Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Krejsovi. Slovo má pan poslanec Payne, připraví se pan kolega Miroslav Tyl.
Poslanec Jiří Payne: Pane předsedající, dámy a pánové, vážená vládo, dovolte, abych se ve svém vystoupení zmínil o třech okruzích problémů. 1. Jedna stručná poznámka k projevu prezidenta. 2. Stanovisko k postupu, který tato vláda volí. 3. K vládě samotné.
Tedy k prezidentovi. Jsem přesvědčen, že prezident České republiky by měl blíže popsat, co myslí termínem úřednická vláda. Obávám se, že se s ním ve výkladu tohoto pojmu mnozí neshodnou. V naší historii totiž existovaly tzv.
úřednické vlády, ale to byly vlády, které potřebovaly ke své existenci důvěru parlamentu. Není žádnou chybou, že naše ústava nezná pojem úřednická vláda, protože to je pojem nikoli ústavně právní, ale pojem politologický. Jestliže si pan prezident myslí, že - byť na krátkou dobu - může existovat vláda, která nepotřebuje podporu parlamentu, obávám se, že je ohrožena demokracie v této zemi.
K postupu, který vláda volila. Velmi nesouhlasím s tím, že vláda již spojuje s jakýmkoli zákonem otázku své důvěry v době, kdy ještě důvěru nezískala. V soukromoprávní oblasti kdyby někdo provedl rozhodnutí dříve, než k tomu byl zmocněn, dopustil by se činu, který by byl pravděpodobně stíhán. Rovněž tak kdyby své rozhodnutí antidatoval. Stejné je to v oblasti veřejnoprávní, tak jak to vláda učinila, pouze pro to nemáme žádné sankce. Pochybuji však o tom, že tím je splněna podmínka ústavy, že parlament by mohl být rozpuštěn. Trvám na tom, že vláda může položit otázku důvěry až tehdy, když jí bude důvěra vyslovena. Jsem přesvědčen, že v lepším případě výkladu by bylo možné počítat lhůty ode dne, kdy vláda důvěru získá. Správné by však bylo, aby se lhůty začaly počítat teprve od okamžiku, kdy vláda po získání důvěry tuto důvěru s nějakým návrhem spojuje. Tak je to ve všech klasických učebnicích, tak je to v klasických vzorcích politiky. Spojovat důvěru, kterou nemám, s čímkoliv, připomíná sňatkového podvodníka, který mnoho slibuje, ale nehodlá to splnit a na omluvu srdceryvně pláče, že mu všichni křivdí. Přednesené programové prohlášení tento dojem jenom potvrzuje. Pokud by tato vláda nezískala důvěru, bude následovat druhý pokus o sestavení vlády, a není to kašpárkové divadlo, jak někdo řekl, ale je to vážná věc. ODS nabízí, že o řešení takové situace bude jednat a ODS je připravena nést odpovědnost. Případná divadelní situace nevznikne tím, že by se muselo jednat o druhé vládě. To je přece normální věc, která je popsaná v naší ústavě a pochopí to v Bruselu a jinde. Kašpárkovým divadlem by totiž musela být naše ústava, která to předepisuje. Ale divadelní situace by mohla vzniknout až způsobem, jakým by se odvíjely kroky, zejména kroky prezidenta při sjednávání druhé vlády. Pan Pehe nám trochu výhrůžně prostřednictvím tisku vzkázal: Pan prezident bude velmi pečlivě vybírat předsedu vlády a může to trvat i několik měsíců. Já jenom doufám, že prezident má jiný názor než pan Pehe.
Třetí část - k vládě samotné. Podle našeho ústavního pořádku Programové prohlášení vlády není povinné, má tak trochu dekorativní a hlavně dobrovolný charakter. Podstatné je, že vyslovujeme důvěru vládě, nikoli Programovému prohlášení. Vláda se rozhodla Programové prohlášení předložit. To je v pořádku. Čekal jsem však, že v tomto prohlášení, když už se rozhodla je předložit, skutečně stanoví úkoly na toto krátké údobí. Jedna, dva, tři, čtyři, pět. Není tomu tak. V mnoha oblastech to, co jsme slyšeli, překračuje časový horizont, který si všichni představujeme a který vláda slibuje respektovat. Není to podivné? Je těžko dát důvěru někomu, kdo slibuje rozporné věci.
Sestavování vlády má svá pravidla. Politické vědy nás učí, jak se vláda sestavuje, a učí nás, že vláda se musí opírat o nejmenší možnou ucelenou část politického spektra, tak aby měla zajištěnu většinu alespoň jednoho hlasu. Cesty ke sjednání takové koalice jsou také známy.
Zároveň platí, že nejen každé stvoření v tomto světě, ale i každá instituce si s sebou nese stopy toho, jak a z čeho vznikla. Není pravda, že z nedobrého začátku může vzniknout něco dobrého. Musím konstatovat, že politické genetické vybavení této vlády, o níž dnes jednáme, je z tohoto hlediska sporné. Stín prehistorie této vlády zůstane nadále jako pachuť v naší politice.
Politické vědy znají pojem koalice a pojem tichá koalice. Koalice se vyznačují tím, že parlamentní politické strany uzavřou dohodu o tom, za jakých podmínek vstoupí do vlády, popřípadě za jakých podmínek vládu budou podporovat či tolerovat. Musím konstatovat, že taková dohoda s ODS nebyla uzavřena a hlavně, že nebyl ani učiněn pokus o takovou dohodu.
Koncepce této vlády vychází z jiných principů. Je založena na přesvědčení, že má dojít ke germanizaci politického systému v Čechách a na Moravě. Vysvětlím, co tím myslím.
Podstatou tohoto politického přesvědčení je, že u nás budou existovat pouze tři politické směry, pouze tyto strany, se kterými prezident bude jednat. Má to být strana křesťanských demokratů, sociálních demokratů a nějaká snad liberální strana, možná i dvě, která bude dělat jazýček na vahách. Ostatní strany mají být v této představě přehlíženy a mají se stát zanedbatelnými.
Trochu mi tato vize připomíná situaci, kdy jeden z našich bývalých politiků obdivoval boty jiného politika ze Švýcarska. On mu je nabídl, ale český politik měl nohu o tři čísla větší, takže mu cizí boty byly k ničemu.
Varuji před naivním přejímáním cizích vzorů, nejsme Němci. Připouštím však, že to může být představa pro malé strany či politiky velmi atraktivní. Tuto teorii, podobnou ideologii Národní fronty, totiž založenou na tom, že počet politických stran má být omezen nějakou filozofií, patrně stvořil v rámci svých představ pan Josef Lux, který byl pověřen tím, aby se stal předjezdcem budoucího předsedy vlády. Patrně patří do oblasti dohod, které byly učiněny ještě před jmenováním nového předsedy vlády mezi prezidentem a Josefem Luxem. Proto si také myslím, že se jedná o tajnosnubnou vládu Josefa Luxe. Na základě jeho politické filozofie byla totiž tato vláda stvořena.
Ukazuje se, že pro takto stvořenou vládu v současné sněmovně lze nalézt podporu pouze 60 hlasů. Zbylých 41 hlasů je potřeba dokoupit od jiného partnera. Tím partnerem, od něhož je očekávána podpora, není a ani na chvíli nebyla v záměrech ODS. Naopak, mnohé nasvědčuje tomu, že už prvé kroky Josefa Tošovského poté, co byl pověřen sestavením vlády, vedly k sociální demokracii. Má to také svoji logiku, protože i kdyby všichni poslanci ODS vládu podpořili, ještě by to nestačilo k vyslovení důvěry. Vláda pana Josefa Tošovského nebyla postavena na předpokladu, že získá podporu ODS, ale byla postavena na předpokladu, že nakoupí chybějící podporu od sociální demokracie.
To, že stanovisko ODS k této vládě je negativní, však v žádném případě neznamená, že ODS je proti této vládě nějak zaujata. Nikoli, jsem si jist že ODS je připravena, pokud tato vláda proti názoru ODS důvěru získá, podpořit jednotlivé dílčí kroky, či dokonce návrhy, které vláda předloží, pokud budou v souladu s politikou ODS.
Chci zdůraznit, zásadně zdůraznit, že přístup ODS k vládě je principiálně odlišný od přístupu jiných opozičních stran, které pravděpodobně vládu podpoří nebo možná nepodpoří. Chtěl bych konstatovat, že vláda, která nevznikla běžným způsobem, která se opírá o menšinovou podporu menších politických stran, bude svým způsobem vládnutí prohlubovat politickou krizi a frustraci. Jinak řečeno - blbá nálada se ještě prohloubí.
Jsem přesvědčen, že germanizace politického systému u nás není dobrá pro Českou republiku, a protože nesouhlasím s touto vizí politického systému, musím odmítnout i vládu, která z této představy vzešla, i kdyby měla vládnout jenom omezenou dobu. Bude to totiž doba rozhodující, doba předvolební. Chybně stvořená vláda již svou existencí by pravděpodobně deformujícím způsobem ovlivnila i průběh a výsledky voleb. Nebyl by to dobrý krok pro Českou republiku.
Děkuji.
***