Čtvrtek 4. prosince 1997

 

Třetí den schůze Poslanecké sněmovny (4. prosince 1997)

Přítomno: 193 poslanců

 

(Schůze zahájena v 9.01 hod.)

 

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Vážené kolegyně a kolegové, milí hosté, zahajuji třetí jednací den 17. schůze Poslanecké sněmovny. Přeji vám dobré jitro. Prosím, abyste se všichni přihlásili hlasovacími kartami a oznámili, kdo žádá o vydání náhradní karty, případně kdo jakou náhradní kartu obdržel.

Současně mi dovolte, abych vás seznámil s omluvami poslanců a členů vlády na dnešní jednání. Na dnešní den se omlouvá: paní kolegyně Vlasta Štěpová, která je na zasedání Politického výboru Rady Evropy v Paříži, pan kolega Kalus, který je na služební cestě v Paříži, pan kolega Pleva se omlouvá pro nemoc, paní kolegyně Parkanová se omlouvá na 2 a 3 hodiny pro akutní onemocnění. Jiné omluvy nemám.

Ještě jednou vás prosím, abyste mi nahlásili, pokud má někdo náhradní kartu. Pan kolega Nehera má náhradní kartu č. 10. Jiné zprávy nemám.

Ještě jednou vás vyzývám, pokud někdo má náhradní kartu, aby mi to oznámil. Není tomu tak.

Můžeme zahájit první bod dnešního programu, kterým je podle jednacího řádu bod

 

54.
Odpovědi členů vlády na písemné interpelace poslanců.

 

Samozřejmě, že vím, že jsem v poměrně komplikované situaci vzhledem k tomu, jak vypadá účast ve sněmovně přede mnou. Nezbývá mi než podle jednacího řádu postupovat a uvidíme, jak se situace ve sněmovně bude vyvíjet.

Vážené kolegyně a kolegové, nyní jsem dostal od kanceláře zprávu, že všichni ministři, kterých se to týká, byli seznámeni s touto situací. Vím, že podle jednacího řádu nic nebrání tomu, abychom neprojednávali uvedený bod. Žádám vás o toleranci. Nic jiného mi nezbývá, než apelovat na slušnost. Začneme projednáváním.

Předseda vlády Václav Klaus odpověděl na interpelaci poslance Jaroslava Štraita ve věci aspektu vztahů České republiky ke Slovenské republice. Interpelace se spolu s odpovědí a novou odpovědí, kterou předseda vlády Václav Klaus vypracoval poté, kdy Poslanecká sněmovna na své 13. schůzi s původní odpovědí na interpelací vyslovila nesouhlas, předkládá jako tisk 312.

Otevírám rozpravu, do které se jako první přihlásil pan kolega Jaroslav Štrait. Prosím, aby se ujal slova. Vás dámy a pánové, poprosím o klid.

 

Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, interpelace na pana premiéra ve věci česko-slovenských vztahů je již staršího data. Poprvé jsem dostal odpověď v červnu. Podrobněji jsem tehdy informoval Sněmovnu, protože nesouhlasím s tím, že vztahy České republiky a Slovenské republiky jsou tzv. nadstandardní. Celá řada událostí svědčila přesně o opaku, premiéři se potkávali náhodně v zahraničí, majetková komise se sešla naposledy v červenci 1993 atd.

Sněmovna tehdy odpověď pana premiéra nepřijala a byla mi zaslána odpověď další. Mám k ní také výhrady. Objektivně však musím říci, že v době, která uplynula od posledního projednávání tady ve sněmovně, došlo k mírnému pokroku. Rád bych byl přesvědčen, že oteplování česko-slovenských vztahů má trvalejší charakter a ne jak jsem ho minule označil jako vztah rozvedených manželů. Je velká škoda, že premiéři se dokázali setkat a najít k sobě cestu až v době, kdy jeden i druhý končí. Výsledky voleb jsou vždy otazníkem. Život však jde dál, premiéři odcházejí a přicházejí, stejně tak i prezidenti. Český a slovenský národ ale zůstává, bohužel politikové, kteří udávali tvář těmto vztahům od roku 1993, zklamali. Nejen že nedokázali najít vhodnou formu soužití, ale nedokázali se také rozumně o věcech domlouvat. Za sebou nechali hodně práce pro nové vlády, které snad budou v této otázce kompatibilnější.

Druhá odpověď pana premiéra vylučuje, že by mohlo dojít k jakékoli synchronizaci naší zahraniční politiky v zásadních otázkách a rozhodnutích při vstupu do nadnárodních útvarů. Nedovedu si dobře představit, že na hranicích česko-slovenských začnou platit v budoucnosti Schengenské dohody. Nedovedu si také představit, že si budeme desetiletí vyčítat nevyřízené účty.

To jsou však otázky řešitelné a bude-li v nových vládách více vůle, je možné to napravit.

Co však považuji za zcela nepřijatelné, jsou vzájemné urážky typu výroku prezidenta Havla o Mečiarově stihomamu či zcela nedávno ministra Pilipa, který srovnává svůj politický neúspěch ve Sněmovní ulici před sekretariátem ODS se situací na mítincích v Pasienkách.

Podobné úlety a jejich důsledky snášejí občané obtížně. Restů pana premiéra Klause, resp. jeho vlády, k Slovenské republice je hodně. Nová vláda by to měla mít jako jednu z priorit v budoucím vládním prohlášení.

Jsem i nadále přesvědčen, že přes určitý pokrok, jako bylo setkání premiérů či smlouva o státních hranicích podepsaná 18. 8. t. r., slib vydání zlata, nejsou vztahy nadstandardní, jak by to mělo být u bratrských národů, které navíc žily 70 let ve společném státě.

Mám stále celou řadu důvodů i s druhou odpovědí nesouhlasit. Domnívám se však, že jsme si vzájemně řekli všechno.

Pane předsedající, navrhuji toto usnesení:

Nesouhlasím s odpovědí pana premiéra na interpelaci o některých aspektech vztahu České a Slovenské republiky, ale nežádám již další odpověď ve smyslu jednacího řádu.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji, pane kolego. Ptám se, kdo se dále hlásí do rozpravy? Nikdo. Rozpravu končím a nechám hlasovat o návrhu usnesení tak, jak jej předložil pan kolega Štrait.

Dámy a pánové, já jsem se pokoušel už několikrát zahájit určitý způsob projednávání všech bodů a hlasování. Zdá se, že to nalezlo ve sněmovně určitý souhlas, že to vneslo do sněmovny určitý klid. Doufáme ale, že budete souhlasit s tím, že u interpelací budeme hlasovat okamžitě, bez nějakého čekání. Myslím, že to je logické. Děkuji za pochopení.

 

Zahájil jsem hlasování č. 85. Ptám se, kdo tento návrh podporuje? Kdo je proti?

Pro návrh se ze 107 přítomných poslanců vyslovilo 70, 20 bylo proti. Návrh byl přijat.

 

Předseda vlády Václav Klaus odpověděl na interpelaci poslance Pavla Maixnera ve věci privatizace akciové společnosti Jan Becher, Karlovy Vary. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 345. Otevírám k tomuto bodu rozpravu. Jako první se do ní přihlásil pan kolega Maixner. Prosím, aby se ujal slova. A vás, dámy a pánové, opět prosím o jedno jediné - o klid.

 

Poslanec Pavel Maixner: Pane předsedající, dámy a pánové, jelikož pan premiér není přítomen a myslím si, že by měl být přítomen na odpovědích na písemné interpelace, dávám jen návrh, aby sněmovna nesouhlasila s odpovědí pana premiéra, která je v podstatě obdobná na téma, které jsem mu dával i v ústní interpelaci, a myslím si, že není úplná a nevystihuje mé otázky. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slyšeli jste návrh na usnesení. Ptám se, kdo ještě se hlásí do rozpravy? Není tomu tak. Rozpravu končím.

 

Zahájil jsem hlasování č. 86. Ptám se, kdo návrh pana kolegy Maixnera podporuje. Kdo je proti tomuto návrhu?

Pro návrh hlasovalo 54 poslanců, 14 poslanců bylo proti, návrh nebyl přijat.

 

Dovolte mi, abych vás seznámil s dalšími kolegy, kteří mají náhradní karty. Pan kolega Zajíček má náhradní kartu č. 16, paní kolegyně Horníková náhradní kartu č. 11.

 

Poslanec Miroslav Grebeníček: Pane předsedající, moc se omlouvám, ale snažil jsem se zapojit do hlasování, ale bohužel se mi to nepodařilo. Nepochybně na záznamu bude, že jsem nehlasoval. Jsem přítomen a hlasovat jsem chtěl. Jestli se nemýlím, to samé se stalo i kolegovi Klanicovi a Ransdorfovi.

 

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Ano, beru na vědomí tuto žádost. Budeme nyní hlasovat o zpochybnění hlasování.

 

Zahájil jsem hlasování č. 87. Kdo tento návrh podporuje? Kdo je proti?

Pro návrh hlasovalo 84, proti 2 poslanci. Návrh byl přijat.

 

Budeme nyní znovu hlasovat o návrhu, který přednesl pan kolega Maixner. A protože návrh mj. nebyl přijat, odhlásil jsem vás, prosím, abyste se znovu přihlásili a myslím, že tím bude odstraněna celá řada problémů s hlasováním. Děkuji za pochopení.

 

Zahájil jsem hlasování č. 88. Kdo návrh pana kolegy Maixnera podporuje? Kdo je proti?

Ze 100 přítomných poslanců 71 hlasovalo pro, 23 proti. Návrh byl přijat.

 

Ministr pro místní rozvoj Tomáš Kvapil odpověděl na interpelaci poslance Pavla Dostála ve věci privatizace Orbisu. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 321. Otevírám rozpravu, do které se jako první hlásí pan kolega Dostál. Prosím ho, aby se ujal slova.

 

Poslanec Pavel Dostál: Vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, dobrý den. Já jsem rád, že jsem zatím jediný, který si nemusí ministra vymyslet. Já panu ministrovi děkuji, že se obtěžoval přijít do sněmovny, o které jeho premiér v poslední době vykládá, že je k ničemu. Nevím, jestli by to neměl spíš říkat o sobě. Tedy pan premiér.

Pane ministře, vy jste mi odpověděl na mou interpelaci týkající se Orbisu zcela nedostatečně. Podle mého názoru pracovníci, kteří vám odpověď vypracovali, zřejmě netuší, že člověk může o celé věci vědět víc, než se domnívají.

Rozhodnutí o likvidaci organizace Orbis je náhlé, prakticky bylo rozhodnuto v srpnu tohoto roku. Přitom ještě v červnu tohoto roku se naopak uvažovalo o vytvoření silné organizace, ve kterou by měl být Orbis postupně přetransformován na propagaci České republiky v oblasti cestovního ruchu. To, domnívám se, mělo velkou logiku, neboť v obsahové náplni Orbisu je oblast kromě jiného také oblast propagace České republiky. Výstavnictví, včetně vydavatelství a nakladatelské činnosti. Z toho vyplývá můj smíšený pocit, proč když Orbis byl kompetenčně převeden pod vaše ministerstvo, se začaly dít věci, které se s likvidací Orbisu dějí a kterým, jak opakuji, nerozumím.

Likvidace Orbisu je v současné chvíli nastartována, a to i přes to, že existují dokumenty, které dokazují, že ministr financí ing. Pilip vám, pane ministře, 7. října t. r. sdělil, že došlo ke změně rozhodnutí ve způsobu dalšího naložení s objekty Orbisu.

Ptám se vás, pane ministře, jak je možné, že přes toto upozornění dále pokračuje likvidace Orbisu.

Vy přes tuto skutečnost, přes toto upozornění ministra financí vydáváte dokument, kterým nařizujete Orbisu delimitaci majetku a delimitaci personálu do České centrály cestovního ruchu. Tento dokument společně s dopisem vašeho náměstka pana Linka byl Orbisu předán již téhož 7. října, kdy vám ministr Pilip sdělil to, co vám sdělil.

Nedostává se právě tímto rozhodnutím a jeho uspěchanou realizací vaše ministerstvo do rozporu s legislativou? Proč vůbec takový spěch? Proč již 10. října dochází ke smluvnímu převodu majetku jako přímého důsledku nekvalitně zpracovaného rozhodnutí ministerstva? Proč samo ministerstvo již okolo 15. října zapisuje tuto změnu v katastru nemovitostí, ač tak měl dle dohody a vlastně zákona udělat právní odbor Orbisu? Zřejmě ministerstvo lidem z Orbisu nedůvěřuje, nebo má obavu, že by majetek nebyl převeden na novou organizaci, kterou v novém pojetí pro získání tohoto majetku ministerstvo zřizuje.

Můj pocit je velmi stísněný, pane ministře, i v tom, že se začíná kuloárně hovořit o tom, že nová organizace cestovního ruchu České republiky, na kterou byl tento majetek převeden, sídlit v objektech Orbisu vlastně ani nemá. Pak již tomu vůbec nerozumím a můj pocit začíná být více než smíšený.

Připustím-li, že likvidace Orbisu je správná, velmi mě zaráží, jakým způsobem se začíná realizovat. Je totiž velmi neekonomická a z technického hlediska realizace značně neprofesionální. Je dělána ve značném spěchu, zmatku a vše pod rouškou státní propagace v oblasti cestovního ruchu. Navíc podklady připravuje bývalý ředitel České centrály cestovního ruchu, který byl z této funkce v tomto roce odvolán a stal se poradcem pro cestovní ruch vašeho náměstka pana Linka. Ptám se, proč. Odpovědět lze samozřejmě pouze hypotetickým způsobem: že jde o takovou likvidaci po lidovecku.

Uvědomím-li si, že do objektu Orbisu, kde bude pracovat cca 200 osob, bude nastěhováno pouze cca 50 - 60 lidí nové organizace, bude dostatek místa k pronájmu někomu třetímu v budově. Nejde právě o to? Ten třetí může totiž obsadit strategické objekty svou nějakou společností. Zřizovatel po čase zjistí, že provoz objektů je ekonomicky náročný a tudíž nabídne tomuto pronajímateli odkoupení tohoto majetku. Lze tedy podle mne vyslovit hypotézu, zda nejde o vytvoření základny pro někoho určitého, nám dosud neznámého.

Uvědomuji si, že Orbis má co nabídnout. Vybavená studia, vybavené střižny, informační monitory, informační monitoring, počítače, prodejny a - jak říkám - lukrativní budovy. Jedna z nich je umístěna na hlavní Vinohradské třídě. Pane ministře, to ve mně vzbuzuje pocity velice smíšené. I když jsou založené na této hypotéze, byl bych velice rád, kdyby tato záležitost mi byla vysvětlena.

Nevím, jestli mi budete odpovídat teď hned, nebo jestli mám já navrhnout usnesení pro sněmovnu. To bych potřeboval radu od pana předsedajícího.

 

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Já děkuji Pavlu Dostálovi, protože to je podle mého názoru naprosto správný přístup: vyzvat ministra, zda chce odpovědět, a pak teprve formulovat usnesení. To považuji za docela korektní oboustranný přístup. Děkuji panu kolegovi Dostálovi za příklad pro všechny ostatní. Pan ministr se ujme slova.

 

Ministr pro místní rozvoj ČR Tomáš Kvapil: Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, dámy a pánové, k vašim připomínkám, které byly vzneseny k privatizaci Orbisu, bych chtěl stručně sdělit toto.

Přes usnesení vlády č. 314/1990 Sb., že agentura Orbis má pracovat na principu samofinancování a své úkoly v oblasti propagace bude zajišťovat na komerčním základě, byla příspěvková organizace dotována v letech 1994 - 1997 průměrně 46 mil. korun ročně. Podle zákona č. 576/1990 Sb., mají příspěvkové organizace zabezpečovat úkoly, které souvisí s úkoly státní správy příslušného ministerstva. Porovnání kompetencí ministerstva pro místní rozvoj s činností Orbisu ukazuje, že tato organizace v rozhodujícím rozsahu neplní úkoly z kompetence ministerstva vyplývající zejména na úseku cestovního ruchu a regionální politiky.

Rozšíření těchto činností v odpovídající míře si vyžádalo vytvoření nutného zázemí. Z uvedených důvodů bylo ministerstvo financí požádáno, aby zbývající část majetku Orbis, tj. budovu Vinohradská a Skokanská, neprivatizovalo, ale ponechalo ve vlastnictví státu v působnosti ministerstva pro místní rozvoj. Hlavním smyslem je umístit do těchto budov Českou centrálu cestovního ruchu, Centrum pro regionální rozvoj a případně další organizace v působnosti jiných ministerstev. Konkrétně lze hovořit o CzechInvestu.

Ministerstvo financí tomuto požadavku vyhovělo a z toho důvodu došlo k převodu práva hospodaření na Českou centrálu cestovního ruchu. Ministerstvo financí však dodatečně požaduje tento proces přehodnotit. V této záležitosti probíhají jednání na úrovni náměstků.

Dne 17. listopadu byl interpelován předseda vlády od paní poslankyně Vlasty Štěpové. V této interpelaci se naopak hovoří o tom, že ministerstvo pro místní rozvoj připravuje projekt začlenění České centrály cestovního ruchu do Orbisu a že by nemělo dojít k jeho privatizaci. Tudíž v obou interpelacích je v tomto slova smyslu zásadní rozpor. Nabízím oběma poslancům možnost blíže se seznámit se záměry ministerstva pro místní rozvoj v oblasti cestovního ruchu.

Pokud vyžaduje pan poslanec ještě podrobnější informace, mohu je samozřejmě sdělit písemně.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Nyní se hlásí do rozpravy pan kolega Pavel Tollner.

 

Poslanec Pavel Tollner: Pane předsedající, dámy a pánové, nikdy jsem neupíral kolegovi Dostálovi dobrou vůli, i když mě to stojí přemáhání. Není tomu jinak ani v tomto případě, ač jeho slzy nad mrtvolou zvanou Orbis mě nechávají chladným.

Přiznávám, že v posledních letech Orbis vydal skvělé tituly. Ovšem ruku na srdce - takové tituly jako Největší z Pierotů Františka Kožíka určitě rád vydá privátně i někdo jiný než příspěvková organizace. Také si nemyslím, že je to stát, kdo by měl prostřednictvím Orbisu čelit náporu pokleslého importovaného braku a bránit amerikanizaci české kultury. Asi si vysloužím v zítřejším Právu, že Tollner a jemu podobní jsou přinejmenším českých knih hubitelé. Nicméně i taková skvělá periodika, jako časopis Parlament, který je pro naše příznivce velmi vyhledáván, a připravovaná publikace, ať to ocituji správně, velmi napínavé čtení zvané Senát, které připravuje Orbis, a také časopis českých gayů SOHO, doufám, že najdou jinou střechu, než je zanikající Orbis. Ale vážně. Myslím, že ani slovutná historická pověst Orbisu není taková, jak se říká, neboť co slavného je na historii Orbisu během druhé republiky a protektorátu i po desetiletí, kdy byl hlásnou troubou ústředního výboru KSČ a produkoval některé publikace, kterými bychom si dnes zdráhali podložit i nábytek.

Jako člen podvýboru pro cestovní ruch chválím ministerstvo, že ze zbytku Orbisu vytvořilo zázemí pro centrálu cestovního ruchu. Protože jak jinak prezentovat náš stát na veřejnosti pro zahraničí, než prostřednictvím turistického ruchu, turistiky, protože tím vlastně oslavujeme naši krásnou zemi, naši kulturu. Já myslím, že právě k tomu je centrála pro podporu cestovního ruchu, stejně jako v jiných zemích. Já bych velmi prosil netrpělivé poslance, aby vyčkali několik měsíců, protože centrála má nové vedení. Já myslím, že se všichni shodneme na tom, že podpora turistického průmyslu je právě to, co i tato sněmovna potřebuje, na co v mnohém naléhala. Myslím, že se ke mně připojí i všichni členové našeho podvýboru.

Takže to je asi k Orbisu.

 

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Kdo se dále hlásí do rozpravy? Nikdo. Rozpravu končím a prosím pana kolegu Dostála o formulaci usnesení.

 

Poslanec Pavel Dostál: Pane předsedající, kdybyste dovolil - (Předsedající souhlasí.) - já bych ještě zareagoval na záležitosti, které tu zazněly. Já jsem říkal, že se mi nelíbí způsob, jakým je tento majetek likvidován. Já nepochybuji o tom, že je věcí ministerstva, jak naloží s nakladatelským, vydavatelským domem Orbis a nebo také s propagačním podnikem Orbis. Je to jejich věcí. O mně je známo, že jsem byl zastáncem privatizace tohoto zařízení, pokud stát si tam ponechá nějaký podíl, právě kvůli vlivu státu na tento podnik, neboť jde o státní propagaci. Orbis byl vždycky namířen ven. Ale o tom já jsem ve svém příspěvku nemluvil, pane ministře, pane poslanče Tollnere. Já jsem mluvil o likvidaci, která probíhá způsobem, jakým probíhá a která, jak uznal pan ministr, se nelíbí také ministru financí. Pan ministr zde řekl, že likvidace Orbisu zatím prakticky neprobíhá a že na úrovni náměstků ministra financí a na úrovni jeho náměstka probíhají nějaká jednání. Já jsem se od něj nedozvěděl, jaká jednání. Já jsem se od něj nedozvěděl, proč se ministerstvu nelíbí likvidace tak, jak probíhá. O to mi šlo v mé interpelaci.

A proto navrhuji usnesení: Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí ministra Kvapila a žádá ministra financí, aby prověřil celou záležitost související s likvidací Orbisu.

Děkuji za podporu.

 

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Pane kolego, já vás teď musím zklamat. Jednací řád jednoznačně říká, že můžeme usnesení buď odmítnout nebo přijmout. Žádné doprovodné usnesení k tomu není možné podle jednacího řádu. Protože však to zaznělo v rozpravě, myslím si, že pan ministr si přečte stenozáznam a že vám rád odpoví. Anebo pan poslanec požádá pana ministra - já to opakuji jenom proto, že to zazní na mikrofon a prosím, abychom postupovali v intencích jednacího řádu. Nechám tedy hlasovat o zamítavé odpovědi.

 

Zahájil jsem hlasování č. 89. Kdo návrh podporuje? Kdo je proti?

Ze 132 poslanců 65 hlasovalo pro, 31 proti. Návrh nebyl přijat.

 

Tím jsme se vyrovnali... Hlásí se pan kolega Kapoun.

 

Poslanec PS Miroslav Kapoun: Pane předsedající chtěl bych na mikrofon říci, že jsem se snažil zmačknout souhlas a nerozsvítilo se mi světélko. Nevím, jestli jsem zaznamenán nebo nejsem.

(Hlasy: Zpochybnit!)

 

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Beru na vědomí, že nezpochybňujete hlasování, že se pouze podíváte do výsledků a pak se k tomu vyjádříte. Děkuji za pochopení.

Ministr dopravy a spojů Martin Říman odpověděl na interpelaci poslance Rudolfa Tomíčka ve věci dlouhodobé výluky tratě č. 144 z důvodu její technické nezpůsobilosti. Interpelace se spolu s původní odpovědí a novými odpověďmi, které vypracoval pan ministr Říman poté, kdy s nimi Poslanecká sněmovna na své 12. i 13. schůzi vyslovila nesouhlas, předkládá jako tisk 316. Otevírám rozpravu a prosím pana kolegu Tomíčka, aby se ujal slova. Mezitím mi dovolte oznámit, že pan kolega Lobkowicz má náhradní kartu č. 13.

 

Poslanec Rudolf Tomíček: Vážený pane předsedající, vážení pánové ministři, dámy a pánové, dnes tady opět před vámi stojím ve věci rušení železničních tratí. V současné době se tento nešvar velice rozmáhá. Já jsem ve své interpelaci hovořil o rušení trati č. 144, která je nyní odstavena. Ale dovolte, abych celou záležitost trochu zrekapituloval.

Jak již bylo řečeno, 4. 7. byla odpověď pana ministra na mou interpelaci Parlamentem neschválena. Ve své odpovědi mi pan ministr sdělil, že České dráhy nebudou dodržovat zákon č. 266 a dále že vydírání obcí je věcí zcela samozřejmou. Proto jsem s tím nesouhlasil a požádal jsem o novou odpověď. Ovšem 12. 9. jsme opět projednávali tuto interpelaci a pan ministr opět odpovídal, jak je jeho zvykem, na něco jiného, a proto po kratší diskusi jeho odpověď nebyla schválena.

Dne 10. 10. 1997 jsem obdržel dopis od Drážního úřadu v Praze, že zahájil s Českými drahami správní řízení o uložení pokuty podle § 50 odst. 1 písm. a) zákona 266/1994 Sb. Jen mimochodem podotýkám, že tento dopis jsem musel urgovat, neboť Drážní úřad mi nedokázal odpovědět v řádné lhůtě. Není to problém jen Drážního úřadu. I v kanceláři ministra dopravy jsou úředníci, kteří neznají kalendář. Ale zpět k odpovědi pana ministra.

Pan ministr mi stále opakuje, že trať byla odstavena z důvodu špatného technického stavu. Jistě, to se dá pochopit. Ovšem zákon předepisuje Českým drahám určité povinnosti a neuvádí důvody, kdy tyto povinnosti neplatí. A nepřidělením příslušného objemu financí pan ministr opět potvrzuje, že zákon České dráhy dodržovat nemusí. Zajištění osobní přepravy je provedeno autobusy. Pan ministr uvádí, že si nikdo nestěžuje. Má to ale cenu? Já třeba tady stojím již potřetí a pořád jsem neobdržel odpověď na to, na co jsem se ptal. Takže se nedivme, že nikdo si stěžovat nechce. A koneckonců o samotném provozování a praktickém provádění autobusové dopravy se přijďte přesvědčit sami.

Pan ministr mi připomíná, že se chystá reforma České dráhy a privatizace vybraného majetku.

Ve své odpovědi píše: Privatizace této tratě není regionálními orgány odmítána. Vidíte, a my jsme se v parlamentu přeli o regionálním uspořádání státu, Senát regionální uspořádání schválil včera a pan ministr se s nimi již dříve radil. Zaspali jsme asi. Regionální orgány asi existují. Komunikují s městem, s ministerstvem, my o nich nevíme. Ono je to ale trošku jinak. Pokud pan ministr jednal se státními úředníky, nevím, jak se tito dají zaměnit za pracovníky regionálních samospráv. Státní úředník dělá to, co mu stát poručí a byla by chyba, kdyby toto nedělal. Je ovšem podivné, že pokud se pan ministr dovolává státních orgánů, že se nedovolává třeba vyjádření CHKO Slavkovský les, Správy a údržby silnic, Dopravního inspektorátu a v neposlední řadě, pokud chceme mluvit o samosprávě, i usnesení Zastupitelstva města Horní Slavkov. Dovolává se vyjádření koho? Já nevím. Jenom si vzpomínám, že v odborném semináři Divadla J. Cimrmana se vede diskuse o tom, zda na Malostranském náměstí se dá postavit socha, nejlépe jezdecká, tomuto univerzálnímu velikánu. Řešitel, který měl toto vyřešit, šel na to od lesa. O vyjádření požádal hlídače parkoviště a ten mu souhlas dal. Možná, že pan ministr byl také za takovým nějakým hlídačem.

Ale podívejme se na věci trochu jinak. Zhruba před měsícem v televizi v pořadu o životním prostředí byl publikován názor na vývoj ovzduší v České republice v příštích letech. Na základě zpracovaných statistik bylo konstatováno, že zatímco počátkem 90. let došlo ke snížení zatížení ovzduší, bude nyní tato zátěž narůstat. Jako hlavní důvod se uvádělo rušení železnic a neúměrný nárůst počtu automobilů všeho druhu. Možná, že to je mylná informace. On i skleníkový efekt podle některých našich politiků je jen blud ekologů. Všichni jsme ale také dostali ročenku časopisu Economics, kde kromě jiných zajímavých článků je uvedena tabulka nejúspěšnějších firem za rok 1996. Nebudu ji tady číst celou, ale jenom si všimněte, pokud do toho budete chtít nahlédnout, že mezi prvními 10 firmami je 6 zástupců výrobců automobilů a pohonných hmot. To asi není všechno jen náhoda. Nebo se jedná o tzv. zbytný majetek Českých drah?

Dokazuje to snad, že peníze jsou skutečně jen na prvním místě a zdravý rozum je v nedohlednu. Protože se jedná o peníze a majetek, není ve hře právě tento? Majetek Českých drah je poslední, co se dá ještě zašantročit. Města totiž tratě privatizovat nebudou, pokud nebudou mít zajištěn podíl nákladní dopravy. Byla by to sebevražda pro každého starostu, který by si to vzal a pokud starostové právě váhají a zakládají dopravní společnosti a snaží se nějakým způsobem tuto dopravu udržet, jsou k tomu pouze nuceni vnějšími okolnostmi. Je to jejich zoufalství a to je právě to, v čem je České dráhy vydírají. Pokud budou jasná pravidla privatizace a všechno ostatní, co s tím souvisí, dobrá, pokud tato pravidla však nebyla, jako tomu bylo v případě naší trati a pan ministr mně to sám ve svém dopise z února tohoto roku potvrdil, tak potom to je nutně vydírání.

V roce 1925 ovšem, kdy tato dráha byla zestátněna a byla v provozu, byla potom předána bez dluhů. Kdo tedy způsobil stav, ve kterém teď je. Vždyť je dráha státní, sedí tam živí lidé a pokud mají poměr k dodržování zákonů velice negativní, nedivme se, že na své povinnosti kašlou.

Pan ministr je jako představitel vlády v této oblasti odpovědný za dodržování zákona č. 266/1994 Sb., ze strany všech subjektů a samozřejmě i Českých drah. Měl by být dle mého názoru první, který by měl nechat přešetřit nedodržování zákona a seznámit nás s opatřeními, která učinil, aby tomu tak nebylo. Zatím jen zamlžuje celý problém, odkazuje na záležitosti periferní, toleruje nekompetentnost v rozhodování a šlendrián, který dosud na Českých drahách existuje. Ovšem jestli to tak půjde s dodržováním zákonů dál, mám za to, že za chvíli budou u nás platit pouze zákony profesora Parkinsona. Ty jsou nezávislé na subjektu, který se podle nich řídí.

Nemohu tedy souhlasit s tím, co mi pan ministr sdělil i s důvody, které ve své odpovědi uvedl.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Dále se přihlásil do rozpravy pan ministr Říman. Prosím, aby se ujal.

***


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP