(pokračuje Filip)
Myslím, že tady zaznělo tenkrát mnoho prázdných slov, ale také tady zazněla spousta skutečných argumentů, které dnes ještě více nabývají na pravdě.
Co následovalo z německé strany? Nebylo to jen opakování starých velkoněmeckých požadavků na český majetek a na tzv. návrat do vlasti, ano, do té vlasti, kterou zradili a které se dobrovolně zřekli a proti které vedli boj.
V minulých dnech znovu zaznělo přímo z Bonnu, z Ministerstva zahraničí SRN: "Spolková vláda vždy odsuzovala vyvlastnění německého majetku bez náhrady jako odporující mezinárodnímu právu." Já jsem přesvědčen, že to nemůže "spolknout" legitimní česká vláda, pokud se za legitimní chce považovat.
Já se ptám, jak si může dovolit více než 50 let po ukončení druhé světové války německá vláda zpochybnit poválečné rozhodnutí těch, kteří museli bojovat proti fašismu, jak si může dovolit zpochybňovat Postupimské dohody, které jsou všemi státy považovány za součást mezinárodního práva. Jak může kdokoliv, natož vláda SRN, bez kousku studu opakovat a podporovat nároky, které vznášejí revanšisté nesmíření s porážkou nacismu, jejichž touha pramení jenom z nespokojenosti nad výsledkem války?
Při přípravě Česko-německé deklarace byly zcela pominuty nároky českých obětí nacismu na individuální odškodnění. Mnozí z těch, kteří přežili hrůzy fašistických koncentračních táborů, už od podpisu této deklarace zemřeli. Ze strany Německa se jim nedostalo žádné satisfakce, jen pohrdavých průtahů.
Deklarace měla problémy česko-německých vztahů uzavřít. Kdyby tak učinila, dnes bychom hovořili úplně jinak. Přitom se prokázala arogance těch, kteří se nesmířili s tím, jaká byla historie ve 40. letech tohoto století, a nejsou schopni uzavřít nikdy nic, pokud nebudou uspokojeny pouze jejich nároky na úkor nároků druhých.
Do správní rady Fondu budoucnosti však Německo vyslalo zástupce zatížené minulostí, takzvané sudetské Němce. Česká vláda neprotestovala. Cožpak tak vypadá cesta k překonání minulosti? A co více - Německo do koordinační rady diskusního fóra česko-německých vztahů vysílá dokonce předsedu sudetoněmeckého landsmanšaftu Franze Neubauera.
Pan předseda sněmovny protestuje a srovnává to s vysláním do této koordinační rady za Českou republiku pana Sládka. Možná, že to srovnání kulhá, ale jakým způsobem chce odpovědět česká vláda na tento - řekl bych - krok arogance? Ptám se, jestli Německo vysílá pana Franze Neubauera jenom proto, aby se veřejně zřekl všech revanšistických a velkoněmeckých nároků, které vznáší po celá desetiletí, nebo proto, že chce tyto nároky prosazovat. Bude pan Neubauer šířit vzájemné porozumění a snášenlivost? Jaká témata budou v koordinační radě diskusního fóra nastolována z jeho strany? Možná, že se Franz Neubauer dohodne s Pavlem Tigridem nebo možná s někým jiným, ale těžko se shodne s těmi ostatními.
Možná, že se shodneme se zástupci katolických církví, nebo evangelických církví, biskupských konferencí. Bude stačit počet těchto zástupců k tomu, aby skutečná diskuse byla vedena? Já se ptám, a mám o tom velkou pochybnost.
Symbolicky zradu českých národních zájmů dokumentuje nedávné prohlášení Hradu, že prezident Václav Havel se nevyhýbá kontaktu se sudetskými Němci. Ne nadarmo poslanec Evropského parlamentu za bavorskou CSU Ben Posselt prohlásil, že při řešení otevřených česko-německých otázek sází na Havlovu přímou intervenci a že prezident by měl navázat přímý kontakt se zástupci odsunutých Němců. Není náhodou, že tento Ben Posselt je rovněž za Německo jmenován do koordinační rady česko-německého diskusního fóra. Ptám se, jestli pan Havel se cítí být více ústavním činitelem tohoto státu, nebo se cítí více být jen propagátorem diskusí mezi nerovnoprávnými skupinami.
Nevím, odkud se bere ono velkoněmecké revanšistické spoléhání na podporu prezidenta a dalších - odpusťte mi to slovo, pokud se vás dotkne - servilních českých politiků.
Některé deníky v České republice nedávno naznačily, že Franz Neubauer několikrát připomněl bývalým českým disidentům, kteří se stali vrcholnými politiky, že landsmanšaft je v minulosti morálně i materiálně podporoval a že podle toho by měli jednat. Já každého z těch, kterých se to snad týká, vyzývám, aby se nenechali vydírat, protože jinak nemohu tato slova Franze Neubauera ani popsat.
Říká-li dnes předseda naší sněmovny Miloš Zeman, že žádná vláda ani sněmovna, která hájí zájmy své země, nemůže být nečinná, tak s tím souhlasím. A my jsme se o té nečinnosti slovy právě pana předsedy klubu Unie svobody přesvědčili. Zabránili jsme svobodné diskusi na toto téma. Poslanecká sněmovna podle mého přesvědčení se posledním vývojem věcí kolem Česko-německé deklarace musí cítit donucena k tomu, že je třeba jednat, nebo ztratíme poslední zbytky tváře před českou veřejností. Měli bychom dát důrazně najevo - a já vás o to prosím - že Poslanecká sněmovna je sněmovnou suverénního českého státu, že suverénní český stát bude jednat suverénním způsobem s vládami, se sněmovnami, s parlamenty a hlavami států jiných suverénních zemí, nebude si klást nároky, které mu nepřísluší, a nebude přistupovat s potupou na to, co nelze nazvat jinak než odplatou za vítězství ve druhé světové válce.
Jsem přesvědčen, že učiníme v této sněmovně všechno pro to, abychom zůstali suverénní, aby Česká republika se mohla hrdě hlásit ke své historii.
Já v tuto chvíli nemohu udělat nic jiného (usnesení pravděpodobně nebude přijato, protože žádný bod nebyl zařazen) než za nás, za ty, kteří chtějí mít pocit suverenity českého státu, vyjádřit znepokojení nad skutečností, že do orgánů, jako je Fond budoucnosti a jeho správní rada, koordinační rada diskusního fóra, které jsou institucemi Česko-německé deklarace, prosadila německá strana osoby, které odmítají respektovat výsledky druhé světové války, Postupimskou dohodu a závěry následných jednání zástupců protihitlerovské koalice, to znamená výsledky, které jsou trvale součástí mezinárodního práva, ať si to někdo přeje, nebo ne.
Poslanecká sněmovna by měla vyjádřit pochyby o ochotě současné české vlády hájit ve vztahu ke Spolkové republice Německo suverenitu České republiky a zájmy českých občanů. Tuto větu jsem nechtěl říci, ale musím, protože zástupce současné koaliční strany, Unie svobody, zablokoval svobodnou diskusi v tomto parlamentu. Měli bychom tedy uvažovat o tom, jestli vláda, která získala nedávno důvěru, si ještě důvěru tohoto parlamentu vůbec zaslouží.
Poslanecká sněmovna Parlamentu by měla konstatovat, že pokud bude z německé strany pověřen účastí na kterémkoliv diskusním fóru, účastí na kterémkoliv společném koordinačním orgánu Franz Neubauer nebo jiný obdobný činitel sudetoněmeckého landsmanšaftu, nebude se Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky cítit nadále vázána kterýmkoliv ustanovením Česko-německé deklarace. (Potlesk.)
***