(Schůze opět zahájena v 16.00 hodin.)
55.
Ústní interpelace poslanců na předsedu vlády a ostatní členy vlády.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Udeřilo 16.00 hodin. Dalším bodem našeho pořadu jsou ústní interpelace určené předsedovi vlády ČR, vládě ČR a ostatním členům vlády. Po zahájení 17. schůze Poslanecké sněmovny jsme za účasti ověřovatelů vylosovali pořadí poslanců, v němž budou vystupovat a klást ústní interpelace nejprve předsedovi vlády ČR panu Václavu Klausovi, či vládě ČR, a to v čase od 16.00 do 17.00 hodin, potom ostatním členům vlády ČR. Seznamy poslanců podle vylosovaného pořadí nám byly v úterý rozdány do lavic.
Nyní dávám slovo panu poslanci Josefu Krejsovi, který byl vylosován na prvním místě, aby přednesl ústní interpelaci na předsedu vlády pana Václava Klause, připraví se pan poslanec Miroslav Sládek.
Poslanec Josef Krejsa: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, jelikož jde s největší pravděpodobností o naše poslední utkání na tomto centrkurtu politického Wimbledonu a mou poslední interpelaci na předsedu vlády, já si tu nemíním pinkat se sběrači míčků a pochybuji, že se mi sem z kvalifikace na Hrádečku propracuje rovnocenný soupeř, rád bych vám jako soupeř, který postavil svoji kariéru na negaci vaší osoby, vyslovil uznání za předvedenou hru, při které jsem sice občas chytil tvrdý volej na tělo, ale vyšlo mi i pár lobů, když jste šel příliš rychle na síť. Jako hráč na druhé straně sociálního dvorce nemohu neocenit, že jste hrál fér, nehádal se s lajnovými rozhodčími a neházel po mně raketou. Pane profesore, doufám, že jste naše nedohrané utkání neskrečoval, že jde pouze o přestávku po třetím setu a tento zápas jednou dohrajeme. Neměl bych nic proti tomu, kdyby nám voliči vyměnili strany kurtu, ale hlavně vás prosím, neposílejte mi sem ty vaše sběrače.
K otázce. Myslíte si po posledních výrocích Václava Havla a nad seznamem dalších kandidátů na prezidenta, jako jsou odpůrce letního času či moravský Vochomůrka ve výslužbě, že existuje důstojnější místo pro volbu prezidenta, než jsou Bohnice? Řekl jste, že končíte s loajalitou.
Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji. Slovo má předseda vlády pan Václav Klaus.
Předseda vlády ČR Václav Klaus: Jsem zaskočen závěrem otázky, které moc nerozumím. Ale zejména jsem chtěl říci, že si opravdu nejsem zcela jist, zda mají probíhat tyto interpelace. Rozumím tomu, že je to dáno zákonem, a proto jsem se disciplinovaně dostavil v 16.00 hodin a jsem připraven do 17.00 hodin zde odpovídat. Nicméně rozumím tomu tak, že interpelace jsou na vládu, která je vládou, a nikoli na vládu, která již vládou není. Mně se to zdá protismyslné, že bych tady měl obhajovat tu či onu vládní politiku, slibovat to či ono, zamýšlet se nad tím či oním a myslím, že toto je pro mě v této chvíli naprosto zbytečné a já to také dělat moc nechci.
(Ojedinělý potlesk.)
Žádal jsem předsedu sněmovny, aby mohly být tyto interpelace zrušeny, on nicméně tomuto nevyhověl.
Přečetl jsem si v názvu této interpelace "ve věci místa volby prezidenta republiky". Rozuměl jsem tomu, že je debata o tom, jestli v Poslanecké sněmovně, v Senátu, v tom či onom kulturním zařízení v Praze a o tom jsem také byl připraven event. diskutovat. Chtěl bych za prvé říci, že to je špatná otázka nejen na odstupujícího předsedu vlády, ale vůbec na předsedu vlády. Myslím, že to je navýsost parlamentní věc, mělo by to být rozhodnuto také v parlamentu, a předsedovi vlády to nepřísluší.
Nicméně si myslím, mluvíme-li o volbě prezidenta republiky, že nejde tak o místo této volby, ale o daleko podstatnější věci, jde o volbu samotnou a hlavně, jde o volbu politiky v této velmi těžké chvíli našich dějin. Takže jsem připraven případně v těchto interpelacích diskutovat otázku budoucnosti naší země, jak budoucnosti naprosto bezprostřední, tak budoucnosti vzdálenější, ale diskutovat o místu, kde se nakonec tento parlament rozhodne volbu uskutečnit, to je něco, co provádět nechci.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu premiérovi. Pan poslanec Krejsa má možnost položit doplňující otázku. Nechce, dobře. Nyní dávám slovo panu poslanci Miroslavu Sládkovi, který byl vylosován na druhém místě, aby přednesl ústní interpelaci na předsedu vlády ve věci osudovosti Sarajeva pro naše politiky.
Poslanec Miroslav Sládek: Pane předsedající, vážený pane úřadující předsedo vlády, dámy a pánové, myslím tím těch pár zbývajících poslanců, kteří vždy absolvují interpelace, protože jak je vidět, ani vládní krize nepřiměje poslance vládní koalice k tomu, aby tento institut začali uznávat. Já samozřejmě chápu i slova úřadujícího předsedy vlády o jeho určitých pochybách na téma interpelace právě v této době, ale jak jsme slyšeli na tiskové konferenci, která probíhala v Lánech, prezidenta republiky a předsedy dvou menších až malých koaličních stran, tak prý ta práce pokračuje dál a dvě menší koaliční strany, které dnes disponují zhruba 28 poslanci, jsou prý schopny a ochotny okamžitě sestavit novou vládu. Při tomto počtu mohu já sestavit vládu ČR ještě teď a hravě.
Dámy a pánové, vážený pane úřadující předsedo vlády, já jsem chtěl jenom nadnést takovou vzpomínku na naše dějiny, protože osudy národů Evropy, a zvláště srdce Evropy, se samozřejmě prolínají. Žijeme v neustálém kontaktu a neměli bychom zapomínat ani na poučení z historie. Víme všichni, že jsme byli své doby spjati s Rakousko-Uherskem, s národy Rakousko-Uherska a Sarajevo se stalo osudovým pro tehdejší naše politiky. Nyní, jak je vidět, se Sarajevo stává osudovým i pro další naše politiky. Jednou je nic, dvakrát je zvyk. Doporučoval bych tedy i do budoucna, pokud, pane úřadující předsedo vlády, budete znovu předsedou vlády, abyste vždy cesty do Sarajeva zvažoval.
Děkuji.
(Ojedinělý potlesk.)
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Odpovídá předseda vlády pan Václav Klaus.
Předseda vlády ČR Václav Klaus: Zaujala mne otázka v názvu této interpelace - osudovost Sarajeva pro naše politiky a pro naši politiku. Rozumím tomu, že se tento bonmot nabízí, již jsem si ho několikrát tento týden povšiml v karikaturách našich sdělovacích prostředků. Nicméně bych řekl, že nejde ani tak o místo Sarajevo jako takové, jako spíše o určitý princip, o to, že se v naší politice velmi často dějí věci nikoli přímo, z očí do očí, ale pokud možno nějakým jiným způsobem.
Připomněl bych, že sarajevské setkání bylo setkáním předsedů vlád a ministrů zahraničí tzv. Středoevropské iniciativy, šestnáct předsedů vlád. Mohl bych každému připomenout, že přesně před rokem, přesně ve stejné dny se odehrávalo stejné setkání, tentokráte bylo v Sarajevu, loni bylo v rakouském Gratzu. Musím se přiznat, že když jsem odjel na toto setkání, doletěl do rakouského Gratzu, obdržel jsem telefonát, že pan Lux přišel s aférou svého pronásledování Bezpečnostní informační službou, ze které, jak si všichni dobře vzpomínáte, se vyklubala slavná nesmyslná kufříková aféra. Já jsem musel odletět z Gratzu urychleně zpátky, protože i tehdy pohrozil předseda KDU-ČSL vystoupením z této koalice. Takže nejde jen o Sarajevo, ale řekl bych, že to má i jiné souvislosti a jiné momenty. Zdá se mi, že jde spíše o řešení věcí v nepřítomnosti.
Nejedná se pouze o tuto sarajevskou schůzku, takovýchto věcí je více. Spíše jde o princip - o mně beze mne. Princip, který je velmi typický a musím bohužel říci, že takovouto schůzkou - o mně beze mne - bylo i dnešní setkání prezidenta republiky a předsedů KDU-ČSL a ODA v Lánech. Pokud jsem slyšel tiskovou konferenci, hlavní jméno, které se skloňovalo ve všech pádech, bylo Klaus - bez Klause, s Klausem, o Klausovi, pro Klause, proti Klausovi, stále byla řeč o tom, co jsem řekl či neřekl, co jsem si myslel či nemyslel a co si myslím či nemyslím. Myslím si, že nebyl žádný důvod, abych dnes nebyl též v Lánech přítomen, abychom o těchto věcech nemohli diskutovat seriózně za mé přítomnosti.
Chci říci, že to, co se stalo v posledních dnech u nás, se asi stát muselo. Zdá se mi, že k tomu směřovalo mnoho věcí v posledních dnech, týdnech, měsících, a zřejmě šlo jedině o to, jak, kdy a kde se to má stát. Myslím, že o tyto věci lidem v této zemi nesmírně jde, o formu, načasování, místo. Občané jsou na tyto věci velmi citliví. Já bych se pouze tázal, možná i sám sebe nebo někoho dalšího, zda to jak, kdy a kde, to, co se odehrálo v závěru minulého týdne, bylo výhodou pro ty, kteří to způsobili, nebo jestli to náhodou nebylo výhodou dokonce - asi jak vůbec nechtěli - naopak pro mne samotného. Mám pocit, že právě tento způsob, - jak, kdy a kde - k mé neradosti a nepotěše - se pro mne stal spíše výhodou.
Myslím, že již dlouho šlo někomu ne o podstatu věci, ale o jednu jedinou konkrétní osobu, a tou je Václav Klaus. Myslím, že by bylo dobré, aby to všichni řekli nahlas, aby se k této věci přiznali. A zároveň by bylo dobré říci, proč tomu tak bylo. Tento jev zažívám již osm let, v podstatě jsem s ním smířen a jsem na něj připraven.
Myslím, že to má bohužel hlubší souvislost, a tou souvislostí je nesmírně krátká tradice státnosti ČR. Ta je velmi krátká, stará necelých pět let. Myslím, že jednotlivými kroky, které za těchto pět let děláme, vytváříme budoucí charakter této země, vytváříme její tradice, které - ať si to přejeme nebo ne - se nám budou vracet. Jednou z nich je nepochybně tradice toho, jak se budou v České republice vyměňovat vlády, jestli standardním způsobem, nebo způsobem, který se bude podobat převratu nebo podobným věcem.
Mám strach, že tím, co se tady odehrálo v závěru minulého týdne, jsme spíše navázali na tradice republiky čtvrté a páté než na tradice republiky první. Myslím, že to není dobře a je to nesmírná škoda pro nás pro všechny.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Pan poslanec Sládek chce využít svého práva na doplňující dotaz. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Miroslav Sládek: Pane předsedající, vážený pane úřadující předsedo vlády, dámy a pánové, byť političtí protivníci, musím konstatovat, že jste jedním z mála v této sněmovně, kdo je vůbec schopen pochopit, o čem je řeč.
Děkuji.
(Potlesk v části sálu.)
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Dále se ujme slova pan poslanec Martin Smetana, který interpeluje předsedu vlády Václava Klause ve věci hospodaření Evropské unie, pokud jsem pochopil správně zadání.
Poslanec Martin Smetana: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, podle agenturních zpráv přišla nedbalostí a zpronevěrami Evropská unie loni o 4,6 miliardy ECU, tedy částku, která v přepočtu na naši měnu činí zhruba 170 miliard Kč. Ředitel účetního dvora Evropské unie proto třetí rok po sobě odmítl účty Evropské unie podepsat a stvrdit razítkem. Velmi zajímavé je také zjištění auditorů o kontrole hospodaření hospodářského a sociálního výboru Evropské unie. Vyúčtování cestovních výloh členů tohoto výboru není totiž v pořádku v 69 % případů. Pane premiére, táži se vás, zdali si vláda České republiky vůbec dostatečně všímá těchto zajisté důležitých zkušeností a jaký k nim případně zaujímá postoj.
Chápu, že na mou interpelaci nemusíte vůbec odpovídat s poukazem na to, že Česká republika není členem Evropské unie. Na druhé straně byste však měl jakožto předseda politické strany a konečně i vlády, která si klade za hlavní cíl brzký vstup České republiky do Evropské unie zaujmout k této věci stanovisko. Veřejnost by přece měla slyšet i to negativní, o negativních jevem v Evropské unii, a zvláště pak o jejich důsledcích pro naši zem po případném a vámi tolik proklamovaném vstupu do tohoto společenství.
Děkuji za odpověď.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Slova se ujme předseda vlády pan Václav Klaus.
Předseda vlády ČR Václav Klaus: Již jsem zahájil své dnešní odpovědi na interpelace úvahou o tom, jestli mám odpovídat na dotazy tohoto typu. Myslím si, že na to není patřičná chvíle. Nicméně si také myslím, že tiskařský šotek Poslanecké sněmovny - sekretariát nebo Kancelář Poslanecké sněmovny - zahrál velmi pěknou hru s námi se všemi. Dostal jsem totiž do ruky dokument, ve kterém je napsáno, že pan poslanec Martin Smetana mě interpeluje ve věci hospodaření FU. Nikoli EU. Přeložili jsme si to všichni jako finanční úřady. Jsem připraven rozebrat hospodaření finanční úřadů České republiky. Je to docela půvabná zkratka při mých posledních interpelacích v tomto Parlamentu. Chtěl jsem vám říkat, jaký byl schválený rozpočet finančních úřadů, upravený rozpočet, v čem jsme nejvíce škrtli atd. Není to špatná věc a ukázka určité kvality nebo nekvality naší práce, které se teď mohu jen usmívat. Nezpůsobil jsem to.
Předpokládám, že pan poslanec o finančních úřadech České republiky a jejich hospodaření diskutovat nechce, že chce diskutovat o Evropské unii. Zde se nechci pouštět do žádných zásadních soudů.
Jakkoli vyslovuji mnoho kritických připomínek na nejrůznějších fórech doma i v cizině ohledně některých cílů, záměrů, politik, chování Evropské unie, myslím, že směřování Evropy k integraci zde je a Česká republika se mu nemůže vyhnout. Bylo by také neracionální, aby se mu vyhýbala. Jde o to, aby svou malou silou přispěla k tomu, aby toto usilování bylo co nejlepší, aby bylo co nejbližší tomu, co chceme sami a aby to bylo co nejvíce výhodné jak pro Evropu jako celek, jak i pro nás samotné.
V tom, co citoval pan poslanec Smetana, myslím, že jde o trochu něco jiného. Jde o zprávu na kterou se odvolává spíše zpráva účetního typu. Není to zpráva o podstatě problému, je to zpráva něčeho takového jako je Nejvyšší kontrolní úřad České republiky, kde se účetnicky chytá, která věc byla kam špatně zaúčtovaná, který úředník za to může, že se takováto věc udála, jestli bylo na tom či onom dokumentu dostatečné množství razítek, které tam být měly či nikoli. To je zpráva, kterou komentovat nechci.
Protože jsem již mnohokrát vyjadřoval podobné připomínky ke zprávám tohoto typu u nás, kdy se účetnicko-technicko-technologická zpráva a kritika v ní uvedená vydává za kritiku podstaty politiky samotné, myslím, že to je kritika, která míří jiným směrem.
Má-li někdo poznámky k těm či oněm procesům, tendencím směřování západoevropské, doufejme, že teď již celoevropské integrace, není to nad zprávou jejich kontrolního či Nejvyššího kontrolní úřadu.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu premiérovi. Dovolte, abych i já poznamenal, že mám v prezidiálce značku FÚ, čerstvě přeškrtnutou na EU. Nemohl jste to vědět, pane premiére. Pan poslanec Smetana nechce dotaz, děkuji.
Dalším interpelujícím je pan poslanec Jiří Nehera, který hodlá interpelovat Václava Klause ve věci prodeje domků Lesů České republiky. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jindřich Nehera: Pane premiére, obracím se na vás ve věci prodeje rodinných domků Lesy ČR, společný podnik Hradec Králové, konkrétně odprodej domku v Jičíně paní Cholevové ze Zábřehu. Tento akt údajně trvá již od roku 1991. Veškeré formality jsou již vyřízeny, dle informací ing. Švejdy z Lesů ČR záleží již jen na souhlasu vlády a na vašem podpisu.
Nastala tak situace, že budoucí majitelé nemohou začít s opravami domků a Lesy ČR nemají zase na opravu peníze. A tak budoucí majitelé musí nečinně přihlížet jak domky chátrají a rozpadají se a jak jsou ničeny vandaly a jak je rozkrádáno vnitřní zařízení těchto domků.
Chci se vás zeptat, pane premiére, v jakém stádiu se nachází celá situace kolem prodeje těchto domků a co bude podniknuto, aby prodej byl uskutečněn co nejdříve.
Pane premiére, byl jsem se v některých lokalitách podívat a mohu vás ubezpečit, že situace je katastrofální, některé domky vypadají, jako kdyby byly vybombardované. Celá tato záležitost si určitě zaslouží přednostní vyřízení, aby prodej mohl být uskutečněn.
Děkuji za odpověď.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Slova se ujme předseda vlády pan Václav Klaus.
Předseda vlády ČR Václav Klaus: Pane poslanče, znovu musím začít tím, že nevidím důvod, abych se ještě vyjadřoval k této věci. Důvod je dvojí. Za prvé jde o otázku na budoucí vládu a ne na vládu dosluhující, a za druhé je to specifická otázka na agendu, která je výlučně zcela jednoznačně v doméně a zodpovědnosti jednoho člena vlády. Tímto členem vlády je ministr zemědělství. Předpokládám, že v budoucí vládě určitě zůstane, myslím, že budete mít dostatek příležitosti, abyste interpeloval v této věci jeho a nezkoušel mě z něčeho, o čem téměř nemám důvod něco vědět. Asi víte, že právo hospodaření k těmto domkům mají Lesy ČR, Hradec Králové. Ty se občas pokoušejí získat výjimku pro prodej těchto domků, pro jejich privatizaci. Mám zde v podkladech uvedeno, že zatím bylo prodáno pouze 35 domků, což se mi zdá od roku 1993 až 1997 neuvěřitelně málo. Nechápu, proč to tak je. Někdo musí mít zájem, aby domky prodávány nebyly. Dovedl bych si tento zájem dobře vysvětlit a odhadnout, protože nepochybně souvisí se zájmem privatizovat či neprivatizovat, případně restituovat či nerestituovat lesy tomu či onomu. Proto nevím, jestli má někdo zájem, aby domky prodávány byly.
Vím, že vláda udělala výjimku ve 35 případech. Nemám k tomu co jiného dodat. Kdyby byl vládě předložen materiál, který by žádal o prodej většího počtu těchto domků, jsem stoprocentně přesvědčen, že by to udělala. Šlo to zcela mimo mne.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Pan Nehera je smířen s odpovědí.
Dalším interpelujícím je pan poslanec Krampera, který hodlá interpelovat premiéra Václava Klause ve věci zahraničního zadlužení České republiky.
Poslanec Zdeněk Krampera: Pane úřadující předsedo vlády, hrubá zadluženost země, která je jedním z důležitých ukazatelů stability hospodářství, se za poslední tři roky téměř zdvojnásobila a blíží se číslu ohrožujícímu důvěryhodnost státu. Zatímco ještě koncem roku 1993 dosahovaly zahraniční pohledávky vůči státu komerčním bankám a soukromým podnikům jen 8,5 miliardy dolarů, na konci prvního čtvrtletí letošního roku tato částka přesáhla 19,6 miliardy dolarů, tedy asi 656 mld. korun. V současné době zahraniční dluh přesáhl více než 22 miliard amerických dolarů. V přepočtu na jednoho obyvatele má tak země jeden z největších dluhů ze zemí střední a východní Evropy. Míra zadluženosti se přibližuje k hranici, za kterou by investoři mohli pociťovat nedůvěru a její překročení by mohlo ohrozit dobrý rating země. Zatímco před třemi lety každý občan České republiky včetně kojenců dlužil do zahraničí asi 825 dolarů, což představovalo zhruba 20 tisíc korun, nyní je to více než 2 tisíce dolarů.
To po letošním oslabení koruny představuje 75.000 korun, tedy více než pětinásobek průměrného měsíčního platu v České republice. Na pokrytí zahraničního dluhu by totiž zemi nestačil ani devítiměsíční export.
Cítíte, pane úřadující předsedo vlády, nějakou zodpovědnost za tyto skutečnosti? Mohl jste vy a vaše vláda učinit více, aby zahraniční zadluženost byla nižší?
Děkuji za odpověď.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu poslanci Kramperovi, odpoví předseda vlády Václav Klaus.
Předseda vlády ČR Václav Klaus: Jsem rád, že jsem dostal také jednu ekonomickou otázku, tedy otázku, na kterou mohu odpovídat. Myslím si, že o tomto by se dalo hovořit dlouho, ale vybral bych si asi dvě subtémata nebo dva úhly dívání se na tuto otázku.
Za prvé bylo by fér, abychom někdy nemátli občany České republiky, abychom je nestrašili a uměli vysvětlit dvě slova: jedním z nich je hrubá zadluženost a druhým je zadluženost čistá. Myslím, že všichni rozumíme, co to znamená. Hrubá zadluženost je skutečně to, co dlužíme my světu, a proti tomu stojí, co svět dluží nám nebo jaká aktiva my proti tomu na druhé misce vah máme. Čistá zadluženost je výsledek porovnání těchto dvou misek vah. Chtěl bych každému, kdo poslouchá tyto mé odpovědi, říci, že hrubá zadluženost je opravdu taková, o jaké hovořil pan poslanec Krampera, tzn. hrubá zadluženost je opravdu 21 celých a něco miliardy amerických dolarů, ale aktiva České republiky v konvertibilních měnách činí 24,2 miliardy amerických dolarů, tedy sečteme-li nebo odečteme-li od sebe (čili porovnáme-li) tyto dvě misky vah, tak čistá zadluženost České republiky nemá hodnotu pro nás nepříjemnou. Pozice České republiky není dlužnická, nýbrž věřitelská, naopak je to tedy ve prospěch České republiky. 24,2 méně 21,1 rovná se plus 3,1 miliardy dolarů.
Nejde o to, že nestojí za to diskutovat strukturu těchto zadlužeností, jestli je krátkodobá horší než dlouhodobá, to je na jinou složitější debatu, určitě ne na interpelace v Poslanecké sněmovně na odcházejícího předsedu vlády, ale abychom nedělali paniku. Všiml jsem si řady článků tento týden, které mluvily pouze, jedině, výlučně o hrubé zahraniční zadluženosti, žádný z nich nezmínil to, co zmiňuji teď, nebo-li že čistá zadluženost není zadlužeností, ale naopak věřitelskou pozicí ve výši 3,1 miliardy amerických dolarů, pro jednoduchost řádu 100 miliardy korun českých. To je první úroveň debaty.
Myslím, že druhou zajímavou debatou a něco snad objasňující, je pohled dovnitř této zahraniční zadluženosti. Tady se dostáváme také k velmi zajímavým jevům.
Dnešním problémem je struktura zadluženosti, a to stále hovořím o hrubé (znovu opakuji, kdo ji udělal). Tedy jaká je role vlády. Podíváme-li se na rok 1993 a na rok 1997, tzn. za dobu existence České republiky, v roce 1993 byla zadluženost bankovního sektoru 1,7 miliardy amerických dolarů a ta se zvýšila v letošním roce na 6 miliard amerických dolarů. Tak tedy jeden zadlužovatel díky konvertibilitě koruny a dobré pozici ve všech ratinzích všech světových agentur posunul bankovní sektor na oněch 6 miliard dolarů.
Druhým zadlužovatelem byl sektor podnikový. Naše podniková sféra se bez jakékoli vazby na vládu a na stát zadlužovala svými individuálními úvěry, které si půjčovala leckde ve světě. Opět dvě zajímavá čísla. Jestli v roce 1993 byla zadluženost naší podnikové sféry 1,4 miliardy dolarů, tak v roce 1997 zadluženost naší podnikové sféry byla už 7,3 miliardy dolarů. Mrzí mne, že pan ministr financí teď neposlouchá, protože hovořím za něj čísla o zahraniční zadluženosti. Čili z 1,4 se zvýšila podniková zadluženost na 7,3 miliardy dolarů ve sféře podnikové. Teď jsme u podstatné věci pro interpelaci, a to je to, že vláda byla v roce 1993 zadlužena 2,1 miliardy amerických dolarů a v roce 1997 pouze 1,5 miliardy dolarů, takže ze všech složek našeho zadlužení klesalo zadlužení vlády a naopak narůstalo zadlužení primárně bankovního a podnikového sektoru.
Takže i z tohoto hlediska nevidím vlastní zodpovědnost vlády v této věci nijak dramatickou. Abychom mohli zastavit rostoucí zadluženost bankovního a podnikového sektoru, museli bychom změnit konvertibilitu české koruny, museli bychom změnit zákon, který schválila tato Poslanecká sněmovna, tedy zákon, který jste schválili vy všichni zde v této sněmovně.
Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Pan poslanec Krampera se nechystá k doplňujícímu dotazu, tudíž dalším interpelujícím je pan poslanec Maixner, který interpeluje premiéra Václava Klause ve věci NATO a výdajů České republiky. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Pavel Maixner: Pane předsedající, dámy a pánové, vážený pane premiére, dnes, aniž by kdokoli z nás věděl skutečnou podstatu všech důsledků vstupu našeho státu do vojenských struktur Severoatlantické aliance, vaše vláda tento akt činí stejně. V posledních dnech začíná i mediální kampaň, která má podporu pro vstup do struktur NATO podpořit. Skutečností je, že se našim občanům tvrdí jen to, co se hodí všem, co přičlenění prosazují a podporují, ale neříká se to, co je skutečnou podstatou.
Vážený pane premiére, nechci přitom ani užívat argumentace typu možností umístění atomových zbraní na našem území nebo rozšíření cizích vojsk u nás, i když i tyto dvě možnosti rozhodně nemůžete nijak vyvrátit a jistě budete souhlasit s tím, že pokud budeme přijati do struktur NATO, naše pozice o tomto rozhodovat bude jen z pozice hlasu, kterým můžeme hlasovat pro nebo proti, nic víc, nic míň.
Podle mého soudu je dnes daleko důležitější pro naše občany, aby věděli, kolik za tento krok odstupující vlády budou platit, vlády, která na toto rozhodnutí nemá rozhodně žádné právo, protože i výsledek voleb do Poslanecké sněmovny v roce 1996 vaši koalici nezabezpečil ani nadpoloviční většinu.
Vážený pane premiére, na rok 1998 bude na Armádu České republiky vynakládáno zhruba 1,8 % z hrubého domácího produktu, což činí zhruba 37 miliard korun, a objem těchto financí bude nadále každý rok stoupat. Podle odhadů skutečných odborníků v oblasti armády a odborníků NATO budou skutečné náklady naší armády během několika let 2,9 až 3,5 % hrubého domácího produktu, což bude v objemu 45 až 54 miliard korun.
Chci proto od vás vědět, jestli budete moci odpovědět, jak toto zvýšení odůvodníte občanům. Druhá otázka - proč bude muset každý občan České republiky včetně kojenců platit na NATO a armádu zhruba 5400 korun ročně.
Děkuji za odpověď.
Předseda vlády ČR Václav Klaus: Považoval bych za vhodnější, kdybychom detaily financování našich příspěvků do NATO nechali na jinou debatu než na tuto chvíli. Hlavně bych chtěl říci panu poslanci - vy říkáte vaše vláda, vaše odstupující vláda. Myslím, že to není zájem jen odstupující vlády, aby se Česká republika dostala do NATO. Myslím, že to je zájem daleko více lidí v této zemi. Také se domnívám, že je to zájem většiny v této Poslanecké sněmovně. Prosím, nehovořme o tom, co bylo zájmem odstupující vlády. To je věc číslo jedna.
Za druhé - myslím, že pan poslanec samozřejmě ví, že rozhodnutí o vstupu do NATO nebude v konečné fázi rozhodováno ani touto vládou, ale ani žádnou budoucí. Přijetí dohod do NATO bude otázkou v konečné podobě ratifikace v Parlamentu České republiky. V žádném případě nepodsouvejte nikdo nikomu, že o tom bude rozhodovat bez vás ta či ona vláda. Není tomu tak. Nebude. Ratifikační proces bude v parlamentech všech členských zemí NATO a bude také v Parlamentu České republiky. Nikdy, ani ve snu, by si vláda neosobovala - mluvím o vládě minulé -rozhodovat o takové věci sama. Vycházíme z toho, že vy jste volenými zástupci občanů této země, vy o tom budete hlasovat, vy budete tuto dohodu o Severoatlantické alianci ratifikovat.
Nechci se pouštět do technických diskusí o rozpočtu, o té či oné položce, z čeho se skládá apod. Vy jste zmínil úvahu rozmístění jaderných zbraní a cizích vojsk na našem území. Myslím, že jsme opakovaně říkali v této sněmovně i kdekoli jinde, že se nepředpokládá ani to první, ani to druhé.
Opět jsem si myslel, že to byla již tolikrát zodpovězená otázka. Není-li samozřejmá, není-li jasná, pak ji i nyní znovu pro všechny, kteří ji slyšet chtějí, zopakuji. Ani s tou první věcí, ani s tou druhou se nepočítá. To je druhá část mé odpovědi.
Třetí část mé odpovědi měla být o nákladech na vstup do NATO. Myslím si, že musíme odlišit náklady bezprostřední, kterými jsou příspěvky do rozpočtu NATO, nebo-li to je to, co bylo přislíbeno v Bruselu ve výši 0,9 % celkového rozpočtu NATO, což jsou ony známé příspěvky do civilního rozpočtu NATO, do tzv. vojenského rozpočtu NATO a do programu bezpečnostních investic NATO. To jsou položky, které budeme platit po vaší ratifikaci každý rok ve výši 0,9 % celkového rozpočtu NATO.
Jinak jsou to samozřejmě náklady spojené s naší přípravou na členství. To jsou náklady na plnění nejrůznějších aktivit typu SFOR, IFOR v Bosně, různých aktivit Partnerství pro mír atd. Dále jsou to otázky nákladů na zajištění interoperability armád České republiky a armád NATO. Jsou to náklady na zabezpečení vojenské části mise České republiky při NATO apod. Tyto náklady jsou přesně rozvedeny.
Nevím, jestli je mám zde vykalkulovávat a počítat za jednotlivé nastupující roky. Samozřejmě byly nízké v roce letošním, budou větší v roce příštím, budou kulminovat v letech 1999 a 2000. Pak opět tyto náklady na přiblížení se k NATO budou spíše klesat. Nevím, zda je užitečné mluvit o těchto jednotlivých věcech. Nevím, zda to bylo záměrem této interpelace.
Na druhé straně jsou položky, které bych mohl postavit na opačnou stranu vah, o kterých jsem dnes již jednu chvíli hovořil. To znamená, kolik bude rozšíření NATO stát Severoatlantickou alianci, resp. její jednotlivé členské země. Zdá se naprosto evidentní, že to, co to bude stát NATO, bude položka vyšší, než kolik to bude stát Českou republiku. To bylo fér, abychom uvažovali pro každého, kdo by chtěl tyto věci porovnávat a zamýšlet se nad náklady a výnosy, nad plusy a minusy, nad tím, co to přináší, a nad tím, co to stojí.
Doporučoval bych, abyste o detailech těchto věcí hovořili se zde přítomným ministrem obrany, který - předpokládám - bude dnes interpelován v následující hodině na podobné věci a podobné otázky. On bude připraven o těchto otázkách hovořit daleko podrobněji. Právě v těchto chvílích se vrátil z jednání tohoto typu v Bruselu. Přinesl poslední dokument s datem 1. prosince. Je to dokument, který jsem dostal do ruky těsně před těmito interpelacemi. Doporučoval bych, aby jakékoli podrobnosti říkal on a nikoliv já.
Opakuji, co mě jako zodpovědného hospodáře do této chvíle ještě zajímá nebo trápí nejvíce. Touto věcí je nepochybně jistá kumulace těchto výdajů, což jsou samozřejmě výdaje rozpočtové v letech 1999 a 2000. Zde bude určitá jednorázová zátěž na státní rozpočet. Ale o té nepochybně bude jednat tato Poslanecká sněmovna.
Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Pan poslanec Maixner nemá doplňující dotaz. Takže posledním interpelujícím je pan poslanec Milan Loukota, který bude interpelovat Václava Klause ve věci znovuotevření uhelného dolu Frenštát. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Milan Loukota: Vážený pane premiére, v oblasti Beskydska, obzvláště pak v okolí Frenštátu pod Radhoštěm se v poslední době živě diskutuje o znovuotevření uhelného dolu Frenštát. Chci upozornit na skutečnost, že se již více než 25 obcí tohoto regionu spojilo do Sdružení obcí na ochranu Beskyd, kdy otevření odmítají a vystupují proti znovuotevření tohoto dolu, který byl v roce 1993 na deset let zakonzervován.
Na Úřad vlády byly již doručeny dvě petice, které dokonce požadují s ohledem na turistický a rekreační charakter Beskyd zasypání tohoto dolu. Dle informací, které mám k dispozici, obdrželi neslanou, nemastnou odpověď pouze jedni organizátoři této akce. Proto se vás chci zeptat, vážený pane premiére, jaký je, či spíše byl pohled vlády na znovuotevření dolu Frenštát.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Odpovídá předseda vlády pan Václav Klaus.
Předseda vlády ČR Václav Klaus: Pokud dovolíte, skutečně již odpovím pouze jednou jedinou větou. Pozice odcházející vlády v tuto chvíli není důležitá, pozice budoucích vlád bude důležitá.
Chtěl bych říci toto. Jak správně uvedl pan poslanec, na deset let byla výstavba tohoto dolu pozastavena. Vedou se pouze udržovací práce, aby nedošlo k nějaké havarijní situaci. Tyto práce nejsou zadarmo. Stojí řádově 65 mil. Kč ročně, nejsou ze státního rozpočtu, jsou z rozpočtu OKD. Jde jedině o to, ponechat si rozhodnutí o těchto věcech do další fáze, do budoucnosti. Díky tomu bych řekl, že vláda žádné další rozhodování neprováděla a ani o tom nemluvila. Vychází z toho, že výstavba je na deset let pozastavena a v čase jejího přibližování si myslím, že se budoucí vláda v patřičné chvíli začne těmito věcmi zabývat.
Znám stanoviska autorů těchto petic, znám stanoviska Chráněné oblasti Beskydy, stanoviska z různých občanských iniciativ, všechny kalkulace, jak bohaté jsou či nejsou tyto sloje, vím také, že to je jediné zatím netěžené objevené ložisko v České republice. Žádné jiné další, které bychom někdy eventuálně mohli otevírat, v této zemi neexistuje. Není třeba, abychom dnes 4. prosince tuto věc řešili. Já určitě ne.
Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu premiérovi. Pan poslanec Loukota nechce doplňující dotaz, tudíž jsme skončili tu část bodu interpelace, která se týkala otázek na předsedu vlády pana Václava Klause.
Děkuji mu za přítomnost a za racionální odpovědi.
V 17.00 hodin budeme pokračovat v interpelacích na ostatní ministry vlády České republiky.
(Schůze přerušena v 16.52 hodin.)
***