Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji kolegovi Koháčkovi. Slovo má pan poslanec Teplík, připraví se pan poslanec Klas.
Poslanec Tomáš Teplík: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, myslím, že jsme slyšeli řadu slov a vyjádření o způsobu sestavování vlády, popř. o vládním prohlášení, ve smyslu, co v něm chybí, nakolik je vágní, co by v něm být mělo.
Já se trochu od této většiny projevů odliším, a sice vezmu si pasáž z vládního prohlášení, o které si myslím, že je věcně nesprávně, a pokusím se říci proč.
Pasáž bych nejprve s vaším dovolením ocitoval: "Za důležitý transformační krok vláda považuje pokračování nápravy cenových deformací tak, aby se regulované ceny stávaly nositelem spolehlivé informace pro spotřebitele a investory. V těchto souvislostech bude vždy zvažovat úpravu podmínek pro přiznávání sociálních dávek a současně nepřipustí, aby regulované a usměrňované ceny byly nástrojem zneužívání monopolního postavení firem na domácím trhu. Proto vláda přisuzuje značný význam účinnému regulačnímu rámci v oblasti energetiky, telekomunikací a zásobování teplem a vodou."
Na první pohled možná tento odstavec působí tak, že je vše v pořádku, nebo že je tak postaven, aby si, řekněme, nikoho nepohněval. Ovšem já se domnívám, že vláda, která má v deklaracích, nebo alespoň někteří její členové, rehabilitaci pravicové politiky, tak opomněla v této části programového prohlášení něco dopsat, resp. něco trochu jiného.
Všichni víme, že toto se asi týká především deregulace cen energií, zejména elektrické. Ovšem mě poměrně zaráží, že tady se hovoří o deregulaci výstupů, ale už nikde tady není postižena otázka deregulace vstupů. Prostě to tam chybí.
Dále bych vypíchl větu: "Aby se regulované ceny stávaly nositelem spolehlivé informace pro spotřebitele a investory." Já se domnívám, že v tržním hospodářství je pouze konkurence schopna získat pro odběratele nižší ceny než výpočet regulátora a stanovit skutečné ceny. Skutečné reálné ceny.
Ve všech příkladech, které si můžeme jmenovat, ať už evropských nebo mimoevropských, teprve vznik konkurenčního prostředí tyto skutečné ceny vytvořil a také reálné ceny snížil.
Další věta, která mne velmi zaujala: "Aby regulované a usměrňované ceny nebyly nástrojem zneužívání monopolního postavení firem na domácím trhu." Ale není tam ani slovo o tom, že by měla nastat určitá demonopolizace, vznik tržního, konkurenčního prostředí, a nejenom v rámci České republiky. Není tam ani slovo o tom, abychom my umožňovali našim výrobcům vstupovat, efektivně vstupovat, do účinné konkurence se zahraničními výrobci a na zahraničních trzích. O tom jsem tam neviděl ani slovo.
Tedy v krátkosti, dámy a pánové. Všichni víte, že programové prohlášení vlády bylo sice významným, ale pouze jedním z kamínků do mozaiky našeho rozhodování o tom, jestli dáme, nebo nedáme důvěru této vládě. Já i z tohoto důvodu, který jsem jmenoval, jsem v tuto chvíli rozhodnut důvěru této vládě nevyjádřit.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Teplíkovi, slovo má pan poslanec Klas. Není přítomen. Prosím pana kolegu Plachého, aby se ujal slova, připraví se pan poslanec Jičínský.
Pan poslanec Klas je přítomen, nebude-li to kolegovi Plachému vadit, dám mu možnost vystoupit.
Poslanec Jan Klas: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení hosté, dovolte mi, abych se stručně vyjádřil k jedné z kapitol předloženého programového prohlášení vlády České republiky. Mám na mysli kapitolu nazvanou "Právo a vnitřní bezpečnost", ke které se již vyjádřili kolegové Klaus a Langer.
Jako poslanec, který již druhé volební období pracuje ve výboru pro obranu a bezpečnost, se musím pozastavit nad tím, že tak závažnou problematiku, jakou je vnitřní bezpečnost této země, která je v každém veřejném průzkumu hodnocena našimi občany jako jedna z hlavních priorit, kterou je nutné řešit, je v programovém prohlášení vlády odbyta pěti základními větami nevalné úrovně.
Proto mi dovolte, dámy a pánové, abych postupoval po těchto jednotlivých větách, což bude zcela jistě nejúspornější způsob.
První věta, která se vztahuje k problematice vnitřní bezpečnosti, zní: "Vláda považuje činnost policie a ostatních bezpečnostních služeb za základ ochrany práv a svobod občanů."
Musím uznat, že je to velice hezká a pravdivá věta, ale jediné, co o ní lze říci, že je větou oznamovací, a to ještě pouze pro ty občany, kteří nebyli s tímto zcela jasným a banálním výrokem obeznámeni již v minulých letech.
Druhá věta: "Vláda za zvlášť nebezpečné jevy považuje úplatkářství, organizovaný zločin a rasově motivované násilí."
S tímto výrokem nelze jinak než vřele souhlasit a uvítat jej, ale bohužel chybí taková zásadní věc, jakou je alespoň nástin způsobu jejich řešení. Jsou zde zcela opominuty tak důležité problémy, jako je migrace, ať už se jedná o migraci legální, či nelegální, což je bezpečnostní riziko, které bezprostředně souvisí se stabilitou politického systému.
Dále je úplně opomíjena problematika stále více bující násilné kriminality a v neposlední řadě bezpečnost silničního provozu. Jistě neříkám nic objevného, když všichni víme ze statistik, že na našich silnicích umírají každý rok stovky lidí a škody na majetku se pohybují v řádech miliard korun.
Třetí věta: "Vláda se nehodlá smířit ani s majetkovou trestnou činností, včetně drobné pouliční kriminality."
Z oblasti majetkové kriminality je zde vytržen pouze problém pouliční kriminality, jako by neexistovala problematika krádeží aut, vloupání do bytů atd. atd., tzn. záležitosti, které nejvíce pálí řádného občana a komplikují mu život.
Z oblasti hospodářské kriminality je, myslím, víceméně populisticky zdůrazněna problematika korupce veřejných činitelů. Postrádám alespoň zmínku o dalších, minimálně stejně závažných skutečnostech, jako jsou daňové úniky a podvody, nebo fenomén posledních let - počítačová kriminalita.
A konečně pátá věta: "Vláda je také připravena předložit koncepci protidrogové politiky." Pokud jsem informován, tak tato koncepce je již hotova.
Dámy a pánové, závěrem mi dovolte říci, že se jedná pouze o jakési obecné proklamace bez ladu a skladu, tzn. bez priorit, bez časových horizontů a bez strukturalizace zmíněných problémů. V případě, že by chtěla vláda tyto obecné teze skutečně rozpracovat, tak by zjistila, že obsahují úkoly pro jedno, ale spíše pro dvě volební období, a nikoliv na pět měsíců. Vláda například vůbec neregistruje vývoj kriminality v hlavním městě. Jenom pro vaši informaci např. v roce 1996 byl zaregistrován nárůst zjištěných trestných činů o 15,7 % oproti roku 1995, což je celá jedna čtvrtina z celkového počtu zjištěných trestných činů v celé České republice. Jak hodlá vláda tento zapeklitý problém řešit? Atd., atd.
Proto mi, kolegyně a kolegové, dovolte jednu závěrečnou otázku: Co vlastně bude tato vláda ve zbývajících pěti měsících schopna vyřešit v oblasti vnitřní bezpečnosti?
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Klasovi.
Prosím, aby se kolega Plachý ujal slova, připraví se pan poslanec Jičínský.
Poslanec Jaroslav Plachý: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych svou řeč zahájil citací pouhých tří vět z deklarace názorové platformy ODS, čl. IV: "Podpoříme Josefa Tošovského v jeho úsilí o sestavení vlády. Usilujeme o stabilitu a jistotu plnohodnotné vlády s mandátem do konce řádného volebního období, v níž bude mít ODS možnost prosazovat svůj volební program. Taková vláda bude mít naši důvěru a takové jsme ochotni a připraveni nabídnout své síly a schopnosti."
Dámy a pánové, přiznám se, že i když nejsem signatářem platformy ani členem Unie svobody, dokázal bych pro takovou vládu bez problémů hlasovat. Bohužel vláda, která dnes žádá Poslaneckou sněmovnu o vyslovení důvěry, je na tom poněkud hůře. Její mandát - jak sama deklaruje - je krátkodobý a její přímá podpora ve sněmovně je něco málo přes 60 mandátů. Za této situace se neobejde bez aktivní podpory sociální demokracie, která již návrhem svého doprovodného usnesení naznačila, že tento obchod nebude zdaleka zadarmo. Nezáleží proto ani tolik na tom, co je napsáno ve vládním programovém prohlášení, nebo na tom, zda je svázáno stužkou v barvách trikolory. Naopak. Jsem přesvědčen, že tato vláda bude vládnout pouze a jen tak, jak jí to umožní její tichý koaliční partner, tj. sociální demokracie.
Z uvedených důvodů nepředpokládám, že by tato vláda mohla mít byť jen zlomek prostoru pro realizaci svého programového prohlášení, obsahujícího bezesporu i chvályhodné záměry.
Vážené dámy a pánové, dovolte mi krátkou rekapitulaci. Vládní programové prohlášení je sepsáno pro více méně pravicového voliče, ale realizováno by mělo být za přispění sociální demokracie, která s ním v mnoha bodech bude asi těžko souhlasit. Jak se dospělo k této patové situaci? Vím, že většina politických lídrů se spoléhá na krátkou politickou paměť národa. Nicméně faktem je, že na jednání předsedů tří bývalých koaličních stran u pana prezidenta v Lánech bylo dohodnuto, že se bude hledat politická dohoda, na jejímž základě by měla být sestavena nová vláda s tím, že se v jednání bude pokračovat den po ukončení kongresu ODS. K dalšímu jednání o politické dohodě však již nikdy nedošlo a podotýkám, že nikoliv z viny ODS. Prostě se hlavním aktérům v jednom okamžiku zdálo, že potřebných hlasů je v Poslanecké sněmovně dosti, a to i bez ODS.
Za zmínku stojí smutná role sehraná čtyřmi ministry ODS, nyní Unie svobody, kteří vstoupili do vlády bez souhlasu vedení ODS. Nakolik se tím zmařila skutečná a plnohodnotná jednání řádného vedení o vstupu do vlády s dlouhodobým mandátem, nám odpoví snad až historie. Tímto způsobem byla ODS zcela eliminována z exekutivy, ačkoliv v té době byla stále ještě nejsilnější parlamentní stranou.
Vážené dámy a pánové, v posledních volbách do Poslanecké sněmovny získala ODS díky důvěře svých voličů 68 mandátů. S těmito mandáty se snažila - byť obtížně -prosazovat svůj volební program. Nyní je zřejmé, že v nově jmenované vládě, nacházející se v područí sociální demokracie, neprosadí ODS ze svého programu vůbec nic.
Abych nezradil důvěru svých voličů, budu proto hlasovat proti důvěře vládě.
Děkuji za pozornost.
***