Zdůrazňuji: Mnohá kritická slova, mnohá varovná slova vyslyšena nebyla. Tehdejší vládní koalice si prosadila své. Výsledek po pouhém roce je bohužel znepokojující. Obávám se jedné věci, že totiž další pokračování této politiky bude znamenat snížení vyhlídek České republiky a našeho národa v budoucím evropském vývoji včetně celosvětového kontextu.
Dámy a pánové, dovolte mi, abych přednesl návrh usnesení. Zdůrazňuji, že to je pouze návrh, jsme plně otevřeni a připraveni respektovat jakékoliv připomínky, které by mohly tento návrh vylepšit, učinit přijatelný pro více politických stran. Zároveň mi dovolte, abych vyslovil obavu, aby toto usnesení, pokud bude přijato, nedopadlo podobně, jako dopadla všechna ostatní usnesení kriticky se vyjadřující k vládě ČR, případně doufající, že je vláda ČR bude respektovat. Přesto mi dovolte tento pokus.
Usnesení Poslanecké sněmovny. Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR vyjadřuje znepokojení nad jednáním vlády ČR ve vztahu ke Spolkové republice Německo. Poslanecká sněmovna zároveň odmítá výsledky jednání o složení rady koordinačního fóra a Poslanecká sněmovna vyzývá vládu ČR, aby přehodnotila svoje stanovisko a použila všech dostupných diplomatických prostředků ke zjednání nápravy, k obnovení suverenity ČR ve vztahu ke Spolkové republice Německo. Děkuji. (Potlesk.)
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji, pane poslanče. Prosím jen, abyste - pokud budete souhlasit - technicky upravil usnesení. Správný termín zní: Koordinační rada diskusního fóra. Děkuji vám. Pane poslanče Viku, nerušte, prosím, navrhovatele.
Písemné přihlášky do rozpravy k tomuto bodu mám v současné době 2. Jako první se přihlásil pan poslanec Zaorálek, připraví se pan poslanec Zdeněk Jičínský. Pana poslance Zaorálka musím hned úvodem zklamat. Podle známé zásady, že za každý dobrý skutek budeš spravedlivě potrestán, vás po ukončení vašeho vystoupení požádám, abyste se stal zpravodajem k tomuto bodu, protože je uzance, že první diskutující se stává zpravodajem. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Lubomír Zaorálek: Děkuji. Pane předsedo, vážení páni poslanci, vážené paní poslankyně, nejdříve bych řekl, že jsem dost nespokojen s tím, že se nám nedaří v téhle sněmovně mluvit o německo-českých vztazích takovým způsobem, abychom se hned neocitali v podezření z nacionalizace toho problému a aby v zápětí ta diskuse vlastně přestala být vážnou diskusí o podstatě věci a stávala se spíš povrchní diskusí, ve které se označujeme navzájem tím, že jedni jsou nacionalisté a druzí naopak jsou suverénními. To je věc, která mi vadí. Přesto bych se rád přimlouval za to, aby - pokud se otevře rozprava - abychom se na tu věc podívali opravdu v klidu.
Německo-české vztahy jsou dlouhodobě velmi obtížná věc. Ukázalo to jak to období, kdy se připravovala německo-česká deklarace, ukázal to nakonec i výsledný text i diskuse, která nad ním probíhala. A chtěl bych připomenout, že výtěžky německo-české deklarace, Fond budoucnosti i fórum, které jsme chtěli takto vytvořit, že byly prostředky, kterými jsme se měli pokusit se v německo-českých vztazích obrátit k budoucnosti. Přece právě ta diskuse, kterou mělo diskusní fórum pomoci zajišťovat a vytvářet, právě ta diskuse měla být vedena těmi, kteří mají dostatek chuti ....
Předseda PSP Miloš Zeman: Promiňte, že vás přerušuji. Žádám kolegu Nečase, který hlasitě diskutuje u poslaneckých lavic, aby tak nečinil a nerušil nás. Pokračujte, pane poslanče.
Poslanec Lubomír Zaorálek: Takže zopakuji poslední větu: Chtěli jsme, aby diskusní fórum tvořili ti, kteří mají dostatek chutí a energie hledat to, co nás, Němce a Čechy, spojuje, hledat ta témata, která budou tu cestu do budoucnosti ukazovat. To je přece to, k čemu ta diskuse měla sloužit.
A jak to vypadá s personálním obsazením? Z německé strany mě připadá, že tato tendence dodržena nebyla. Proč? Přeci když si vezmete situaci v dnešním Německu, tak musíte souhlasit s tím, že ten "4. bavorský sněm", jak byli prohlášeni sudetští Němci, představuje to, co je v německém společenství nejvíce snad obráceno právě do minulosti. To je přece něco -a mě to potvrdila řada Němců s kterými jsem o tom diskutoval - to je přece ta část Německa, která sahá k těm kořenům, něco, co patří v souvislosti s Heideggrem a Jűngrem k tomu, co je - řekněme - velmi rizikovým faktorem německého duchovního prostředí. Ano, je to jedno z toho, co je součástí těch duchovních německých problémů, a něco z toho, čeho se Němci sami bojí. A někteří dokonce přiznávají, že se víceméně stydí za to, že v minulých desetiletích nedokázali s těmito póly německého myšlení vést diskusi a možná budovat jakousi hráz proti těmto resentimentům, proti těmto částem toho německého duchovna.
Vnímám to jako něco, co by mělo být prioritně vnitřním německým rozhovorem. Je to prostě spor, který vede sjednocené Německo a který je poměrně dost napínavý, ale jsou to i ostatní německé (evropské?) státy, které poměrně s dost velkým zájmem hledí na to, s čím se to sjednocené Německo bude identifikovat a čím vlastně v budoucnosti bude. A vy přece dobře víte, že sudetští Němci zdaleka nejsou jenom krajanským spolkem, ale že jsou sdružením, které má dneska vliv na politiku. A jestliže, jak říkám, tento vnitroněmecký dialog a úkol, který je v Německu, byl takto přehozen na úroveň česko-německou, tak to prostě nepokládám za solidní.
Je to opravdu to, že tam, kde jsme měli hledat témata do budoucnosti, jsou lidé, o kterých víme, kteří - když si vezmete dnešní program sudetských Němců - se zabývají věcmi, o kterých my s nimi dost dobře diskutovat nemůžeme. Nebo můžeme my snad vést diskusi o tom, jestli oblast bývalých Sudet má dostat nějakou formu autonomie? Je to něco, o čem my se můžeme smysluplně bavit? Je tohle to téma, které nám snad může do budoucnosti ukazovat nějakou cestu? Je to přece něco, co vlastně zpochybňuje pilíře, na kterých dnešní stát stojí. A v tom pokládám tento krok za něco, co jakoby nebere v potaz, na čem jsme se vlastně dohodli, a něco, s čím přece musíme nesouhlasit. Takže se přimlouvám za to, abychom si dokázali uvědomit, co to je vlastně v této chvíli ta naše jakási suverénnost a schopnost hledat postoj, ve kterém jsme opravdu Němcům rovnoprávným partnerem. A snad potom máme právo říci, že se nám něco nelíbí, že si přece něco nechceme nechat líbit, protože nám to připadá, že to není v souladu s tím, co jsme se dohodli, čemu deklarace bude sloužit. To je všechno, děkuji.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji a prosím pana poslance Zaorálka, aby usedl ke stolku zpravodajů vedle navrhovatele. Uděluji slovo poslanci Jičínskému, připraví se pan poslanec Prokop.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, česko-německé vztahy jsou samozřejmě velmi závažný problém naší státní a národní politiky, a je to zároveň - a to ukázala už i diskuse, která zde byla vedena, abych tak řekl, prostřednictvím našich zástupců, tj. prostřednictvím předsedů klubů, případně ministrů, a která teprve teď je umožněna všem členům sněmovny - diskuse, která souvisí už také s naší vnitropolitickou situací a s přípravou na volby.
***