Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

Poslanec Petr Vrzáň: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené poslankyně, vážení poslanci, dámy a pánové, jsem velmi rád, že máme možnost dnes projednat ve druhém čtení, a tedy v blízké době schválit, novelu zákona, na kterou naše bankovní veřejnost dlouho čekala, a to vládní návrh novely zákona č. 21/92 Sb., o bankách. Jak jsem se dozvěděl ve stálé komisi pro bankovnictví, čekala dlouho i Poslanecká sněmovna, a to celé čtyři roky. Otázku proč by měli především sami sobě zodpovědět předchůdci, tedy předseda a členové stálé komise pro bankovnictví, tedy bývalé komise prvního volebního období. Domnívám se, že měla vyvíjet účinnější tlak na vládu tak, aby podobná předloha byla projednána nejpozději v r. 1994, což byl podle mých zkušeností reálný termín prevence některých nežádoucích jevů v bankovní soustavě jako celku.

Konstatuji tedy, že poněkud méně šťastnou je skutečnost, kdy po tolika letech a s tak velkým zpožděním projednáváme tzv. novelu malou, přestože vzápětí bude následovat novela velká, která je téměř připravena. Domnívám se, že navrhovatelé, tedy vláda ve spolupráci s Českou národní bankou, měli dost času na to, aby připravili ve stavu způsobilém k projednání rozsáhlejší předlohu, reagující na všechny známé problémy našeho bankovnictví.

Dámy a pánové, je chvályhodné, že novela řeší omezení možnosti kumulování funkcí v řídících a dozorčích orgánech právnických osob, a tím současně snížení rizika vzniku konfliktu zájmů.

V praxi je rovněž ověřena nutnost zprůhlednit způsoby nabývání akcií a kvalifikovaných účastí v právnických osobách a jejich kodifikace v této novele má beze sporu své oprávněné místo. Kvituji i zavedení institutu tzv. odborné péče, která by měla napomoci vytvořit překážky k možnému tunelování. Pevně věřím, že se nemine účinkem a snad se tedy již nikdy nestane - nebo jen velmi těžko - případ, kdy představenstvo banky rozhodne o vyplacení částky 15 mil. Kč právníkovi za právní rozklad na dvě strany formátu A4, který smluvně nebyl vázán vůbec k ničemu, avšak sjednanou provizi mu vyzvedl sám generální ředitel banky v den podpisu této smlouvy hotově, přímo na přepážce jedné z poboček tak, jak jsem to měl možnost vidět u jedné z komerčních bank. Zdaleka nejde o ojedinělý případ, neboť takovýchto unikátních finančních transakcí existují snad stovky.

Na tomto místě se musím opět zeptat, zda bylo skutečně nutné čekat s těmito změnami v legislativě až na jakýsi balíček opatření. Domnívám se, že určitě ne.

Dále bych chtěl upozornit na to, že zmíněná novela zvyšuje maximální limit pro náhradu z Fondu pojištění vkladů jednomu vkladateli u jedné banky ze stávajících 100 tisíc Kč na 300 tisíc Kč. Navrhovatel sleduje tímto cíl podpořit spořivost obyvatelstva. Pokud vezmu v úvahu fakt, že věcný záměr novely tohoto zákona předpokládal limit blížící se obvyklé hranici platné v zemích Evropské unie přibližně ve výši 15 tisíc ECU, pak navrhovaný postup - strop 300 tisíc Kč - je poloviční a tedy dle mého názoru nedostatečný. V rámci podrobné rozpravy předložím pozměňovací návrh v tomto smyslu, který by se mohl stát kompromisním řešením.

Dalším nedostatkem návrhu je fakt, že navrhovatel ponechal zcela beze změny § 41 e) odst. 2, který stanoví, že náhrada vkladateli se poskytuje ve výši 80 % částky, nejvýše však 300 tisíc Kč pro jednoho vkladatele u jedné banky. Samozřejmě jsem se zabýval během jednání Stálé komise pro bankovnictví o to, proč je případná náhrada vkladu redukována na 80 % zůstatku, neboli pátral jsem po smyslu tohoto odstavce. Zástupce navrhovatele vysvětlil, že jde o formu spoluúčasti vkladatele na možném budoucím riziku, což můžeme za vysvětlení považovat. Jde však o názor České národní banky, která přijímá z legislativy Evropské unie.

Já se domnívám, že bychom si v tomto případě mohli dovolit určitou anomálii a tuto koncepci do naší legislativy neimplementovat. Proto předkládám názor jiný, přičemž vycházím opět ze zkušeností nabytých během procesů souvisejících s odnětím povolení působit jako banka v jedné ze zkrachovalých komerčních bank a tvrdím, že efekt 80 % redukce náhrady je pouze všestranně negativní. Zatěžuje totiž management banky při zpracovávání sestav pro Fond pojištění vkladů, klade zbytečné nároky na administrativu během výplat z Fondu, zmnožuje počet konkursních věřitelů, neboť pravděpodobně každý klient, i kdyby přišel pouze o oněch 20 % své spoluúčasti, tuto pohledávku jistě přihlásí. Tím pádem dojde k obrovskému zvýšení administrativní náročnosti na obchodních soudech při vyřizování každého takovéhoto úpadku, která zbytečně zatěžuje ty, kteří by se měli kvalifikovaně starat o promptní řešení jednotlivých případů, o možnosti likvidace při konkursu s přebytkem a o následné dokompenzaci ani nemluvě. Výsledné znění mého návrhu by tedy mělo vypustit tento bod a současně s ním opustit tuto koncepci spoluúčasti. Uvedenou záležitost opět předložím v rámci podrobné rozpravy jako pozměňovací návrh, přičemž - nebude-li akceptován - považuji za nezbytně nutné vzhledem k požadavku podpory spořivosti obyvatelstva předložit alternativní pozměňovací návrh, jímž by došlo ke snížení této spoluúčasti alespoň na 10 %.

Co je však dle mého názoru nejvážnějším nedostatkem novely, je skutečnost, že navrhovatel nepřistoupil k rekodifikaci postavení a nezávislosti vnitřní kontroly. Omlouvám se vám za menší kontrolorskou deformaci, avšak vnitřní kontrola - chcete-li interní audit - má ve stávajícím zákoně naprosto nedostatečnou oporu v § 9. O externím auditu se hovoří v § 22 s odkazem na zákon o auditorech.

Zcela zodpovědně prohlašuji, že postavení vnitřní kontroly ze zákona je velmi slabé, a proto v minulosti založilo velmi neodpovědný přístup k následné kontrole ze strany jednotlivých managementů bank, a to nejen později zkrachovalých. Přístup vedení banky k vnitřní kontrole tak, jak jsem jej poznal ve dvou bankách, z nichž jedna je dnes mezi bankami zkrachovalými, byl v mnoha případech doslova skandální.

Jednotlivé managementy totiž zřejmě nechtěly dobrovolně pochopit, že vnitřní kontrola má sloužit jako jejich zpětná informační vazba. Mohu vás ujistit, že by bylo o mnoho problémů v bankovnictví méně, kdyby nastal opak. Proto jsem nabyl skálopevné přesvědčení, že je nezbytně nutné posílit nezávislost vnitřní následné kontroly, přičemž hovořím o nezávislosti především na vlastním managementu. Považuji tedy za nezbytné doplnit návrh této malé novely ustanovením, které by dávalo možnost řediteli interního auditu s vědomím managementu, tedy statutárního orgánu banky, v případě závažných zjištění směřujících proti managementu svolat mimořádné zasedání dozorčí rady společnosti a informovat ji o zjištěných skutečnostech. Jedině tehdy, opravdu tehdy a jen tehdy lze mluvit o nezávislé vnitřní kontrole, která může pracovat bez svázaných rukou, neboť takovéto posílení jejího postavení vytvoří reálný předpoklad ke skutečně nezávislé kontrolní práci.

Dámy a pánové, jak zde již bylo řečeno mým předřečníkem kolegou Borákem, i já a náš klub Sdružení pro republiku - Republikánské strany Československa míníme podpořit uvedenou novelu zákona o bankách, protože se domníváme, že na ni naše veřejnost skutečně dlouho čekala a že si náš právní řád a bankovní praxe jako taková zaslouží novelu v této oblasti.

Jedním z důvodů této podpory je i zde již citovaný požadavek na kompenzaci vkladů věřitelů České banky, a.s. Přihlašuji se k tomu, že jsem to byl já, kdo navrhl toto znění ve formě pozměňovacího, resp. doplňujícího návrhu do novely zákona o bankách, do části přechodných ustanovení, kde jsem navrhl větu, kterou následně rozpočtový výbor schválil ve znění, že Česká národní banka vypořádá do 30 dnů od nabytí účinnosti tohoto zákona pohledávky věřitelů České banky způsobem odpovídajícím konsolidačnímu programu II. Uvedeným zněním, pakliže projde touto sněmovnou - a já bych se za to chtěl přimluvit - dojde k napravení letité křivdy na věřitelích České banky tak, jak byla založena těsně po pádu této banky.

Já se zde přimlouvám o schválení tohoto komplexního pozměňovacího návrhu rozpočtového výboru ne z toho důvodu, že bych byl rád, aby prošel, ale přimlouvám se za to, aby prošel drtivou většinou hlasů. Skutečně většinou hlasů, protože se domnívám, že je nutné dát České národní bance zcela jasně tímto zákonem odpově" na to, že zákony schvalované námi zákonodárci v této republice budou platit a nebude je nikdo, tedy ani tak autonomní instituce, jakou Česká národní banka bezesporu je, nebude je nikdo překračovat.

Je nutné, protože kolega Borák otevřel tuto záležitost zde na plénu a mohu-li tušit, i pan kolega Wagner předkládá dopis, který by se měl stát základem pro mimořádné jednání rozpočtového výboru, mohu tušit, že reakce České národní banky je odmítavá.

Dovolte mi proto, abych několika slovy vysvětlil podstatu, co se v minulosti stalo a co vedlo mne k tomu, abych tento, zdá se, kontroverzní, návrh do novely zákona o bankách navrhl.

Skutečně mnoho vody uplynulo od doby, kdy padla první banka. Za ní následovala druhá, třetí, byla to Kreditní průmyslová banka, banka Bohemia, banka, která se jmenovala AB banka Mladá Boleslav.

V době pádu těchto bank náš právní řád neznal zákon o pojištění vkladů. V roce 1994, tuším, že z poslanecké iniciativy, zde vznikl návrh předložit novelizaci zákona č. 21/1992 Sb., o bankách a jím novelizovat tento zákon tak, aby obsahoval některá ustanovení týkající se případných krachů bank, se kterými zde již byla zkušenost, aby věřitelé těchto bank dostali určitou kompenzaci za vklady svěřené těmto bankám..

Jak jsem již řekl, tři peněžní ústavy, tři komerční banky zkrachovaly a byl přijímán v této Poslanecké sněmovně zákon o pojištění vkladů. Tento zákon č. 156/1994 Sb., o pojištění vkladů, kterým byl novelizován zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, začal platit v době, kdy nastal čtvrtý pád komerční banky, a tou se stala Česká banka, a. s. Tedy byla to první banka, která byla řešena podle zákona o pojištění vkladů.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Promiňte, pane kolego, dámy a pánové, já prosím o klid a ty, kteří hovoří, prosím, aby opustili sál, aby mohl pan kolega plynule mluvit. Děkuji za pochopení.

Poslanec Petr Vrzáň: Já vám děkuji, pane předsedající, ale necítil jsem se nijak poškozen tím, když zde probíhá rozprava mimo téma šeptem.

Takže čtvrtou bankou, která zkrachovala v té celé sérii 12 zkrachovalých peněžních ústavů, byla Česká banka, a. s. Dne 15. 12. 1995 jí byla odňata bankovní licence, nebo-li Česká národní banka ve spolupráci se souhlasným stanoviskem Ministerstva financí zahájila správní řízení s cílem odejmout této bance bankovní licenci, tedy odejmout povolení působit jako banka. Byla to tedy první z té série peněžních ústavů, který byl řešen podle novely zákona o pojištění vkladů.

Nechci podceňovat vaše legislativní znalosti, které jsou jistě hlubší než mé, ale jen pro rekapitulaci, tento zákon o pojištění vkladů stanoví rámec maximálního pojištění za vklad daný částkou 100 000 Kč se spoluúčastí 80 % a stanovuje současně okruh možných příjemců tohoto pojistného plnění. Ten je dán držiteli tzv. neanonymního vkladu, tedy vkladu, kterým držitel vkladu prokáže a identifikuje se svou osobou, rodným číslem, občanským průkazem apod. Jde tedy o neanonymní vklad. Po pádu této banky byla tato banka řešena, jak jsem již řekl, podle novely zákona o pojištění vkladů, a tito klienti, tedy klienti České banky, obdrželi z Fondu pojištění vkladů kompenzace do výše 100 000 Kč, a to byli, jak zákon stanovil, držitelé neanonymních vkladů.

Tento proces pádů bank, jak jsem již řekl, banka Bohemia, Kreditní a průmyslová banka, AB banka a Česká banka, všechno akciové společnosti, jsou tzv. banky padlé, které Česká národní banka později vyhodnotila jako banky soustředěné v tzv. konsolidačním programu I.

Čtvrtý pád banky byl u konce a bohužel, nastal pád další ze série celkem 12 zkrachovalých malých komerčních bank. Pátá banka počínaje až nevím která přesně, ale bylo jich několik, byla to např. Velkomoravská banka, První slezská banka, Podnikatelská banka apod., tak v případě těchto dalších bank na základě rozhodnutí bankovní rady České národní banky došlo k tomu, že Česká národní banka převzala záruky za tyto vklady uložené v těchto peněžních ústavech a následně vyplatila klientům těchto bank pojistná plnění ve výši až 4 miliony korun za jeden vklad bez rozdílu.

Musím zde podotknout, že nejsem proti tomu, aby někdo poškozeným klientům vyplatil více než deklaruje zákon. Musím se však zmínit o tom, že Česká národní banka svým rozhodnutím přistoupila ke kompenzaci v případě vkladů, které jsou ze schématu pojištění vkladů vyloučeny. A sice anonymní vklady, vklady právnických osob, podnikatelů, vklady obcí, depozitní certifikáty, tedy cenné papíry emitované bankou, apod. Tedy každý vklad až do výše 4 milionů korun Česká národní banka kompenzovala na základě rozhodnutí bankovní rady.

Zda tato skutečnost byla konzultována s vládou, mně není do dneška zřejmá, zda byla konzultována s Ministerstvem financí, rovněž. Jedno je však jisté: že Česká národní banka v tomto případě šla nad rámec zákona o pojištění vkladů a svým svévolným rozhodnutím vyplatila vklady v mnou již citované výši.

Nyní se dostávám k jádru problému. Česká banka, a. s., byla řešena přesně podle zákona o pojištění vkladů, což je v naprostém pořádku a jde o systémové vypořádání věřitelů této banky. Další banky, které zkrachovaly, však Česká národní banka vypořádala nad rámec tohoto zákona, tedy nesystémově. Já tvrdím, že Česká národní banka v tomto případě založila nesystémový přístup, nerovný přístup ke klientům všech bank.

Co je mi velmi sympatické - došla spousta dopisů do bankovní komise, mně osobně, jsem přesvědčen, že i každému z vás, od těchto klientů, kteří se právem cítí být poškozeni, neboť oni jediní doplatili tím, že obdrželi pouhých 100 000 Kč, zkráceně řečeno, tak to byli jediní, kteří doplatili na tzv. zrání bankovního sektoru, jak ho zde nazval přednedávnem premiér Václav Klaus. A já, ač jsem tento problém sledoval již v době jeho vzniku, v době jeho založení, protože když jsem působil ve funkci ředitele odboru kontroly a auditu centrální AB banky, byl jsem přímým účastníkem toho, když padla Česká banka, vím, že v dozorčí radě této banky zasedali i někteří činitelé, kteří byli aktivně činí ve statutárních orgánech z České spořitelny nebo AB banky, tedy banky, která byla mým zaměstnavatelem v té době. Dnes, pakliže zhodnotím tu skutečnost, že Česká spořitelna, která měla vysokou majetkovou účast v České bance, přes 17 procent kapitálu, měla zde nainvestovanou velkou část svých mezibankovních depozit, které investovala na úrovni mezibankovních depozit do malých bank, bylo to přes 4 miliardy korun, když se nedokázala postarat o to, a měla k tomu všechny nástroje a prostředky, včetně účasti svých manažerů v jednotlivých orgánech této banky, aby tato banka dnes byla mezi aktivními bankami, mezi živými bankami, je nutné, abychom převzali odpovědnost za osud těchto vkladatelů dnes my jako zákonodárci a postarali se o to, aby i tito věřitelé České banky byli spravedlivě odškodněni.

Je to více než jeden rok, shodou okolností v době, když už jsem byl v Poslanecké sněmovně byl tento problém nastolen při řádném jednání stálé komise pro bankovnictví Poslanecké sněmovny. Byla to reakce na zoufalé dopisy obcí, které zde přišly o peníze drobných střadatelů apod. Samozřejmě každý z vás jistě tyto dopisy četl. Zabývali jsme se tímto problémem po linii bankovní komise. Pozvali jsme ministra financí Ivana Kočárníka, pozvali jsme guvernéra České národní banky a ti svorně přislíbili, že chtějí slyšet na tento problém, nicméně byla to ČNB, kde podotýkám, že ta má ze zákona č. 6/1993 přímou odpovědnost za bezpečné fungování bankovního systému v České republice, byla to tedy Česká národní banka, která si umyla ruce a řekla, že dnes nemá právní titul k jakékoli kompenzaci v tomto směru, že jde o problém politický, který bude muset vyřešit vláda svým usnesením, vláda musí rozhodnout o tom, zda budou či nebudou kompenzovány tyto vklady. Vyhotovila proto materiál, který předala ministru financí Kočárníkovi, který jej měl předložit do vlády ke konečnému rozhodnutí. To byl počátek letošního roku, tedy doba, kdy jsem ještě mohl věřit, že takovýto řádný způsob projednání povede ke kýženému cíli, tedy k odškodnění těchto věřitelů banky, avšak brzy přišly problémy s rozpočtem, zanedlouho přišlo odvolání ministra Kočárníka, potom přišly povodně a problém řešení věřitelů České banky se stále více a více vzdaloval.

Tento materiál přešel do rukou nového ministra financí Ivana Pilipa, který materiál v modifikované podobě, tak jak jej přizpůsobil aktuálnímu vývoji v návaznosti na stav státního rozpočtu, hodlá předložit k projednání vládě příští týden.

Po zvážení možností, jak je reálné docílit těchto kompenzací, jsem došel k názoru, že každé takovéto řešení, každá takováto úvaha, že by se na tomto problému měla podílet vláda, tedy určitá kompenzace ze státního rozpočtu, případně z Fondu národního majetku, nebo určitým způsobem Česká národní banka, ale především jde o státní rozpočet, došel jsem k názoru, že každé řešení předkládané na úrovni vlády bude vyžadovat účast státního rozpočtu. Dospěl jsem k názoru, že ač nesystémové, tak přesto spravedlivé bude, aby ten řetěz plnění nad rámec zákona, který zahájila svévolným rozhodnutím bankovní rada České národní banky, bude třeba, aby dotáhla právě Česká národní banka do konce, vrátila se k tomuto problému a zpětně dořešila dosud nevyřešenou otázku klientů České banky. Došel jsem k názoru, že Česká národní banka je tou pravou institucí, která neuchránila bankovní sektor od krachu, ač k tomu měla nástroje - bankovní dohled apod. Tady se musím zmínit o tom, že tolik medializovaná odpovědnost ministra financí v tomto případě byla bezpředmětná. Tak právě Česká národní banka je tou pravou institucí, která by měla tento problém s definitivní platností vyřešit.

Nejde o tak velkou částku, jde o necelých 400 mil. korun, pakliže by byl akceptován a bylo přesně postupováno podle komplexního programu II. Proto jsem využil té možnosti a příležitosti, kdy rozpočtový výbor projednával tuto problematiku a tedy projednával novelu zákona č. 21/1992 Sb., o bankách a navrhl jsem jedinou větičku, kterou jsem ocitoval na začátku svého projevu do tohoto zákona a rozpočtový výbor ji schválil.

Tolik asi k té skutečnosti, jak nastala před dvěma roky a jak se během těchto dvou let nepohnula. Tolik k motivům, které mne vedly k tomuto řešení, které možná se někomu může zdát kontroverzní, nesystémové, ale schválíme-li ho, bude zákonným způsobem tento problém dořešen. Nakonec, byla to Česká národní banka, která od počátku říkala, že nemá právní titul pro řešení tohoto problému. Tak já jsem neudělal ve spolupráci s rozpočtovým výborem nic víc, než že jsme jim tento právní titul společným úsilím vložili do novely zákona a ona se bude muset podle něj zařídit. Znovu opakuji, 400 milionů není tak velká částka a chtěl bych se přimluvit, aby plénum sněmovny rozhodlo svým hlasováním ve prospěch komplexního pozměňovacího návrhu rozpočtového výboru převážnou většinou hlasů tak, aby České národní bance bylo jasně dáno na srozuměnou, že jakékoli vybočení z mezí zákona, tak jak jsou zde schvalovány v Parlamentu České republiky, nebude trpěno ani této instituci. Nebylo by rozhodně dobré, kdyby se Česká národní banka chovala jako stát ve státě, a toto je poslední problém, který já vidím v této chvíli, který by měl být Českou národní bankou řešen.

V podrobné rozpravě předložím pozměňovací návrhy k právě projednávanému zákonu, které již nebudou mít nic společného s touto kauzou. Vztahují se k vlastní novele zákona.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Nyní se slova ujme zpravodaj a připraví se pan kolega Krejsa.

Poslanec Jozef Wagner: Dámy a pánové, po obsáhlém vystoupení pana kolegy Vrzáně jednoho pozměňovacího návrhu považuji za korektní přečíst dopis, který mi byl dnes krátce před zahájením tohoto bodu jednání doručen z České národní banky a je podepsán guvernérem:

"Na 26. schůzi rozpočtového výboru dne 25. září byly k projednávanému vládnímu návrhu novely zákona o bankách vzneseny vesměs připomínky, které vládní návrh zákona vylepšují a které proto ČNB vítá. Jedinou výjimkou je připomínka uplatněná panem poslancem Vrzáněm, podle níž by mělo být do zákona zařazeno ustanovení ukládají České národní bance povinnost vypořádat do 30ti dnů od účinnosti zákona pohledávky klientů České banky, a. s. podle kritérií stanovených konsolidačním programem č. II. Česká národní banka si je plně vědoma sociálního a v důsledcích i politického aspektu případu České banky, a. s., v jejímž případě byly poprvé realizovány náhrady za vklady formou výplaty z fondu pojištění vkladů.

Ukázalo se, že na takový postup není naše společnost připravena, neboť reagovala hromadnými výběry vkladů z malých bank. Česká národní banka proto musela v některých dalších případech přistoupit ke kompenzaci pohledávek nad rámec zákonného pojištění vkladů, neboť hrozila destabilizace bankovního sektoru. Tento postup, byť měl v důsledku sociální aspekt, nikdy nebyl a ani nemohl být ČNB uplatněn ze sociálních důvodů.

Problém pozměňovacího návrhu vidím, pokud jde o jeho ústavnost, dále pokud jde o realizovatelnost navrhovaného postupu, tak v jeho možných precedenčních důsledcích. Přijetí takovéhoto nesystémového ustanovení by mohlo vést k tlaku na uzákonění odškodnění např. podílníků investičních fondů, klientů cestovních kanceláří apod.

Žádám vás tedy, abyste se svojí autoritou zasadil o nepřijetí pozměňovacího návrhu ve smyslu připomínky uplatněné panem poslancem Vrzáněm a nabízím svoji spolupráci při hledání vhodného řešení situace klientů bývalé České banky, a.s., která se nachází v konkursním řízení. Mimo jiné v reakci na tuto situaci a u vědomí své odpovědnosti navrhla Česká národní banka do právě projednávaného vládního návrhu zákona zvýšení limitu pro výplaty z fondu pojištěných vkladů na 300 000 Kč. V další připravované novele zákona o bankách navrhne rozšíření pojištění vkladů i na právnické osoby.

Dopisem stejného obsahu se obracím na místopředsedu Poslanecké sněmovny pana Ledvinku. S pozdravem guvernér České národní banky Josef Tošovský."

Vážení, nechci, aby vážné téma, které řeší tento zákon, bylo byť možná pro jiné stejně vážným nebo možná ještě vážnějším tématem, překryto. Považuji za nejvhodnější způsob, abych ještě v obecné rozpravě - proto jsem se přihlásil okamžitě po vystoupení pana kolegy Vrzáně se sdělením a s obsahem dopisu, který pan guvernér poslal - navrhl jednoduché řešení. Ať je po skončení druhého čtení dán čas rozpočtovému výboru na to, aby se mohl nejen sejít, ale aby mohl i věcně jednat o nabídce guvernéra České národní banky, aby věc, o kterou běží, náhrady klientům ČNB, byly poskytnuty tak, jako byly poskytnuty klientům jiných bank stejného osudu, abychom jako český stát zachovali přiměřenou spravedlnost ke všem občanům, které postihl stejný osud. To považuji z hlediska právního za nezbytný krok.

Jiná je otázka, jakou formou tak máme činit, kdo má rozhodnutí udělat a event. jestli má být učiněno v tomto zákoně, či nikoliv. Než přikročíme k hlasování o tomto zákonu, bude jasné, jaká byla dosažena dohoda a sněmovna si případně může vynutit, aby příslušné rozhodnutí, které by ti, kteří by chtěli tuto věc řešit za každou cenu, i nesystémově v tomto zákoně, měli jistotu, že byla či bude vyřešena jiným způsobem a v jakém termínu.

Domnívám se, že rozpočtový výbor je připraven toto jednání vést, ale žádám o čas, který by odsunul hlasování ve třetím čtení o návrhu zákona o bankách na takovou lhůtu, která je technicky ještě možná při jednání této sněmovny. Ve chvíli, kdy bude mít rozpočtový výbor dostatek informací a stanovisko, předložíme písemně zprávu Poslanecké sněmovně.

Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Registruji tento návrh jako návrh na hlasování o tom, aby třetí čtení proběhlo nejdříve ve čtvrtek další týden.

O slovo se nyní přihlásil předseda klubu pan kolega Sládek. Prosím, aby se ujal slova.

Poslanec Miroslav Sládek: Pane předsedající, dámy a pánové, já si samozřejmě velmi vážím slov poslance Wagnera, který konec konců prokázal, že právě obsah této věci je mu vždy přednější než stranická příslušnost, případně vůle jeho voličů, takže samozřejmě na jeho slova se dá spoléhat, ale přece jenom bych rád podotkl, že by ke všem občanům mělo být přistupováno stejně. Že by všichni občané, ať už se dali zmást reklamou té či oné banky, měli mít stejné šance, protože konec konců není to jejich vina, že tolik bank v naší zemi zkrachovalo. Přimlouval bych se za vyřešení problému i té už mnohokrát citované České banky.

Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Krejsa.

Poslanec Josef Krejsa: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, kolega Vrzáň, náš bankovní expert, který po příštích volbách zasedne v křesle pana ministra Pilipa, řekl již téměř vše. Proto budu velmi stručný. Mám de facto jedinou připomínku. Domnívám se, že tzv. veřejné peníze musí být kontrolovány tak, abychom věděli a znali, kde skončily. Institut o bankovním tajemství neumožňuje zjistit, jakým způsobem je s veřejnými financemi nakládáno. V konkrétním případě Kreditní banka Plzeň byla vlastněna z 50 % českým státem prostřednictvím České pojišťovny. 10 mld. z této banky bylo rozkradeno, tzn. 5 mld., mohu-li to tak říci, státních peněz. Pod záminkou bankovního tajemství nebylo zveřejněno ani prostřednictví parlamentní vyšetřovací komise, kdo, které konkrétní osoby, popř. která parlamentní politická strana okradla řadové střádaly z chudších společenských vrstev. Např. se nikdo nikdy nedozví, kolik milionů uložil, natož, kde je vzal a kolik dní před likvidací je vyzvedl Tomáš Ježek.

Jednoznačně musí proto navrhovaná předloha zákona zahrnovat prioritu ochrany veřejných financí před ochranou bankovního tajemství. Pokud tomu tak nebude, tento návrh nepodpořím.

Jako klíčový moment vidím rovněž přijetí či nepřijetí pozměňovacích návrhů mého republikánského kolegy Petra Vrzáně a podobné stanovisko zaujme zřejmě i poslanecký klub SPR-RSČ.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Do obecné rozpravy další přihlášky nemám, takže ji končím, a protože nezazněl návrh na vrácení návrhu zákona, ani na zamítnutí návrhu zákona, zahajuji podrobnou rozpravu. S panem kolegou Wagnerem jsem se chtěl jen domluvit, takže to udělám bez něj. Dávám na vědomí, že o procedurálním návrhu nechám hlasovat po ukončení podrobné rozpravy.

Do podrobné rozpravy se přihlásili poslanci v tomto pořadí: pan kolega Turek, pan kolega Langer, pan kolega Vojíř, pan kolega Recman, Tlustý a Vrzáň, takže prosím jako prvního pana Turka. Připraví se pan poslanec Langer.

Dámy a pánové, ještě jednou - promiňte - prosím o klid. Děkuji. Pan poslanec Turek.

Poslanec Radim Turek: Pane předsedající, stahuji svou přihlášku.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji, slova se ujme pan kolega Langer, připraví se pan kolega Vojíř.

Poslanec Ivan Langer: Pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych přednesl dva pozměňující návrhy k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů. Tím prvním je pozměňující návrh, který se týká bodu 3, a to nového odstavce 3, který je vkládán, kde se vypouští za slovy "člen statutárního orgánu, člen dozorčí rady banky nebo zaměstnanec banky nesmí být současně členem statutárního orgánu" slova "nebo dozorčí rady". Dále odstavec pokračuje v původním znění.

Odůvodnění je krátké. Domnívám se, že by v případě poskytování úvěrů určité banky právnické osobě měla být zachována bance možnost kontroly nakládání s těmito prostředky, protože to umožní lepší znalost ekonomické situace daného podniku i hospodaření s těmi prostředky, které banka poskytla. Jinak souhlasím s tím odlišením a oddělením, vyloučením podílu zaměstnanců banky ve statutárních orgánech ve smyslu představenstva. To je první pozměňující návrh.

Druhý pozměňující návrh se týká bodu 6, a to § 17a, kdy se vypouštějí slova "přímý nebo nepřímý podíl vyšší" a vkládá se za slova "kontrolou nad bankou nebo jinou právnickou osobou se rozumí vlastnictví přímého podílu nebo nepřímého podílu nebo souhrnu přímého a nepřímého podílu vyššího" a dále pokračuje původní znění "než 50 % na základním jmění jiné právnické osoby". Myslím si, že touto formulací vyloučíme možný problém, který by nastal při té kombinaci, kdy by účast byla výsledkem kombinace přímého nebo nepřímého podílu.

Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Vojíř. Připraví se pan kolega Recman.

***