Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Vilému Holáňovi a otevírám obecnou rozpravu. Žádné písemné přihlášky nemám, takže obecnou rozpravu končím. Ptám se, zdali navrhovatel či zpravodaj chtějí přednést závěrečné slovo. Není tomu tak. Vzhledem k tomu, že nebyl přednesen návrh na vrácení navrhovateli ani na zamítnutí, budeme se zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání.

Předložený vládní návrh smlouvy navrhl předseda Poslanecké sněmovny přikázat výboru zahraničnímu a já se ptám, zdali má někdo jiný návrh. Není tomu tak. Takže přikročíme k hlasování, ale až poté, co vás poprosím, abyste se znovu pomocí hlasovacích karet přihlásili. Děkuji. Přednesu návrh usnesení:

Poslanecká sněmovna přikazuje předložený vládní návrh k projednání zahraničnímu výboru.

Zahájil jsem hlasování pořadové č. 47 a ptám se: Kdo je pro? Děkuji. Kdo je proti návrhu?

Hlasování v tuto chvíli skončilo. Výsledek: pro 128, proti 4 poslanci. Konstatuji, že návrh byl přijat.

Pan ministr a poslanec Jan Ruml navrhl zkrácení lhůty o 20 dnů pro projednání předloženého návrhu smlouvy ve výboru Poslanecké sněmovny.

Rozhodneme o tomto návrhu rovněž v hlasování. Bude to hlasování č. 48, které jsem zahájil a táži se: Kdo je pro? Děkuji. Kdo je proti? Děkuji.

I toto hlasování skončilo výsledkem: pro 124, nikdo proti. Návrh byl přijat.

Tím jsme se vyrovnali s tímto bodem. Děkuji panu ministru vnitra Janu Rumlovi a panu zpravodaji Vilému Holáňovi. Konstatuji, že můžeme přistoupit k projednávání dalšího bodu, kterým je

Informaci, kterou nám vláda předložila, uvede ministr financí pan Ivan Pilip, kterému uděluji slovo.

Ministr financí ČR Ivan Pilip: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci, předstupuji před vás s vystoupením k vládnímu materiálu, který jste obdrželi jako podklad k diskusi o otázkách strategie privatizace velkých komerčních bank, v nichž má stát ještě majetkový podíl. Předložením tohoto materiálu vláda plní závazek, který přijala během zasedání parlamentu na začátku léta t. r. Zároveň bych tu chtěl znovu zopakovat, že při té zmiňované diskusi se hovořilo také o privatizaci státních podílů ve velkých strategických podnicích. My doporučujeme nebo navrhujeme takto tu diskusi rozdělit do dvou bloků s tím, že po projednání tohoto materiálu by byly učiněny kroky v oblasti privatizace bank a teprve po projednání dalšího materiálu na některé z příštích schůzí parlamentu projednány další body postupu v otázce privatizace strategických společností v jiných podnicích, zejména v distribučních společnostech.

Pokud jde o privatizaci bank, vláda již v uplynulém období několikrát deklarovala svůj záměr urychlit dokončení privatizace majetkových účastí státu na podnikán? velkých komerčních bank a tento záměr byl promítnut i do zásadních usnesení vlády k její politice v této oblasti. Již před několika měsíci - už také před červnovým jednáním parlamentu, přesněji řečeno v listopadu uplynulého roku - rozhodla vláda o privatizaci majetkové účasti státu na podnikání Investiční a poštovní banky. Rozhodnutí o privatizaci samotné, bylo proto učiněno již před dubnovými opatřeními vlády a červnovým jednáním parlamentu a v rámci tohoto materiálu se proto investiční a poštovní banky týká pouze informace o jejím vývoji a samozřejmé už se na ni nevztahují záměry k dalším krokům, které jsou tady uvedeny.

Materiál sám má část, která vůbec charakterizuje vývoj v českém bankovnictví od doby transformace tehdejší Státní banky československé v jednotlivé banky komerčního rázu a oddělení České národní banky a informuje o vývoji v jednotlivých z nich včetně jejich současné situace, zejména základního jmění, postavení ve světě a také s přihlédnutím k jednotlivým hodnocením jak domácích institucí, tak mezinárodních, snaží se nastínit hlavní silné a slabé stránky bank a hlavní problémy, které fungování našich bank doprovázejí.

V materiálu se také snažíme charakterizovat hlavní důvody, hlavní cíle privatizace bank se státní účastí. Důvody se samozřejmě primárně odvíjejí od celkového přístupu k ekonomice, který vychází z prioritní úlohy soukromých subjektů v hospodářství a banky jako páteřní instituce ekonomického systému, domníváme se, by neměly být výjimkou.

Samozřejmě důvody privatizace určitého druhu, okruhu jsou také fiskální, nikoli pouze ovšem fiskální z hlediska možných příjmů státního rozpočtu či rozpočtu Fondu národního majetku z důvodu privatizace, ale také z pohledu toho faktu, že banky ke svému dalšímu rozvoji potřebují zvyšování svého kapitálového zázemí, navyšování základního jmění, a pro stát je velmi obtížné se ho efektivně zúčastňovat. Na druhé straně pokud se ho nezúčastňuje, může blokovat rozvoj těchto bank anebo riskuje, že začne ztrácet své podíly v těchto bankách a vliv na ně. To je jeden z klíčových důvodů, proč je nutné nebrzdit proces privatizace, protože v tomto smyslu blokuje restrukturalizaci a rozvoj bankovnictví jako celku.

Další důvod vedle již zmiňovaného kapitálového posílení bank je samozřejmě zvýšení efektivnosti hospodaření a řízení bank, protože naše banky ve srovnání s mezinárodními standardy dosahují relativně nižších výsledků a předpokládáme, že i v zájmu jejich zapojení do evropského a světového hospodářství jsou nutné výraznější změny. Předpokládáme také, že díky spolupráci se strategickými partnery či vůbec po privatizace je možné rozšíření poskytovaných služeb, posílení mezinárodních nástrojů a větší podpora zapojování našich podniků do mezinárodního obchodu.

Předpokládáme, že se privatizací může snížit riziko destabilizace bank, které v minulosti vedlo k některým krokům, které se týkaly různých ozdravných procesů v našem bankovním sektoru, a že celkově bude ku prospěchu tohoto prostředí dokončení formování vlastnických vztahů.

V našem materiálu vycházíme také z platného zákonodárství, které vychází z toho, že konkrétní rozhodnutí o konkrétní privatizaci je v rukou - na základě zákona o privatizaci - exekutivy, v rukou vlády, a proto se tady snažíme charakterizovat postupy, které má vláda k dispozici jako ve světě standardně používané postupy pro privatizaci bank, to znamená varianty prodeje celého podílu jednomu majoritnímu investorovi, podíl po částech, ať už prostřednictvím obcí, nebo prostřednictvím tendru několika různých investorů, prodeje malých podílů více investorům atd. Definujeme také možné investory s tím, že zejména upřednostňujeme finanční strategické investory, případně institucionální investory pro finanční oblast.

Závěrem tohoto materiálu jsou definovány i některé principy, které vláda považuje za nutné pro další pokračování nebo nastartování dalších kroků v oblasti dokončení privatizace bank zachovat a potvrdit. Za prvé je nutné dokončit proces dojasnění majetkových vztahů se Slovenskou republikou. Těch bank, kterých se problémy ještě z doby dělení federace týkají. Jde tedy zejména o ČSOB a jde o Komerční banku. Názorem vlády je, že je nutné tyto problémy vyřešit co nejlepším způsobem, ale že není možné dopustit, aby se staly blokací procesu další privatizace těchto dvou bank.

Další teze, se kterou vláda bude přistupovat k privatizaci, je, pokud jde o časování. Domníváme se, že charakter bank a celková situace v předpokládaném zájmu o naše banky nepředurčuje, zda mají být privatizovány ve stejnou dobu, nebo v nějakých vlnách každá banka postupně, a navrhujeme, aby toto bylo věcí, kterou rozhoduje vláda už v konkrétním scénáři další privatizace. Dalším principem je, že budou privatizovány celé podíly akcií v bankách. Nepředpokládáme ponechávání nějakých menšinových balíků, blokačních minorit atd.

Předpokládáme dále, že prioritní metodou privatizace by mělo být hledání přímého prodeje silnému strategickému investorovi či investorům vzešlým z veřejného výběrového řízení. Další je, že tato veřejná výběrová řízení zajistí Ministerstvo financí ve spolupráci s Českou národní bankou a Fondem národního majetku za spolupráce poradenských, předpokládáme že zahraničních, firem.

Dále předpokládáme, že privatizace nebude jednokriteriálně o ceně, ale že budou vyžadovány širší projekty rozvoje bank i jací zájemci o ně budou ochotni se k nim zavázat.

Poslední teze je, že další změny v bankách týkající se např. oddělení komerční a investiční činnosti bank, jejich vazby na průmyslové podniky a další věci, které jsou dílčím problémem české ekonomiky, že budou řešeny v jistém smyslu paralelně - už na jednání této schůze je novela zákona o bankovnictví - ale že budou řešeny v rámci standardních zákonů, které budou Parlamentu předkládány k projednání.

Tolik tedy, vážené poslankyně, vážení poslanci, vstupní teze, které vám jménem vlády předkládám pro diskusi o další strategii privatizace státních podílů ve velkých bankách.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu ministru financí Ivanu Pilipovi a prosím, aby se posadil ke stolku zpravodajů. V tuto chvíli otevírám rozpravu. Jako první se přihlásil pan poslanec Václav Exner, takže ho prosím, aby poté, co přednese svoje vystoupení, rovněž usedl ke stolku zpravodajů a ujal se funkce zpravodaje. Pokud mně samozřejmě nedá košem a neodmítne toto přání.

Poslanec Václav Exner: Pane místopředsedo, bude mně radostí zúčastnit se práce aktivně na projednávaném bodu.

Dámy a pánové, předložená vládní informace o dalším postupu privatizace bankovního sektoru se mi jeví z hlediska informační hodnoty, jak bohužel už bývá zvykem, jako nedostatečná. Materiál neobsahuje vůbec údaje o efektivnosti hospodaření bank v časových řadách a odhad výhledů zcela chybí. Rovněž přínosy pro stát vyplývající z vlastnických podílů nejsou nijak charakterizovány ani za minulou dobu, ani za současnost, ani případný variantní výhled v této oblasti.

Musím také říct, že celková argumentace materiálů je z velké části cílená. Vychází z potřeby zdůvodnit privatizaci. Argumentuje se především přínosy privatizace, avšak ze zkušeností z minulých privatizací je třeba konstatovat, že očekávané příznivé výsledky se v řadě případů nedosáhly. Vezmeme-li v úvahu právě bankovní sektor, konstatuje se v předložené informaci, že v uplynutém období rostlo v bankovním sektoru konkurenční prostředí. Myslím si, že je čas odpovědět si na otázku, co nám toto konkurenční prostředí a také významný rozvoj bankovního sektoru, jak je konstatováno hned v první větě předkládané informace, přinesl. Myslím si, že posuzujeme-li to z hlediska klientů, ať už právnických, nebo fyzických osob, potom především velmi výrazné zvýšení úroků na úroveň, která ve vyspělých hospodářských zemích nemá obdobu, a také značnou nejistotu z hlediska bezpečnosti uložení peněz v jednotlivých bankách. Opatření ke konsolidaci bankovního sektoru nás stála více než 30. mld. korun z Fondu národního majetku a převzetí bloku starých útvarů určených k privatizaci na Konsolidační banku a jiná opatření v tomto směru znamenala další obrovské prostředky a zátěž, která nemá adekvátní přínosy. Jako nejaktivnější jmenujeme v rozvoji Investiční a poštovní banku, avšak na druhé straně se konstatuje, že Investiční a poštovní banka má velmi obtížně identifikovatelnou strukturu vlastníků, že stát vlastně nechtě připustil majoritu těchto vlastníků, a že tudíž se vlastně dostal do pozice, kdy se mu jeví jako pomalu nejlepší svůj podíl pokud možno výhodně s mnoha podmínkami prodat.

Musím také konstatovat, že v některém případě materiál ukazuje na pasivitu státních orgánů směrem k zajištění lepší funkce bankovního systému. Jestliže se v charakteristice současného stavu bank s majetkovou účastí státu např. požaduje posílit resort spořitelen, pak se v materiálu žádným způsobem nekonstatuje, jaká opatření do této doby byla v této oblasti učiněna a zda se stát pokusil např. prostřednictvím největších bank, které částečně ovládá, právě tuto funkci posílit. Podobně jestliže se říká, že všechny banky mají řadu rezerv v oblasti styku s klientelou, nejsou uvedena žádná opatření, která stát jako vlastník přijal, aby se tato situace změnila a nenechala se dojít až do té situace, kdy to naše banky ve srovnání s jinou konkurencí velmi zatěžuje.

Myslím si, že je také na místě, abychom vyjádřili svoji nespokojenost s konstatováním informací, že výkon vlastnických správ je málo viditelný a ponechává volnou ruku managementu. Znamená to přiznání nízké efektivnosti výkonu státní správy v této oblasti a myslím si, že v rámci kontrolní role Poslanecké sněmovny je na místě se ptát, proč právě k takovémuto stavu došlo.

Některá tvrzení, která obsahuje část týkající se hlavních cílů privatizace, jsou sporná. Např. v rámci části týkající se zvýšení efektivnosti v hospodaření a řízení bank se konstatuje, že je potřeba posílit kvalitu managementu a bank. Avšak u Investiční a poštovní banky se konstatuje, že tato banka je bankou s nejrychlejším rozvojem a je z tohoto hlediska tudíž v pořádku. U Komerční banky, a. s., sám materiál obsahuje tvrzení, že má rozvinutou pobočkovou síť, kvalitní a profesionální vrcholový management banky i vysokou odbornou a profesionální úroveň pracovníků na klíčových pozicích v bance.

Analogicky o Československé obchodní bance, a. s., materiál tvrdí, že má významné postavení na mezinárodních finančních trzích, přístup k zahraničním finančním zdrojům za výhodných podmínek, zajišťuje významný podíl zahraničního platebního styku. Disponuje kvalitním managementem a vysokou odbornou úrovní zaměstnanců. Proč potom požadovat změnu, kterou by v této oblasti měla zajistit až privatizace.

Musím se také připojit k těm, kteří tvrdí, že v době, kdy jsme v polovině roku hovořili o důvěře vlády, a vznikl onen slib týkající se informace Parlamentu o privatizaci bank, nehovořilo se v žádném případě o podmínce, že bude informována Poslanecká sněmovna jen v těch případech, kde stát má dosud majoritní podíl. Domnívám se, že rozhodnutí vlády učiněné po tomto slibu předtím, než situace byla v Parlamentu projednávána, je z hlediska tohoto slibu jeho porušením.

Na základě těchto skutečnosti mi dovolte, abych navrhl usnesení Poslanecké sněmovny k informaci o dalším postupu privatizace bankovního sektoru. Za toto usnesení se staví poslanecký klub KSCM.

Navrhuji, abychom se usnesli:

Poslanecká sněmovna

I. žádá vládu České republiky

1. o doplnění informace o údajích charakterizující výnosy bank se státní účastí a přínosy vyplývající z této účasti, případně další údaje o současné a budoucí efektivnosti jednotlivých bank;

2. o souběžné zpracování a předložení Poslanecké sněmovně varianty žádoucího rozvoje bankovního sektoru a jeho služeb při uchování vlastnické účasti státu.

3. o přijetí opatření ke zkvalitnění výkonu vlastnických práv státu v celém národním hospodářství a zvláště v bankovním sektoru.

4. Aby do nového projednání Poslanecké sněmovny

a) nečinila další rozhodnutí o privatizaci bank,

b) pozastavila realizaci usnesení vlády České republiky č. 468 z 23.7.1997 týkající se Investiční a poštovní banky.

II. Žádá rozpočtový výbor o projednání celé problematiky před dalším jednáním v Poslanecké sněmovně.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Václavovi Exnerovi. Jsem rád, že vyhověl mému přání. Budeme pokračovat v rozpravě. Jako další vystoupí pan poslanec Pavel Šafařík, po něm Svatomír Recman a Miloslav Ransdorf.

Poslanec Pavel Šafařík: Vážený pane předsedající, páni ministři, kolegyně, kolegové. Máme před sebou materiál, který byl určitým způsobem na vládě vytrucován a který vláda zpracovala - pro můj způsob - trochu lehkou rukou - asi to odpovídá tomu, že je to předloženo plénu a že to není spíše předloženo odborným výborům Parlamentu, které by si pravděpodobně vyžádaly trochu hlubší pohled.

Bral jsem tuto informaci a minulost, která je zde popisována, jako možnost pro vládu před veřejností a Parlamentem určitým způsobem ošetřit legalitu celého procesu privatizace bankovního sektoru od roku 1990. Je zde určitým způsobem slovní cvičení, které to popisuje, a jistě jsou to pro mnohé zajímavé informace, ale je to na úrovni článku v některé odborném časopise, ani o krok více. V tom je trochu slabina a pro lidi ze stálé komise nebo z rozpočtového výboru se domnívám, že je to určitým způsobem nedostatečné.

V materiálu, který jde do minula, je málo zdůrazněna legalita celého procesu, která je samozřejmě ošetřena zákonem, ale o které jak ve sdělovacích prostředcích, tak i určitým způsobem mezi poslanci jsou pochybnosti, a vláda měla možnost jasně a zřetelně říci, že kroky, které byly podniknuty, byly legální na základě platných zákonů a pověření. Také pan ministr financí se zmínil o tom, že i budoucí opatření v rámci stávající platné legislativy a konkrétní rozhodnutí jsou v rukou vlády a že exekutivní orgán za své rozhodnutí bere zodpovědnost.

Je vidět, že to psalo asi více lidí, někde jsou uveřejněna třeba usnesení k některým záležitostem, ale u některých záležitostí, která jsou mnohem důležitější, tam usnesení, podle kterých se postupovalo, nejsou zvýrazněna. Některé věcí jsou velice diskutabilní a předpokládají spíše, že poslanci to projedou a nebudou tomu věnovat velkou pozornost. Například pokud je banka hodnocena, že má poměrně vysoký objem klasifikovaných úvěrů, a zároveň je pochválen kvalitní a profesionální management banky i vysoká a profesionální odborná úroveň, je to pro mne velice diskutabilní odstavec. Samozřejmě, pokud je konstatováno, že u některých bank problémy, které jsou se slovenskou stranou podle mého názoru z hlediska právního značné, a není zde důvod pro odložení privatizace, pak i tento problém je zde jen nadhozen a ve skutečnosti je trochu obtížnější.

Myslím, že jako úvodní materiál lze tento materiál vzít na vědomí, ale pro legalitu tam chybí některé náležitosti, které bych rád ve svém usnesení, které přednesu, od vlády dostal, nejen já osobně jako předseda dozorčí rady Fondu národního majetku, ale doufám, že vláda využije této možnosti, které - pokud bude přijato - zřetelně řekne, jak se postupovalo.

Proto si dovoluji navrhnout toto usnesení:

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky

1. Bere na vědomí informaci o dalším postupu privatizace bankovního sektoru,

2. Žádá vládu České republiky o zpracování doplňku informace, obsahující

a) přehled usnesení vlád ČSFR a ČR od roku 1991, týkající se privatizace bankovního sektoru, a

b) návrh usnesení prezidia Fondu národního majetku ČR, týkající se účasti FNM v IPB.

3. K projednání doplňku informace určuje stálou komisi Parlamentu pro bankovnictví.

Domnívám se, že tuto informaci, pokud bude od vlády, není třeba projednávat na tomto plénu a že parlamentní komise je dostatečně reprezentativní orgán jak po politické, tak odborné stránce, aby se tím mohla zabývat.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Pavlu Šafaříkovi a prosím, aby se slova ujal pan poslanec Recman. Připraví se pan poslanec Ransdorf.

Poslanec Svatomír Recman: Pane předsedající, pane předsedo vlády, vážené kolegyně a kolegové, chtěl bych učinit po mých předřečnících čtyři poznámky k tomuto materiálu a na závěr položit čtyři dotazy předkladateli.

První poznámka se dotýká toho, že při projednávání podmínky pro privatizaci bank s podílem státu, jak byla přednesena v této sněmovně poslancem Wagnerem, chápal jsem slib pana premiéra Klause jako možnost vyslovit se ke způsobu privatizace bank nejen v té pasivní formě, vyslechnout i informaci vlády o způsobu privatizace, ale že poslanci budou mít možnost aktivně říct náměty a připomínky ke konkrétní formě a metodě privatizace každého ze čtyř rozhodujících bankovních ústavů. Mám na mysli Komerční banku, Československou obchodní banku, Investiční a poštovní banku a Českou spořitelnu. Tento můj názor předložený materiál nesplňuje.

Za druhé vládní materiál, zejména v pasážích III. a IV. a právě v částech, kde se týká metody privatizace, dotýká se strategie dokončení privatizace bank jen obecně a teoreticky, a naprosto z něho nevyplývá, jaká bude použita metoda privatizace těchto čtyř bank. Je zde jen informace, že vláda o tom rozhodne v rámci svých exekutivních pravomocí. Parlament je z tohoto procesu naprosto vyřazen.

To podle mne nebylo smyslem předloženého návrhu v Parlamentu a s takovýmto postupem rovněž nemohu souhlasit. Při tom jsme si určitě všichni vědomi, jakou váhu má bankovní sektor v českém státě a vůbec v jakémkoli státě.

Za třetí mi schází v předloženém vládním materiálu alespoň návrh určitého časového harmonogramu, ve kterém vláda chce rozhodnout o konkrétní privatizaci bank. To považuji rovněž za určitý nedostatek vládního materiálu.

Za čtvrté - stát nemá účast jen v těchto čtyřech velkých bankách - Komerční, Obchodní, Investiční a v České spořitelně - ale má rovněž i Konsolidační banku jako státní peněžní ústav, má Českomoravskou rozvojovou a záruční banku i Českou exportní banku.

Rovněž za nedostatek předloženého materiálu považuji skutečnost, že se ani slovem nezmínil o budoucnosti a určité perspektivě těchto peněžních ústavů, kde má stát velmi výrazný podíl. Mám zde na mysli, zda jsou vyňaty z privatizace, zda si stát ponechá současnou výši podílu v akciích nebo zdali v nějaké perspektivě rovněž uvažuje s jejich privatizací nebo o zrušení. Rád bych znal odpověď nebo názor předkladatele na tyto skutečnosti.

Proto se domnívám a podporuji i návrh předchozích dvou řečníků, že o tyto náměty a podněty je třeba doplnit vládní materiál a znovu ho předložit do jednání v Poslanecké sněmovně.

Chtěl bych se na závěr zeptat předkladatele:

1. Jestli již opustila česká vláda variantu, že by v bankovním sektoru České republiky působila alespoň jedna univerzální banka s významnou účastí státu, jak je to podle mých informací v některých severských státech Evropy. Pokud se neuvažuje s takovouto variantou, zdali se o takové variantě vůbec uvažovalo, a jestli ano, jaké jsou argumenty pro to, že tato možnost byla českou vládou opuštěna.

Druhý dotaz. V minulých měsících byly v médiích publikovány úvahy o tom, že ministerstvo financí zvažovalo spojení, fúzi některých bank s účastí státu, a tím i zvětšení šance takovéhoto nově vzniklého bankovního subjektu i vůči konkurentům uvnitř republiky, i vůči bankovním institucím uvnitř Evropské unie. Mám zde na mysli propojení - jak jsem to zaregistroval v tisku - např. Československé obchodní banky a České spořitelny, popř. Komerční banky a Investiční a poštovní banky. O takovéto variantě předložený materiál vůbec neuvažuje. Rád bych se zeptal předkladatele, jestli už opustil tuto myšlenku na takovéto spojení bankovních domů nebo jestli se o tom ještě i nadále uvažuje.

Třetí dotaz - jestli se zvažovalo při deprivatizaci bank využití i tzv. zlaté akcie, jak tomu bylo např. u některých strategických podniků. Jsem si vědom, že by to vyžadovalo i legislativní úpravy a změnu zákonů. Ale myslím, že to je i jedna z možností, jak privatizovat banky.

Poslední dotaz. Chtěl bych si ověřit podíl, který se bude privatizovat v těchto bankách, protože se mi zdá, že v materiálu to není jednoznačné řečeno. Jestli skutečně v Komerční bance je to 48,74 %, v Československé obchodní bance 65,69 %, v České spořitelně 45 % a v Investiční a poštovní bance 36,29 %.

Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Recmanovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Ransdorf. Připraví se paní poslankyně Květoslava Kořínková.

Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, při četbě tohoto materiálu, který svou vypovídací schopností nedosahuje ani té výše, které může dosáhnout pravidelný čtenář časopisu Ekonom nebo periodika Hospodářské noviny, tak mě napadají určité asociace z české poezie. Karel Hynek Mácha ve své básni Máj má takové spojení - zborcený harfy tón, strhané struny zvuk. A přesně to je obsah tohoto materiálu.

Systém, který existoval v bankovní sféře, prakticky v minulém roce přestal platit. My se jako poslanci Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ex post dozvídáme o určitých věcech, které se už staly, častokrát bez možnosti cokoliv na daném stavu změnit.

Protože to je záležitost nežádoucí, chtěl bych se zde ve větší míře věnovat případu, o kterém jsme slyšeli, že už je vlastně vládou rozhodnut, to znamená zmínit se o Investiční a poštovní bance. Ve středu 23. července 1997 naše vláda schválila prodej státního podílu v Investiční a poštovní bance bankovnímu domu Nomura. Jedná se o stručné sdělení vládního mluvčího, pravda na pozadí poněkud dramatičtějších událostí, které probíhaly v té době na Moravě, které překryly tuto kauzu, ale otázky, které s tím byly spojeny, rozhodně nezmizely.

Po pravdě bych měl říci, že privatizace každé banky, zejména banky velké, vyvolává určitá politická hnutí. V Rakousku byly diskuse kolem privatizace banky Creditanstalt, kde stát měl 48,5 %, na Slovensku se diskutovalo o Všeobecné úvěrové bance a Investiční a rozvojové bance. Privatizace klíčových bank je totiž důležitá nejen pro bankovní sektor, ale pro fungování ekonomiky jako celku. Myslím, že nemají pravdu ti, kteří tvrdí, že s bankovním sektorem by se nemělo dělat nic, dokud není dokončena transformace ekonomiky. Naopak aby byla dokončena transformace ekonomiky, aby byl zvýšen její výkon, aby rostl tlak na kvalitu výkonu vlastnických práv, na chování managementu.

To vše je neoddělitelně spojeno s dokončením transformace bankovního sektoru. Ale současný stav v bankovním sektoru u nás rozhodně není uspokojivý. Je to dokonce v hodnocení domácích i zahraničních expertů jedna z největších slabin současné české ekonomiky. Naše ekonomika pro svůj rozvoj potřebuje velice rychlé moderní bankovní know-how a také čerstvý kapitál.

Samotná privatizace Investiční a poštovní banky vzata sama o sobě by nebyla něčím nežádoucím, ale problém je způsob a průhlednost tohoto konkrétního případu, důsledky spojené s tímto případem a také to, že na této věci byla demonstrována okázalým způsobem zbrklost a bezkoncepčnost těch, kteří o této záležitosti rozhodují. V podstatě na této záležitosti se demonstrovalo, že nadále přetrvává koncepce, že pouze trh a silné tržní subjekty - i kdyby měly oligopolní povahu - lépe a efektivněji zajistí ekonomickou výkonnost. V ekonomikách, které se úspěšně rozvíjejí, ať už jsou v západní Evropě, nebo na Dálném východě, toto se nepotvrzuje. Je to koncepce, kterou život překonal.

Privatizace Investiční a poštovní banky, stejně jako privatizace dalších majetkových účastí států v největších českých bankách, nevychází z nějaké ucelené koncepce rozvoje bankovního sektoru. Tento předkládaný materiál rozhodné takovým materiálem není. Stejně jako text, který byl připraven Českou národní bankou v září 1995.

Mimochodem připomínám, že návazně v říjnu 1995 pan generální guvernér Tošovský na půdě parlamentu prohlásil, že i vstup zahraničního kapitálu do bankovního sektoru má své meze vzhledem k možným nežádoucím důsledkům, aniž by ovšem tyto meze a možné nežádoucí důsledky byly nějakým způsobem obsáhleji definovány.

Myslím si, že rozhodující v této věci je dosažení budoucí konkurenceschopnosti našeho bankovního sektoru v evropském měřítku a privatizace z toho pohledu není nějaký samoúčel, ale je pouhým nástrojem k dosažení formulovaných záměrů a cílů. Právě zde je hlavní nedostatek v tom, že cíle a záměry formulovány doposud nebyly.

***