Poslanec Zdeněk Jičínský: Souhlasím s tím, že navrhovaná změna není jediná možná, že i změna, o které hovořil kolega Janeček, možná je. Problém je, zda v situaci, kdy, abych tak řekl, tato Poslanecká sněmovna si není jista sama sebou, a proto uvažuje o potřebě obnovit mandát parlamentu, má jednat o trvající změně ústavy v této jedné konkrétní otázce.
Začali jsme také projednávat návrh ústavního zákona o bezpečnosti státu. Osobně si myslím, že je třeba v průběhu času a bez zbytečného chvatu, a to by měl už udělat nově zvolený parlament, posoudit potřebu širších změn ústavy včetně začlenění změn té problematiky, která je ústavního charakteru, jako jsou výjimečné stavy přímo do ústavy, ne to řešit zvláštním zákonem, V té souvislosti se mi zdá, že je výhodnější řešit otázku, o které hovořil kolega Janeček. Není to ale pro mne principiální otázka. Myslím, že by představitelé parlamentních stran, kteří se nepochybně ještě brzy sejdou k dalšímu jednání, měli učinit tuto otázku předmětem jednání a byl bych rád, kdyby dospěli k dohodě o tom, jaká cesta je politicky nejvhodnější. To je myslím jediné možné východisko.
Děkuji.
Předseda PSP Miloš Zeman: Už jste byl těsně za limitem faktické poznámky. Nyní má slovo pan poslanec Gross, připraví se pan místopředseda Ledvinka. Pak je ještě přihlášen pan poslanec Kroupa a sérii zatím uzavírá pan poslanec Hofhanzl.
Poslanec Stanislav Gross: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, já bych chtěl v tuto chvíli víceméně pouze formálně navrhnout podle § 91 zákona o jednacím řádu zkrácení projednávání lhůt mezi prvním a druhým čtením o 20 dnů, tj. na 40 dnů.
Chtěl bych ale i krátce reagovat na to, co v rozpravě zaznělo, přestože to není závěrečné slovo. Myslím si, že je zapotřebí tady říci, že předkladatelé sněmovního tisku č. 351 si jsou samozřejmě vědomi toho, že projednávání a posléze možná přijetí ústavního zákona má proto odlišnou proceduru od přijímání prostých zákonů, protože je zapotřebí hledat mnohem širší politickou shodu a širší politickou shodu lze nalézt jedině v okamžiku, kdy budou všechny, nebo alespoň většina zúčastněných stran ochotny jednat a vážně se zabývat návrhy druhých partnerů a budou ochotni také uvažovat o určitých ústupcích ze svých pozic. Chci říci, že my zcela nepochybně jsme připraveni vážně se zabývat návrhy, které třeba povedou k určité změně tohoto návrhu.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Grossovi. Uděluji nyní slovo panu místopředsedovi Ledvinkovi. Připraví se pan poslanec Kroupa.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás seznámil se stanoviskem poslaneckého klubu ODA k oběma zákonům.
Bereme na vědomí, že některé parlamentní politické strany chtějí předčasné volby co nejdříve z různých pohnutek. Není to však vůle všech stran, není to však vůle také všech poslanců. Klub ODA je přesvědčen, že tyto pohnutky nejsou důvodem k tomu, aby v době politického neklidu pro partikulární důvody bylo účelově zasahováno do Ústavy České republiky.
Vláda premiéra Tošovského umožňuje Poslanecké sněmovně podle našeho názoru, navrženým postupem projednaným a schváleným, jako jedno z možných řešení na nedělní schůzce představitelů politických stran parlamentu, aby se k předběžným volbám, konstatuji, většinově prosazovaným, přiblížila sama svým vlastním rozhodnutím, tedy rozpuštěním.
Názor klubu je následující. Ve smyslu znění odst. 2 § 90 jednacího řádu navrhujeme sněmovně, aby uvedené návrhy zamítla.
Děkuji.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Ledvinkovi. Nyní má slovo pan poslanec Kroupa. Připraví se pan poslanec Hofhanzl jako poslední písemně přihlášený.
Poslanec Daniel Kroupa: Pane předsedo, paní poslankyně, páni poslanci, předkladatelé těchto ústavních zákonů zde hovořili jakoby jejich cílem bylo umožnit řešení politické situace, která zde vznikla, a to v době, kdy ústava s touto situací jakoby nepočítala. Kdybych jim měl věřit, že toto je opravdu jejich úmysl, pak bych si musel pomyslet, že neuvažují příliš moudře o ústavních zákonech, jestliže navrhují změnu ústavy, pro kterou sami hlasovali, kterou sami podporovali v minulém volebním období. Argumentem zde není stanovisko, že my jsme tehdy měli na věc jiný návrh nebo jiný názor.
Téměř každý, kdo se podílel na přípravě tohoto dokumentu, měl v mnoha pasážích jiné stanovisko. To podstatné u ústavy je výsledek. A protože se jedná o nejvyšší zákon, který formuje podobu demokracie v naší zemi, pak hlasování pro ústavu vlastně znamená politický závazek všech politických stran tuto ústavu ctít a respektovat. To je vyjádřeno i v tom, že se poslancem může stát pouze ten, kdo složí slib ve spojení s touto ústavou.
Chtěl bych říci, že ti, kteří tvrdí, že naše ústava nepředvídá tyto situace a že tehdy na to nebyl čas nebo že tehdy si nikdo neuměl představit tuto situaci, se mýlí nebo říká nepravdu. Naše ústava je koncipována na určitém, zcela konkrétním pojetí poslaneckého mandátu. Jsem přesvědčen, že cílem těchto návrhů na změnu ústavy je také změna pojetí poslaneckého mandátu.
O co se jedná? Jedná se o takové pojetí, které je založeno na slibu poslance voličům ve volebním programu. Každý poslanec, který je volen do parlamentu, uzavřel s voliči jakousi smlouvu o tom, že hodlá vykonávat mandát a prosazovat programové cíle, pro které byl zvolen. Jestliže takový poslanec hlasuje pro zkrácení svého volebního období, neříká nic jiného, než že není připraven tyto cíle prosazovat.
Předseda PSP Miloš Zeman: Žádám poslance, jemuž zvoní mobilní telefon, aby respektoval usnesení sněmovny. Pokračujte, pane poslanče.
Poslanec Daniel Kroupa: Toto pojetí mandátu implikuje jakýsi pohled, který by měl poslanec zaměřovat nikoli k momentálním politickým cílům, nikoli k účelům, které posilují nebo oslabují tu kterou politickou stranu, ale pohled, který by měl být základní, pohled k dobru země, k dobru společnosti.
Myslím si, že je velký omyl se domnívat, že změnou této ústavy dosáhneme nějakého zlepšení. Obávám se, že stav, který nastane po mimořádných volbách, bude stavem horším přinejmenším potud, že zkomplikuje politická jednání a ještě více vytvoří bloky, které nebudou schopny vytvořit silnou vládu v naší zemi. Jestliže taková bude vůle voličů, pak samozřejmě ji musíme respektovat. Ale jestliže chtějí poslanci dosáhnout toho, abychom měli silnou a stabilní vládu, pak volili nesprávné rozhodnutí.
Naše ústava ve své stávající formulaci vychází z určitých historických zkušeností. Jsou to zkušenosti zejména související se stabilitou vlády a stabilitou ústavního systému, s blahobytem země. Můžeme se podívat na důvody, které vedly v Německu k přijetí zvláštní úpravy nazývané kancléřským principem . Totiž úpravy, podle níž může být kancléř odvolán pouze volbou nového kancléře. Německo mělo zkušenost s nástupem totalitních ideologií k moci právě v důsledku politické nestability a chaosu Výmarské republiky. Po válce se snažilo vyvarovat se chyb, které německá demokracie v minulosti učinila. Proto i v Německu je velmi obtížné prosadit nějakou změnu vlády v případě, že se na politické scéně politické strany mezi sebou nejsou schopny krátkodobě dohodnout.
Je snadné něco rozbít, je obtížné něco postavit. I při přípravě české ústavy se tyto zkušenosti zvažovaly. Zkušenosti se stabilitou vlády, se stabilitou země. Jestliže přijmeme jednorázové opatření, které navrhují předkladatelé, říkáme tím, že politické strany, které uvnitř svých vlastních řad prožívají krizi, používají ústavu k řešení svých vlastních problémů. Je to dobrá zpráva pro naše občany? Je to dobrá zpráva pro ty, kteří budou skládat přísahu na ústavu?
Není možné hovořit o politické vůli, aniž bychom řekli, čí je to vůle. Chce nám např. sociální demokracie říci, že pochybuje o svém vlastním mandátu v tomto parlamentu, a proto předkládá návrh ústavního zákona? Něco takového zaznělo tuším z úst předkladatelů. Jestliže pochybují o svém vlastním mandátu, pak je to jejich osobní problém a měli by se ho vzdát. Cílem tohoto ústavního zákona je zkrátit mandát těm druhým, pochopitelně, nikoli sobě samotnému. Ale pak to znamená, že se nejedná o akt, který by měl řešit nějakou situaci či krizi v zemi, ale je to akt, který je motivován čistě a výlučně mocenskými zájmy.
Dámy a pánové, neobávám se předčasných voleb z hlediska volebního výsledku své vlastní politické strany. Neobávám. Ale čeho se obávám, je, jaký důsledek bude mít krátkodobá, tedy jednorázová, či trvalá změna ústavy v tomto smyslu. Chtěl bych si zde dovolit jakési proroctví do budoucnosti. Ona se totiž obrátí proti těm, kteří ji prosazují. Budou to totiž oni, kdo budou vystaveni politické nestabilitě.
Jestliže dojde k trvalé změně ústavy, pak to bude znamenat, že vláda, která bude vznikat podle této ústavy, si nebude moci dovolit nepopulární opatření a bude muset velmi bedlivě dbát každého kroku, aby nebylo její období zkráceno. Myslíte si, že je to dobré pro naši zemi? Myslíte si, že je to opatření k obecnému dobru? Přestože mohu očekávat, že příští vládu možná sestaví jiné politické síly, než jsou síly, s nimiž sympatizuji, takový stav, takové postavení jim opravdu nepřeji.
Už jednou jsem zde připomínal, že zákony - a o ústavě to platí dvojnásob - vládnou především silou zvyku. Jejich změny jim tuto sílu odebírají. Jediné čeho změnami ústavy dosáhnete, je, že výsledný dokument nebude mít ve společnosti žádnou váhu. Možná, že to budete právě vy, kdo ústavu budete nejvíce potřebovat.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Kroupovi. O faktickou poznámku požádal pan poslanec Ransdorf. Pan poslanec Jičínský se přihlásil řádně, takže je zařazen do pořadí.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, v jedné věci s panem poslancem Kroupou velmi vřele souhlasím. Ono je to svým způsobem shrnutí nedávné minulosti, totiž jeho konstatování, že je velice snadné něco rozbít a velice obtížné něco postavit. Myslím si, že v tom případě bude velmi dobré, když si vzpomene na rok 1992.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Ransdorfovi. Slovo má pan poslanec Hofhanzl, připraví se pan poslanec Jičínský.
***