(pokračuje Jičínský)
Kritéria pro výběr obviněných budou často subjektivní. Navíc hrozí nebezpečí selekce účelové a zde bude ovšem otevřen široký prostor pro nepříjemnou složku policejní práce - získávání konfidentů hrozbou stíhání nebo naopak slibem nestíhání tomu, kdo slíbí s orgány spolupracovat. Nepřípustná, ale z hlediska úkolů policie lákavá praxe je neblaze známá z minulých desetiletí. Nyní by se ovšem mohla stát o to povážlivější, že jejími objekty by se stali převážně mladí lidé.
Nyní k pojmům malé, popřípadě větší než malé množství drogy. Takovéto pojmy jsou zcela neurčité, možno říci gumové. Již učebnice pro studenty právnické fakulty zdůrazňují, že ze základní zásady trestního práva plyne nutnost, aby trestné činy byly vyjádřeny dostatečně jasnými, určitými a přesnými definicemi. Pokusu o zpřesnění pojmů se vyhnula i důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona, snad v pohodlném předpokladu, že výklad si vytvoří praxe."
Teď reaguji na slova poslance Matulky. Předpoklad, že soud si bude v individuálním případě sám stanovovat, co je malé množství, jak se uvádí v zákoně, je podle mého soudu velmi chybný předpoklad zákonodárce a dáváme tím soudu do vínku něco velmi neblahého a nebezpečného. Přispěje to nepochybně k tomu, že se jednota soudního rozhodování, které je také předpokladem účinného působení soudů jak z hlediska generální prevence, tak z hlediska prevence individuální, velmi oslabí.
Na závěr. Omylu, že sociální problémy je možno řešit trestními zákony, podléhá lidstvo po staletí. Jde jen o to, v jaké míře tomuto omylu podlehneme my dnes při jednání o těchto novelách. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Zdeňku Jičínskému. Další přihlášku do obecné rozpravy mám pouze od pana poslance Langra.
Poslanec Ivan Langer: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, myslím, že tato sněmovna si drog už užila až dost a přitom těch nelegálních přímo nedostatek, ona holduje těm legálním. To není žádné obvinění, to je pouhé konstatování faktu. Na druhé straně si myslím, že by bylo asi zbytečné velmi detailním způsobem se pokusit znovu opakovat všechny argumenty strany, která se domnívá, že takto zvolený postup není ani tak nesprávný, jako spíš nevyvážený.
Dovolte mi tedy proto, abych neopakoval slova, která zazněla ve všech výborech, které se tou materií zabývaly, to je výbor pro obranu a bezpečnost, výbor ústavně právní, výbor pro sociální politiku a zdravotnictví a konec konců také výbor pro školství, kulturu, mládež a tělovýchovu. Myslím, že každý stát by měl k otázce nebo k problematice drog definovat politiku, která by měla přívlastek "racionální", a v tom přívlastku skryto všechno, co tento problém jako takový obsahuje, všechny roviny, ze kterých je členěn.
Domnívám se, že racionální protidrogová politika by měla stát přinejmenším na čtyřech pilířích, z nichž represe je jeden z nich, tím dalším pilířem by měla být terapie, třetím pilířem prevence a tím čtvrtým pilířem něco, co by se dalo nazvat pomoc přežít. Myslím, že žádný z těchto pilířů by neměl být silnější, tenčí, delší nebo kratší, měl by to být skutečně vyvážený přístup. O to se celou dobu ve svých vystoupeních snažím usilovat, o tom se snažím přesvědčit tuto ctěnou Poslaneckou sněmovnu. Z tohoto důvodu argumentuji, že tento přístup, který nám je předkládán, je přístupem úzce resortním, přístupem, který sice má správné směřování, nicméně klapky na očích a trochu nevnímá ten problém v celé jeho bohatosti, tak jak skutečně existuje.
Myslím, že tento přístup zapomíná na jednu základní skutečnost, kterou zde paradoxně uváděl i kolega Matulka, že hnacím motorem celého drogového problému není nic jiného než peníze, protože obrovský zisk, se kterým působí ony drogové kartely, drogové řetězce, je přesně tím jediným motivem, proč drogy jsou nabízeny, vedle nepochybně samozřejmě určité dávky poptávky, která existuje a je přirozená v každé společnosti. Ale pokud se nepokusíme zacílit naši pozornost směrem k penězům, nikdy se nám nepodaří s tím problémem se úspěšně vyrovnat. Způsob, jakým je veden tento útok ze strany orgánů, které více působí v represivní části, není tím útokem směřovaným k tomuto problému. Pokud by se nám podařilo jej vyjmout z toho řetězce, měli bychom v tu chvíli obrovskou a jedinečnou šanci, jak s tímto fenoménem uspět.
Ona totiž neplatí ta základní presumpce, ze které vycházejí předkladatelé, že omezení poptávky, kterou způsobí větší přísnost, větší cena drogy, povede k omezení spotřeby. Zapomíná se na jednu základní vlastnost, která je vlastní drogovému trhu, a to je promoce trhu, to je to, o čem jsem mluvil celou dobu předtím, že pokud bude obchodník s drogami dosahovat tak závratných zisků jako dosud, vždycky bude docházet k tomu, že trh bude mít tendenci sám sebe rozšiřovat a zvětšovat, a vědecké argumenty pro toto tvrzení, které předkládám, jsou k dispozici. Bylo by dobré je brát v potaz.
Když jsem řekl v úvodu, že není možno a priori odsoudit tento přístup předkladatele k řešení tohoto problému, řekl jsem to s jakousi podmínkou. Myslím, že si můžeme představit, všichni, kteří zde sedíme, skutečnost, která se nazývá trestnost držení drogy pro vlastní potřebu. Myslím, že by se tato sněmovna měla zachovat fér a dát lidem, kteří jsou závislí na drogách, možnost výběru. V tuto chvíli člověk, který je závislý na omamných a psychotropních látkách, má - protože je v hluboké závislosti - šanci nebo možnost chování pouze jednu jedinou, a to je jít na ulici, vyhledat drogového dealera a koupit si od něj špinavou, smíchanou, předraženou dávku a tu si potom aplikovat v nesterilních podmínkách. Pokud bychom navrhli a dali variantu chování takovou, která by spočívala v tom, že by místo drogového dealera mohl vyhledat lékaře a teprve tehdy, kdyby odmítl takto nabídnutou možnost chování, ho sankcionovali, bylo by to férové jednání a byla by to přesně sankce člověku, který odmítl možnost chovat se tak, jak si stát myslí, že je správné a racionální. Toto řešení takovou variantu nenavrhuje, a proto si myslím, že toto řešení není férové.
Novela předpokládá, že o tom, kdo bude stíhán, postihován, budou rozhodovat soudy. Je to velký klam, velký předsudek a myslím, že i omyl předkladatelů, neboť 99 % veškeré působnosti tohoto zákona bude předloženo do rukou policistů. Zvažme - a teď se omlouvám za to, že opakuji teze, o kterých jsem hovořil - zda policisté, kteří plní své povinnosti v pořádkové službě, jsou dostatečně kvalifikovaní pro to, aby plnili funkci nejen policisty, ale také lékaře, právníka, sociologa, psychologa a mnohé další. Ten problém má skutečně tyto roviny, které jsem vyjmenoval, a to, co nám předkládají předkladatelé, ty ostatní roviny, jde úplně stranou.
Nebudu hovořit o tom, na kolik je spekulativní, a správně na to poukázal pan prof. Jičínský, dát k dispozici soudům rozhodování o tom, co je větší množství a co je množství menší. Nebudu uvádět argumenty zdravotnické o tom, jakým způsobem se daří České republice udržovat nízkou promořenost, pokud jde o HIV pozitivitu v narkomanské populaci, oproti tolik vzývaným zemím, které mají ustanovení postihující držení drogy pro vlastní potřebu, jako je Francie, jako je Polsko, kde promořenost je několikanásobně v desítkách, ne-li stovkách procent vyšší, než je u nás. Předesílám, že budu v podrobné rozpravě navrhovat jeden pozměňovací návrh a velmi bych prosil ty z vás, kteří mi věnují pozornost, aby naslouchali dobře, protože tento návrh je motivován jednou věcí.
***