(pokračuje Procházka)
Tolik citát.
V praxi se jedná o mrtvé ustanovení, které má skutečně pouze deklaratorní charakter. Tyto případy jsou na základě žádosti rodičů řešeny pohovory s mladistvým, popř. i zletilým dítětem, ale na výsledku se ani po opakovaných apelech nic nemění. Navrhuji vložit do zákona možnost soudního řízení o rozsahu příspěvku na úhradu společných potřeb rodiny, ve které mladistvý, resp. zletilé dítě žije ve společné domácnosti. Vedle možnosti využití tohoto soudního řízení přikládám vyšší důležitost zejména psychologickému působení při projednávání a pohovorech s dítětem.
Doporučuji tedy následné doplnění zákona v § 87 odst. 3 následujícího znění: § 87 odst. 3 zní: odst. 3 - "Rozsah příspěvku na úhradu společných potřeb rodiny žijící ve společné domácnosti podle § 31 odst. 2 upraví soud jen na návrh." Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má paní poslankyně Anna Röschová, připraví se pan poslanec Tomáš Květák.
Poslankyně Anna Röschová: Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, já mám tři drobné doplňky, a to sice po připomínkách komise, která se zabývá rodinným právem, jsem se rozhodla, že podám tyto dva drobné pozměňovací návrhy, a to sice do bodu 26, který obsahuje § 24a), odst. 1 písm. a) za slova "písemné smlouvy" se vkládá "s ověřenými podpisy účastníků" a dále text pokračuje.
A potom v bodě 28, který obsahuje § 25, na závěr za slova "které vydá soud" se doplňuje "v řízení podle § 176 občanského soudního řádu".
A poslední pozměňovací návrh, který byl odhlasován ústavně právním výborem, nicméně v usnesení ústavně právního výboru se neobjevil, dávám návrh: před čl. 7, já ho nebudu číslovat, se vkládá nový článek řím. číslo podle toho, jak to bude dále očíslováno - "Předseda Poslanecké sněmovny se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů ČR vyhlásil úplné znění zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, jak vyplývá z pozdějších předpisů." To je vše. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má pan poslanec Tomáš Květák, který je zatím poslední přihlášený do rozpravy.
Poslanec Tomáš Květák: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych učinil několik pozměňovacích návrhů, spíše drobnějších s jednou výjimkou podstatnější. Všechny pozměňovací návrhy se vztahují k předloze ústavně právního výboru s číslem tisku 128/5.
Tedy, navrhuji vypustit znění § 4a) a nahradit jej novým zněním tohoto textu: "Manželství se uzavírá v místě určeném předpisy církve nebo náboženské společnosti pro náboženské obřady nebo náboženské úkony." Je to drobná oprava, která oproti předloze ústavně právního výboru vypouští slovo "kostel", jež je nahrazeno souslovím "v místě určeném předpisy církve nebo náboženské společnosti". Ačkoli se jedná o drobnou úpravu, mám za to, že tato úprava lépe respektuje rovné postavení státem uznaných církví a náboženských společností před zákonem. Název kostel se vyskytuje speciálně u římskokatolické církve. Ostatní církve a náboženské společnosti pro své sakrální prostory používají názvy jiné, např. modlitebna, sbor, synagoga apod.
Další úprava se týká § 14, kde navrhuji vypustit část věty tak, aby nový odst. 4 zněl takto: "Uzavře-li manželství osoba zbavená způsobilosti k právním úkonům, vysloví soud neplatnost manželství i bez návrhu." Odst. 5 potom navrhuji doplnit takto: "Uzavře-li manželství osoba, jejíž způsobilost k právním úkonům je omezena, nebo osoba stižená těžkou duševní poruchou, která by měla za následek omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům, bez povolení soudu, vysloví soud neplatnost tohoto manželství na návrh kteréhokoli z manželů. Neplatnost manželství soud nevysloví, jestliže zdravotní stav manžela se stal slučitelným s účelem manželství."
Tuto změnu navrhuji z toho důvodu, že se obávám, že formulace, která je navržena ve znění ústavně právního výboru, kdy soud může bez návrhu vyslovit neplatnost manželství na základě toho, že osoba, která manželství uzavřela, trpí duševní poruchou, která by měla za následek zbavení způsobilosti, je formulace - bez návrhu jednoho z manželů - je formulace příliš neurčitá a zavdávala by možnost i zneužití, kdyby osoba trpěla duševní chorobou, která by propukla až třeba několik dnů po sňatku. Myslím si, že celý účel navrhované úpravy je velmi dobře ošetřen v § 3 a 5 stávající úpravy i s tím malým dodatkem, který jsem učinil do odstavce 5.
Asi bych měl chuť vyslovit návrh na zrušení odst. 32, který považuji za pouze deklaratorní. Je o tom, že rodiče mají být vzorem a příkladem. "Rodiče mají být svým osobním životem a chováním příkladem svým dětem." Tuto formulaci považuji za deklaratorní a je pouze pozůstatkem z minulého zákona o rodině. Nevím, jak by se řešil případ, kdy by rodiče měli být špatným příkladem, např. narkomani, ale raději to nechám tak, jak je navrženo v původním znění.
Zásadnější problém vidím v nové možnosti osvojení zletilých. Stávají se případy a je jich ročně mezi 10 až 15, kdy jsou osvojováni sourozenci, z nichž někteří jsou již zletilí. Např. rodiče zahynou, zůstanou tři sourozenci, dva jsou nezletilí - 15,16 roků, jeden má 18 a půl roku a osvojeni mohou být pouze nezletilí. Čili ten zletilý se dostává do jiného právního vztahu potom např. k těm osvojitelům, těm dalším dvěma sourozencům.
Proto navrhuji vložit nový odst. 3, který zní: "Podmínka nezletilosti se neuplatní, je-li osvojováno více sourozenců, z nichž někteří jsou zletilí a jiní nezletilí." Jen při této legislativní úpravě mohou být zachovány v některých případech původní sourozenecké vztahy a vazby, a má to tedy i další dopady do právního postavení osvojených sourozenců. Samozřejmě na to musí navázat § 67 a tam vkládám nový odst. 3 ve znění: "Zletilého, uvedeného v § 65 odst. 3, lze osvojit pouze s jeho souhlasem." Toto ustanovení tedy logicky navazuje na § 65, neboť umožní-li tato novela zákona osvojení i zletilých, a jestli to budou ty výjimečné případy 10 - 15 ročně maximálně, pak je samozřejmé, že zletilý musí s takovým osvojením vyslovit souhlas.
Za nejzávažnější považuji změnu, která zavádí zcela novou lhůtu pro osvojení dítěte. Navrhovatelky velmi správně v § 68a) daly větu že: "Rodič - samozřejmě myšleno matka také - nemůže dát souhlas k osvojení dříve než po uplynutí 6 týdnů po narození dítěte".
***