Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme paní kolegyně Hrůzová, připraví se pan kolega Vrzáň. Pan kolega Vrzáň tu není. Tím pádem ztrácí pořadí a dostává se na konec. Připraví se pan kolega Bratinka.
Poslankyně Vlasta Hrůzová: Pane předsedající, dámy a pánové, dnes rozhodujeme o tom, zda vyslovíme důvěru či nedůvěru současnému vládnímu kabinetu Josefa Tošovského, kabinetu, který nevzešel z výsledků parlamentních voleb ani z jednání všech parlamentních stran. Paradoxem mj. také zůstává, že ministry jsou i lidé, kteří za dobu krátkého působení ve svých funkcích stačili převléci politické kabáty a stali se členy zcela nové politické strany, Unie svobody, ze které se doslova přes noc vyklubala strana parlamentní, a její zástupci jsou zváni např. na rozdíl od zástupců v roce 1996 řádně zvolené parlamentní strany SPR-RSČ i na Pražský hrad k Václavu Havlovi.
Pominu skutečnost, že při jednání o sestavování Tošovského vlády byla obejita i nejsilnější strana bývalé vládní koalice. To ať si příslušní političtí činitelé vyřeší mezi sebou. Mrzí mě však, že Josef Tošovský stejně jako dříve Václav Klaus ignoroval i SPR-RSČ, parlamentní stranu, kterou volilo kolem půl milionu oprávněných voličů a která má ve sněmovně 18 křesel.
Co se týče přímo politické činnosti, přestože zatím téměř žádné konkrétní kroky učiněny nebyly, dle nejrůznějších prohlášení mnohých členů nové vlády a i dle některých pasáží z programového prohlášení, do něhož lze koneckonců napsat cokoli, nelze očekávat přílišné změny k lepšímu. Současný kabinet zkrátka půjde ve šlépějích kabinetu předešlého především ve snaze začlenit Českou republiku do Severoatlantického paktu a Evropské unie a v navrhování a schvalování asociálních zákonů, sahajících občanům hlouběji a hlouběji do jejich peněženek. To je, jak známo, v přímém rozporu s programem strany, kterou ve sněmovně zastupuji, SPR-RSČ.
Když jsem v červnu 1996 skládala poslanecký slib, slibovala jsem nejen věrnost České republice, ale také to, že budu svůj mandát vykonávat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Zpronevěřila bych se tomu slibu, kdybych pro vládu Josefa Tošovského zvedla ruku, a neomlouvala by mě ani skutečnost, že tak činím s vědomím, že tato vláda pravděpodobně skončí již v červnu letošního roku. Proto tak neučiním a budu hlasovat proti důvěře této narychlo sestavené vládě.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji paní poslankyni. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Bratinka. Připraví se pan kolega František Novák.
Poslanec Pavel Bratinka: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, jsem asi dvacátý v pořadí a takovéto pořadí má svoji nevýhodu i výhodu. Nevýhoda je v tom, že pozornost již klesla a zároveň že v projevech předřečníků zazněla celá řada věcí, které by zasluhovaly reagování, ale to by znamenalo zde být příliš dlouho.
Nicméně je zde také výhoda, a sice v tom, že situace je teď mnohem jasnější než na začátku debaty. Co je zřejmé, je, že členové bývalé opozice, až na některé výjimky z řad sociální demokracie tuto vládu nepodpoří a i ty výjimky ji podpoří jen proto, aby vlastně zde byl do předčasných voleb v červnu zajištěn určitý pořádek a kontinuita, především v zahraničněpolitické linii našeho státu.
Z toho je zřejmé, že klíč k tomu, zda zde budou volby v červnu, nebo nebudou a Poslanecká sněmovna vytvoří vládu, která by vládla do konce řádného volebního období, má ODS. Červnové volby, které samozřejmě nastanou, pokud ODS svůj dosavadní přístup nezmění, mohou přinést řešení v tom, že zde vznikne vládyschopná většina v této sněmovně, ale já nevylučuji scénář, že opět dojde k nějakému patu a že mnoho z těch, kteří dnes horují pro volby, z toho budou mít řádný bolehlav.
Na druhé straně je vysoce pravděpodobné, že skončí vítězstvím ČSSD, jinými slovy, že moc bude v polovině volebního období předána opozici, předána takřka na stříbrném tácu. Opět připomínám - klíč k tomu, zda to před námi stojí, zda moc bude, nebo nebude předána v polovině volebního období sociální demokracii, drží ODS.
Já jsem proto pozorně poslouchal především projevy poslanců této strany a musím říci, že mne zklamaly. V projevu předsedy ODS pana poslance Klause jsem pečlivě sledoval, zda v toku kritických výhrad vůči vládnímu prohlášení, které by se mimochodem daly ve značné části aplikovat na prohlášení, které on zde přednášel před rokem a půl, bude nějaký slovní obrat, nějaký úvod k části, která by se jmenovala "seznam programových podmínek, za kterých je ODS ochotna vládu podpořit". O tom tam žádné zmínky nebyly, což považuji za docela špatný signál. Čekal bych totiž, že ODS vychází z naprosto samozřejmého předpokladu, který by měl platit v parlamentní demokracii, že strany vznikají proto, aby prosazovaly určité směřování státu, a že až na druhé místo si kladou své osobní či skupinové mocenské zájmy jako členů strany. Domníval jsem se, že vycházíme z toho, že strany nebo poslanci, kteří byli zvoleni, reprezentují nejen členskou základnu, která bývá často jen nepatrným zlomkem voličů, kteří vyjádří důvěru příslušným kandidátům. Domníval jsem se tedy, že zde bude projev, který řekne: vládu podpoříme, pokud se zaváže explicitně ke snižování daní, například. A pak že následuje druhá část projevu - a čekal jsem to od předsedy Václava Klause - že ODS očekává, že poté, co vláda dostane důvěru, za nějakou dobu dojde k jednáním o tom, že by měla být vláda doplněna o zástupce druhé nejsilnější parlamentní frakce, tj. ODS.
To by byl projev konstruktivní a nadějný. Vytvořil by naději pro voliče této země, kteří si vládu sociální demokracie nepřejí, že přinejmenším do r. 2000 tady nebude. Jinými slovy, že strany bývalé vládní koalice splní bezezbytku své volební sliby: jak dobře víte, my jsme něco jiného než sociální demokraté, máme jinou představu, kam má země jít, a pokud budete volit nás, máte jistotu, že do roku 2000 zde sociální demokracie vládnout nebude.
Někteří řečníci právě z řad ODS tehdy v roce 1996 mluvili o tom, že Zeman - poplach! - stojí na, né-li rudém, tak růžovém koni před branami a my jsme ta pevná hráz. Budete-li volit nás, my ho do města alespoň do r. 2000 nepustíme. Nyní se obávám, že řada kroků, které mají původ jen v jakési interní rozepři uvnitř ODS, kde se pohádali o to, jak naložit s nějakým skandálem, jak nejlépe obnovit důvěru, tak díky tomu dochází k tomu, že bude v polovině volebního období vláda předána opozici. Je mi to skutečně velmi líto a já ještě doufám a čekám, že se tento postoj postupně bude měnit. Bylo by to velmi poctivé vůči voličům, kteří volili stranu vládní koalice.
Z jedné strany slyším opoziční pokřik, že nemluvím k věci, ale toto je základní věc, protože zde se teď rozhoduje - a v dalších měsících se definitivně rozhodne - jestli skutečně v polovině období přijde opozice k moci. Samozřejmě opozice na tom má zájem a to jí nemůžeme vyčítat, ale můžeme to vyčítat těm, kteří spolu tvořili koalici.
Já tedy doufám, že v následujících hodinách, dnech a týdnech dojde k takovému řešení, které ten prostor otevře vládě, která dokončí svoji práci ve volebním období, jak ostatně předpokládá i naše ústava.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Bratinkovi. Prosím, aby se slova ujal František Novák, připraví se Petr Nečas.
Poslanec František Novák: Pane předsedající, dámy a pánové, nerad opakuji myšlenky, a proto jsem si svůj psaný projev nechal v lavici, abych zde neopakoval to, co zde již prezentovali poslanci ODS, zejména co se týká procesu sestavování vlády, protože si myslím, že skutečně není hlavním tématem této diskuse vládní prohlášení.
Přesto chci vystoupit a upozornit na dvě nebezpečí, která z toho procesu zcela jasně cítím.
Tím prvním nebezpečím je podle mého názoru obrovský politický hazard, kterého se dopustil pan Tošovský, když přichází před tuto sněmovnu žádat o důvěru vládě, která nemá tuto důvěru zabezpečenou křesly této sněmovny.
Stejného hazardu se podle mého názoru dopustil pan prezident, když připustil systém sestavování této vlády a tuto vládu nám doporučil. Myslím si, že my jako Poslanecká sněmovna jsme se dostali do role, kdy máme tento politický hazard nějakým způsobem vyřešit. Myslím si, že je třeba to pojmenovat pravým jménem.
Druhé nebezpečí, které zde cítím a které pokládám také za velmi významné, je nebezpečí zpochybňování ústavních postupů. Toto zpochybnění jsme slyšeli z úst blízkých prezidentu republiky, toto zpochybnění provedl předseda této sněmovny a tyto postupy zpochybnili i někteří z nás. Já si myslím, že my jako zákonodárci bychom si měli velmi dát pozor, jak hodnotíme naši ústavu a zejména jak se chováme. Myslím si, že těžko můžeme doufat, že se změní v této společnosti právní vědomí, pokud se k ústavě budeme chovat tímto způsobem.
Velmi nesouhlasím s hodnocením, které zde provedl kolega Jičínský, když poukázal na určitou podobnost dnešní situace se situací, kdy vznikla tato republika. Sdílel jsem s ním stejnou sněmovnu, byl jsem ve Federálním shromáždění v době, kdy toto shromáždění schválilo zákon o rozdělení federace, a vím, že tento zákon schválilo proti vůli kolegy Jičínského i proti vůli kolegy Zemana. Nicméně tento zákon byl schválen a jeho neustálé zpochybňování je falšováním historie této země.
Rád bych se vyslovil ještě k jedné věci, k jednomu konkrétnímu kroku, který dosud učinila tato vláda. Je to spojení principu schválení či neschválení zákona s předčasnými volbami. Výběr tohoto zákona je pro mne velmi nešťastný. Zákon o prodeji státní půdy a jeho schválení by umožnil provést jeden ze dvou hlavních transformačních kroků českého zemědělství. To, že vlastně tato vláda nechce, aby tento zákon byl schválen, bylo velmi negativním signálem pro celé české zemědělství. Myslím, že mohou existovat dva důvody, proč k tomuto kroku vláda (a já předpokládám, že za významného přispění staronového ministra zemědělství) dospěla. Ten první důvod může být to, že tato vláda skutečně nechce, aby se tento zákon schválil, a druhým důvodem může být to, že de facto v roce 1998 Pozemkový fond České republiky není připraven na to, aby prodej státní půdy byl zahájen. Já nemohu souhlasit s myšlenkou, že tato sněmovna by již stejně tento zákon neschválila. To, jak tady argumentoval pan kolega Jičínský, že vlastně by nemohl být schválen žádný zákon, znamená výzvu, abychom už žádný zákon neprojednávali.
Myslím, že ta otázka zní jinak. Ta otázka zní, zda vláda chce, aby zákon byl schválen, či zda sněmovna chce, aby zákon byl schválen. Je na odpovědnosti vlády a je na odpovědnosti sněmovny a parlamentu, jak bude v této věci postupovat. Znovu opakuji - tento signál nové vlády směrem k českému zemědělství byl velmi nešťastný.
Dámy a pánové, děkuji za pozornost.
***