Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Krampera, připraví se paní kolegyně Hrůzová.
Poslanec Zdeněk Krampera: Děkuji, pane předsedající, dámy a pánové, vážení hosté, dnešní den projednáváme závažné rozhodnutí o udělení či neudělení důvěry staronové vládě, vedené tentokrát pro změnu a důkladném zmanipulování veřejného mínění bývalým prominentem Komunistické strany Československa Josefem Tošovským. Jako vždy a všude při všech příležitostech budu hovořit podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a budu se snažit zachytit pravdivý obraz nedávné minulosti i současnosti. Přes veškerou snahu drtivé většiny zcela zmanipulovaných a dnes již cenzurovaných sdělovacích prostředků doufám, že i tento hlas uslyší.
Vláda ČR, která dnes za maximální podpory občana Václava Havla žádá Poslaneckou sněmovnu ČR o vyslovení důvěry, musím posuzovat jako vládu úplně stejnou, ba v mnohém ještě horší než vlády předchozí, které přesně v duchu a tradici polistopadového podvodu dokonale zdevastovaly po všech stránkách Českou republiku. Sám o sobě jsem za třicet let svých zkušeností s režimy, které se v naší zemi střídaly a byly vždy prodchnuty korupcí a arogancí moci, musím zdůraznit, že přes veškeré snahy nasadit občanské veřejnosti růžové brýle je tato vláda pokračovatelkou těchto nedobrých tradic.
Vláda sestavená z bývalých členů Občanského fora, posléze ODS, dnes jakési Unie svobody, doplněná dalšími přáteli a známými pana Václava Havla a dalších stran typu Národní fronty Československé socialistické republiky, KDU-ČSL či politické sekty, která nese za krach ekonomiky České republiky největší vinu, nazývané a neustále ohromným způsobem propagované ODA. Tato vláda je ještě doplněna pro svou dokonalost asociální lékařkou a pro úplnou dokonalost ještě hercem vinohradského divadla Martinem Stropnickým. Přičemž musím sdělit, že vinohradské divadlo v Praze je přímo hlavním štábem a hnízdem architektů polistopadového podvodu.
Přímo šokující je proto pro mne mediální masáž hlavních sdělovacích prostředků, které občanům tvrdí, že tato vláda má v současné době sedmdesát pět procent důvěry občanů a její předseda dokonce osmdesát procent. Jak je vůbec něco takového možné občanům předkládat, když tato vláda, reprezentující zcela jednoznačně polistopadovou vládnoucí garnituru, měla ještě před měsícem 70% nedůvěru? Což stačí pro tyto sdělovací prostředky pouze jmenování osoby, která je pověřena sestavením vlády?
Staronová vláda nemá ve svém programu nic jiného, než pokračovat v dalším rozprodávání zbytků národního bohatství, které nám ještě zbylo. Bude nadále pokračovat v rozpadu vnitřní a vnější bezpečnosti, chce nadále pokračovat v deregulačních krocích, které obrovským způsobem poškodí obyvatele České republiky. Bude pokračovat v politice postupného zbavování zbytku samostatnosti naší země zatažením ČR do Evropské unie a zvláště pak do vojenského paktu NATO.
Zde je pozoruhodné, že ministr zahraničí této vlády, pan Šedivý, si představuje, aby bylo rozhodnuto o začlenění České republiky do vojenského paktu NATO ještě před předčasnými volbami, které mají v naší zemi proběhnout. Proto se musím zeptat pana Šedivého, jakým způsobem a za jakých podmínek došel k takové radikální změně názorů, když v padesátých a šedesátých letech jako vášnivý a zapálený člen KSČ psal články o absolutní nezbytnosti vítězství komunismu a o nerozborném a nerozlučitelném přátelství a spolupráci se SSSR na věčné časy? Jak je vůbec něco takového možné? Pane Šedivý, propadněte se hanbou do země!
Při této příležitosti mi nezbývá jiná možnost, než se zastavit u současné zcela demagogické a jakoukoli diskusi znemožňující kampaně, která probíhá dnes a denně na všech televizních okruzích a která doslova vymývá mozky našim občanům, to je propaganda pro vstup do vojenského paktu NATO. Tyto televizní šoty lze přirovnat pouze k neslavně známým normalizačním pořadům Azimut. Styl těchto příspěvků je úplně stejný jako u příspěvků, které v těchto relacích idealizovaly mezinárodní socialismus, Varšavskou smlouvu a SSSR.
Je velmi politováníhodné až tragické, že opět, tak jako v minulosti, se k šíření této demagogie propůjčí i kulturně známé osobnosti. Pro mne je největším zklamáním, že se k tomu propůjčil i člověk, mně člověk velmi sympatický, pan Miroslav Horníček. Ani výše jeho přibývajícího věku ho nemůže ospravedlnit.
Zvláště pozoruhodné je, že k celé této velice obsáhlé a složité problematice se nemohou vyslovit nezávislí historici a lidé opravdu fundovaní.
V otázkách finanční politiky a ekonomiky se musím pozastavit u samotné osoby premiéra, který žádá o důvěru Poslaneckou sněmovnu ČR, pana Josefa Tošovského. Za obzvláště pikantní lze považovat, že si pan Tošovský vynutil, aby se po skončení své mise mohl vrátit do původní funkce guvernéra ČNB. To již není diletantismus, ale ubohý kariérismus. To mu bude asi dost vlastní. Co jiného si lze myslet o člověku, který za vlády KSČ mohl pracovat v naší významné bance v zahraničí a hned po Listopadu se stal šéfem centrální banky federace. Víme, že ti, co nebyli v KSČ, a přesto zastávali významné nomenklaturní funkce, museli být větší lokaji centrální moci než členové KSČ.
Panu Klausovi se v politické praxi hlavně vyčítalo, že neměl chuť s nikým moc vyjednávat, čili že byl na politika nebývale arogantní.
Nový premiér ho ještě překonal. Od samého počátku se choval jako pan Havel, čili neuznával vůbec za potřebné bavit se se dvěma parlamentními stranami. Zato neváhal okamžitě do své vlády přizvat polistopadové podvodníky a kolaboranty a zrádce samotné ODS za podpory pana Václava Havla.
Pojďme se podívat, jaký je nový premiér ekonom. Panu Klausovi se vytýkalo, že je katedrový makroekonom, a ne komplexní národohospodář. Pan Tošovský není ani to. Byl celý život bankéřem, tedy ani ne všestranným finančníkem, natož ekonomem, o národohospodářství ani nemluvě. Od prvních dnů polistopadového divadla patřil mezi elitu tvůrců tzv. ekonomické reformy. Jelikož byl bankéřem centrální banky, zaměřoval se na tvorbu měnové politiky země. Jestli tedy je někdo otcem děsivé trojí devalvace koruny v roce 1990, pak je to on. Všichni, kdo byli již tehdy okradeni o polovinu svých úspor, mohou za to poděkovat právě panu Tošovskému.
Ve stejném duchu to šlo dále. Podporoval privatizaci tím, že banky nebrzdil v jejich rizikových půjčkách neschopným a mnohdy nastrčeným privatizátorům, takže na jeho konto padá nejeden krach bank. Nikterak se neozval ani proti praní špinavých peněz, jinými slovy, za celá léta neprosazoval v bankovní praxi moderní zákony bohatých zemí, které ztěžují přenos peněz ze zločinné činnosti do hospodářské praxe právě prostřednictvím bank. Tošovského křeslo se vážně nahýbalo při nakupení bankovních krachů, protože se prokázalo, že centrální banka nejenže nedělá dostatečný bankovní dozor, ale nebyla schopna ani vytvořit zákon na zostření bankovního dozoru.
To, že byl pan Tošovský oceňován jako bankovní odborník, je spíše potvrzením pravidla, že mezi slepými jednooký králem. Takový byl stav odbornosti v našich bankách. Pan Tošovský byl nejvyšším úředníkem resortu bank, a tedy všechny nedostatky ve výkonu této složky hospodářství padají na jeho hlavu. A právě při všem katastrofálním diletantismu v bankovnictví v peněžních ústavech rostly mzdy nad všechny meze. Nový pan premiér nyní pokrytecky mluví o mzdové zdrženlivosti. Že by si pan Havel pana Tošovského vybral pro jeho vysokou morální úroveň, je také zpochybnitelné.
Banky dostaly od státu a od svých klientů nepředstavitelně velké prostředky, a přitom první, co udělaly, bylo, že si za tyto peníze postavily přepychové paláce, ale zato jsou asi jedinými bankami na světě, které svým klientům po celých osm let vklady nezhodnocují, ale naopak své klienty fakticky okrádají. To je v řadě fungujících tržních společností nemravností nejvyššího stupně. Půjčit si od někoho a vrátit mu podstatně méně, kdo to kdy viděl.
Dalo by se vyhledat hodně příkladů dokazujících jeho špatné řízení oboru, za které v posledních 8 letech nesl odpovědnost. Ale nás jistě všechny zajímá, jak povede tuto zem, tedy především v čí prospěch. Všichni normální ekonomové vědí, že dnes je nejdůležitější rozjet výrobu v podnicích. To po celou dobu znemožňují právě banky pod taktovkou bývalého guvernéra České národní banky, který ordinuje vysoké úrokové míry na úvěry. Stejně nutné je podporovat drobné podnikatele a tím podnikání vůbec. Politika bank je nejen nepodporuje, ale doslova ničí a změnu nový premiér nenabízí.
Nejchmurnější očekávání hrozí řadovým občanům. Nový premiér pro ně nemá nijak vybraný cit. Jen si vzpomeňme, že při letošních povodních to byl právě on, kdo prosazoval povodňovou daň pro všechny občany. Za hlavní opatření při řešení ekonomických problémů v roce 1997 považoval zmrazení mezd.
Banky nevytvářejí žádné faktické hodnoty. Jsou neviditelným parazitem na obyčejných lidech. Nyní se pan Tošovský chce stát předsedou vlády, což je pěkná nadílka od politika s největší důvěrou lidí, alespoň v publikovaných průzkumech. Vzpomínáme si, že jméno pana Tošovského pro post předsedy vlády jako první před mnoha lety vyslovil pan Miloš Zeman. To je pro mne dokonce varování i pro posuzování politiky ČSSD. Pan Tošovský přece po celá léta byl prokazatelně ortodoxním liberálem, k prostým lidem necitelným finančníkem a s důkladností lichváře fakticky brzdil ekonomický růst. Aktivně se podílel na všech chybách minulé vlády, která přivedla zem na pokraj bankrotu, anebo jim vůbec nebránil, ačkoliv to bylo prvořadou povinností právě jeho funkce, kterou zastával. Jaký pán, takový krám, říká lidová moudrost. To sedí na náš nový kabinet jako ušité.
Pokud nová vláda dostane důvěru v parlamentu, pak jenom proto, že část poslanců, která nemá šanci být znovu zvolena, si chce udržet svá korýtka co nejdéle, a hlavně bude chtít tato vláda pokračovat v celé architektuře polistopadového podvodu. Názory občanů ani celkové klima společnosti ji nezajímají. Tato vláda a všechny další, které nevyjdou z voleb, nemají žádné politické ani morální oprávnění vládnout. Teď se ukázalo, jak bylo politicky hloupé, když ČSSD umožnila existenci menšinové vládní koalice. V obdobném duchu bude ČSSD zcela jistě postupovat i nadále. Tím se zcela prokazatelně stává součástí Václavem Havlem vedeného polistopadového podvodu.
Z výše uvedených důvodů jako poslanec SPR-RSČ nemohu a ani nechci uvažovat o důvěře této vládě.
***