Poslankyně Anna Röschová: Já souhlasím s panem poslancem Kužílkem, a proto bych vám ráda oznámila, že na nejbližší schůzi mandátového a imunitního výboru tento problém vznesu jako bod jednání a poté, co se k tomu mandátový a imunitní výbor vyjádří, seznámím s výsledkem jednání sněmovnu.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji paní předsedkyni Röschové. Dovolte mi, abych vás nyní seznámil s omluvami poslanců a členů vlády. Hned - jakmile dokončím seznam omluv - dám slovo panu poslanci Maškovi k další technické poznámce. Pan poslanec Miloslav Grégr se omlouvá na 27. 1. a další dny pro nemoc, pan poslanec Jan Vidím se omlouvá na 27. 1. a další dny z důvodu zahraniční cesty. Tolik k omluvám. Ještě než otevřu rozpravu k programu naší schůze, uděluji slovo k technické poznámce panu poslanci Maškovi.
Poslanec Ivan Mašek: Vážený pane předsedo, dámy a pánové - k věci, ke které hovořil pan poslanec Kužílek. Pan poslanec Kužílek se bohužel mýlí. Není to pouze jednací řád, který předepisuje tuto věc. Je to přímo čl. 24 ústavy, který říká, že poslanec nebo senátor se může svého mandátu vzdát prohlášením učiněným osobně na schůzi komory, jejímž je členem. Brání-li mu v tom závažné okolnosti, učiní tak způsobem stanoveným zákonem. Bylo by tedy vždy správné, aby ty závažné okolnosti byly sněmovně sděleny, aby bylo zřejmé, že prohlášení bylo učiněno v souladu s ústavou.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji. Předsedkyně mandátového a imunitního výboru nám sdělila, že sdělí Poslanecké sněmovně tyto okolnosti. Kolegyně a kolegové, dám samozřejmě slovo i dalším, nicméně pokud nenavrhnete konkrétní usnesení Poslanecké sněmovny formou procedurálního návrhu, dovoluji si vás upozornit, že v budově je přítomen prezident republiky, který má právo kdykoli vystoupit a já bych mu velmi rád udělil slovo k bodu, který se týká Programového prohlášení vlády. Proto vás velmi pěkně prosím - snažme se tuto procedurální debatu dovést buď do konkrétních návrhů nebo ji ukončit. S faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Matulka.
Poslanec Dalibor Matulka: Dámy a pánové, pokud mě paměť neklame, obdobný problém jsme již jednou řešili a sněmovna konstatovala, že tím závažným důvodem nebo závažnou okolností je fakt, že prostě schůze sněmovny se včera nekonala. Pan poslanec Zajíček se vzdal mandátu včera. Včera žádná schůze sněmovny nebyla. Už jsme tento případ jednou měli. Nedomnívám se, že by se měl mandátový výbor čím zabývat.
(Potlesk z různých částí sálu.)
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji. Kolegyně a kolegové, myslím si, že ani nám ani mandátovému výboru neuškodí, když na naši příští schůzi, která se koná již za týden, dostaneme na základě podnětů vzešlých z této debaty podrobnější informaci od paní předsedkyně Röschové, která tuto informaci sama nabídla.
Nyní mi dovolte, abych přešel k otázkám programu naší schůze. Nejdříve bych vám předložil svůj vlastní drobný pozměňovací návrh k našemu programu. Byly totiž předloženy dvě odpovědi na interpelace, s nimiž poslanec vyslovil nespokojenost. Jak víte, tyto odpovědi jsou zařazeny jako bod 3 na pozvánce našeho programu. Navrhuji vám, aby tento bod 3 byl předřazen stávajícímu bodu 2, a to z toho důvodu, že bezprostředně po projednání prvého bodu pořadu můžeme využít přítomnosti členů vlády, kteří na tyto dvě interpelace budou odpovídat. To je můj návrh, který se týká programu.
A nyní se táži, kdo si přeje vystoupit k programu schůze. Dále je jménem klubu k rozpravě - předpokládám, že k prvnímu bodu, rozumím-li tomu dobře - přihlášen nejdříve pan poslanec Sládek jako předseda klubu, pak pan poslanec Zdeněk Klanica jménem klubu KSČM. Táži se obou přihlášených, zda si přejí vystoupit již nyní nebo po schválení našeho programu. Ano, u pana poslance Klanici je to jasně k Programovému prohlášení vlády jménem klubu, u pana předsedy Sládka není uvedeno, ke kterému bodu rozpravy si přeje vystoupit, zda k Programovému prohlášení anebo - na což má jako předseda klubu samozřejmě právo - ještě před schválením programu naší schůze. B je správně, pane poslanče, prosím, máte slovo.
Poslanec Miroslav Sládek: Pane předsedo, dámy a pánové, před tím, než bude věcně zahájena tato schůze, bych rád upozornil na některé i politické souvislosti našeho jednání. Měli bychom si všichni uvědomit, v jaké situaci se nachází Česká republika. V jaké situaci, včetně sociální, se nachází obyvatelstvo. Jaké názory obyvatelstva jsou v současné době na politickou situaci, na vládu, na Parlament.
Drtivá většina občanů je krajně nespokojena. Byl bych velmi rád, aby si většina ze zde přítomných uvědomila svoji konkrétní osobní zodpovědnost za situaci, o které hovořím. Není možné se z katastrofálního propadu ekonomiky, zhroucení koruny, poklesu životní úrovně vyvléknout jenom tím, že někteří poslanci přestoupí do jiné politické strany. Tím není možné smazat konkrétní osobní odpovědnost.
Dámy a pánové, z dnešního jednání je prý přímý přenos v televizi. Dá se očekávat, že mnozí poslanci, fascinováni televizní obrazovkou (Veselost. Výkřik: Jeden už tam stojí!), budou vystupovat jen kvůli vystoupení, případně kvůli předvolební kampani. Přitom ale většina těch vystoupení je už dopředu známa. Proč bychom třeba poslouchali deset vystoupení sociálnědemokratických poslanců, kteří budou možná tvrdě kritizovat Programové prohlášení vlády, abychom se potom dozvěděli, že z důvodu konstruktivní opozice a státotvorného přístupu Programové prohlášení podpoří a vládě vysloví důvěru!
(Potlesk v části sálu.)
Proč bychom poslouchali třeba některá vystoupení poslanců za lidovou stranu, kteří řeknou: Vláda je špatná, ale nějakou vládu mít musíme, proto mají důvěru.
Dámy a pánové, já si myslím, že by se dnešní schůze dala velmi zkrátit, koneckonců o nic zase tak závažného nejde.
Buď vláda dostane důvěru a bude vládnout, anebo nedostane důvěru a prezident ji pověří tím, aby vládla dále. (Smích v sále, potlesk.)
Faktem ovšem je, že za těchto parlamentních hrátek pokračuje úpadek České republiky, země, kterou bychom měli buď z toho výkonného, nebo zákonodárného přístupu řídit. Já si myslím, že jediným skutečně zodpovědným přístupem ke všem těmto problémům by bylo na tom urychleně přistoupit ke všem krokům, které povedou k co nejbližšímu termínu předčasných parlamentních voleb.
Dámy a pánové, v uplynulých dnech, řekněme, jsme mohli oslavit, pokud se dá použít ten trpký výraz, roční výročí podpisu Česko-německé deklarace. Před rokem byla tato deklarace zkritizována a na kritiky deklarace se snesla nejhorší špína, pomluvy, které snad je možné očekávat od našich sdělovacích prostředků, rozumějme podle jazyka vydání, samozřejmě ne podle majitele. Přitom po roce se ukázalo, že tato kritika byla naprosto oprávněná. Když kritici Česko-německé deklarace před Lichtenštejnským palácem prohlásili, že naše oběti nedostaly ani korunu a nejspíš ani nedostanou, zatímco vláda SRN živí tisíce nacistických válečných zločinců, kritici deklarace byli špatní. Po roce je zcela běžnou frází i ve sdělovacích prostředcích - ano, oběti II. světové války odškodněny nebyly, zatímco německá vláda živí tisíce nacistických válečných zločinců. To nebylo možné naslouchat kritikům Česko-německé deklarace už před rokem?
***