(pokračuje Klas)
Jsem přesvědčen, že téma nutné obrany je navýsost nepolitické, ryze odborné a zároveň v pravém slova smyslu i občanské, protože se týká každého z nás. To, o čem chci mluvit a co chci řešit, je zohlednění psychických aspektů k nutné obraně, které mimo jiné upravoval československý trestní zákon už v roce 1926 a následně i v roce 1937. V uplynulých letech se k tomuto problému vyjadřovala řada renomovaných odborníků, jako profesor Solnař, docentka Císařová, doktor Vokoun, doktor Dolenský a další, kteří se rozcházeli ve svých postojích k úpravě nutné obrany, a to především profesor Solnař, který navrhoval již před léty dodatek - a teď mi dovolte zkratku - strach, zmatek, úlek.
V poslední době byla otázka novelizace § 13 trestního zákona otevřena předchozí Poslaneckou sněmovnou celkem třikrát, nejprve v roce 1993, kdy bylo přijato současné platné znění, následně v roce 1995 dokonce dvakrát, a to bývalým poslancem Tomášem Svobodou a bývalým poslancem a současným senátorem Vyvadilem. Pojetí poslance Svobody - a to musím korektně přiznat - bylo pro české prostředí velice radikální. Tehdy to dokazoval silný odpor především ze strany vlády, soudů a odborníků, kteří se na tento problém specializují. Znění navrhované senátorem Vyvadilem v podstatě vycházelo z úpravy nutné obrany v německém trestním právu. Bylo to určité změkčení Svobodovy verze, ale přesto nebyl tento návrh přijat především díky negativním stanoviskům opět ze strany vlády a soudců.
Nelze nevzpomenout, že vždy, když došlo k otevření tohoto problému, došlo k velké aktivizaci příslušných institucí, ministrem spravedlnosti počínaje a předsedou Nejvyššího soudu a nejvyšším státním zástupcem konče.
Existují dost vysoké stohy oponentních materiálů z těchto a dalších institucí. Téměř všechny oponentury používají stále stejné argumenty, jako například možnost zneužití nové úpravy a dále argument, že naše současné znění je plně vyhovující, vyvážené atd.
Tady bych vás chtěl upozornit na dlouhodobou marnou kritiku dosavadní soudní praxe, která je ve své profesionální deformaci nakloněna úzkému výkladu hranic nutné obrany, a proto doplněk, který budu navrhovat, by byl pevnou oporou pro obhajobu. Soudci rozhodují v prostředí soudní síně, kde - pravda - nedochází tak často ke rvačkám a potyčkám jako například v hospodě. Tvrzení, že současné znění je plně dostačující, asi nemůže brát tak zcela vážně nikdo z nás, protože i Ministerstvo spravedlnosti se snažilo v rámci rekodifikace trestního práva v roce 1996 o jakousi změnu s tím závěrem, že rekodifikační komise zjistila, že navržené znění staví obránce ještě do horší situace než stávající úprava.
Zároveň je třeba zdůraznit, že právní úpravy v okolních státech, ale i v ostatních státech světa na dodatek "strach, zmatek, úlek" pamatují, a to se, prosím, nejedná pouze o vyspělé demokratické státy, jako je Spolková republika Německo, Rakousko, Švýcarsko, ale i o postkomunistické státy, např. Bulharsko a Rumunsko.
Pro vaši informaci mi dovolte uvést, že diskutovaná problematika je upravena i na Kubě a v dalších státech světa.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, nyní mi dovolte, abych vám předložil konkrétní pozměňovací návrh v § 13 zákona č. 146/61 Sb., trestní zákon:
1. v § 13 se dosavadní text označuje jako odstavec 1.
2. doplní se nový odstavec 2, který zní: "Čin jinak trestný, jímž někdo překročil meze nutné obrany v omluvitelném rozrušení nebo úleku, které byly způsobeny útokem, není trestným činem."
Především bych chtěl upozornit na zásadní rozdíly oproti předchozím návrhům, předloženým v roce 1995. Za prvé se to týká slova "omluvitelné", za druhé se to týká věty "které byly způsobeny útokem". Jedná se o dvě pojistky proti případnému zneužití, protože o tom, zda rozrušení či úlek jsou v konkrétním případě omluvitelné, nebo ne, a o tom, zda toto rozrušení či úlek byly způsobeny skutečně útokem samotným, rozhodne s konečnou platností zase jen soud a nikdo jiný.
Dále je třeba zdůraznit, že můj návrh obsahuje zcela záměrně slova "rozrušení a úlek". Rozrušení či úlek jsou totiž pojmy čistě astenické, vyjadřující obranné afekty, které jsou velice často důsledkem právě překvapujícího útoku. Nevyskytují se zde záměrně výrazy vyjadřující tzv. stenické efekty, jako vztek, zlost, bojovnost atd.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, chtěl bych zdůraznit, že o svém návrhu předložit tento pozměňovací návrh jsem v předstihu písemně informoval jak tehdejšího ministra vnitra České republiky, tak i předsedy bývalých koaličních poslaneckých klubů, bohužel bez jakékoliv odezvy. Proto dnes vystupuji.
Návrh jsem rovněž předložil k projednání ve výboru pro obranu a bezpečnost dne 2. října 1997. Usnesení tohoto výboru je souhlasné a podporuje přijetí tohoto návrhu. Usnesení vám bylo rozdáno do lavic.
Kolegyně a kolegové, řádný občan stojí před těžkou volbou - odrazit útok na své zdraví či život a riskovat odsouzení k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, nebo se nechat zmrzačit či zabít. Právní úprava a právní praxe by neměly odrazovat občany, aby iniciativně vystupovali proti rozmáhajícímu se násilí. Existuje nezadatelné lidské právo účinně bránit závažné hodnoty, které lze odvodit i z Listiny základních práv a svobod. Obránce, který se postaví útočníkovi a v omluvitelném rozrušení nebo úleku, které byly způsobeny útokem, překročí meze nutné obrany, by měl být v souladu s nezbytnou potřebnou důraznou ochranou obránce před útočníky právě účinně chráněn trestním zákonem.
Případné přijetí mého pozměňujícího návrhu nezpůsobí žádný výrazný dopad na státní rozpočet. Navrhovaná úprava není v rozporu s ústavním pořádkem České republiky ani s mezinárodními smlouvami podle článku 10 ústavy.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovoluji si vás požádat vzhledem k tomu, že se jedná o samotný závěr našeho volebního mandátu, o podporu mého návrhu. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Janu Klasovi. Prosím, aby se slova ujala paní poslankyně Jitka Kupčová, připraví se pan poslanec Oldřich Kužílek.
Poslankyně Jitka Kupčová: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, navrhuji vypuštění bodu 4 návrhu novely trestního zákona a v článku II, novela zákona o přestupcích, bod 5, § 30 odst. 1 v písm. j) vypuštění slov "v malém množství".
Pokud by tento návrh nebyl přijat, navrhuji vložit za § 187A trestního zákona nový § 187B tohoto znění: "Trestnost přechovávání omamné psychotropní látky nebo jedu (§ 187) zaniká, jestliže trestný čin neměl kromě případného poškození zdraví pachatele trvale nepříznivých následků, pachatel svého jednání lituje a dobrovolně zahájil odvykací léčbu, ledaže by jeho zdravotní stav podle vyjádření příslušného odborného zdravotnického zařízení tuto léčbu nevyžadoval. Podmínkou zániku trestnosti dále je, že pachatel splní tyto své povinnosti dříve, než soud prvního stupně započal vyhlašovat rozsudek."
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Kupčové. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Oldřich Kužílek.
Poslanec Oldřich Kužílek: Pane předsedající, dámy a pánové, s kolegou Klasem se v naprosté většině věcí shodujeme, ale ve věci nutné obrany spolu vedeme dlouholetou debatu, a protože on zde vznesl názor k věci, která není hlavním jádrem návrhu, možná pro některé přítomné překvapivě považuji za nutné jen pro pořádek říci druhý pohled.
Kolega Klas uváděl iniciativy, které se domnívaly, že je třeba změnit současný stav.
***