Poslankyně Eva Fischerová: Pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, jako důvod odmítnutí novely zákona č. 48/1997 Sb., parlamentního tisku číslo 270 prezidentem republiky, je uvedena chybějící výše pokuty a podmínek i způsobu ukládání sankcí. V odmítnutí se dále uvádí, že jde o neomezenou libovůli orgánů státní správy. Dále je uvedeno, že jde o rozpor s ústavním principem, podle kterého státní moc slouží všem občanům a je možné ji uplatňovat toliko v případech a mezích a způsoby stanovenými zákonem.
Dámy a pánové, dovolte mi několik slov k uvedené argumentaci, kterou - bohužel - musím považovat za diskutabilní. Návrh novely zákona č. 48/1997 Sb., stanoví totiž dostatečně, za jaké porušení zákona je možné pokutu uložit, tj. stanovuje vymezení skutkové podstaty. Co jistě není stanoveno, je maximální hranice výše pokuty.
Po zvážení argumentace uvedené v tisku číslo 270/5 si však musím zcela zákonitě položit tuto otázku: Jak je možné, že zákon č. 161/1993 Sb., kterým se mimo jiné novelizoval zákon č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, prošel parlamentem bez problémů? Právě v tomto zákoně je v článku pátém a v bodě šestém obsaženo ustanovení, kterým se nestátním zdravotnickým zařízením ukládají pokuty, aniž by jejich výše byla taktéž na tomto místě limitována. Zákon byl parlamentem schválen a získal i podpis prezidenta České republiky.
Předložený parlamentní tisk číslo 270 ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou tedy nezavádí nově žádnou libovůli orgánů státní správy, ale pouze rozšiřuje o další skutkovou podstatu možnost orgánům státní správy uložit pokutu nestátnímu zdravotnickému zařízení. Vzhledem k tomu, že maximální výše pokuty není stanovena podle zákona č. 160/1992 Sb., ve znění zákona č. 161/1993 Sb., pro nestátní zdravotnická zařízení, nestanoví se v tisku číslo 270 výše pokuty ani pro zdravotnická zařízení státní. Je zcela jasné, že jinak bychom museli hovořit o nerovnosti.
Dámy a pánové, je nejen otázkou názoru, ale je i otázkou svědomí poslance, aby zvážil, co je větší libovůle vůči občanům. Zda je to šikana nemocného člověka vymáháním plateb, které dle ústavy ani zákonů jiných platit nemá, nebo schválení novely zákona č. 48/1997 Sb., která navíc obsahuje vládní veto, řešící patové dohodovací řízení o cenách za léčebnou péči hrazenou z veřejných prostředků.
Děkuji vám.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji paní poslankyni Fischerové.
Kolegyně a kolegové, protože nemám žádnou další přihlášku do rozpravy, ještě dříve, než tuto rozpravu formálně uzavřu, žádám vás, abyste se dostavili do sněmovny k hlasování. Žádám rovněž pracovníky Kanceláře, kteří nám přehazují body ve schváleném programu, aby zajistili takové to bimbání, zvukové znamení, protože za chvíli budeme hlasovat. Pokud to funguje, pokusím se o to sám. Za chvíli budeme hlasovat tak, že potřebujeme 101 hlas, přejeme-li si případně přehlasovat veto prezidenta. A nebylo by dobré, aby výsledek - ať tak či onak - byl zkreslen jenom neúčastí poslanců.
O slovo se nyní přihlásila paní ministryně zdravotnictví. Prosím, paní ministryně, ujměte se slova.
Ostatní prosím o klid. Paní ministryně byla až do této chvíle přesvědčena o tom, že sněmovna je liga gentlemanů. Rád bych ji v tom přesvědčení ještě alespoň několik minut ponechal. Prosím proto znovu o klid.
Ministryně zdravotnictví ČR Zuzana Roithová: Dámy poslankyně a vážení páni poslanci, dovolte mi říci několik slov.
Zákon byl předkládán v okamžiku, kdy jeho znění mělo umožnit státní správě rozhodnout spor mezi poskytovateli a plátci zdravotního pojištění. Ten zákon nabral určitý jiný směr a chtěla bych upozornit, že novela zákona 48 bude znovu projednávána v této místnosti nejpozději v červnu, kdy končí účinnost původního zákona. Do června musí být znovu projednán v celém kontextu celé problematiky zdravotnictví.
Chtěla bych říci, že aktuálnost, která vedla mého předchůdce k předložení této novely proto, aby arbitrem mezi poskytovateli a plátci byl právě ministr zdravotnictví, dnes není úplně aktuální. Domnívám se, že moje práce spočívá v koordinaci jednání tak, aby k určitým dohodám o tom, jak vyřešit určitý problém, který tady fakticky existuje, aby k nim došlo opravdu dohodou a ne nařízením.
Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji, paní ministryně.
Táži se, zda si ještě někdo přeje vystoupit v rozpravě? Žádnou přihlášku nalevo, ve středu ani napravo nevidím, proto rozpravu uzavírám.
Před hlasováním a před tím, než vám přečtu návrh usnesení, o němž budeme hlasovat, se ještě táži, zda je ještě požadavek na to, abych vás odhlásil. Upřímně řečeno, v tomto případě to nemá valného významu - buď bude, nebo nebude 101 hlas. Takový požadavek není, takže vám přečtu návrh usnesení:
Poslanecká sněmovna setrvává na zákonu, kterým se mění a doplňuje zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 242/1997 Sb., přijatém Poslaneckou sněmovnou dne 23. října 1997 a vráceném prezidentem republiky dne 16. prosince 1997.
Zahájil jsem hlasování. Kdo je pro tento návrh usnesení, ať zdvihne ruku a stiskne tlačítko. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu? Děkuji.
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 12 byl tento návrh usnesení přijat, když ze 192 přítomných bylo 114 pro a 47 proti. Konstatuji tedy, že sněmovna potřebnou většinou hlasů setrvala na zákonu o veřejném zdravotním pojištění.
Nyní mi dovolte, abych konstatoval, že nám zbývají další dva a poslední body našeho schváleného programu. V pořadí, o kterém jsme se dohodli, přistoupíme nejdříve k tisku 351, poté k tisku 350.
***