Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

Poslanec Martin Smetana: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, opět se dostáváme k projednávání druhého čtení vládního návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění ve znění zákona č. 134/1997 Sb., zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 463/1991 Sb., o životním minimu, ve znění pozdějších předpisů, sněmovní tisk č. 225.

Stalo se již téměř železnou pravidelností, že v případě nedostatku financí na to či ono, resp. na chod tohoto státu, se vláda zmocňuje obsahu kapes, zejména důchodců, kteří se bohužel stávají velmi častou obětí spoření vlády, která tak tímto pokrývá díry ve státním rozpočtu, způsobené jejím mrháním peněz daňových poplatníků. Není tomu jinak i dnes.

Vládní návrh zákona předložený této sněmovně, kterým se doplňuje zákon č. 155 o důchodovém pojištění, není ničím jiným než obyčejným loupežnickým kouskem, jeho obětí není opět nikdo jiný než naši důchodci. Sociální oblast, považovaná v této zemi díky vládě za nejchudší, se opět stala cílem ztrátové politiky vlády premiéra Klause, snažící se nahradit ztracené peníze tzv. stabilizačním a ozdravným programem naší ekonomiky. Je zajímavé, a to dokonce velmi, že zatímco na jedné straně, to je v sociální oblasti, se šetří, kde jen může, tak například v resortu armády a výdajích na připravovaný vstup do Severoatlantické aliance je tomu právě naopak. A to se nechci zmiňovat ještě o Senátu, jehož jedinou činností je vyžírání státního rozpočtu, tedy kapes daňových poplatníků, důchodců nevyjímaje.

Dámy a pánové, takto bych mohl pokračovat dál, ovšem vzhledem k laxnímu přístupu většiny zákonodárců ke všemu republikánskému svoji řeč zredukuji na to nejpodstatnější, tedy na stěžejního člověka, který stojí za navrhovaným zákonem, na pana Vodičku, toho času odstoupivšího z čela resortu sociálních věcí a nastoupivšího na post ministra vnitra, jež přebírá po kolegovi Rumlovi, který má už ze své demoliční činnosti větší část za sebou. Není totiž žádným tajemstvím, že vládní experti na totální ničení - nezáleží čeho, hlavně když je co - jsou ministři Stráský, Pilip a samozřejmě pan Vodička, který svým posledním krokem, tedy předpokládaným asociálním zákonem, dovršil úplnou likvidaci sociálních jistot občanů. Stálo by za uvážení, zda by nebylo vhodné přejmenovat sociální resort na ministerstvo asociálních věcí. Ministr Vodička by se tak aspoň vyhnul kritice opozice, poněvadž jeho asociální činnost by se stala oficiálním posláním a tudíž i oficiální součástí volebního programu jeho mateřské strany. Pak už by skutečně záleželo pouze a pouze na voličích, jakou cestu si zvolí, tedy buď cestu asociální ODS nebo opozice, skutečné opozice.

Zpátky však k realitě. Ministr Vodička, ač neoprávněně, zatím stále vystupuje v roli ministra sociálních věcí a je připraven udělat všechno pro to, aby jeho zkázonosné dílo bylo přivedeno do totálního hořkého konce. SPR-RSČ v žádném případě jeho snahy nepodpoří a tedy ani poslanci této opoziční strany včetně mě samotného nezvednou ruku pro navrhovaný zákon, který svojí realizací bude znamenat totéž jako otevření Pandořiny skříňky. Nejsem jistě sám, kdo má oprávněné obavy, co bude potom, až se pan Vodička chopí vedení resortu vnitra.

Proto já jako poslanec SPR-RSČ navrhuji, abychom tuto předlohu vládního zákona zamítli, a to podle zákona č. 90/1995.Sb., o jednacím řádu, a § 93 odst. 2, a v případě, že tento návrh neprojde, navrhuji, abychom vrátili vládní návrh zákona výboru k novému projednání.

Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Smetanovi a vzhledem k tomu, že jsme vyčerpali přihlášky do obecné rozpravy, obecnou rozpravu uzavírám. Ale vidím, že se ještě hlásí kolegové Vik a další, takže dávám slovo panu poslanci Vikovi, abych nikoho nediskriminoval. Prosím, pane poslanče, hlásil jste se, předpokládal jsem, že do rozpravy.

Poslanec Jan Vik: Dámy a pánové, dovolte mi jménem poslaneckého klubu SPR-RSČ vyslovit stanovisko k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 155/95 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákona č. 134/97 Sb., zákon č. 1/91 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, o životním minimu, ve znění pozdějších předpisů.

Program zasedání Poslanecké sněmovny se nyní dostal k projednávání kontroverzní novely důchodového zákona. Jak mi jistě všichni dáte zapravdu, důchodci jsou jednou z nejvíce sociálně ohrožených skupin naší společnosti. U starých lidí, kteří se celý život dřeli a doufali, že v době stáří v neproduktivním věku budou dostatečně finančně zajištěni, dochází v současné době k těžké deziluzi. Minulý režim nedával občanům Československa možnost podnikat, takže placení daně jim skýtalo jedinou možnost, jak se finančně zajistit na dobu stáří. Dnešní sedmdesátníci a starší spoluobčané neměli tu možnost, aby podnikáním či intenzívní tvůrčí prací získali výraznější finanční sumy, které by si mohli uložit či investovat pro zlepšení svých sociálních podmínek po odchodu do důchodu. Tito lidé mnohdy velmi těžce pracovali a jejich současný důchod představující směšnou částku odpovídá sotva třetině průměrné mzdy nepříliš vydělávajícího občana.

Vážení, ptám se vás, jak mohou tito lidé vystačit se svým již tak nízkým důchodem? Kde mají vzít další peníze na stále rostoucí životní náklady? Všichni dobře víme, že proklamované úsporné vládní balíčky nejsou s to naplnit prázdnou státní pokladnu. Ptám se, kam se poděly vybrané miliony na sociální zabezpečení? Všichni víme, že nebyly beze zbytku vyplaceny. Vrcholným projevem ekonomického diletantství vlády je návrh zákona, kterým se vláda snaží schodky ze státního rozpočtu způsobené její neschopností kompenzovat faktickým snižováním reálné hodnoty starobních důchodů a sociálních dávek.

Co jiného jsme však mohli čekat? Vláda prohospodařila národní majetek. Převedla jej za pakatel do rukou zahraničních, zejména německých společností, takže v současné době už nemá odkud brát finanční prostředky na krytí schodku své experimentální quasi finanční politiky. Jediné sociální skupiny, které si snižování své životní úrovně od vlády musejí nechat líbit, jsou důchodci, bezbranní staří lidé, kteří nemají možnost čelit zvůli vládních rádoby ekonomů.

Naprosto absurdní je § 67 novely důchodového zákona, který nařizuje vládě realizovat zvýšení důchodů až při nárůstu úhrnného indexu spotřebitelských cen alespoň o 10 % od kalendářního měsíce, v němž došlo k poslednímu zvýšení těchto důchodů. Provádění takovéto tzv. sociální politiky sníží úměrně životní úroveň většině starobních důchodců. Nejsme totiž nikdo tak naivní, abychom se po různých prohlášeních členů vlády z poslední doby domnívali, že vláda využije možnosti zvýšit starobní důchody již při 5% nárůstu úhrnného indexu spotřebitelských cen, jak ji příslušná novela umožňuje.

Stejně tak nepřijatelné je zvýšení starobních důchodů o pouhých 70 % nárůstu indexu. Toto zvýšení by mělo být s indexem minimálně paritní, jak stanovuje zákon ve svém současně platném znění. Takovou novelu nemohu v žádném případě považovat za pružnou reakci vlády na aktuální vývoj současné hospodářské situace a korektní prostředek k dosažení souladu ve vývoji sociální politiky našeho státu.

My republikáni se domníváme, že snižování výdajů státního rozpočtu v oblasti sociálních transferů, které je jedním z opatření tzv. stabilizačního a ozdravného programu současné ekonomiky, je tím nejhorším návrhem, se kterým mohla vláda před Poslaneckou sněmovnu předstoupit.

Uvědomme si, prosím, souvislosti. V příštím roce vstoupí v platnost asociální nařízení o uvolňování cen energií a nájemného. Tento nárůst nákladů na provoz domácností postihne mj. ve značné míře i důchodce. Podle názoru poslaneckého klubu SPR-RSČ toto vládní opatření v kombinaci se snižováním reálné hodnoty starobních důchodů připravuje situaci, kdy se důchodci budou muset stěhovat na ulici, v lepším případě si nebudou moci v zimě ani zatopit či používat elektrické nebo plynové spotřebiče. Klademe si nyní otázku, zda částka 0,1 miliardy korun u nově přiznávaných důchodů a přibližně 12 miliard korun u valorizovaných důchodů stojí vládě za to, aby značnou část důchodců definitivně uvrhla do stavu hmotné nouze, to znamená do bídy. Proč se vláda nesnaží zamezit daňovým únikům, dovybrat dlužné daně či získat státnímu rozpočtu chybějící finanční prostředky etičtějším způsobem než je obírání důchodců. Odpověď zní: protože je to pro vládu daleko snazší a pohodlnější, protože tyto sociální skupiny se na rozdíl od finančních lobby nemohou proti takovýmto opatřením účinně bránit.

Vzhledem ke skutečnostem, které jsem výše uvedl, žádám vás, vážené paní poslankyně a páni poslanci, abyste se ke mně a ke klubu republikánských poslanců připojili, hlasovali pro definitivní zamítnutí tohoto vládního návrhu novely zákona o důchodovém pojištění.

Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Vikovi. Nyní má slovo pan poslanec Petr Vrzáň, připraví se pan poslanec Josef Krejsa.

Poslanec Petr Vrzáň: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 155 z roku 1995 Sb., o důchodovém pojištění, sněmovní tisk 225, jsme vrátili do druhého čtení, čímž jsme vytvořili určitý - dle mého názoru - dostatečný prostor pro zkvalitnění této předlohy. Bohužel stávající znění vládního návrhu tohoto zákona v dnes projednávaném druhém čtení je stejně nepřijatelné jako ve stejném druhém čtení schůze uplynulé. Navrhovaná právní úprava totiž směřuje do velice citlivé oblasti, kterou jsou bezesporu důchody a pravidla pro jejich valorizaci. Návrh posouvá hranici pro povinnost upravit výši vyplácených důchodů až na hranici deseti procent v návaznosti na nárůst úhrnného indexu spotřebitelských cen. Takováto reakce na stav naší ekonomiky a predikce po několika letech opět dvouciferné inflace je pro nás neakceptovatelná. Co je ovšem důležitější, je nepřijatelná především pro ty, jichž se týká a které zde rovněž zastupujeme. Totiž naše prarodiče a rodiče. Je naší povinností hájit spoluobčany na této půdě, jestliže je zřela zřejmé, že dojde k dalšímu prohloubení sociální nejistoty. Vezmeme-li v úvahu, že vláda nemusí na nárůst inflace reagovat adekvátně, ale na hranici 70 % nárůstu úhrnného indexu spotřebitelských cen, pak musím konstatovat, že jde o zbraň do rukou...

(Ozývá se zvonec.)

Předseda PSP Miloš Zeman: Kolegové, znovu vás vyzývám, abyste odešli do kuloárů, pokud chcete rušit toto jednání. Pokračujte, pane poslanče.

Poslanec Petr Vrzáň: Děkuji, pane předsedo. Musím tedy konstatovat, že jde o zbraň do rukou vlády naprosto neodpovídající stávajícímu postavení důchodců vystavených všem vlivům tržní ekonomiky jako je kontinuální zdražování všech k životu nezbytných statků. Naproti tomu mají velice omezené možnosti své příjmy zvýšit. Jsou tedy plně odkázáni na libovůli vlády, která chovaje se obezřetně úsporně v této věci, míní takto ušetřit další výdaje ze státního rozpočtu. Toto však není, dámy a pánové, ten správný titul. Omlouvám se, ale musel jsem se těchto našich spoluobčanů, kteří vidí svůj horizont zřetelněji než v této chvíli my, zastat. Ctím totiž ten názor, že vyspělost každého národa lze hodnotit podle toho, jak se dokáže postarat o své potřebné, o své starší spoluobčany. Já bych si skutečně přál, aby nás mohly nastupující generace pozitivně hodnotit.

Dámy a pánové, jsem si vědom všech rozpočtových problémů a chápu záměr vlády vypořádat se nějakým způsobem se vzrůstajícím trendem mandatorních výdajů státního rozpočtu. Nakonec tento fakt signalizoval před více než rokem kolega Kočárník. Znovu však musím zopakovat, že toto není vhodný titul, a proto je třeba hledat zdroje jinde, hledat jinde rezervy.

Dámy a pánové, nepodpořím tento návrh zákona, neboť se domnívám, že mandát k takovéto formě legislativní činnosti vládě nepřísluší a doporučuji jeho zamítnutí.

Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Vrzáňovi. Uděluji slovo panu poslanci Krejsovi.

Poslanec Josef Krejsa: Pane předsedo, vážený pane premiére, dámy a pánové, omlouvám se předem svým 86 kolegům bez smyslu pro humor, ale svou rozpravu nemohu začít jinak než vousem loupežníka obrostlým vtipem z doby, kdy jsme bujaře, a jak ukázal sám čas, naprosto nerozvážně naskočili na rozvrzaný žebřiňák raného kapitalismu, který volci tahouni bohužel zvrhli hned v první zatáčce doprava rovnou nad propastí zvanou ekonomika. Nemíním vyprávět vtip proto, abych vás rozesmál. Republikáni a kolega klasik českého humoru pan poslanec Čech ho znají a ostatním stejně nedojde. Chci ho vyprávět proto, že naopak nejméně o hodinu zkrátím svoji rozpravu, protože pregnantně vystihuje jak postavení důchodce u nás, mimo ty, co volili vládní koalici a ČSSD, těch mně líto není, ti mají jen to, co si zaslouží. Abych neobstruoval, vtip vystihuje a srovnává. Cituji. Švýcarský důchodce posnídá švýcarský sýr, koupí si švýcarské noviny a jde se projít k Ženevskému jezeru. Francouzský důchodce posnídá francouzský sýr, přečte si francouzské noviny a jde se projít do Boulogneského lesíku. Český důchodce posnídá švýcarský prášek, přečte si Němci vydávané noviny, vezme francouzské hole a jde do práce. Konec vtipu. To pro kolegy bez smyslu pro humor.

Nemám nic proti škrtům ve státním rozpočtu vzhledem ke katastrofálním povodním. Jsem pouze přesvědčen, že se neškrtalo ve správných resortech. Kdybychom prodali do Alžíru nejen 100 tanků, ale hned celou armádu i s panem ministrem, ušetřili bychom nejen 32 miliard ročně, ale stovky miliard za vstup do NATO. Nemuseli bychom vést tuto nedůstojnou rozpravu o tom, zda máme či nemáme okrást naše starší spoluobčany, okrást je za to, že celý život dřeli na stát, na vládu, dřeli na nás, poslance a nám není stydno okrást je stylem etnických přátel, kolegů Kudláčka a Dostála.

Pokud se vláda chce vydat cestou pomsty důchodcům a škrtat v tom, co jim nedává ani z milosti, ani ze svého - staří lidé dostávají jen to, co si za roky poctivého placení důchodového pojištění našetřili, nic víc, nic méně - aspoň toto heslo by mělo, co mělo, musí platit, pokud se vláda vydá touto cestou, protože jinou nezná - a po ní přijde potopa v podobě vlády sociální demokracie, pak se ptám, co bude škrtat v listopadu. Neboť podle astrologa, který předpověděl červencovou potopu, dojde koncem října k dalším záplavám. Co bude škrtat na jaře a v létě příštího roku, které připouští i renomovaní meteorologové?

Jistý farmář v Austrálii - nyní to není vtip - řešil před časem problémy důchodců tím, že je nalákal na vysoký výdělek ve své okurkové plantáži daleko v buši. Obehnal je ostnatým drátem, nedal jim ani vindru, mořil je hladem a řezal je karabáčem. Pokud k tomuto systému hodlá přistoupit i naše pojetí péče o důchodce, pak si dovolím připomenout, že onen australský reformátor nemusel brát ohled na to, co tomu řekne Evropa.

Znovu připomínám, že okrádat důchodce tím, že jim sebereme jejich úspory, aby měla armáda na "Potěmkinovy vesnice" pro NATO, se mi zdá být způsobem poněkud nešťastným.

Pokud tedy současná vláda zamýšlí nahnat přijetím předlohy, již projednáváme, hlasy sociálním demokratům a udělat z transformace Hirošimu, pak tedy musí tak učinit beze mne a poslaneckého klubu Sdružení pro republiku - Republikánské strany Československa.

Závěrem mi dovolte k projednávanému bodu několik připomínek. Přes několikeré úpravy výše důchodů nelze považovat finanční situaci našich starších spoluobčanů rozhodně za důstojnou. Místo toho, aby čas zaslouženého odpočinku po celoživotní práci prožívali v relativním klidu, musejí se neustále obávat narůstajících nákladů na životně důležité potřeby. Nynější návrh na zákonné zvýšení důchodů až o 10 % nárůstu úhrnného indexu spotřebitelských cen postaví valnou část našich důchodců do jimi těžko řešitelné sociální situace. Ne všichni si budou moci přivydělávat buď z důvodu vlastního zdraví, nebo nezájmu ekonomické sféry o jejich práci. A to ne proto, že práce důchodců by byla méně hodnotná, ale proto, že značně stoupá nezaměstnanost občanů v produktivním věku. Stále klesající reálná hodnota důvodů ale nemůže vyspravit finanční schodek ve státním rozpočtu.

Nepřijatelné je i zvýšení starobních důchodů o pouhých 70 % nárůstu úhrnného indexu spotřebitelských cen. Tímto novým opatřením se nejen prohloubí finanční dopad výše dopadů. Zvýšení by mělo rozhodně být indexem paritním tak, jak to stanoví zákon ve svém současném platném znění.

Nyní několik slov k úpravě zákona o zaměstnanosti. Snížení dávek státní sociální podpory na 50 % průměrného měsíčního výdělku za první tři měsíce nezaměstnanosti a potom na 40 % tohoto výdělku se mi jeví též značně asociální. Musíme si uvědomit, že za výrazný nárůst nezaměstnanosti nese odpovědnost současná vláda. Za neúspěch své špatné zaměstnanostní politiky nemůže penalizovat naše důchodce. Nelze tvrdit, že všichni, kdo nemají zaměstnání, nechtějí pracovat. Tento fenomén nastane až později - to bychom už hovořili v čase budoucím - kdy ve volbách zvítězí sociální demokracie a s ní chráněnci madam Buzkové, její temelínská tlupa. Ti šli vždy nejen doleva, ale měli vždy obě ruce levé, stejně jako jejich "temelínská Venuše". Státní orgány by měly pro ty, kteří chtějí pracovat, ale nemohou najít zaměstnání, vytvořit dostatečně pružnou sociální síť.

Předložený vládní návrh úprav zákonů o důchodovém pojištění a zaměstnanosti je viditelně ještě horší než zákon, který v současné době platí. Snižování výdajů v oblasti sociálních transferů povede k ještě větší sociální nejistotě, a to také v příštím roce vstoupí v platnost nařízení o uvolnění cen nájemného. Tento nárůst nákladů na reálné vstupy postihne mj. ve značné míře i důchodce. V této sociálně tristní situaci je nejvyšší čas se důrazně ptát, proč se vláda nesnaží více zamezit daňovým únikům, proč nedůsledně vybírá dlužné daně, proč se ve státním rozpočtu rozplývají finanční částky vybrané právě na důchodové pojištění a sociální politiku.

Odpověď je nasnadě. Protože pro současnou vládu je jednodušší radikálně škrtat v rozpočtu sociálních výdajů než hledat ekonomicky výhodnější, ale podstatně namáhavější východiska, např. právě v důsledném postihování veškeré hospodářské kriminality.

Závěrem bych chtěl zdůraznit, že schodek ve státním rozpočtu nelze řešit pouze restriktivní politikou škrtů, které postihují hlavně oblast sociálních transferů. Vláda za dobu svého působení prohospodařila veškerý národní majetek, a to nejen v kuponových privatizacích, ale i nepředloženými přímými prodeji. Nyní tyto ekonomické chyby mají napravovat peněženky daňových poplatníků a řadových občanů, z nichž budou nejvíce postiženi právě důchodci a nezaměstnaní. Je snad smyslem vládní sociální politiky vehnat naši populaci do stavu hmotné nouze, do bídy? Je snahou vyhnat je bičem rušení autobusových linek, vlakových tratí, škol, nemocnic a pošt z pohraničí a pak tato území postoupit sudetským Němcům?

Proto vás žádám, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, zvažte důkladně svá rozhodnutí o podpoře tomuto asociálnímu vládnímu návrhu a připojte se ke snaze klubu Sdružení pro Republiku - Republikánské strany Československa o zamítnutí tohoto návrhu.

Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Krejsovi. Nyní již definitivně uzavírám obecnou rozpravu, protože byly vyčerpány všechny přihlášky do diskuse. Předpokládám, že nyní můžeme hlasovat. Hlásí se někdo? Pane kolego, dobře, máte slovo. Příště ale opravdu prosím, protože toto už dělám po druhé, že se někdo do obecné rozpravy přihlásí až po jejím uzavření. Prosím, máte slovo. Písemnou přihlášku zde skutečně nemám.

Poslanec Václav Krása: Vážený pane předsedo, členové vlády, dámy a pánové, pane předsedo, ještě se omlouvám, ale já jsem se hlásil z místa, protože jsem chtěl reagovat na některé věci, které zazněly v obecné rozpravě. Proto se omlouvám, že jsem nedal písemnou přihlášku.

Dámy a pánové, dovolím si citovat z navrženého zákona, který právě projednáváme. Tam se zcela jasně říká - vláda může valorizovat důchody při 5 % cenovém zvýšení a zároveň se tam říká, že vláda musí valorizovat při 10 % cenovém nárůstu. Dále se tam říká, že vláda musí valorizovat nejméně o 70 % cenového nárůstu. Samozřejmě se neříká, o kolik může maximálně. Může o 100 %, 120 % atd.

Já bych chtěl tyto skutečnosti uvést jen proto, abychom si uvědomili, že zákon vlastně pouze dává vládě jakýsi určitý mantinel, že v případě výrazného zhoršení ekonomické situace má vláda určitý nástroj k částečné restrikci.

Dále bych chtěl upozornit, že byl přednesen návrh, aby tento způsob valorizace byl omezen na dobu jednoho roku, abychom se po roce znovu k tomuto problému vrátili, znovu jej prodiskutovali. Byl bych rád, kdybychom k tomuto problému přistupovali i z toho hlediska, že to není opatření, které by mělo trvalou platnost, ale že se tím budeme dále zabývat.

Padla zde velmi silná slova o tom, že tato vláda provádí restriktivní sociální politiku, že tato vláda zbídačuje důchodce. Já uvedu jen jedno číslo, abychom si byli vědomi toho, jaká je skutečnost. Reálná hodnota důchodů od r. 1993 do r. 1997 stoupla na 121 %. To znamená, že tato vláda valorizuje důchody tak, že jejich reálná hodnota se výrazně zvyšuje. Vím, že často se používá srovnání s rokem 1989.

Předseda PSP Miloš Zeman: Kolegyně a kolegové, už asi po desáté vás vyzývám ke klidu a upozorňuji, že diváci mají ve svém přenosu nejenom obraz, ale i zvuk. Pokračujte, pane poslanče.

Poslanec Václav Krása: Děkuji, pane předsedo. Vrátím se k tomu, co jsem říkal. Je třeba si znovu uvědomit, že srovnání s rokem 1989 není zcela relevantní, protože všichni víme, čím jsme prošli, všichni si dobře uvědomujeme, že došlo k výrazné transformaci celé naší společnosti, že samozřejmě došlo k poklesu příjmů všech skupin obyvatel a že příjmy se postupně vyrovnávají.

Jestliže si vezmeme křivku zvyšování důchodů a mezd, tak zjistíme, že to nejhorší transformační období, léta 1991, 1992 a 1993, znamenalo podstatně rychlejší nárůst reálné hodnoty důchodů proti mzdám, protože vláda měla samozřejmě zájem, aby základní cenový skok nedopadl na důchodce, na občany, kteří už nemohou ovlivnit své příjmy další prací apod. To je fakt a vychází to ze všech grafů a ze všech statistik.

Padla tady velmi silná slova o tom, že vláda projedla, prošustrovala atd. peníze, které si důchodci ušetřili za svoji aktivní činnost. Přece všichni víme, že důchody jsou hrazeny z průběžného financování, že si vlastně nikdo nespoříme na svůj důchod, ale že z toho, co dnes odevzdáme na svůj důchod, se platí důchody současných seniorů. To je prostě solidarita generací, na kterou všichni platíme a jsme s tím všichni takto srozuměni. Naše děti budou zase platit na nás. Tak to prostě je a je třeba, abychom si to jednou takto jasně řekli.

(Velký hluk z levé části sálu.)

K 1. lednu letošního roku byl na zvláštním účtu důchodového pojištění přebytek 4 mld. Kč. V průběhu roku, protože příjmy na tomto účtu jsou nižší z důvodu nižší dynamiky příjmů obecně, došlo k vynulování tohoto účtu a na konci roku tu bude možná mírný deficit. Tento deficit bude samozřejmě hrazen ze státního rozpočtu. Je to tak, že přebytek na tomto zvláštním účtu nesmí být převeden do státního rozpočtu (jsou to tzv. státní aktiva), nesmí být použit na nic jiného, ale jestliže na tomto zvláštním účtu důchodového pojištění je deficit, tak je automaticky vyrovnán ze státního rozpočtu. Je třeba, abychom si toho byli vědomi, abychom věděli, že nedochází k žádnému prošustrování těchto prostředků. Všechny prostředky, které se vyberou na důchodové pojištění, jsou skutečně použity na výplatu důchodů. Je asi potřeba si to tu znovu připomenout.

Dovolte mi poznámku ještě k jedné věci, která tady padla. Protože tu dnes jsou kamery, je asi třeba na to reagovat. (Velký hluk z levé části sálu.) Můžete tleskat jak chcete, ale tato věta může být vystřižena, takže alespoň zazní v televizi. Zaznělo tady, že důchody dnes činí zhruba třetinu průměrné mzdy. Není to pravda. Průměrný důchod dnes činí zhruba 5200 Kč, a z toho odvodíme, kolik procent průměrné mzdy to asi je. Tato věta tady padla a já na ni musím reagovat, abychom si vždy byli vědomi dimenzí, které tu jsou.

Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Krásovi. Než dám slovo dalším dvěma poslancům, kteří se ještě přihlásili do obecné rozpravy, upřesňuji svoji informaci o televizních kamerách, kterou jsem podal na začátku. Kolegyně a kolegové, toto není přímý přenos. Nyní má slovo pan poslanec Wagner, připraví se pan poslanec Štrait.

(Hluk v sále.)

Prosím znovu o klid !

***