Místopředseda PSP Jiří Vlach: Pan poslanec Hulinský má náhradní kartu č. 7.
Slovo má pan poslanec Milan Loukota, připraví se Josef Krejsa.
Poslanec Milan Loukota: Pane předsedající, dámy a pánové, mám-li vycházet z poměrně čerstvých výzkumů veřejného mínění, měl bych předpokládat, že většina obyvatel naší země s napětím očekává, jak zanedlouho svým hlasováním rozhodneme, tedy zda vláda premiéra Tošovského získá naši podporu, či nikoliv. Bez zajímavosti jistě není i údajná podpora obyvatel této vládě a jejímu premiérovi, prý přesahuje 80 procent.
Tolik alespoň naznačují výsledky průzkumu různých agentur, které se tím zabývají.
A já se ptám: Jsou tato čísla a výsledky opravdu reálné, či se jedná jen o jakousi mystifikaci? Mystifikaci určenou především nám, poslancům, s cílem vyvolat iluzi toho, že si takřka celý národ přeje a toužebně očekává tuto vládu a jen my poslanci jsme ti špatní a zlí, kteří tomu brání.
Mnohé by tomu odpovídalo. Např. nedávné prohlášení pana Tošovského ohledně podání demise nebo přímé vyhrožování pana Havla v souvislosti s nerozpuštěním sněmovny a nevyhlášením mimořádných voleb.
Vraťme se ale k vládě, která nás ústy svého premiéra požádala o vyslovení důvěry. Vidíme zde, kromě starých známých, kteří se pravděpodobně domnívají, že se bez nich neobejde žádná vláda, několik nových tváří. Říkám to proto, že se chci nyní trochu blížeji zabývat nedávným postupem dvou členů vlády, kteří již mají určité zkušenosti za sebou, a jedním ministrem zcela novým.
Berme ale věci pěkně popořádku. Nejdříve se pozastavím nad tou skutečností, jak je vůbec možné, že vláda, která ještě ani nemá parlamentní důvěru, předkládá Poslanecké sněmovně vládní návrh zákona. Kde to prosím vás jsme? Takové velikášství a ješitnost jsem opravdu ještě nezažil. Co vy na to, pane ministře Výborný? Jste to přece vy, kdo je zodpovědný za vládní legislativu. Jestli takto chcete postupovat i nadále, tak to nás opravdu potěš pánbu. Vážně by mě zajímalo, co si vy, kteří sedíte za mými zády, vlastně myslíte. Což tedy takhle po vzoru Cromwella rozprášit parlament nebo dle návodu Jelcina jej rovnou rozstřílet? Váš pohrdavý přístup k zákonodárnému sboru a nakonec i ústavě to přinejmenším naznačuje.
Budu ale opět konkrétní. Co si mám např. myslet o postupu ministryně spravedlnosti v případě kauzy našeho předsedy dr. Miroslava Sládka, která se odehrála v minulých dnech. Vždyť zde bylo naprosto jasně porušeno několik článků Ústavy České republiky. Kromě článku 27, ke kterému se za okamžik vrátím, to byl článek 26, zabývající se výkonem mandátu poslance, dále pak článek 58, odst. 2 a 6, týkající se volby prezidenta republiky.
A co na to ministryně Parkanová? Pokud přímo neschvalovala protiústavní postup odpovědných orgánů, tak si hrála na mrtvého brouka, který nemůže do ničeho zasahovat. Myslím si, že takovouto ministryni naše země opravdu nepotřebuje.
Dostávám se nyní k již avizovanému porušení článku 27 ústavy, který v odst. 5 určuje, za jakých okolností je možno zadržet poslance parlamentu. Když přehlédnu to, jakým neurvalým způsobem byl poslanec Miroslav Sládek zadržen, nemohu už pominout tu skutečnost, že to v žádném případě nebylo při spáchání trestného činu nebo bezprostředně poté. O tom, že by příslušný orgán informoval předsedu sněmovny, jak mu to určuje ústava, mi taktéž není nic známo.
A reakce ministra Svobody? Ta je přímo fascinující. Místo toho, aby se nad chováním svých podřízených alespoň pozastavil, případně z něho vyvodil patřičné důsledky, tak kudy chodil, tam je chválil. Opravdu příkladný ministr.
Ano, dámy a pánové, toto se zde skutečně v minulých dnech dělo. Navíc s tichým souhlasem většiny z vás.
Přesto vás bude možná zajímat, že byla včera dopoledne ve Štrasburku během prvního zasedání parlamentního shromáždění Rady Evropy v tomto roce podána písemná deklarace o tom, že příslušné orgány nedodržují ústavu v České republice. Pro úplnost jenom uvedu, že se tento problém setkal se značnou pozorností a uvedenou deklaraci svým podpisem podpořilo několikanásobně větší množství poslanců Rady Evropy s různým politickým zaměřením, než tamní procedura vyžaduje.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Loukotovi. Slovo má pan poslanec Krejsa, připraví se pan poslanec Payne.
Poslanec Josef Krejsa: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi vrátit se v úvodu své rozpravy k vystoupení některých kolegů, jež tu zazněla včera a která mi, řečeno naštěstí obrazně, málem vyrazila zbraň z ruky. Jsem rád, že předpokládaný premiér vlády, která vzejde z řádných voleb, Miloš Zeman konečně prokázal, že když chce, umí opravdu jít vládě po krku. Nechť mu to vydrží i na budoucí vládu svoji. Nemohu se sice zbavit dojmu, že to sliboval vládě jiné, ale mohu se samozřejmě mýlit.
Zaujalo mě jako vždy i vystoupení historika Zdeňka Klanici a přiznám se, že mu jeho přesvědčení o poučitelnosti českého národa v historii závidím.
Skvělou opoziční práci odvedl brilantní analytik Václav Klaus, neboť vše, co bude k programovému prohlášení vlády řečeno následovně, bude už jen opakováním řečeného. Možná až již zmíněná historie jednou docení včerejší projevy politika třetího tisíciletí, prvního polistopadového politického vězně Miroslava Sládka.
Ze všeho výše uvedeného se mohu s úspěchem domnívat, že každá další analýza by byla úspěšným pokusem o politickou sebevraždu. Dovolím si proto zaměřit poněkud jiným směrem, neboť styl a způsob, jakým jsme vešli do dějin jmenováním druhého premiéra k úřadujícímu prvnímu, způsob sestavení vlády bez ohledu na výsledky voleb, že jaksi ... Tato nekonvenční hradní představa, jak lze vládnout, představa, jež by nenapadla snad ani Hurvínka, měla, pokud jsem správně informován, v zahraničí stejný ohlas, jako když kolega Jan Vik naučil jistého sudokopytníka pískat.
Kdybych pokračoval na dané téma, dostali bychom se v kolejích logiky až k ekvádorskému syndromu svéprávnosti, jehož nález mi v jisté lékařské zprávě o jistém zdravotním stavu citelně chybí.
Nemohu a nechci tu analyzovat osobnost Václava Havla a nemohu k němu ani hovořit, neboť si velmi považuji legendárního nesmrtelného arabského básníka Mušari ibn Muslí Sádího, který kdysi pronesl:
"Mluv k lidem podle míry rozumu jejich." Konec citátu. Kde nic není, ani Krejsa nepřidá.
Dovolte mi proto vyjádřit zde názor prostých řadových občanů. Během ledna tohoto roku jsem - podobně jako můj kolega Petr Vrzáň - ve svém volebním kraji navštívil a besedoval v 97 obcích a městech Sokolovska, Chebska a Tachovska. Hovořil jsem v těch nejmenších a nejodlehlejších vesničkách, do kterých velmi často poprvé vůbec - jak mi bylo řečeno - přijel nějaký politik a voliči poprvé v životě viděli živého poslance tohoto ctihodného parlamentu. Poslance, který nepřijel poučovat, který si přijel promluvit s obyčejným občanem o jeho problémech a zajímá se o jeho názor, jeho stanoviska a jako poslanec jimi či v jejich kraji zvolených a jimi z jejich daní placený je ochoten jim nejen naslouchat, ale především jejich názor respektovat a tlumočit na půdě tohoto zákonodárného sboru.
Velice si důvěry všech účastníků mých setkání s občany vážím, neboť zdaleka nešlo pouze o voliče SPR-RSČ. Hovořil jsem často k voličům KSČM, ČSSD a ODS. Tito lidé nepřišli na republikánské setkání provokovat. Velmi otevřeně a často zasvěceně se vyjadřovali k úskalí polistopadového vývoje v naší zemi. Mimochodem - ač se jednalo mnohdy o obce vyloženě zemědělské, marně jsme hledali jediný, byť malicherný bod, jediný důvod, abychom mohli pochválit pana ministra Luxe, když došlo na otázku, proč vlastně zkolaboval transformační proces v zemědělství. Lidé v západočeském pohraničí se velmi fundovaně vyjadřovali k současné politické situaci, k novému vládnímu kabinetu, k legitimitě volby prezidenta republiky, k celosvětovému televiznímu šotu jeho manželky, ve kterém reagovala na nelživý a neurážlivý závěrečný projev poslance Jana Vika. Mluvilo se o politických hadech, Jidáších a turistech, o prezidentovi, který pohrdá pětinou vlastního národa. Shodli jsme se na nemedializovaných, o to opravdovějších extremistech naší politické scény, kteří pohrdli výsledky parlamentních voleb z června 1996 a vrazili tak dýku do zad demokracii a právnímu státu. Hovořilo se o politickém a právním diletanství v případě vazebního věznění poslance za politický projev.
Proč vám to ale všechno tady z tohoto místa povídám? Asi se stane málokomu z vás, aby ho mandátem hovořit za řadové občany pověřili voliči čtyř parlamentních stran. Voliči a příznivci SPR-RSČ, voliči ČSSD, voliči KSČM a voliči ODS v obcích, které jsem navštívil, mě pověřili tímto mandátem - nepodpořit v žádném případě vládu Josefa Tošovského, vládu, která míní pokračovat ve zdražování, zavedení přímých plateb u lékaře. Vládu, která přesune náš vstup do NATO a Evropské unie na bedra svých občanů, zatímco cikánům chce stavět pomník. To také bude jediné, co udělá. Vládu, která si očistu právního řádu představuje vězněním poslanců za politické projevy, vládu, jejíž čelný představitel bezmocně přihlížel krachu 12 bank.
Stejný mandát, jak jsem občanům na svých besedách slíbil, tedy souhlas k vyslovení nedůvěry nové vládě předávám touto cestou na jejich žádost panu předsedovi ODS Václavu Klausovi, panu předsedovi ČSSD Miloši Zemanovi, panu předsedovi KSČM Miroslavu Grebeníčkovi, panu předsedovi SPR-RSČ Miroslavu Sládkovi a poslancům těchto parlamentních klubů.
Děkuji za pozornost. (Potlesk v části sálu.)
***