Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

(pokračuje Vlach)

Tím jsme projednali tento bod a přistoupíme k bodu

I zde se jedná o první čtení. Vládní návrh jsme obdrželi jako sněmovní tisk 314. Prosím opět ministra financí pana Ivana Pilipa, aby nám z pověření vlády tento návrh uvedl.

Ministr financí ČR Ivan Pilip: Vážený pane předsedající, vážená sněmovno, návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 499/1990 Sb., o přepočtu devizových aktiv a pasiv v oblasti zahraničních pohledávek a závazků organizací v souvislosti s kursovými opatřeními, je návrhem zákona, kterým se snažíme dořešit určité otevřené nedořešené problémy, které se promítají v ekonomice, v účetnictví jednotlivých organizací a datují se ještě zpět k provedení ekonomické reformy z roku 1990.

Tehdy došlo v zásadě k tomu, že byl rušen monopol zahraničního obchodu, kdy veškerou dovozní i vývozní činnost prováděly k tomu pověřené organizace zahraničního obchodu, a tím pádem pohyby vyplývající z tehdejší devalvace měny se téměř výlučně promítly v bilanci těchto organizací. Ty totiž jako jediné, s výjimkou specializovaných bank, evidovaly pohledávky a závazky vůči zahraničí.

S cílem vyloučit neodůvodněné zisky a ztráty z těchto mimořádných kursových změn byly podle zákona 499/1990 Sb., přepočteny všechny pohledávky a závazky vykazované těmito organizacemi v době jednotlivých devalvací.

Platná právní úprava tehdy přepokládala, že vzniklé ztrátové kursové rozdíly budou vypořádány kompenzací kursových zisků prostřednictvím k tomuto účelu zřízeného účtu státních finančních aktiv a pasiv. Následující bilance po provedení této operace však ukázala jiný výsledek, protože ztrátová salda těchto organizací představovala 27,7 miliardy, zatímco zisková salda dosáhla za celou tehdejší Českou a Slovenskou Federativní Republiku 14,2 miliardy korun.

Z tohoto důvodu lze konstatovat, že se dále pokračovalo v řešení jednotlivých problémů, ale že vzájemná kompenzace nebyla v danou chvíli reálná. Nicméně ztrátová salda byla různými dalšími opatřeními vyplývajícími z přepočtu pohledávek a závazků z hlediska příslušných organizací již vypořádána.

Na rozdíl od vypořádaných ztrátových kursových rozdílů nejsou do dnešní doby vyřešena zisková salda z přepočtu devizových aktiv a pasiv, která vykazují organizace evidující zahraniční pohledávky, které podléhaly povinnosti přepočtu podle zákona 499/1990 Sb. Zbylé kursové zisky představovaly k začátku roku 1997 objem 8,1 miliardy korun.

Z šetření provedeném Ministerstvem financí vyplývá, že neodvedené kladné ziskové rozdíly vyplývající z přepočtu pohledávek jsou vázány v zahraničí v pohledávkách, které se staly nedobytnými v důsledku mimořádných objektivních důvodů, které nejde z české strany, tzn. ani ze strany jednotlivých podniků ani českého státu, nijak ovlivnit.

Důsledkem toho je, že ve finanční bilanci těchto organizací dochází k deformacím, protože ony vykazují ve svých pasivech závazky z odvodové povinnosti, které jsou ovšem založeny na jen teoreticky propočtených kladných kursových rozdílech vázaných však na nedobytných pohledávkách v zahraničí. Právní úprava s možností nedobytnosti některých pohledávek nepočítala, a počítá naopak s tím, že všechny budou vyrovnány do konce roku 1994.

Vláda proto navrhuje tuto novelu zákona, která by znamenala, že pokud se dlužníci u pohledávek, které znamenaly ziskové saldo po přepočtu pro jednotlivé organizace, tedy pokud se buď nacházejí v zemích, vůči nimž bylo uplatňováno embargo přijaté na základě rezolucí OSN nebo v zemích, jejichž ekonomika byla rozvrácena národnostními válečnými konflikty, nebo dlužníci, jejichž ekonomická situace neumožňuje zajišťování dluhové služby a kterým byla umožněna restrukturace a odpis dluhu věřiteli sdruženými např. v londýnském nebo pařížském klubu, pak je možno tyto pohledávky jednorázově odepsat, resp. snížit závazky vůči státu.

Jak již bylo zmíněno, tyto závazky obsahují celkem 8,1 miliardy korun a na ně se vztahuje ustanovení, o kterém jsem hovořil, tzn., že se nacházejí v zemích s embargem, kde je válka nebo které nejsou schopny splácet dluhovou službu, zhruba 6 miliard korun. Nejvíce z toho jde o hodnotu úrokových vícenákladů, které musely organizace vynaložit v souvislosti s úvěrováním nedobytných pohledávek.

Navrhované opatření, které spočívá v možnosti snížení závazků, lze zahrnout také mezi ta opatření, která schválila vláda v rámci tzv. balíčků z dubna tohoto roku.

Toto opatření by také mělo vést k jedné z těch věcí nazývaných zde zlepšení podmínek pro podnikání a vývoz, protože bude znamenat zreálnění ekonomické situace řady podniků, které se zahraničním obchodem, tedy dovozem a vývozem zboží a služeb z České či do České republiky zabývají.

Z těchto důvodů doporučuji, aby sněmovna schválila návrh tohoto zákona do dalšího čtení.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu ministrovi Ivanu Pilipovi. Prosím zpravodaje pana Roberta Koláře, aby se ujal slova.

Poslanec Robert Kolář: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, novela zákona, kterou teď právě projednáváme, řeší specifický problém, který se týká určitého omezeného počtu subjektů, které se dostaly do problémů, jež samy svoji aktivitou nezavinily. Vláda navrhuje techniku, jak tento problém vyřešit, ale já se domnívám, že pan ministr ve svém úvodním slově podstatu problému dostatečně podrobně vysvětlil a já se domnívám, že není potřebné, abych v tomtéž pokračoval. Omezím se pouze na to, že bych vám doporučil tento zákon propustit do druhého čtení a přikázat jej k projednání rozpočtovému výboru.

Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu zpravodaji a otevírám rozpravu k tomuto prvému čtení, do které se jako první přihlásil pan poslanec Svatomír Recman, kterého prosím, aby se ujal slova.

Poslanec Svatomír Recman: Pane předsedající, pane ministře, vážená sněmovno, za výraznou pomoc a podporu české ekonomiky považuji i zahraniční obchod a jeho výsledky. Vždy v minulosti, a mám teď na mysli posledních 90 let, patřila Československá republika k předním exportérům v Evropě. Bohužel výsledky posledních 8 let jsou obžalobou přístupu minulých i současné vlády k tomuto problému. Nejenže nepodporovala dostatečně export, ale každá zmínka a žádost opozičních poslanců pro vypracování proexportních opatření, pro vypracování koncepce proexportní politiky vlády budila úsměv a připomínalo to házení hrachu na stěnu. To trvalo až do letošního roku, kdy jsme se dočkali prvního koncepčního materiálu. Nyní je ve sněmovně další rozšířená koncepce proexportní politiky vlády.

Bilance zahraničního obchodu od května 1994 až do dnešních dnů byla v červených číslech. Jedním z přístupů, který toto způsobil, byl i přezíravý postoj vlády k organizacím zahraničního obchodu.

Předložená novela zákona č. 499/1990 Sb., je novelou potřebnou, která pomůže těmto organizacím alespoň částečně z nesnází, do kterých se ne vždy a ne vlastní vinou dostaly. I tato novela jakou součást proexportní politiky státu je kamínkem mozaiky, která má napomoci změnit velmi nepříznivý vývoj zahraničního obchodu a zadluženost českého státu.

Konstatování, že jedním z faktorů nepříznivého vývoje obchodní a následně i platební bilance zahraničního obchodu České republiky je nevyužívání kapacitních možností a dlouhodobých zkušeností organizací zabývajících se zahraničněobchodní činností, zmíněné v důvodové zprávě k tomuto tisku, je pravdivé. Současně je však nutno konstatovat, že tento přístup vyplýval z politiky uplatňované vládní koalicí, která v rozporu s přirozeným vývojem dělby práce usilovala o záměrné oslabení organizací zahraničního obchodu v oblasti vnějších vztahů a zahraničního obchodu českého státu a České republiky.

Řešení, které vyplývalo ze zákona č. 499/1990 Sb., a navazujících prováděcích vyhlášek Ministerstva financí č. 567/1990 Sb., a číslo 107/1991 Sb., usilovalo pouze o kompenzaci ziskových a ztrátových kurzových rozdílů. Přesto se ukázalo, že ani tohoto dílčího výsledku nebylo dosaženo, neboť problém nebyl řešen komplexně a důsledně. Neřešení problémů spojených převážně a evidentně s mimoekonomickými příčinami se přesouvalo na organizace zahraničního obchodu, které tak pouze na nárocích zaplatily bance téměř 90 % původní hodnoty úvěru a toto úrokové zatížení i nadále odčerpává jejich zdroje, které mohly být použity na podporu českého exportu.

Z výše uvedených důvodů lze akceptovat navrženou novelu zákona č. 499/1990 Sb., která ministru financí umožňuje posoudit a v odůvodněných případech snížit závazky organizací zahraničního obchodu, které vznikly na základě přepočtů devizových aktiv a pasiv vůči státu a umožnit těmto organizacím, u nichž dojde hned nebo u nichž nedojde ke snížení závazku, kompenzovat účetně mimořádně výnosy s mimořádnými ztrátami vzniklými v důsledku odpisu nedobytných pohledávek v zahraničí. Tím organizacím zahraničního obchodu nemusí ztrátu vzniklou z likvidace pohledávek plně promítnout na vrub svého hospodářského výsledku, ale naopak ji mohou zahrnout do nákladů a tím i do daňového základu příslušné organizace.

Navrhovaným opatřením lze při minimálních nákladech státu vyřešit dlouhodobý ekonomický problém těmto organizací zahraničního obchodu a nápomoci k jejich stabilizaci a tím zprostředkovaně i podpoře českého exportu, pokud samozřejmě i banky budou dále těmto organizacím ochotny poskytnout úvěr.

Proto podporuji postup této novely do druhého čtení.

Přesto bych v závěru rád položil předkladateli panu ministru Pilipovi tři dotazy.

Zaprvé, kterých organizací zahraničního obchodu se novela dotýká a v jaké výši si jednotlivé organizace odepíší nelikvidní pohledávky nebo sníží závazky vůči státu. Celková suma v této novele byla vyčíslena na 6 miliard korun.

Zadruhé, jaká je teritoriální struktura těchto pohledávek. Které země se na tom podílejí a jakým dílem. V důvodové zprávě rovněž některé státy jsou zmíněny, ale bez příslušného finančního nebo peněžního ocenění dluhu nebo těchto pohledávek.

Zatřetí, jaké kroky v minulosti československá nebo teď česká vláda při vymáhání těchto nelikvidních pohledávek činila a co ještě chce podniknout do budoucna.

Jsem si vědom, že na tyto otázky se těžko odpovídá z místa, proto bych požádal pana ministra, jestli bych mohl odpověď obdržet buď v průběhu projednávání tohoto tisku ve výborech nebo do druhého čtení.

Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci. Kdo se dále hlásí do rozpravy? Jestliže nikdo, rozpravu končím.

Chci se zeptat pana ministra nebo zpravodaje, zda si přejí vystoupit? Pan ministr zřejmě v krátké reakci na kolegu Recmana.

Ministr financí ČR Ivan Pilip: Pokusím se odpovědět velmi stručně alespoň na část otázek, které pan poslanec vznesl.

Týká se to zejména organizací Škodaexport, Skloexport, Feremox, Centrotex, Motokov, Intersigma a některých dalších menších bývalých podniků zahraničního obchodu, Artia, Transakta, ale tam už je to v menší míře. Týká se to pohledávek ze zemí, jako je Libye, jako jsou některé země bývalého Sovětského svazu a bývalé Jugoslávie.

Pokud jde o některé minulé kroky, tak o části z nich jsem hovořil v úvodním slově a pokud jde o to, co ještě vláda pro tyto podniky chystá, k tomu už necítím dostatečný mandát, abych odpověděl.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu ministrovi. Dámy a pánové, zazněl návrh na přikázání z úst zpravodaje. Připomínám, že jde o návrh na přikázání rozpočtovému výboru.

Kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko v hlasování číslo 117. Kdo je proti?

Tento návrh byl schválen poměrem hlasů 141 pro, nikdo proti.

Dámy a pánové, dalším bodem, kterým se budeme zabývat, je

I zde se jedná o prvé čtení. Vládní návrh jsme obdrželi jako sněmovní tisk 331 a bude z pověření vlády opět uveden ministrem financí panem Ivanem Pilipem, kterého prosím, aby se ujal slova.

Pan kolega Honajzer má náhradní kartu č. 7.

Ministr financí ČR Ivan Pilip: Vážený pane předsedající, vážená sněmovno, dovolte, abych uvedl návrh zákona, který má měnit a doplnit zákon č. 248/1992 Sb., tedy zákon o investičních společnostech a investičních fondech.

Chtěl bych říci, že jde podle mého názoru o mimořádně závažnou novelu, jeden z klíčových bodů vyplývajících z korekce hospodářské politiky vlády a jeden z bodů, který by měl zásadním způsobem ovlivnit situaci na českém kapitálovém trhu a v kolektivním investování vůbec.

Investiční společnosti a fondy zatím působí podle dosud platného zákona, který umožňoval na našem kapitálovém trhu situace, kdy docházelo k častému a relativně snazšímu poškozování podílníků těchto fondů, lidí, kteří tam vložili prostředky, a kdy také nebyla dostatečná celková regulace a pravidla pro fungování těchto fondů a investičních společností.

Novela vedle zákona o zřízení komise pro cenné papíry, které právě v tuto chvíli projednává - a doufám, že nezamítl - Senát, by měla být jedním z těch hlavních zákonů, které by tuto situaci měly výrazně pozměňovat. V této novele se navrhují především následující změny.

Vyžaduje se získání většího než desetiprocentního podílu na kapitálu investiční společnosti nebo investičního fondu, souhlas komise pro cenné papíry, resp. zatím ministerstva financí. Tam všude záleží na tom, jestli Senát schválil návrh komise pro cenné papíry, protože se předpokládá, že komise pro cenné papíry převezme pravomoce, které zatím z dikce zákona jsou na samostatném útvaru ministerstva financí. Čili po schválení tímto orgánem dává komisi právo schvalovat členy představenstev a dozorčích rad investičních společností a investičních fondů. Tím by se měl zvýšit přehled o tom, kdo kterou společnost nebo fond ovládá, a umožní se zabránit činnosti nedůvěryhodných osob v této oblasti.

Další významná změna spočívá v tom, že vylučuje, aby podílové a investiční fondy nabývaly akcie společností, které mají podíl na základním jmění investiční společnosti nebo investičního fondu větší než 10 %.

Třetí významná změna je v tom, že zakazuje investiční společnosti nebo investičnímu fondu poskytovat obchodníkům s cennými papíry všech možných druhů zálohy z prostředků podílového fondu nebo investičního fondu na nákup cenných papírů, a tím ve skutečnosti obcházet zákaz poskytovat úvěry z majetku investičních fondů nebo z majetku podílových fondů, neboť různé analýzy ukazovaly, že právě toto je jeden z častých prostředků, jakým způsobem odčerpávat peníze jednotlivých podílníků z fondů jiným směrem.

Dále zakazuje, aby investiční společnost pro fondy, které obhospodařuje, nabývala cenné papíry a jiný majetek od členů svých představenstev, dozorčích rad, zaměstnanců, prokuristů a rovněž zakazuje, aby na tyto osoby mohl být majetek obhospodařovaných fondů převáděn.

Novela dále ve svém návrhu stanoví povinnost více rozkládat riziko investování, a to tím, že během následujících 18 měsíců se musí snížit podíl fondů na základním jmění akciových společností z dnešních 20 % na maximálně 11 %. Tím se značně přiblížíme směrnici Evropské unie platné pro otevřené fondy, která tento limit stanoví na 5 %, výjimečně na 10 %.

Poslední významnou změnou z dílčích je, že se posiluje pravomoc depozitáře fondu. Depozitář bude mít např. právo v případě operací směřujících k poškození zájmů akcionářů jednotlivých fondů nebo podílníků podílových fondů pozastavit nakládání s cennými papíry ve Středisku cenných papírů.

Klíčová změna, kterou bych uvedl na závěr, je právní úprava, která spočívá v povinné přeměně investičních fondů na otevřené podílové fondy. Otevřené podílové fondy totiž představují mezinárodně standardní formu kolektivního investování. Různé machinace s majetkem fondu jsou u otevřených fondů značně znesnadněny především proto, že otevřené fondy vyžadují podstatně větší odbornost při jejich obhospodařování a především jsou průhledné v tom, že podílníci mohou žádat o uvolnění svých prostředků v podstatě ve kterémkoli okamžiku. Z toho vyplývá, že odchod příliš velkého množství společníků by vedl ke zrušení takového fondu a vlastně k jeho nepřímé likvidaci.

Návrh zákona předpokládá, že se bude tato přeměna realizovat především na základě dobrovolné změny a usnesení valné hromady investičního fondu, ale zároveň stanoví limit, který bude vytvářet i zákonný tlak na povinné otevírání fondů, a to znamená, že už od začátku to bude u fondů, jejichž podílové listy či akcie se na kapitálovém trhu prodávají o více než 40 % levněji, nebo - řečeno terminologií kapitálového trhu - mají větší než 40 % diskont při svém obchodování. Tento limit se bude postupně snižovat, aby k povinnému otevření došlo během jednoho roku povinně i v situaci, kdy tento diskont je více než 15 %.

Od novely proto očekáváme, že výrazně přispěje k posílení důvěryhodnosti kolektivního investování, aby se stalo významným zdrojem jeho kapitálu pro náš finanční trh. Zároveň je třeba říci, že už v této chvíli zde existuje řada fondů, které splňují i velmi přísná kritéria, a že ty nemají být dotčeny touto změnou, ale že naopak má být dosaženo toho, aby i další fondy dosáhly ve své činnosti obdobných standardů, standardů požadovaných novelou tohoto zákona, a tím standardů, které jsou běžné v řadě zemí se silnou pozicí kolektivního investování a kapitálového trhu.

Věřím, že schválení této novely také přispěje k zvýšení důvěryhodnosti našeho kapitálového trhu a celkové situace důvěry v českou ekonomiku a v podnikání v českém prostředí vůbec. Z tohoto důvodu doporučuji Poslanecké sněmovně, aby souhlasila s postoupením tohoto návrhu do dalšího čtení.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu ministrovi Ivanu Pilipovi. V tomto okamžiku by se měl ujmout slova pověřený zpravodaj, což je místopředseda rozpočtového výboru pan kolega Vlastimil Tlustý, kterého ovšem ve sněmovně nevidím. Je někdo jiný z rozpočtového výboru schopen zastoupit svého kolegu?

Poslanec Tomáš Květák: Dámy a pánové, ačkoliv nejsem zpravodaj k tomuto bodu, rozpočtový výbor projednal tento vládní návrh zákona. Pan ministr ho zde velice široce objasnil. Rozpočtový výbor doporučuje postoupit tento návrh zákona do dalšího čtení.

Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Otevírám rozpravu k tomuto bodu, do které se jako první přihlásil pan poslanec Martin Smetana, kterého prosím, aby se ujal slova.

Poslanec Martin Smetana: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych v krátkosti reagoval na vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 248/92 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk 331). V § 7 má dosavadní znění umožnit požadovat vrácení plnění uskutečněného v rozporu se zákonem pouze osobě, vůči níž bylo plněno.

Stálo by za úvahu, kdyby to bylo možné požadovat i po osobě blízké, což by byl např. manžel, příbuzní, a to v řadě přímé.

V části, která pojednává o ochraně podílníků a akcionářů, kde se vyvozuje odpovědnost za způsobenou škodu při nepravdivé a klamavé reklamě, by se měla tato odpovědnost rozšířit i na fyzické osoby, které mají řídit a kontrolovat činnost společnosti, za což jsou i odměňováni. Jedná se právě o klamavou reklamu, která může přimět neinformované drobné investory k vložení úspor do společností, které je svou neseriózností o tyto úspory připraví. Odpovědni by měli být i členové orgánů ke dni porušení povinností. Své odpovědnosti se zbaví, pokud prokáží, že na porušení povinností veřejně upozornili, či upozornili komisi bez zbytečného odkladu.

Co se týká povinnosti mlčení, bylo by rozumné umožnit zbavení mlčenlivosti i vůči vyšetřovací komisi Parlamentu ČR, která jinak má postavení vyšetřovatele, tedy orgánu činného v trestním řízení.

Poslední částí tohoto vládního návrhu, kterou bych se chtěl zabývat, je část depozitářských smluv. Toto ustanovení má právně obstarat určité přechodné období od zániku depozitářské smlouvy do skutečného skončení právního vztahu s tím, že se omezeně použijí ustanovení depozitářských smluv. Přichází zde např. v úvahu splatnost a výše úhrady do dne zániku smlouvy, ale k zániku smlouvy ještě nesplacené. Rovněž se zde mohou použít ustanovení smlouvy o faktickém vydání deponovaných prostředků apod.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Smetanovi. Kdo se dále hlásí do rozpravy? Kolega Ransdorf.

***