Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

3. den schůze Poslanecké sněmovny (16. října 1997)

Přítomno: 195 poslanců

(Jednání zahájeno v 9.00 h.)

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Dovolte, abych zahájil třetí jednací den Poslanecké sněmovny a všechny vás přivítal. Prosím, abyste se přihlásili hlasovacími kartami a oznámili, kdo žádá o vydání náhradní karty.

Dosud jsme projednali pouhých 12 bodů schváleného pořadu a projednávání 13. bodu jsme včera večer přerušili.

Jelikož je čtvrtek ráno, přistoupíme k bodu 96 schváleného pořadu, což jsou

Na pořadu jednání 15. schůze Poslanecké sněmovny je předloženo 5 odpovědí na vznesené interpelace, s nimiž poslankyně a poslanci nejsou spokojeni. Proto požádali o zařazení na pořad schůze Poslanecké sněmovny.

Je poněkud tragické, že v době, kde je ve sněmovně řádově desítka poslanců, se nedá normálně hovořit. Prosím pány poslance, kteří nemají zájem aktivně se účastnit tohoto bodu, aby odešli do kuloárů.

Než zahájím tento bod, připomenu omluvu ministra průmyslu a obchodu pana Karla Kźhnla, který je na pracovní cestě v Indii a tudíž se projednávání odpovědí na interpelace nezúčastní. Stejně tak je z dnešního jednání omluven pan ministr Jiří Gruša.

Předseda vlády Václav Klaus odpověděl na interpelaci poslankyně Hany Orgoníkové ve věci přerozdělování zisku za distribuci stravenek. Interpelace spolu s odpovědí se předkládá jako tisk 295. Otevírám rozpravu. Kdo se do ní hlásí? Paní poslankyně Orgoníková. Uděluji vám slovo.

Poslankyně Hana Orgoníková: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážený pane premiére, dámy a pánové, děkuji panu premiérovi na odpověď na mou písemnou interpelaci ve věci přerozdělování zisku za distribuci stravenek. Touto interpelací z července tohoto roku jsem navázala na obdobnou interpelaci z listopadu roku 1995, tedy z minulého volebního období.

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Pane kolego, ne pouze vy sám, ale váš šepot je poněkud hlasitý.

Poslankyně Hana Orgoníková: V obou interpelacích jsem uváděla, že zprostředkování stravování je formou podnikání, kde zisky ve své úplné podstatě vznikají z finančních prostředků, kterými stát dotuje stravování. Jde tedy o dotace do sociální oblasti. Náš trh v této oblasti ovládají převážně zahraniční firmy, a tak zisk z obratu z peněz státu, které směřují do sociální oblasti, plyne do soukromých kapes a není ani podporou domácího kapitálu. Přitom je dokazatelné, že výtěžek z prodeje stravenek lze opět vrátit do sociální oblasti, a to na obecně prospěšné společnosti Halina, která z tohoto výtěžku zajišťuje provoz azylových domů pro děti se syndromem CAN. Nebudu zabíhat do podrobností, jsou uvedeny ve sněmovním tisku číslo 295. Zde bych chtěla podotknout, že považuji za správné, že stát přispívá na stravování zvláště při dnešních cenách.

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Paní poslankyně, promiňte, je mi to nesmírně nepříjemné, když za zhruba 4 minuty musím poněkolikáté prosit o to, abyste vytvořili ve sněmovně takovou atmosféru, aby vaše kolegyně vůbec mohla hovořit. Děkuji vám za vstřícnost.

Poslankyně Hana Orgoníková: Děkuji vám, pane předsedající.

Svou interpelací jsem směřovala k tomu, že je žádoucí, aby si vláda uvědomila, že peníze státu směřované do sociální oblasti v České republice by se měly do sociální oblasti v České republice vrátit a ne aby odtékaly zcela bez užitku pro Českou republiku do zahraničí.

Pane premiére, odpověděl jste zcela klasicky - ve své podstatě nijak. Přece nechcete tvrdit, že nevíte, že ve státním sektoru se jedná o přímé dotace státu na stravování a v soukromém sektoru o dotace nepřímé umožněním odpisu 50% nákladů na stravování ze základu ke zdanění. Vyjde nastejno, jestli stát určitou částku ze státního rozpočtu do stravování věnuje přímo nebo stejnou částku nedostane na daních.

Píšete, že jakýkoli zásah shora do tržního prostředí by byl nesystémový. Ale Francie a Anglie si v oblasti zprostředkování stravování nepustí na svůj trh žádnou cizí firmu. A o to jde. Jde o podporu českých firem na českém trhu.

Eventuální doporučení smluvních partnerů při výběru stravenkové společnosti pro zaměstnance státní správy není v rozporu s § 18, odst. 1, zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže. Potom by totiž tento zákon musel být v přímém rozporu se stávajícím zněním zákona č. 199/1994 Sb., o veřejném výběrovém řízení, který preferování určitých firem přímo legislativně umožňuje.

Nebudu pitvat větu za větou, jen závěrem. Možnost financování hlavních aktivit obecně prospěšných společností jako je například humanitární projekt pomoci týraným dětem, prostřednictvím dotací, grantů a sponzorských darů nemá sebemenší vliv na doplňkovou podnikatelskou aktivitu, ani tuto činnost přímo nebo nepřímo nepodporuje. Tedy není pravdou, že obecně prospěšné společnosti mají celou řadu nástrojů použitelných v konkurenčním prostředí, které je zvýhodňují. Stačí se podívat do zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech.

Pan premiér si opět nedal práci s odpovědí na interpelaci a mohla bych zase říci, že takto se k poslanci nemá přistupovat a že z toho plyne jediné, že mne nemá rád. Ovšem v minulém volebním období zde před celou sněmovnou mě pan premiér ujistil, že mě má rád, tak nevím.

Navrhuji, aby bylo přijato toto usnesení:

Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí předsedy vlády Václava Klause na interpelaci poslankyně Hany Orgoníkové ve věci přerozdělování zisku za distribuci stravenek.

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji. O slovo se přihlásil předseda vlády pan Václav Klaus.

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Vážená paní poslankyně, vážená sněmovno, tvrdil bych, že mé odpovědi na tuto interpelaci už dvakrát byly seriózní a odpovědné. Myslím, že paní poslankyně posouvá věc někam jinam. Myslím, že by bylo třeba o tom diskutovat jinak. Jsem-li natolik nespokojen, že je stát neboli daňový poplatník krácen tím, že je umožněno, aby se z nákladů hradila tato věc, pak je v pořádku, aby Poslanecká sněmovna navrhla zákaz toho, aby zaměstnavatelé platili tuto položku. To by bylo legitimní. Ať někdo dá návrh a ať o tom sněmovna hlasuje. ale úvaha o tom, kterým firmám se má předepisovat, že mají nebo nemají provádět závodní stravování, je naprosto falešná. Případně bych se přidal k paní poslankyni, kdyby dala první návrh, ale to druhé je naprosté matení věcí.

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu premiérovi. Paní poslankyně Orgoníková se opět hlásí do rozpravy.

Poslankyně Hana Orgoníková: S panem premiérem se nechci přít. Řekla jsem zde, že považuji za správné, že je stravování dotováno. Pan premiér hovoří o něčem jiném. Myslím, že to lze upravit legislativně. Pokud to nechce udělat vláda, bude zde poslanecká iniciativa.

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Dále se do rozpravy nikdo nehlásí. Rozpravu končím.

Pro stenozáznam konstatuji, že pan poslanec Gongol má náhradní kartu číslo 2.

Paní poslankyně Orgoníková v průběhu svého prvního vystoupení navrhla usnesení. Pouze pro sněmovnu zopakuji, že paní poslankyně Orgoníková navrhla vyslovit nesouhlas s odpovědí předsedy vlády Václava Klause. O tomto návrhu budeme za několik okamžiků hlasovat.

Jelikož se jedná dnes o první hlasování, prosím vás, abyste se zaregistrovali, případně mi nahlásili další náhradní karty.

Vidím, že chcete, abych vás odhlásil, tak jsem tak učinil. Uděláme novou registraci. Oznamuji vám, že budeme hlasovat o návrhu paní poslankyně Orgoníkové, která vyjádřila nesouhlas s odpovědí na interpelaci premiéra Václava Klause.

Zahájil jsem hlasování pořadové č. 61 a ptám se, kdo je pro, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Pro hlasovalo 66 poslanců, proti 45, tento návrh byl schválen.

Ministr financí Ivan Pilip odpověděl na interpelaci poslance Miroslava Grégra ve věci - já se omlouvám, v tomto okamžiku, když dovolíte, mám informaci, zapomněl jsem na ni, že pan ministr Pilip má mírné zpoždění a požádal mě, abych jeho odpověď zařadil poslední v rámci těchto interpelací. Jelikož je přítomen ministr zdravotnictví pan Jan Stráský, budeme pokračovat odpovědí na interpelaci, která se týká jeho. Paní poslankyni Fischerovou vidím také v lavici, takže s dovolením, ministr zdravotnictví Jan Stráský odpověděl na interpelaci poslankyně Evy Fischerové ve věci způsobu privatizaci Okresní nemocnice v Šumperku. Tato interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 298. K tomuto otevírám rozpravu a vidím, že paní poslankyně Fischerová má zájem v této rozpravě vystoupit, tudíž jí uděluji slovo.

Poslankyně Eva Fischerová: Pane předsedající, vážený pane předsedo, vážený pane premiére, pane ministře, dámy a pánové, s vážným znepokojením se dnes vracím k odpovědi pana ministra Stráského na interpelaci ve věci: "Způsobu privatizace nemocnice v Šumperku." Činím tak především proto, že uplynulý roční interval od mé interpelace bohužel přinesl velkou řadu rozporuplných skutečností, které mají mimořádný dopad, a to nejen na celé naše zdravotnictví, ale v daném případě zejména ohrožují dostupnost zdravotnických služeb poskytovaných v okrese Šumperk ve veřejném zájmu.

Nemocnice Šumperk, s.r.o., na základě změn úhrad poskytovaných služeb Všeobecnou zdravotnictví pojišťovnou vyzvala v tisku v srpnu t.r. k přímé finanční spoluúčasti své pacienty, pojištěnce Všeobecné zdravotní pojišťovny. Okresní úřad v Šumperku zaujal v souladu s platnými právními předpisy odmítavé stanovisko a zahájil správní řízení s udělením pokuty za protiprávní postup této obchodní společnosti. Nemocnice Šumperk, s.r.o., pak v tisku jako důvod uvádí, že se ocitla ve finančních potížích, neboť výše paušálních úhrad od VZP nestačí pokrýt náklady nemocnice při současném splácení úvěrů za privatizovaný majetek. 12 mil. korun ročních splátek jistě není částka zanedbatelná. Nicméně však každá mince má dvě strany.

Nabyvatelé od počátku vložili od počátku pouhých 100 tis. korun, své kmenové jmění posléze rozšířili, ale až ze získaných odměn, které si po roce hospodaření s privatizovaným majetkem sami sobě vyplatili. Dlužno podotknout, že finanční potíže společnosti nevznikaly až nyní, neboť již v minulém roce se společnost snažila prodat část nemovitostí předmětné nemocnice. Současně většina členů nemocnice Šumperk, s.r.o., založila další společnost s ručením omezením s názvem REJONEO s předmětem podnikání koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej. Potud skutečnost uvedená v obchodním rejstříku.

Zařídili si však velmi lukrativní penzion. Tuto činnost provádí ve školicím středisku Vernířovice, které získali v privatizaci samozřejmě za účetní hodnotu a nyní jej pronajali sami sobě. Je to podobnost čistě náhodná nebo volili osvědčený postup, který téměř v nepřeberném množství a obměnách vedl obvykle k rozplynutí, či chcete-li k vytunelování privatizovaného majetku?

Dámy a pánové, tím nechci říci, že již teď tomu tak je, byť opak, jak vyplývá z dosavadních zkušeností současné době, je stejně vzácný, jako zuby u slepice. Páni nabyvatelé se tímto krokem navíc dopustili porušení úvěrových dohod, kde se mimo jiné praví, že klient bez vědomí a souhlasu spořitelny nebude zakládat ani jinak kapitálově vstupovat do jiných společností. Všech pět zúčastněných je angažováno nejméně ve třech společnostech s ručením omezením.

Navíc v současné době má nemocnice velmi komplikovanou vlastnickou strukturu. Jejími majoritními vlastníky je stát a město. Přitom nelze zapomínat, že na vybudování nejnovější části nemocnice, chirurgického pavilonu, se částkou 60 až 100 mil. korun podílely na úkor budování své infrastruktury téměř všechny obce a města okresu Šumperk. Vedení nemocnice Šumperk, s.r.o., se v současné době snaží o postoupení předkupního práva Fondem národního majetku a dále se snaží sejmout břemeno kategorizace z některých privatizovaných objektů nemocnice, které však ve svém privatizačním projektu považovali za nepostradatelné k zachování jednotného funkčního celku.

Již nyní došlo k prodeji části garáží a objektu údržby včetně pozemku. Mohu doložit čísly parcel a žádostí o vklad do katastru. Předkupní právo Fondu národního majetku bylo Fondem postoupeno již téměř ke všem objektům mimo areál nemocnice. U některých však dokonce až po jejich vlastním prodeji. To všechno znamená, že levný a za účetní hodnotu získaný majetek privatizací je vlastníkem prodáván za cenu tržní s nemalými finančními zisky. Daňový poplatník tedy nabyvatelům hradí jejich závazky a přispívá na exklusivní životní standart.

Přitom z usnesení vlády č. 372 z roku 1996 vyplývá, že privatizace nemocnic okresního typu nebyla koncepčně zvládnuta. Šumperská nemocnice tuto skutečnost v plném rozsahu bohužel potvrzuje. Jako demonstrativní příklad, kdy majitelé v tisku dnes vyhrožují konkursem, dochází k reálnému riziku ohrožení funkce jediné nemocnice v okrese, který má 128 tis. obyvatel. Fond národního majetku zde sehrává více než podivnou úlohu síťotvorného aktéra, ale nikdo neví, podle jakých kritérií. Proto je v současné době další osud nemocnice vnímám městským zastupitelstvem s obavami a lze předpokládat, že stejné obavy mají i zastupitelstva měst a obcí, které na úkor svých rozpočtů přispěly k dobudování tohoto ústavu.

Dámy a pánové, zamyslím-li se právě dnes nad nemorálním krokem nemocnice Šumperk, s.r.o., nad požadavkem přímé spoluúčasti pacientů, pojištěnců VZP, a to při ambulantním ošetření i hospitalizaci či krokem následným ve smyslu psychologickým nátlakem vynucených tzv. dobrovolných darů, mám pocit, že tito pánové zapomněli, že jsou vlastně také lékaři.

Nechci, aby mé stanovisko dnes bylo vnímáno jako nereálně tvrdé, a proto si vám dovolím přečíst zápis z mimořádné porady vedoucích pracovníků nemocnice, konané 5. září 1997: "Ke kompenzaci překročení sumárního limitu za léky a speciálního zdravotnického materiálu může být použito konta darů. Konto darů zůstane deponováno na příslušném oddělení a bude samostatně použito k dokrytí případného překročení limitů. Pouze 10 % z částky na kontě darů bude předtím rozděleno, a to konkrétním osobám, které tento výběr realizovaly."

Kontrolou bylo zjištěno, že vybírání darů na většině oddělení evidují sestry. Lékaři i sestry většinou uvádějí, že dar je přijat až po provedeném ošetření či ukončené hospitalizaci. Hovořila jsem však s několika pacienty, kteří měli pocit, že když nedají, nedostanou to, co by dostat s ohledem na své zdraví měli.

Zvažte tedy vy sami, zda jde o kroky zákonné a etické. Dospívám k poznatku, že použitý proces privatizace majetku v případě šumperské nemocnice především ve svých důsledcích ekonomicky i morálně selhal. Selhali i jeho nabyvatelé. Jde o postup, který nelze ničím omluvit, neboť ve svých důsledcích u nemocného vyvolává nejistotu a strach stejně jako vyjádření prezidenta České lékařské komory, že se v současné době bojí stonat. Úspěch léčby zdaleka není jen otázkou odborné zdatnosti, ale také otázkou bezvýhradné důvěry k těm, kterým jsme svěřili své zdraví.

Otázka dalšího řešení je naléhavou výzvou ke zvážení možnosti dalšího postupu. Konkrétním východiskem je pro mne následující ustanovení kupní smlouvy, uzavřené mezi Fondem národního majetku a nabyvatelem. Podle části B kupní smlouvy o přímém prodeji, Dohody o zajištění závazku, článek III, vyplývá následující ustanovení: "Smluvní strany ujednávají, že právo kontroly, zda kupující naplňuje účel smlouvy, stejně jako všechna její ustanovení, má po určenou dobu deseti let vedle prodávajícího též ministerstvo zdravotnictví České republiky a příslušný okresní obvodní úřad či okresní obvodní úřady dle sídla či bydliště kupujícího a dle umístění nemovitosti. Výše smluvní pokuty za neplnění závazků může dosáhnout až 57 mil.Kč." (Citováno ze strany 7 kupní smlouvy.)

Další možností řešení je také stanovisko představenstva městského zastupitelstva v Šumperku: odstoupení od smlouvy s Fondem národního majetku, vyřešení úvěrového zatížení, převod majetku na město s následným vkladem do nově vzniklé právnické osoby.

Dámy a pánové, pan ministr vzdor dostatečnému časovému prostoru ani citovanému ustanovení kupní smlouvy nepřistoupil k řešení narůstajících problémů v šumperské nemocnici. Otázky číslo 3, 4 a 5 z mé interpelace zcela pominul. Důvody vyplývající z jednání představitelů Nemocnice Šumperk, společnosti s r.o. narušují plynulost poskytované zdravotní péče ve veřejném zájmu. Nejsou respektována etická hlediska a viditelně ekonomicky i sociálně je zde poškozován občan.

Předkládám proto následující návrh usnesení:

Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí pana ministra Stráského na interpelaci poslankyně Evy Fischerové ve věci: "Způsobu privatizace okresní nemocnice v Šumperku."

Děkuji za pozornost a za podporu.

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji paní poslankyni. Rozprava je otevřena. Táži se, chce-li někdo vystoupit v rozpravě. Pan ministr zdravotnictví Jan Stráský požádal o slovo, tudíž mu je uděluji.

Ministr zdravotnictví ČR Jan Stráský: Vážený pane předsedající, paní poslankyně, páni poslanci, já po vyslechnutí stanoviska paní poslankyně k této interpelaci musím říci, že využívá některých nových skutečností, které nebyly známy při odpovědi na interpelaci. Na to má jistě právo a já konstatuji, že se těmito skutečnostmi bez ohledu na tuto interpelaci zabývám. Jedná se především o akci řekl bych darů či podpory nemocnice sporným způsobem, o kterém paní poslankyně legitimně řekla, že ho okresní úřad řeší. Já chci prohlásit, že tuto stránku interpelace beru jako vážnou. Budeme pokračovat v hledání takové cesty, aby se zamezilo tomuto postupu, který je na hranici legitimity.

Ostatní údaje, které byly uvedeny o privatizaci a o chování majitelů této nemocnice musím skutečně ponechat na vztahu okresního úřadu a nemocnice. Paní poslankyně asi ani nechtěla (ale také se jí nepodařilo) říci, že by byl v některých případech porušen zákon nebo byla ohrožena zdravotní péče v této nemocnici. Konstatovala pouze (a já to potvrzuji), že v případě privatizované nemocnice a jejích závazků vyplývajících z této privatizace vzniká velmi obtížná ekonomická situace. Citovala vládní usnesení, které nekonstatuje to, co paní poslankyně řekla, že privatizace byla prováděna nekoncepčně, ale konstatuje, že jsou důvody, aby se privatizace pro další období pozastavila.

Paní poslankyně neřekla - a já proto uvádím - že šumperská nemocnice má ještě významnou část, která privatizována není a s přihlédnutím k věcným důvodům, které paní poslankyně uvedla, také privatizována být stávajícím způsobem nemůže.

V závěru chci říci, že tato interpelace je na pomezí trestního oznámení, pokud by to bylo tak, jak naznačuje paní poslankyně, a že tuto věc sleduji právě z tohoto hlediska.

Na nové argumenty, které byly uvedeny v interpelaci - ať už bude moje odpověď schválena či nikoliv - paní poslankyni tak jako tak odpovím.

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Paní poslankyně Fischerová se opět přihlásila do rozpravy. Máte slovo.

Poslankyně Eva Fischerová: Dámy a pánové, dovolím si krátce zareagovat na vystoupení pana ministra. Chtěla bych především poděkovat za jeho zájem. Dále považuji za rozhodující, že pan ministr pravděpodobně nezaregistroval to, že skutečně existují přímé souvislosti mezi mou interpelací z tehdejší doby a jeho odpovědí z tehdejší doby, a to v následujícím smyslu slova. Již tehdy jsem byla přesvědčena o tom (a také jsem na to upozorňovala), že způsob privatizace lůžkových zdravotnických zařízení má jednu velkou nevýhodu, kterou je otázka úvěrového krytí, které ve skutečnosti zatěžuje provoz. Již tehdy jsem byla přesvědčena, že dojde k určitému finančnímu kolapsu nebo lépe řečeno potížím.

To je principiální otázka, která je podkladem pro vývoj těch nesmírně neetických kroků. Potud souvislosti. To je vývoj. Tyto souvislosti mě právě vedly k tomu, že jsem vyčkala předpokládaného vývoje.

Pokud jde o vztah okresního úřadu a nabyvatele, je jistě pravdou, že na této úrovni je třeba mnohé řešit, ale ne nadarmo (nebo si to alespoň myslím) jsem citovala z článku III kupní smlouvy, kde se říká, že po určenou dobu deseti let vedle prodávajícího, kupujícího a okresního úřadu má příslušný dohled též ministerstvo zdravotnictví. A mě právě překvapuje to, že již před rokem z odpovědí pana ministra vyplynulo, že tato záležitost je skutečně demonstrativní příklad a že je to privatizace velmi nešťastná. Po celou dobu pan ministr tomuto ústavu - jak pro něj vyplývá z části B článku III. kupní smlouvy - nevěnoval mnoho pozornosti. Já jistě chápu i to, že měl mnoho jiné práce, kterou mu dnes nelze závidět.

Pokud se týká upozornění pana ministra na usnesení vlády č. 372 ve věci pozastavení privatizace nemocnic, z tohoto usnesení vlády vyplývá i to, že by se měly vypracovat nové postupy privatizace a že stávající postupy nejsou vyhovující. Z toho lze odvodit i to, že privatizace koncepčně zvládnuta nebyla. Vyplývá to ostatně i z toho, jak málo nemocnic se podařilo zprivatizovat.

Pokud jde o stav ohrožení v okrese, nezbývá mně, než znovu opakovat, že dostupnost je ohrožena proto, že pacient je psychologicky poškozován. Já už nevím, co více ohrožuje dostupnost než to, že ten, kdo nemá peníze, má obavy, zda do nemocnice může jít nebo ne. Tolik jsem považovala za nutné jako reakci na vystoupení pana ministra. Nemohu než znovu opakovat, že nemohu souhlasit a obracím se na vás se žádostí o podporu.

Děkuji vám za trpělivost.

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Do rozpravy se nikdo další nehlásí, tudíž rozpravu končím. Opět mohu konstatovat, že paní poslankyně Fischerová už v průběhu svého vystoupení navrhla usnesení, nepletu-li se, a to takové, ve kterém chce, aby sněmovna vyslovila nesouhlas s odpovědí ministra zdravotnictví Jana Stráského.

Zahajuji k tomuto navrženému usnesení hlasování a ptám se: Kdo je pro, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Konstatuji, že pro hlasovalo 87 poslanců, proti 50. Tento návrh byl schválen (v hlasování číslo 62).

Dříve než zahájím projednávání další interpelace, pro stenozáznam konstatuji, že pan poslanec Gross má náhradní kartu č. 24, pan poslanec Vrzal má náhradní kartu č. 25.

Ministr dopravy a spojů Martin Říman odpověděl na interpelaci poslance Petra Šuláka ve věci zajištění dopravní obslužnosti obcí Horního Vsacka. Interpelace se s odpovědí předkládá jako tisk 301. Otevírám k tomuto bodu rozpravu. Vidím, že se do ní hlásí pan poslanec Šulák, tudíž mu uděluji slovo.

***