Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

Poslankyně Milada Emmerová: Vážený pane předsedo, vážená vládo, vážení přítomní, dovolte mi, abych se ještě jednou zmínila o problematice medicínsko-sociální, která se týká zákona o důchodovém pojištění § 39 a § 44.

Podle dosavadní dikce tohoto zákona je při posuzování poklesu soustavné výdělečné schopnosti nutné nejprve určit, zda jde u posuzovaného o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, a dále stanovit, které zdravotní poškození je příčinou tohoto stavu. Je-li těchto zdravotních postižení více, jednotlivé hodnoty poklesu soustavné výdělečné činnosti se nesčítají. V tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a jeho hodnocení je pak směrodatné pro závěrečný verdikt, a to se zřetelem k závažnosti ostatních zdravotních postižení. V případě, že tento pokles je dle úsudku lékaře větší než horní hranice stanovené míry, pak je možno tuto horní hranici zvýšit o 10 procentních bodů. V desetiprocentním navýšení by se měl objevit ryze individuální aspekt kvality a kvantity souběhu příčin dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu způsobujícího právně relevantní pokles výdělečné schopnosti. V některých případech však tento nárůst procent nevystačí pro získání 66 procentních bodů, tedy takového počtu bodů, který podmiňuje nárok na plný invalidní důchod, poněvadž žádné jednotlivé onemocnění v tzv. souběhu nedá při funkčním zhodnocení 56 %. Přitom však zdravotní stav nemocného nedovoluje soustavnou výdělečnou činnost pro mnohočetné poruchy funkcí, resp. jasnou plnou invaliditu.

Tím jsem se snažila osvětlit smysl našeho pozměňovacího návrhu, tj. možné navýšení o 20 procentních bodů ve zdůvodněných případech.

Aniž bych chtěla Poslaneckou sněmovnu zatěžovat ryze odbornou přednáškou, přesto se pokusím vylíčit některé konkrétní případy, které nebyly patřičně kvalifikovány ze strany posudkového lékaře, natož aby bylo využito 10 procentních bodů navýšení celkového počtu tak, aby souhrn dával předpoklad pro přiznání plného invalidního důchodu, tj. 66 %.

Ačkoliv jde ve všech případech o mé kolegy, kterým by mělo jít vždy o to, aby starost a péče lékaře s jakoukoli specializací vedla k vyléčení nebo alespoň ke zlepšení stavu nemocného, ale v žádném případě k jeho poškození, přesto jsem se setkala s případy po této stránce nejasnými. Ze strany posudkových lékařů jde o jistou neochotu k jakémukoliv jednání či rozhovorům o smyslu různých navrhovaných změn a oklikou mi bylo dokonce řečeno, že jim jde vlastně o jejich existenci. Pak by byl i jasný výrazný pokles plných invalidních důchodů při vyšším počtu důchodů částečných, ale s poklesem součtu čísel absolutních.

Dovolím si uvést tedy několik příkladů.

Případ č. 1. Třiapadesátiletá učitelka 10 roků pobírala plný invalidní důchod pro přítomnost řady onemocnění trávicího traktu, a sice: prodělala odstranění části žaludku pro přítomnost vzácného nezhoubného nádoru, prodělala operaci s odstraněním žlučníku pro přítomnost kamenů, s následnými dalšími výkony na žlučových cestách. Důsledkem všeho bylo prokázané tvrdnutí jater a opakované záněty slinivky břišní, a dále pak závažné změny vnitřního prostředí. V době kontrolního hodnocení jejího zdravotního stavu v loňském roce byla její hmotnost 45 kg při výšce 170 cm. Jednalo se tedy o pokročilou podvýživu. Posudkový lékař zvolil k procentnímu ohodnocení záněty slinivky, přičemž nevyužil ani horní hranice míry procentního poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Nemocné byl tedy plný invalidní důchod odejmut, poněvadž bylo dosaženo pouze 60 procentních bodů. Plný důchod byl pak znovu přiznán při jednání krajského soudu. Po uplynutí kalendářního roku se situace opakovala, ačkoliv posudkový lékař by měl být natolik erudovaný, aby věděl, že zdravotní stav této nemocné ztěžka dozná zlepšení, spíše naopak, a že tedy každoroční jednání spíše zdržuje jeho i justiční orgány.

Případ č. 2. Padesátiletý malíř pokojů s postupně přibývajícími chorobami, které byly v dostupné dokumentaci uváděny v různých kombinacích, ale vždy neúplně,...

Předseda PSP Miloš Zeman: Promiňte, paní poslankyně. Prosím živě diskutující poslance Ransdorfa a Zaorálka, aby jako gentlemani, jimiž jistě jsou, věnovali pozornost své hovořící kolegyni. Pokračujte, paní poslankyně.

Poslankyně Milada Emmerová: ...pobíral dva roky plný invalidní důchod; po nabytí platnosti nového důchodového zákona v roce 1996 mu byl při kontrolním vyšetření změněn na důchod částečný. Při pečlivé anamnéze a zvážení přítomnosti různých chorobných jednotek se závažnými poruchami funkce životně důležitých orgánů se ukázalo, že cukrovka s tzv. pozdními orgánovými komplikacemi včetně duševních poruch a oslepnutí jednoho oka se slábnoucí funkcí oka druhého, dále pak vysoký krevní tlak a závažné postižení pohybového aparátu, dávají vždy takový rozsah procentních bodů, že by při využití horní hranice toto postačilo k ponechání plné invalidity i bez souběhu onemocnění. Postižený podal odvolání, které zatím není vyřízeno.

A konečně případ číslo tři. Dvaapadesátiletá učitelka gymnázia, s těžkou cukrovkou, s pozdními orgánovými komplikacemi, s opakovanými záněty močových cest s kombinovaným postižením ledvin a jejich funkce, se stavem po nedávné operaci nitrolebního nádoru s následnou sekundární padoucnicí a s bolestmi hlavy. Pro zjevné omezení zdravotní způsobilosti pro výkon povolání v plném úvazku byl podán ze strany internisty návrh pro zahájení řízení ke stanovení invalidity. Přitom byla vyslovena žádost o stanovení pouze částečné invalidity, neboť u psychicky normální nemocné představovalo pokračování v pracovní činnosti psychickou rehabilitaci.

Posudkový lékař toto neshledal za indikované. Odvolání nebylo podáno.

Uvedené případy jsou jedny z mnoha, které se opakují na mnoha místech České republiky. Představují tak pro občana nejen handicap v podobě přítomnosti dlouhodobé nemoci, ale i v podobě závažné sociální nepřízně. Toto je naléhavé zvláště v současné době, kdy procento nezaměstnanosti výrazně stoupá a kdy postiženým lidem získat adekvátní zaměstnání zbývá takřka nulová šance.

Náš návrh na zvýšení z 10 na 20 % by v odůvodněných případech měl tedy zabránit extrémní tvrdosti tohoto zákona.

Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji paní poslankyni Emmerové. Uděluji slovo panu poslanci Janečkovi, připraví se pan poslanec Loukota.

Poslanec Josef Janeček: Za předpokladu, že platí návrhy, které jsem vznesl před tím, než byl tento návrh vznesen, tak bych je doplnil dalším návrhem, který zní:

Návrh zákona se doplňuje takto: Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákona -

Předseda PSP Miloš Zeman: Pane poslanče, promiňte, že vás přerušuji, ale je uzance předkládat pozměňovací návrhy v podrobné rozpravě. Otevřel jsem obecnou rozpravu.

Poslanec Josef Janeček: Zatrhl jsem podrobnou rozpravu.

Předseda PSP Miloš Zeman: Takže v tom případě se velice omlouvám. Vzhledem k tomu, že čára byla poněkud neidentifikovatelná, vyložil jsem si to tak, že podrobná je odmítnuta. Je to moje chyba. V tomto případě dojde na vás řada v podrobné rozpravě. Pane poslanče, ještě jednou se vám omlouvám.

Nyní pokračujeme v obecné rozpravě, a to je pan poslanec Loukota. Připraví se pan poslanec Nehera.

Poslanec Milan Loukota: Pane předsedo, dámy a pánové, vracíme se v našem jednání k opětovnému projednávání tzv. důchodového zákona ve druhém čtení, kdy se chci i já v rámci obecné rozpravy vyjádřit k této tématice.

Nejdříve se chci trochu šířeji zabývat postavením důchodců v naší současné společnosti, když si myslím, že jejich situace je doslova tristní. Nemohu nevzpomenout doby minulé, kdy si pamatuji ještě coby dítě, jak se moji prarodiče těšili do důchodu, neboť toto období chápali jako zasloužený odpočinek po celoživotní práci. Myslíte si, dámy a pánové, že tomu tak je i dnes? Osobně jsem přesvědčen o opaku. V době, kdy je laťka odchodu do důchodu postupně zvyšována a kdy je vyplácená penze v mnoha případech skutečnou almužnou, máme z této almužny udělat ještě žebračenku? S mojí podporou tohoto vyloženě asociálního kroku rozhodně počítat nemůžete. Stejně tak i od mých kolegů z poslaneckého klubu Sdružení pro republiky -Republikánské strany Československa. Pokládám skutečně za drzost toho nejhrubšího zrna, pokud vláda na základě důsledků své vyloženě špatné ekonomické reformy bude postihovat tu skupinu obyvatel, která se může bránit nejméně. Aneb - co zmůžou důchodci při obraně svých práv? Stávkovat již nemohou a nějaká důchodcovská demonstrace? Vždyť by vám to bylo jenom k smíchu.

Vláda doslova zneužívá našich nejstarších místo toho, aby obrátila pozornost do vlastních řad. Chcete-li šetřit, proč nesnížíte přebujelý státní aparát? Stejný postup je možný i v případě nehorázných příjmů ústavních činitelů. Ale to ne. Místo toho jste se rozhodli zaměřit na naše seniory. Ale pomněte - jedno přísloví praví: Vláda každého státu se hodnotí podle toho, jak se dokáže postarat o své mladé, staré a nemocné občany. Mám-li věřit v pravdivost tohoto přísloví - vězte, že věřím - nedopadá tato vláda nejlépe. Již nyní před zavedením právě projednávané normy jsou na tom důchodci špatně. Jestliže ovšem tento návrh zákona bude schválen, jejich situace bude prachmizerná. To opravdu chcete, vážené kolegyně a kolegové? Já ne.

A proto, pane předsedo, z výše uvedených důvodů dávám návrh na zamítnutí této předlohy zákona. Pokud tento návrh neprojde, dávám další návrh na nové projednání ve výboru.

Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Loukotovi. Jeho návrhy jsem si poznamenal a po ukončení obecné rozpravy o nich samozřejmě budeme hlasovat.

Nyní obecná rozprava pokračuje. Slovo má pan poslanec Nehera.

Pane poslanče Šmucře, ve vaší přihlášce není uvedeno, zda se hlásíte do obecné nebo podrobné rozpravy. Jaká to tedy je? Obecná, dobře.

Slovo má pan poslanec Nehera, připraví se pan poslanec Špidla.

Poslanec Jindřich Nehera: Pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi, abych se jako poslanec Sdružení pro republiku - Republikánské strany Československa jen krátce vyjádřil k projednávanému bodu o důchodovém pojištění.

Je přinejmenším neslušné, aby vláda svoji neschopnost ukájela na skupině občanů, kteří mají tu nejmenší možnost se bránit. Touto nemalou skupinou důchodci zcela určitě jsou. Pokud se zde, v této Poslanecké sněmovně, projednával návrh zákona o snížení platu poslancům a dalším ústavním činitelům, který podala Sdružení pro republiku - Republikánská strana Československa, byl okamžitě oheň na střeše. A platy to nejsou nikterak malé a ještě by se musely připočítat nemalé boční příjmy těch, kterých by se toto snížení týkalo.

Tento návrh nemá šanci, aby byl touto Poslaneckou sněmovnou přijat, proto mi připadá naprosto nehorázné a nechutné, že vláda vůbec měla tu odvahu předložit tento návrh zákona o důchodovém pojištění, který nebude mít jiný účinek, než že tuto část obyvatelstva dozajista ožebračí. Nebojím se říci, že to co vláda rozkradla a nechala rozkrást, znovu nakrade na těch, kteří se nemají ani tu nejmenší šanci bránit.

Posunutí hranice zvyšování důchodů z 5 % na 10 % inflace se totiž ani nijak nazvat nedá. Není tajemstvím, že ceny téměř všeho neustále rostou a vláda sama dobře nejlépe ví, jaké drastické zdražování přijde jak ještě letos, tak v podstatné míře příští rok. A nebudu daleko od pravdy, když tuto míru inflace přirovnám ke komunistickým volbám. Tam chodilo 99,9 % oprávněných voličů a zrovna tak to dopadne s inflací. Ta se bude pohybovat na 9,9 %, takže se důchodci jen tak brzy adekvátního zvýšení důchodů vzhledem k závratnému zvyšování cen energií a následně všeho nedočkají.

Nemyslím si, že by si důchodci zrovna toto za svou celoživotní dřinu, o které se mnohým co tu sedí a těm kteří tento nesmysl vymysleli, ani nezdálo. Nebudu a ani nemohu hlasovat pro tento vládní návrh zákona, protože jinak bych se musel stydět sám před sebou. Proč se podařilo na minulé schůzi Poslanecké sněmovny vrátit tento návrh zákona do druhého čtení, je všem známé. Bylo to na návrh Sdružení pro republiku Republikánské strany Československa.

Na závěr bych chtěl požádat osvědčenou trojici koaličních poslanců: Pokud chtějí udělat v tuto chvíli opravdu dobrý skutek, ať odejdou opět do restaurace. Já to tam za ně zaplatím.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci. Slovo má nyní pan poslanec Vladimír Špidla. Předpokládám, že nyní nevystupuje jako zpravodaj, ale jako poslanec, přihlášený do obecné rozpravy, prosím, pane poslanče.

Poslanec Vladimír Špidla: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené poslankyně a poslanci, mí předřečníci se zabývali podrobně tou částí tisku 225, která se zabývala problémem, ve kterém je problém důchodů. Zaměřím se na tu část tisku, která se zabývá problémem zákona 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, protože i zde vláda předpokládá podstatné snížení dávek v nezaměstnanosti, a to z dosavadních 60 % v prvních třech měsících na 50 % z čisté mzdy v prvních třech měsících a z dosavadních 50 % čisté mzdy ve třech měsících na pouhých 40 %, tato hodnota 40 % je excesem proti dohodám mezinárodní organizace práce, které předpokládají, že dávky v nezaměstnanosti nemají klesnout pod 42 % čisté mzdy. Česká republika se tak dostává mimo civilizovaný svět, a to v době, kdy míra nezaměstnanosti prudce stoupá a pouze vládní optimisté se mohou domnívat, že v příštím roce nepřekročí hodnotu 5,4 %. Bohužel daleko pravděpodobnější je hodnota kolem 6 nebo 7 %, což představuje mezi 300 tisíci až 400 tisíci nezaměstnanými.

Vážené kolegyně a kolegové, chtěl bych upozornit na to, že hledání zaměstnání je velmi komplikovaná a těžká práce pro každého, kdo se nezaměstnaným stal a je to práce, která s sebou nese své náklady, protože nezaměstnaní musí kupovat noviny, musí dojíždět do zaměstnání, musí se připravovat, a to vše s sebou nese finanční náklady.

Takto výrazné snížení podpory v nezaměstnanosti snižuje naději nezaměstnaného k tomu, aby se opět do nějakého vhodného zaměstnání dostal.

Z tohoto důvodu, kromě důvodů, které uvedly mí předřečníci, navrhuji tisk 225 zamítnout. Pokud nebude zamítnut, vrátit k novému projednávání ve výboru.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Špidlovi. Uděluji slovo panu poslanci Šmucrovi. Připraví se pan poslanec Maixner.

Poslanec Rudolf Šmucr: Pane předsedo, dámy a pánové, dnes opět projednávaný vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 155/95 Sb., o důchodovém pojištění ve znění zákona 134/97 Sb., zákon č. 1/91 Sb. o zaměstnanosti ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 463/91 Sb., o životním minimu ve znění pozdějších předpisů, je opět důkazem o neschopnosti vlády vládnout. Svým obsahem je zákon krajně asociální. Vláda v zoufalé snaze sehnat peníze na vyrovnání státního rozpočtu se neštítila okrást děti o jejich oprávněné přídavky, ale i to je pro ně málo. Proto našla způsob, jak také okrást další sociálně slabší skupinu našich spoluobčanů - důchodce, lidi, kteří věřili, že zbytek svého života prožijí v klidu a na slušné úrovni. Jejich představa se tímto nemravným a odsouzeníhodným zákonem, který právě projednáváme a který jistě nabude své platnosti, rozplyne jako dým. Takto si vláda váží těch, kteří se celý život poctivě snažili o to, aby naše společnost nestrádala, lidí, kteří riskovali své životy a zdraví v dolech, v ocelárnách, v zemědělství a v mnoha dalších odvětvích našeho národního hospodářství, které hrstka lumpů a podvodníků rozkradla.

Vážení přítomní, ptám se, proč vláda České republiky působí příkoří stále větší části našich občanů? Ze spousty starých prací opotřebovaných lidí učinila česká vláda žebráky a lidi na sociálním dně, kteří bez člověka ponižující žebroty by jinak nepřežili.

Páně Vodičkovo Ministerstvo práce a sociálních věcí sice rozhazuje sociální sítě, ale vždy dopadne jako neúspěšný rybář. Ministr Vodička, údajný ochránce sociálně slabých, ještě nikoho neochránil. Je to jistě muž na pravém místě. Jeho slovní výpady proti důchodcům jsou všeobecně známé.

Václav Klaus sliboval českému národu lepší budoucnost. Místo toho se mnoho našich občanů dočkalo jen bídy.

Rád bych vám připomněl, že každý z nás bude jednou starý a opotřebovaný člověk. Proto by se měl každý zamyslet nad tím, jestli svými neuváženými rozhodnutími nečiní druhým těžší život než si zaslouží. Je třeba si uvědomit, že i důchodci jsou voliči, s kterými by měla každá politická strana počítat.

Dále musím dodat, že zoufalé kroky ministra financí druhé kategorie pana Pilipa nemohou odvrátit ekonomickou katastrofu České republiky. Toto lze s úspěchem tvrdit, že ministr, který málem pohřbil školství České republiky, prokázal jasně svou neschopnost být něco platný v tomto oboru.

Udivuje mě, jak je možné, že člověk neschopný působit v jednom resortu v řídící funkci, dostane opět další šanci v jiném resortu?

Předseda PSP Miloš Zeman: Promiňte, pane poslanče, kolegyně a kolegové, prosím vás o klid. Pokračujte, pane poslanče.

Poslanec Rudolf Šmucr: Aby byly vidět kladné výsledky, aby to bylo ku prospěchu národa, vyžaduje schopného odborníka v oboru financí. Že by jím byl právě pan Pilip, to silně pochybuji, a to proto, že nepřesvědčil o svých kvalitách v minulosti ani v přítomnosti. To, že je finančním expertem, je překvapením jak pro mě, tak pro celý národ.

Dámy a pánové, tento návrh zákona svým hlasováním nepodpořím z pochopitelných důvodů.

Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Šmucrovi, uděluji slovo panu poslanci Maixnerovi, jako další se připraví pan poslanec Krampera.

Poslanec Pavel Maixner: Pane předsedo, vážení hosté, dámy a pánové, po schválení návrhu SPR-RSČ na 14. schůzi Poslanecké sněmovny znovu projednáváme ve druhém čtení tento diskriminující a sociální návrh vlády. Vláda a celá vládní koalice po 7 letech vládnutí se dostává do pozice, která je ve své podstatě celkem logická, ale pro současnou vládnoucí oligarchii zcela neřešitelná. Po tímto tlakem, který sílí vlastně každý den, přichází rozhodnutí, které je nekvalitní, povrchové, mimo rámec chápání normálního člověka a většiny občanů tohoto státu.

Vaše asociální politika dozrála vrcholu a je zcela nesrovnatelná se světovým demokratickým standardem a nemá nic společného s tím, čemu se říká sociální politika státu. Je mi skutečně záhadou, proč náš stát provozuje ministerstvo práce a sociálních věcí, když toto ministerstvo produkuje takové zákony, které jsou asociální, velmi úzce namířeny proti všem našim občanům. Všichni, kdo zde sedíme, víme o tom, že naše pokladna je prázdná, státní rozpočet deficitní, a nikde se nenacházejí prostředky na nic. Hrubý domácí produkt nedosáhl ještě žádný rok po sametovém podvodu objemu let před ním a reálná kupní síla většiny občanů tohoto státu neustále klesá. Kde jsou pak ony proklamace jakéhosi odražení ode dna, co se slibuje vlastně již 7 let a jak je vidět, ještě k tomu nedošlo?

Vlivem škrtů ze státního rozpočtu a tvorby jakýchsi balíčků opatření se celý národ opět ožebračuje a ona většina, která skutečně tvoří hrubý domácí produkt, se má čím dál tím hůř. Přitom vládní šarlatáni opět ubezpečují národ, že si musí utahovat opasek. Už jenom na chvíli a po této chvíli, která pravděpodobně bude trvat dalších 7 let, přijde vysněný blahobyt a růst životní úrovně.

Skutečností ale bude, že onoho blahobytu se málokdo z nás dožije, protože dnes již téměř 40 % občanů žije pod úrovní životního minima. Přitom dnešní projednávaný návrh zákona uvrhne do propasti živořících i celou skupinu našich starších občanů a důchodci si na další léta mohu jen nechat zdát o zvýšení jejich důchodů a tím alespoň opožděnému zvýšení jejich zákonné odměny.

Předseda PSP Miloš Zeman: Promiňte, pane poslanče, žádám kolegy, kteří hlasitě diskutují, aby odešli do kuloárů. Pokračujte prosím.

Poslanec Pavel Maixner: Alespoň každoročně opožděné zvýšení jejich zákonné odměny k reálným cenám, které dnes stoupají každý den. Dnešní asociální politika vlády nepřipravuje a nezabezpečuje prvořadou úlohu udržení sociálního smíru ve státě, ale vytváří právě předpoklad sociálního napětí.

Zničující snížení dotací do všech oblastí sociálních povinností státu nám dává obraz o tom, kdo v této zemi vládně a za jakých podmínek vládne. Upevnění tvrdých opatření proti občanům, nepochopení reálné podstaty stavu, ve kterém se náš stát nachází. Reálná cena přece není poslanecký či ministerský plat, ani platový průměr, který dnes dosáhl již výše 11 000 korun, na kterém se právě největší měrou podílí státní zaměstnanci a ne ti, co skutečně hrubý domácí produkt vytvářejí.

Dámy a pánové, navrhuji vládní návrh zákona zamítnout.

Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Maixnerovi, slovo má nyní pan poslanec Krampera, připraví se pan poslanec Smetana.

Poslanec Zdeněk Krampera: Děkuji, pane předsedající. Pane předsedající, dámy a pánové, jako poslanec SPR-RSČ se vyjádřím k této předloze návrhu zákona. Vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákona 134/1997 Sb., zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 463/1991 Sb., o životním minimu, ve znění pozdějších předpisů, je podle mého názoru a z textu důvodové zprávy, která usiluje o zdravý rozum snad ještě doufám, většiny zdravých spoluobčanů.

Nazývat současnou krizi ve všech oblastech státu ozdravným programem a stabilizací současné ekonomiky je vskutku přirovnatelné pouze k dobám soudruha Kojzara a soudružky Boudové, kteří dnes a denně na stánkách Rudého Práva hřímali o obrovském a kolosálním úspěchu výstavby tzv. socialismu.

Já sám se přiznám, že jsem půl roku v roce 1990 věřil, že můžeme skutečně dosáhnout přechodu demokratické a hlavně spravedlivé a ekonomicky prosperující společnosti. Nic takového se pochopitelné nestalo. Dnešní mocní si vůbec nic nezadají s těmi, o kterých jsme si již mysleli, že skončili na smetišti dějin. Proto znovu a opakovaně musím konstatovat, že plnou zodpovědnost za současný vývoj krize v České republice nese vládnoucí garnitura a sdělovací prostředky.

Právě masmédia umožnila této vládnoucí garnituře její plný a nerušený rozvoj a naopak zcela jednoznačně zablokovala a dnes již cenzurují veškeré varovné, kritické a oprávněné stížnosti občanů České republiky. SPR-RSČ po celou dobu vývoje polistopadového podvodu dnes a denně všechny příčiny vedoucí k současnému rozkladu státu analyzovala, do všech sdělovacích prostředků odeslala a vždy jsme hlavně navrhovali taková opatření, která by vedla k nápravě.

Proto nelze tolerovat postup současné vlády, která své obrovské a nenahraditelné chyby a tiché přihlížení k totálnímu rozkradení ČR chce v rámci postupného rdoušení obyvatelstva ČR na principu feudálního vydírání finančních prostředků udržet tento systém u moci. Pokud má vláda skutečný zájem řešit vše, co v ČR způsobila, nechť začne sama u sebe a svých nejvěrnějších přisluhovačů a formou dobrovolného navrácení stanovených částek, které za spoluúčasti a tichého souhlasu vlády byly rozkradeny, vrátí na účet České národní banky.

Nelze tolerovat další ožebračování našich starších spoluobčanů, kteří dnes a denně zápasí o holé přežití. Současná vládnoucí oligarchie neustále tvrdí, že není dostatek finančních prostředků, které by mohly pro naše starší spoluobčany navýšit jejich důchody. Je to zcela pochopitelné tvrzení, protože dnes a denně dochází k neustálému rozkrádání a tunelování celého zbytku Československé Federativní republiky, dnes pouze České republiky. Tyto obrovské a nenahraditelné ztráty na daňových podvodech, rozkrádání bankovního sektoru, daňových nedoplatcích, nedoplatcích za sociální a zdravotní pojištění, obrovských dluzích za nezaplacené tzv. zprivatizované podniky a neustálém organizovaném rozkrádání a likvidaci všeho, co naši předkové svou prací vytvořili, došlo k nenahraditelným škodám, které dosahují za období od roku 1990 výše zhruba 1 tisíce miliard korun. Proto se nelze divit, že vládnoucí garnitura již nemá k dispozici žádné finanční prostředky a doslova a do písmene zapříčinila bankrot naší současné ekonomiky.

V této skutečně neřešitelné kritické době nemá vládnoucí garnitura jiné manévrovací možnosti, než uvrhnout svůj vlastní národ do totálního úpadku. Nechť platí veksláci, podvodníci všeho druhu, tzv. podnikatelé, kteří právě neplněním svých daňových povinností, s dalšími již uvedenými skupinami, ohrožují každoročně rozpočtový příjem ČR. Z jakých důvodů mají být postiženi právě ti, kterých je největší většina, což jsou občané ČR, kteří pracují např. ve spojích, či na České dráze a v dalších jiných organizacích za zhruba 6 - 7 000 čistého. Navíc právě tyto statisíce spoluobčanů jsou do budoucna při očekávaném růstu nezaměstnanosti tímto návrhem zákona nejvíce ohroženi.

Co se týče vládou zmiňovaného opatření u valorizace důchodů, kde bude konkrétní úspora záviset jednak na indexu růstu cen, jednak na okamžitém zvýšení důchodů, který je podle návrhu zákona vázán na cenový růst v rozpětí nad 10 %. Je nutné konstatovat, že podle mého názoru, a nejen podle mého, jsou údaje, které předkládá Český statistický úřad zvláště z hlediska nárůstu inflace zfalšované. Vždyť všichni, kdo chodíme po matičce zemi, víme, že u životně důležitých potřeb došlo od roku 1990 k několikasetprocentnímu nárůstu zdražení cen. K dalšímu obrovskému zdražování v dohledné době opět dojde. Proto údaje zvláště o vývoji inflace mi připadají jako pokus zbavit nás zdravého rozumu. Nebudu vyjmenovávat co, o kolik set procent se za dobu posledních let zdražilo. Stál bych zde patrně ještě zítra. Proto doporučuji každému spoluobčanu zavést si svůj notýsek a každý týden navštívit obchody a zapsat si ceny. Potom nemůže být nikdo takovým způsobem oklamán.

Protože navrhovaný návrh zákona o důchodovém pojištění, o zaměstnanosti a životním minimu, sněmovní tisk č. 225, je zcela nepřijatelný, dávám dle jednacího řádu Poslanecké sněmovny ČR návrh na jeho zamítnutí.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Kramperovi. Uděluji slovo panu poslanci Smetanovi.

***