Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, když byla zahájena rozprava k rozpočtu v jeho druhém čtení, nikdo nemohl tušit, jak velkou ozvučnost toto téma bude dnes mít. Chtěl bych říci, že poté, co jsme si před několika hodinami vyslechli projev na staré téma farizej a publikán, chtěl bych říci právě v době, kdy je jasné definitivně, že skončil koaliční biedermeier, že je třeba se opravdu seriózně zabývat rozpočtem jako základním zákonem, který parlament projednává ve svém roce.
Václav Klaus se vyjádřil ve své poslední knize takto: "Antibyznysová, antizisková a antivýkonová filosofie u nás v poslední době znovu vystrkuje růžky." Ano, je tomu tak a troufám si tvrdit, že ztělesněním této antibyznysové, antiziskové, antivýkonové filosofie je právě předkládaný státní rozpočet. A to je pro mě důvod, proč navrhuji předkládaný státní rozpočet na rok 1998 předkladatelům k přepracování, a to ve lhůtě 30 dnů. Ve svém dalším vystoupení bych chtěl zdůvodnit toto své stanovisko.
Nelze totiž předkládaný návrh oddělovat od osudů rozpočtu na rok 1997. Ten se prakticky rozpadl už na jaře a musel být přepracováván. Ministerstvo financí vycházelo z předpokladů, které se v průběhu právě probíhajícího roku naprosto nepotvrdily. Skutečný vývoj hospodářství během prvního čtvrtletí ukázal, že byl přeceněn růstový potenciál české ekonomiky v její dnešní podobě a v návaznosti na to i možnosti investování. To se týká i předkládaného návrhu rozpočtu na rok 1998.
Dá se říci, že hlavním nedostatkem nebylo přeceňování finální spotřeby, ale ukázalo se, že největším nedostatkem bylo to, jak se vyvíjela podniková sféra. Vznikla hrozba rozpočtových schodků a za předpokládanými výnosy se začaly opožďovat v roce 1997 odvody daně z přidané hodnoty, daně z příjmů právnických osob, odvody pojistného a celní výnosy, to znamená v podstatě příjmy závislé na činnosti podnikového sektoru, jak už jsem říkal. Výpadky z těchto titulů představovaly v tomto roce podle odhadu Ministerstva financí 94 % chybějících rozpočtových příjmů. Nedoplatky daní narůstaly dramaticky rychle a k 31. červenci t.r. představovaly již 63 mld. 800 mil. Kč. Vláda na tuto situaci reagovala, je pravda, velice tvrdě, ale nešťastným způsobem. A sice tím, že upřednostnila především restriktivní opatření v oblasti výdajů. Vývoj v tomto roce ukázal, že vláda byla schopna regulovat rozpočtové výdaje v rozsahu, který vyrovnal nejen výpadky příjmů, ale i zvýšení výdajů na dluhovou službu a zvýšení vládou poskytovaných záruk.
Výsledkem ale bylo to, že především tato rána dopadla na investice a rozpočtové prostředky v této oblasti byly kráceny o 24 %. Troufám si tvrdit, že následky těchto opatření budeme pociťovat ještě v dalších letech.
Pokud jde o rozpočet na r. 1998, domnívám se, že po zkušenosti, která byla v tomto roce, se vláda odhodlala k mnohem opatrnějšímu, střízlivějšímu hodnocení základny pro sestavení celé soustavy veřejných rozpočtů. Ale dále zesílil restriktivní charakter rozpočtu a v podstatě toto je třeba chápat jako hlavní omezující charakter tohoto dokumentu v jeho předpokládaném působení.
Dosavadní snižování podílu veřejných rozpočtů na hrubém domácím produktu chce vláda ještě urychlit. Tento záměr znamená, že rozsah přerozdělování vytvářených zdrojů prostřednictvím rozpočtu by byl srovnatelný se stavem v evropských členských státech OECD. Ale je třeba zdůraznit, že v roce 1998 se počítá s růstem objemu veřejných rozpočtů nominálně jen o 4,3 %, takže při stále vysoké míře inflace, která se dá pro příští rok odhadovat přes 10 %, dále poklesnou reálné rozpočtové výdaje.
V době, kdy byl návrh rozpočtu připravován, byly na jeho koncepci uplatněny rozporné požadavky.
Dá se říci, koncepční soudržnost rozpočtu se dále oslabila oproti předcházejícím letům. Na jedné straně vláda tvrdí, že je žádoucí urychlit dynamiku hospodářství, na druhé straně ale dala přednost restrikci výdajů a obnovování makroekonomické rovnováhy a to se projeví na dynamice hospodářství i na celkové úrovni zaměstnanosti.
Vláda sice navrhla vyrovnaný státní rozpočet, ale počítá současně se schodky v dalších oblastech spadajících do veřejných rozpočtů. Hospodaření veřejných rozpočtů v jejich širším pojetí v roce 1998 by mělo být schodkové v celkové výši 17,2 mld.. korun. Je to sice necelé 1 % z odhadovaného hrubého domácího produktu, lze to pokládat za únosnou mez, ale přesto je to signál, který by neměl být přehlížen.
Dá se říci, že pravděpodobným výsledkem v následujícím roce, jestliže vlády, které přijdou po této odstupující vládě, nezmění svůj přístup k rozpočtovému hospodaření, ani v roce 1998 se nepodaří udržet vyrovnanost státního rozpočtu. Přístup, který jsem už zde zmiňoval, který jednostranně preferuje restriktivní opatření v oblasti výdajů, je sporný. Ukázal se podobně v krizové situaci na začátku 30. let jako věc, která vede do pekel, věc, která vede k dramatickému snižování agregátní koupěschopné poptávky, následně k pádu domácí produkce a k dramatickému sesuvu životní úrovně.
Vláda při sestavování rozpočtu také ponechávala stranou skutečnost, že tzv. šedá ekonomika podle ocenění statistického úřadu na tvorbě hrubého domácího produktu se podílí asi 61 mld. korun. A existuje možnost tudíž při promyšleném přístupu k této oblasti získat dodatečné daňové příjmy. Vláda také opomíjí možnost získat alespoň část daňových nedoplatků, které, jak už jsem říkal, na konci letošního července dosáhly závratné výše 63 mld. 800 mil. korun. Vyšší aktivita Ministerstva financí v těchto směrech by usnadnila nalezení ekonomické báze pro příští období a např. kolegové ze sociální demokracie nebo náš klub ukazoval na rezervy, které v tomto směru tedy existují.
Dál je také třeba se zmínit o některých předpokladech tohoto státního rozpočtu, které se ukáží jako neudržitelné. Je to především předpokládaná míra inflace. Uvažovaná míra 9 % inflace bude nepochybně překročena a přesáhne 10 %. Jsou dnes i kvalifikované odhady, které jdou až k 13,5 %. Oceněn je také vývoj nezaměstnanosti. A jestliže se očekávalo, že na konci roku 1998 by hladina nezaměstnanosti měla dosáhnout 6 %, spíše by se mělo počítat nejméně se 7 % a tím také s odpovídajícím zvýšením prostředků, které plynou na čelení této hrozbě nezaměstnanosti. Konečně neexistuje v návrhu rozpočtu žádný polštář, který by počítal s rizikem spekulativních útoků na kurz koruny, na její další oslabení, které nelze vyloučit.
Návrh státního rozpočtu na rok 1998, který nám byl, dámy a pánové, předložen, sice počítá s růstem příjmů proti konečné úpravě rozpočtu o 8 %, ale ve srovnání s původním Parlamentem schváleným rozpočtem na letošní rok, který vycházel z úrovně příjmů 549 mld. 100 mil. korun, je to o 12,5 mld. méně, tedy méně o 2,3 %. Vláda v této souvislosti asi vycházela z nutnosti opatrněji se stavět k možným příjmům, snížit i vliv politického záměru snížit daňové zatížení podnikatelů.
Ale jestliže se podíváme podrobněji na předkládaný dokument, zjistíme, že nepřímé daně bezprostředně zatěžující obyvatelstvo mají velice výraznou dynamiku. Spotřební daně se v období 1995 až 1998 mají zvýšit o 31 % a daň z přidané hodnoty o 35 %, což v zásadě odpovídá vývoji spotřebitelských cen. Naproti tomu ve stejném období 1995 až 1998 klesá výnos z daně z příjmů právnických osob o 46 %, z toho v samotném roce 1998 se počítá s poklesem o 12 %.
Daňovou kvótu nelze snižovat do nekonečna, neboť daně vytvářejí zdroje na úhradu společných potřeb, jejichž základní spektrum je prostě nepominutelné. Vláda při formulování své daňové politiky nadále vychází z přesvědčení, že nynější daně podniků povedou ke zvýšení hmotných investic a tím otevřou prostor pro zvýšení dynamiky hospodářství. To je předpoklad, který je velice dubiózní, nerespektuje skutečnost vysoké zadluženosti podniků, a také, že existují významné daňové nedoplatky. Ve svých důsledcích znamená tento postup také oslabení tlaku na restrukturalizaci, se kterým byly podniky nuceny v tom posledním období začít. Proti předpokladu vlády stojí pravděpodobnost toho, že dojde k přednostnímu splácení úvěrů bankám, které ovládají velké množství podniků prostřednictvím investičních fondů a mají zájem na tom, aby došlo ke snížení rozsahu klasifikovaných úvěrů, jejichž souhrnná suma se dnes odhaduje na 380 mld. korun.
Nyní k rozpočtovým výdajům. Navrhované rozpočtové výdaje budou při předpokládané inflaci v reálném vyjádření téměř o 5 % nižší než v roce 1997. V samotné struktuře výdajů státního rozpočtu největší část mají mandatorní výdaje, výdaje, které vznikají ze zákona, výdaje na sociální dávky zahrnující důchody a dávky státní sociální podpory. Celkem dosahují 45 % z celkových rozpočtových výdajů a při hledání úspor představují pro vládu největší potenciální zdroj.
V minulých letech právě proto vláda zpřísnila kritéria pro výpočet řady dávek na sociální podpory, valorizace důchodů se opožďovaly za inflací, jak tady kolega Štrait ve svém vystoupení velice přesvědčivě dokumentoval. Rostl přesto ale podíl výdajů na sociální transfery a vláda sáhla v této oblasti ke škrtům. Při předpokládaném vývoji inflace se ukazuje, že jejich reálná hodnota poklesne. Přijaté novely zákonů o důchodovém pojištění, zaměstnanosti a životním minimu by měly přinést úspory ve výdajích státního rozpočtu ve výši 12 až 13 mld. korun. Výše zásahů do systému sociálních výdajů ale nicméně závisí na tom, jaké bude politické klima ve společnosti, a zde se dá očekávat, že omezení, škrty, které přišly v této oblasti, se mohou setkat s velice prudkou reakcí, se kterou autoři příslušného dokumentu nepočítají.
Pokud jde o veřejnou spotřebu, je zřejmé, že neinvestiční výdaje jsou kráceny bohužel nikoliv tedy podle individuálního selektivního přístupu, ale až na malé výjimky plošně, což nasvědčuje tomu, že vládě, která předkládala tento dokument, chybí koncepce zhospodárnění státní správy, která stojí oproti roku 1989 v reálných číslech pětkrát tolik. Jen nepřímo bychom mohli odvodit, že se má především šetřit na mzdových výdajích, zatímco u věcných výdajů lze usuzovat na to, že vláda volí poněkud měkčí přístup.
S ohledem na dosavadní situaci ve školství a zdravotnictví bych mohl říci, že návrh rozpočtu vůbec nevytváří podmínky pro řešení tohoto zauzleného místa.
Naproti tomu z úsporných opatření se zcela vymyká Ministerstvo obrany, jehož běžné neinvestiční výdaje se mají v souvislosti s přípravou na vstup do Severoatlantické aliance zvýšit o 21 %. Jejich přírůstek tak vyčerpá plných 18 % z celkového přírůstku běžných výdajů státního rozpočtu. To je stav, se kterým lze těžko souhlasit v době, kdy roste tlak na podnikovou sféru i na rodinné rozpočty.
Přes značný nárůst zaměstnanosti ve státní správě v uplynulých letech se nepočítá ani z hlediska vlády s vážnějším snížením počtu pracovníků. Tlak na zaměstnanost je vytvářen nepřímo prostě tím, že má stagnovat platový vývoj, takže při snaze o udržení dosažené reálné výše platů budou vedoucí jednotlivých orgánů státní správy nuceni plošně ke snižování zaměstnanosti. Opět v této oblasti chybí vládě jakýkoli koncepční přístup.
Výrazné restriktivní zásahy jsou v navrhovaných výdajích státního rozpočtu zapracovány v neinvestičních dotacích podnikatelským subjektům a v kapitálových výdajích, které postihují zčásti přímo podnikatelské subjekty, zčásti je ovlivňují nepřímo. Z rozhodujících změn v oblasti dotací podnikatelských subjektů je třeba zmínit tři položky: Zavedení dotace na posílení příjmů zemědělských výrobců ve výši 2,5 miliardy korun, snížení dotací na teplo ze 4,5 miliardy korun na 0,2 miliardy korun, což se promítne ve zdražení tepla pro obyvatelstvo, za třetí snížení dotací na krytí ztráty bankám vznikající z nízkých úroků na starší půjčky poskytnuté na podporu bydlení v rozsahu 2 miliardy 700 miliónů korun.
V oblasti kapitálových výdajů státu se při jejich celkovém poklesu výrazně posilují výdaje v oblasti Ministerstva obrany, jak už jsem se zmínil. Z 5,5 miliardy korun na 6,9 miliardy korun, tzn. o 25,6 %. Znamená to, že v ostatních kapitolách státního rozpočtu se musí kapitálové výdaje snížit o 3 miliardy 700 miliónů korun, tedy o celých 11 %.
S největším zásahem se počítá ve financování investic do dopravní infrastruktury. Snížení rozpočtových výdajů na investiční výstavbu se s časovým zpožděním projeví v oslabení růstových prvků české ekonomiky. Jestliže letos je růst české ekonomiky na bodu mrazu, můžeme očekávat, že toto oslabení se přemění v dalších letech v chronickou nemoc.
Přesun finančních prostředků z rozpočtu do úvěrového systému pak znamená zdražení výstavby.
Pokud jde o místní rozpočty, od reformy, která byla uskutečněna v roce 1993, je příjem místních rozpočtů určován výnosy daně z nemovitostí, daně z příjmů fyzických osob a příjmy ze správních a místních poplatků.
Postupně bylo zpřesňováno rozdělení příjmů mezi okresní úřady a obce. K větší změně v rozdělení daňových příjmů mezi stát a obce došlo v roce 1996, tedy v roce minulých voleb. Tyto změny snížily dynamiku příjmů místních rozpočtů. A jestliže v roce 1992 byla zadluženost obcí 900 miliónů korun, v minulém roce se už odhadovalo zadlužení obcí na celkovou sumu 33 miliard korun, což je závratný nárůst.
Snižoval se tedy postupně podíl dotací ze státních rozpočtů na příjmové základně místních rozpočtů, znevýhodňovaly se příjmy obcí a posilovaly se příjmy okresních úřadů. Od této změny se výrazně zpomalil růst daňových příjmů místních rozpočtů a centrálním rozhodnutím vlády se tak zvýšila tendence ke schodkovosti obecních rozpočtů.
Vláda v předkládaném dokumentu v podstatě dává najevo, že se do značné míry distancuje od hospodaření obcí, že tedy rozpočtový tlak přesouvá na nižší patra rozpočtové soustavy, přesouvá ho na obce. Na rok 1998 se počítá pouze s minimálním růstem vlastních příjmů místních rozpočtů, a to o pouhé 1,8 %. Tento vzestup je závislý v naprosto převažujícím rozsahu na zvýšení daňových příjmů. Dotace z centrálních zdrojů do místních rozpočtů se mají poněkud snížit, takže celková dynamika příjmů by měla dosáhnout pouze 0,9 %.
Jednoznačně jsou tedy, pokud jde o rozdělení daňových příjmů i dotací, preferovány okresní úřady, kde nelze nevidět politický kontext, který v této souvislosti existuje.
U rozpočtů obcí se počítá s tím, že malý přírůstek daňových příjmů bude vynulován poklesem dotací, takže podle názoru Ministerstva financí celkové příjmy zůstanou mírně pod letošní úrovní, a to v době, kdy řada věcí se zdražuje a kdy tlak na obecní rozpočty výrazně roste.
Ministerstvo financí zdůrazňuje, že dynamika příjmů místních rozpočtů je dlouhodobě vyšší než státního rozpočtu. Ale to platilo právě do doby zásadní změny, o které jsem mluvil, do roku 1996, přesněji řečeno do roku 1995, kdy platil ještě předchozí stav.
Od poslední úpravy podílu státu a místních rozpočtů na daňových výnosech z roku 1996 se situace naprosto obrátila. Je tedy nepochybné, že řada obcí zahájila programy rozvoje infrastruktury. Programy, které ale, bohužel, po rozpočtových restrikcích se setkají se zásadní bariérou, totiž s nedostatkem prostředků. Řada obcí pak stojí před vynucenými rozhodnutími, jako v nedávné době. Např. naše hlavní město se totiž snaží své záměry dokončit i za cenu vyčerpání rezerv z minulých let zadlužením a větší města, především města statutární tím, že vydávají obligace.
Nelze bez distance, bez kritických výhrad přijímat tvrzení představitelů Ministerstva financí, že hlavní příčinou nevyrovnaného hospodaření obcí není nedostatek zdrojů, ale nedostatky v rozhodování obecních představitelů, kteří prý nerespektují požadavky vyrovnaného rozpočtu. Takto generalizující, paušalizující přístup nelze přijmout, protože dynamika těchto rozpočtů po řadu let zaostávala za vývojem inflace a obecní úřady nemají možnost vyčleňování některých kategorií, některých činností z rozpočtu, nemohou manipulovat s dotacemi a deregulovat ceny, tak jak to činí stát.
Troufám si tvrdit, že opatřeními z let 1996 a 1997 vláda přispěla k tomu, že stabilita prostředí pro fungování obecních samospráv byla silně otřesena, narušena, a to následně přispělo k podkopání důvěry občanů v centrální vládu.
Domnívám se, že tedy jak celková konstrukce rozpočtu, působení v oblasti celostátní i na úrovni jiných veřejných rozpočtů, je přesvědčivým důvodem pro to, aby poslanci této sněmovny předkládaný dokument odmítli a vrátili ho autorům k přepracování ve lhůtě 30 dnů, která vyplývá ze zákona.
Děkuji vám.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Ransdorfovi, přihlásil se pan zpravodaj, takže mu dám slovo, pak vidím faktickou přihlášku pana poslance Nováka, který chce reagovat na průběh rozpravy. Nyní má slovo pan poslanec Wagner.
Poslanec Jozef Wagner: Pane předsedající, dámy a pánové, bohužel musím sdělit předřečníkovi, že jeho návrh je ve druhém čtení nehlasovatelný. Takovéto návrhy mohou být předkládány pouze v prvním čtení. Taková je logika zákona o jednacím řádu v té části, která upravuje způsob projednání návrhu zákona o státním rozpočtu. Byť s věcnou argumentací a s řadou názorů lze souhlasit, tak návrh je prostě nehlasovatelný.
Využívám příležitosti a chci upozornit některé navrhovatele pozměňovacích návrhů z první části druhého čtení, že by měli buď nyní v rozpravě ještě probíhajícího druhého čtení nebo na počátku třetího čtení své návrhy upřesnit. Týká se to v pořadí prvního návrhu pana poslance Kouckého. Bere z kapitoly 335 Ministerstvo zdravotnictví investice 200 miliónů a nespecifikuje odkud. Je to potřeba upřesnit.
Pan kolega Recman rovněž z Ministerstva obrany snížení výdajů, ale uvádí jenom kapitolu nikoliv výdaje. Je potřeba upřesnit.
Pan poslanec Kapoun již svůj návrh upřesnil.
Pak je tady řada návrhů pana poslance Krejsy, které v některých částech jsou zcela nelogické a jsou nehlasovatelné a mám obavu, že je nelze ani hlasovatelnými učinit.
To jsou všechny poznámky k těmto návrhům.
U pana kolegy Krejsy, který jich má řadu, bych doporučil, aby je pan kolega Krejsa konzultoval, ne v průběhu jednání, ale před zahájením třetího čtení a vzal na vědomí, že takto předložený návrh - např. nelze krátit současně 15 a 20 procenty, jsou tam jisté nelogičnosti - by byl nehlasovatelný. Pokud si je toho vědom - říkám to včas v rozpravě druhého čtení - aby mohl svůj návrh upravit.
Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Wagnerovi. S faktickými poznámkami pan poslanec František Novák, potom pan poslanec Miloslav Ransdorf.
Poslanec František Novák: Pane předsedající, chtěl bych po upozornění kolegů říci, že všechna čísla, která jsem uváděl ve svém vystoupení, byla čísla v tisících korunách. Tak jsou formulována i v návrhu, který jsem předal v písemné formě.
Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Františku Novákovi. Pan poslanec Ransdorf.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Děkuji. Prosil bych, pane předsedající, abyste sdělil kolegovi Wagnerovi, že jeho návrh postrádá oporu v jednacím řádu této sněmovny. Budu citovat § 105 odst. 2., kde se o druhém čtení návrhu zákona o státním rozpočtu říká toto:
O návrhu zákona o státním rozpočtu a usnesení rozpočtového výboru k němu se koná podrobná rozprava, v níž se předkládají pozměňovací popř. jiné návrhy.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Ano. Pane poslanče Ransdorfe, v tuto chvíli vám musím říci, že bohužel s vaší interpretací nesouhlasím, a to i po konzultaci s legislativním odborem naší sněmovny. Jinými návrhy není rozuměn návrh, který jste přednesl. Jinak by toto také mohlo být uvedeno v §, kde se pojednává o prvním čtení. Porovnáte-li příslušné paragrafy pro první čtení, kde je možno vrátit, požádat atd., v § 105 toto ustanovení bohužel nenajdete. Chtěl bych vám říci, že ani zákonodárce to neměl na mysli.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Já jsem v předchozí sněmovně nebyl, takže nemohu vědět, co tehdejší zákonodárce měl na mysli, ale rád bych znal oporu pro tento názor, že návrh je nehlasovatelný, protože text, který tu je, ho hlasovatelným činí.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Pane poslanče, nebudu pokračovat v této procedurální rozpravě, protože k procedurálnímu návrhu se rozprava nevede, jak je známo, ale já tento návrh považuji za nehlasovatelný a opírám tento názor o stanovisko legislativního odboru Poslanecké sněmovny.
Budeme pokračovat v rozpravě dál.
Jako další je přihlášen pan poslanec Kapoun, dále pan poslanec Pavel Maixner.
***