Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

(pokračuje Škromach)

Dovoluji si také upozornit, že mezi žadateli, jejichž žádost o vyrovnání výše důchodů nemohla být dosud s poukazem na chybějící právní úpravu vyřízena, jsou převážně důchodci s trvalým pobytem na Moravě - ze Zlínska, Břeclavska, Ostravy a Hodonínska, tedy oblastí postižených záplavami. I v době existence Československa měli bydliště na území České republiky, ale sídlo jejich podniku bylo registrováno na Slovensku. Tam dojížděli za prací ještě jeden až tři roky, které jim po rozdělení Československa chyběly do důchodu. I když je návrh uspořádání formulován obecně, prakticky by se vztahoval jen na projednávání smlouvy se Slovenskem. Týká se to návrhu, který byl schválen výborem. Podle českých předpisů o důchodovém pojištění se totiž nezapočítává doba zaměstnání v cizině, takže nárok na český důchod by vůbec ve vztahu k jiným smluvním státům nevznikl, a nemohl by být tudíž porovnáván s výší důchodů z druhého smluvního státu. Také soudím, že zatím ještě dlouho nebudou důchody, vyplácené podle budoucích smluv do České republiky ze Švýcarska, Německa, Rakouska apod., nižší než důchody české a ani tato novelizace tomu nenasvědčuje, abychom je museli našim důchodcům vyrovnávat na českou úroveň. Donedávna byl českou stranou vyplácen vyrovnávací přídavek poživatelům polských důchodů v České republice, ale po zvýšení úrovně polských důchodů se již vyrovnávací přídavek nepřiznává. Přitom ani smlouva s Polskem přímo neobsahuje ustanovení o vyrovnávacím přídavku. Pokud se pak týká úmluvy s bývalým Sovětským svazem, která se provádí ve vztahu s Ukrajinou, Ruskem a Běloruskem, teritoriální princip této smlouvy znamená, že česká strana přiznává plně český důchod za dobu zaměstnání ve druhém státě, takže takový důchodce přestěhovaný do České republiky z Ruska, kde celý život pracoval, a který má nyní v ČR trvalý pobyt, je na tom ve srovnání s důchodcem, který pracoval 40 let v Československu a dva roky na Slovensku a nyní pobírající důchod ze Slovenska, podle smlouvy zatím mnohem lépe. Samozřejmě bude-li se situace vyvíjet tak, že slovenské důchody budou vyšší než české, vyrovnávací přídavek se vyplácet nebude a důchodce bude pobírat jen slovenský a bude se těšit z existence česko-slovenské sociální smlouvy. K případné námitce, že ustanovení o vyrovnávacím přídavku v zákoně o důchodovém pojištění bude nedostatečné, odkazuji na zásadu uzavřenou v mezinárodních smluvních vztazích, že důchodce nesmí mít podle mezinárodní smlouvy méně, než by měl podle vnitrostátních předpisů, to je ve smlouvě. Stačí, aby nositel pojištění z této zásady při provádění vycházel, ostatně činí tak skoro 50 let při provádění smlouvy s Polskem.

K další případné námitce, že toto opatření je jednostranné a mělo by být záležitostí smluvní úpravy, si dovolím poznamenat, že je naším úkolem chránit především zájmy občanů žijících v České republice. Zda a jak bude postupovat slovenská strana, budou-li důchody vyplácené podle smlouvy z České republiky na Slovensko nižší než důchody slovenské, je věcí slovenské strany. Pro ilustraci se ještě zmíním o tom, jak je problém výše důchodů po rozpadu společného státu řešen jinde. Ve státech bývalého Sovětského svazu se důchody přiznávají na základě teritoriálního principu, tj. důchod přizná stát aktuálního trvalého pobytu důchodce a započítá dobu zaměstnání na území jiného státu bývalého Sovětské svazu jako svou dobu. Chorvatsko přepočítává všech zhruba 8000 důchodů vyplácených ze Slovinska podle svých předpisů a jejich výši případně vyrovnává.

Závěrem je ovšem nutno konstatovat, že ani navrhované řešení přiznání vyrovnávacího přídavku neuspokojí např. důchodce, který bydlel a pracoval v zemědělském družstvu ve Slušovicích a nyní pobírá slovenské důchody, protože družstvo Slušovice bylo jako podnik registrováno k 31.12.92 v Bratislavě. Řešení takových případů musíme ponechat na novelizaci smlouvy. Doufám, že navrhovaná novela zákona projde, aby ti, kterých se to týká, nevymírali - a postupně nevymřeli tak, jako např. lidé, kteří stále ještě čekají na odškodnění za škody vzniklé za druhé světové války.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Škromachovi. Prosím, aby se slova ujal pan kolega Miroslav Grégr, připraví se pan kolega Špidla.

Poslanec Miroslav Grégr: Vážený pane předsedající, pane ministře, pokud mě budete poslouchat, dámy a pánové, mám ve zvyku se v Poslanecké sněmovně vyjadřovat pouze k problémům průmyslu a národního hospodářství, takže moje vystoupení k tomuto bodu je asi svým způsobem neobvyklé. Vedou mě však k tomu dva základní důvody. Zaprvé útoky na důchody vydává tato vláda za opatření k ozdravení naší současné ekonomiky, což považuji za absurdní.

Pane předsedající, já bych prosil, aby pan ministr mě tady nerušil svojí diskusí.

Za druhé jsou návrhy svojí povahou natolik amorální, že k nim nemohu mlčet. Nejprve k ekonomickému aspektu věci.

Již delší dobu slyšíme vždy, když vládě dochází dech a sahá svými opatřeními na životní úroveň občanů, že nelze jinak, protože nejsou peníze. Podobně i při této vládní novele. Nikdy si však nepoloží či nepřipustí otázku v obráceném gardu. Proč peníze nejsou? Odmítám přístup vlády, která nebyla a není ochotna především zásadně změnit svoji hospodářskou politiku způsobující, že nejsou na nic peníze, a místo řešení příčin se zabývá následky. Je povinností vlády vytvořit takové podmínky k podnikání v České republice, aby peníze na normální život občanů a fungování společnosti v rozpočtu byly. Vláda, která není schopna pro svou ideologickou předpojatost vymyslet či realizovat národohospodářská opatření, která by všem vrstvám občanů zajistila alespoň stagnaci životní úrovně, a navrhuje pro ty nejchudší její snížení, nemá morální oprávnění stát řídit.

K sociálnímu aspektu návrhu. Zcela zásadně nesouhlasím s tím, aby oškubávání výše důchodů, jejichž reálná hodnota ještě pro důchodce ani nedosáhla úrovně roku 1989, vydávala vláda za způsob řešení problémů své hospodářské politiky. Vládní odmítání včasné a úplné valorizace důchodů je útok na tu část národa, která je ve svém postavení zcela bezbranná. Už při jiné příležitosti jsem upozornil na to, že důchodci patří mezi ty, jimž působí finanční problémy uhájení základních životních potřeb. Vesměs jde o nízkopříjmové rodiny, které ještě před letošním zdražováním utratily za stravu až 45 % svých příjmů, zatímco třeba v Rakousku utratí asi 19 % a v SRN 15 %.

Ve struktuře spotřeby ještě před letošním zdražováním výdaje na potraviny, bydlení a dopravu činily u rodin s průměrnými příjmy téměř 60 %, ale nízkopříjmové rodiny, což důchodci většinou jsou, utratí ještě podstatně více. Vládě nestačí, že důchodcům už způsobila značné problémy s domácím rozpočtem, letošním masivním zdražením nájmů, energií a dopravy. Teď chce ještě jejich postavení dále zhoršit.

Chceme-li změnit ekonomickou situaci v České republice k lepšímu, vyžaduje to jako jednu z nutných, ale samozřejmě nepostačujících podmínek, sociální smír. Vládní politika, při níž bohatí v České republice nesmírně bohatnou, zatímco osudem chudých má být další chudnutí, sociální smír vylučuje.

Považuji předloženou vládní novelu za kamének nebo spíše bych mohl říci kámen do mozaiky důvodů, proč by tato vláda měla odstoupit. S předloženou novelou nemohu ze zcela zásadních důvodů souhlasit a připojuji se proto k procedurálním návrhům, které zde zazněly, aby Poslanecká sněmovna novelu zákona zamítla. Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Grégrovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Špidla.

Poslanec Vladimír Špidla: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, projednáváme opět ve velmi krátkém termínu rozsáhlý balík sociálních zákonů a projednáváme jej v poněkud groteskním tempu, protože vlastně od předchozí novely neuběhla ještě tak dlouhá doba, aby s ní mohl být kdokoliv kromě profesionálů důkladněji seznámen. Je ovšem také otázka, zda vůbec projednáváme sociální zákony.

Důvodová zpráva ke všem, které jsou předloženy ve sněmovním tisku 225, je velmi úsporná a prakticky se vůbec sociálními dopady rozhodnutí, která jsou v těchto zákonech obsažená, nezabývá. Např. důvodová zpráva neřeší ani ten nejzákladnější problém, totiž bilanci např. u důchodového systému. Není zde nikde uvedeno, jaké to bude mít důsledky, až se přejde k novému systému valorizace, zda bude důchodový systém vyrovnaný, zda bude mírně přebytkový, zda bude ve ztrátě. V tento okamžik pochopitelně nevíme nic, a přesto jsme povinni rozhodnout.

Dále je velmi důležité si uvědomit, že podrobné informace o dopadu do sociální sféry neexistují v žádném z dalších zákonů. Týká se to změny valorizace životního minima. Ani zde není jasné, co se stane, když valorizační schod se zvýší z 5 na 10 %. Není jasné, kolik rodin se dostane na hranici nebo těsně pod hranici životního minima, než dojde k valorizaci. Přitom životní minimum je základní parametr, na kterém je nastaven celý sociální systém. Mohl bych pokračovat, ale myslím, že je to zbytečné. To, co z dané situace vyplývá, je jedno bohužel velmi smutné konstatování. Toto nejsou zákony sociální, toto nejsou zákony navržené v podstatě ministrem práce a sociálních věcí. Jsou to zákony, které jsou navrženy Ministerstvem financí a jsou z hlediska Ministerstva financi všemi možnými způsoby přizpůsobeny k tomu, aby se udržela velmi abstraktní a podle mého názoru už zcela nereálná rovnováha státního rozpočtu.

Jestliže se objevily určité úvahy o tom, že rozpočet by měl být dokonce přebytkový, rozsah těchto zákonů, které dohromady zachycují asi 22 miliard korun v příštím roce, říká, že přebytek se má získat na úkor sociální sféry.

Dovolte mi, abych se ještě krátce dotkl daní. Snižují se daně právnických osob a fyzické osoby se dostávají do nevýhodnější situace. Mluvíme-li o daňových zákonech, velmi vzrušeně a komplikovaně diskutujeme o úpravách, které představují jednotlivé miliardy, tři čtyři pět miliard ročně. Tady ve velmi rychlém tempu máme schválit rozhodnutí, která budou znamenat oněch 22 miliard.

Pokud si představím, a v tomto případě se velmi stavím za názor pana kolegy Janečka, že sociální systém má představovat jeden z nejkontinuálnějších systémů a že jeho rozhodnutí se mají odehrávat opravdu zřetelnými nepochybnými většinami, nemohu konstatovat nic jiného než že způsob předložení těchto zákonů, obsah těchto zákonů není nic jiného než prudké porušení kontinuity, prudké porušení koncepce, a pokud bude získán výsledek, tak bude získán tak těsnou většinou, že pravděpodobně aritmeticky už nebude moci být ani většina menší. Bohužel je to situace, před kterou stojíme, a je to situace, před kterou zřejmě stojí vláda státu, který s trochou nadsázky se dostal do situace státního bankrotu.

Protože jak jinak nazvat okamžik, kdy rozpočet se mění několikrát po sobě prakticky ve všech kapitolách a současně se dostává do situace, kdy není stoprocentně jisté, že budou fungovat ty nejzákladnější struktury. Je mi to velmi líto a je to velmi obtížné prožívat takovouto situaci, ale musím konstatovat, že taková je.

Co říci závěrem? V celé koncepci předložených zákonů se projevuje ta věc, o které jsem se již zmínil. Jsou to zákony ministerstva financí a jsou to zákony, které v principu tíže transformace, tíže společenského pohybu, které jsou mnohdy prohloubeny velkou nekompetencí vlády, přesouvají ve společnosti nerovně a nespravedlivě. Už z toho důvodu alespoň pro mne jsou diskvalifikované z dalšího projednávání a dávám návrh na jejich zamítnutí.

Děkuji. (Potlesk.)

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Špidlovi. Chci se zeptat, zda se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy. Jestliže tomu tak není, tak ji uzavírám.

Konstatuji, že paní kolegyně Fischerová, Krampera, Jaroslav Novák a další podali návrh na zamítnutí této novely. Přerušuji v tomto okamžiku projednávání tohoto bodu. O tomto návrhu rozhodneme po 11. hodině.

Dovolil bych si v tomto okamžiku dát slovo panu kolegovi Machovcovi, který se hlásí s procedurální žádosti, která se týká dalších dvou projednávaných bodů.

V tomto okamžiku děkuji panu kolegovi Špidlovi a panu ministrovi Vodičkovi.

Poslanec Karel Machovec: Dámy a pánové, mám jen velmi krátký procedurální návrh. Vzhledem k tomu, že nás čeká projednávání obou návrhů zemědělského zákona - jak vládní předlohy, tak poslaneckého iniciativního návrhu - doporučoval bych, abychom obecnou rozpravu k oběma návrhům sloučili.

Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji za přednesení tohoto návrhu. O tomto návrhu bych si dovolil dát rozhodnout hlasováním. Žádáte odhlášení, samozřejmě vám vyhovím. Prosím, abyste se tedy znovu zaregistrovali.

Pro nově příchozí jenom rekapituluji, že pan kolega Machovec navrhuje sloučení obecné rozpravy k dalším dvěma bodům, což jsou dva zemědělské zákony. Prosím, abyste se zaregistrovali.

Dámy a pánové, kdo je pro přijetí tohoto návrhu, až zvedne ruku a stiskne tlačítko ve 41. hlasování. Kdo je proti?

Tento návrh byl přijat poměrem hlasů 90 pro, 8 proti.

Dámy a pánové, dovolím si vyhlásit přestávku do 10.10 hodin. Dáme šanci předkladateli, aby se dostavil do sněmovny. Mám informaci o tom, že už je na cestě. Děkuji vám za pochopení.

(Schůze přerušena v 10.05 hodin.)

(Schůze opět zahájena v 10.18 hodin.)

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Vážené kolegyně a vážení kolegové, budeme pokračovat v přerušeném jednání projednáním dalších dvou bodů našeho pořadu.

Před malou chvílí rozhodla sněmovna o sloučení obecné rozpravy k

Předložený vládní návrh zákona, který, jak už jsem říkal, jsme obdrželi jako sněmovní tisk 118, uvede ve druhém čtení místopředseda vlády a ministr zemědělství pan Josef Lux, kterého vítám a kterého prosím, aby se ujal slova.

Místopředseda vlády ČR Josef Lux: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, základní úvodní slovo k této normě zákona o zemědělství zaznělo při prvním čtení. Chtěl bych říci, že respektuji diskusi, která proběhla v zemědělském výboru, a určitý posun tohoto zákona, tak jak byl formulován tímto výborem, přijímám. Celá tato diskuse vlastně se snažila postihnout v tomto zákoně onu novou skutečnost, která souvisí se změnou hospodářské politiky, s jednotlivými rozhodnutími vlády, které byly obsaženy v obou balíčcích, a souvisí především s narovnáním stávající asymetrie podmínek agrárního obchodu. A v tom smyslu také pozměňující návrhy, resp. doplňky, které byly diskutovány na půdě zemědělského výboru, se týkají především § 3, event. 4, těchto věcí, které souvisí s agrárním obchodem a které respektuji. Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu místopředsedovi vlády a prosím pana poslance Karla Macha, který byl určen zpravodajem k tisku 118/1, což je usnesení zemědělského výboru, aby se ujal slova.

Poslanec Karel Mach: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, připadl mi úkol provést zpravodajskou zprávu k tisku 118/1, což je usnesení zemědělského výboru č. 35 ze dne 19. června roku 1997.

Dovolil bych si říci, že náš výbor o věci jednal velmi zodpovědně, byla stanovena určitá komise, pracovní skupina zemědělského výboru, která probírala vládní návrh zemědělského zákona, a z toho vzniklo potom usnesení výboru, které máte rozdáno pod číslem parlamentního tisku 118/1.

Myslím, že v tuto chvíli, v úvodu obecné části, v části obecné rozpravy ve druhém čtení má úloha stačí. Potom předložím dva velmi drobné pozměňovací návrhy, z nichž jeden vyplývá z připomínek parlamentní legislativy, a druhý, k § 3, zvýší šanci na schválení tohoto zákona.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Machovi. V tomto okamžiku přistoupíme k návrhu poslanců Karla Machovce a dalších na vydání zákona o zemědělství, zemědělský zákon, sněmovní tisk 77. Předložený návrh zákona uvede ve druhém čtení pan poslanec Karel Machovec, kterého prosím, aby se ujal slova.

Poslanec Karel Machovec: Dámy a pánové, pane předsedající, domnívám se, že základní diskuse a základní odůvodnění tohoto zákona proběhlo v prvním čtení. Zemědělský výbor se zabýval především vládní předlohou, která je určitým kompilátem mezi návrhem poslaneckým a mezi návrhem vládním. Domnívám se, že tak, jak byla projednána tato záležitost, jak byl projednán tento zákon v této chvíli, musíme pokračovat v podrobné diskusi a není třeba nějakých dalších úvodů k poslaneckému návrhu.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Dámy a pánové, jak už konstatoval zástupce předkladatelů, zemědělský výbor přijal usnesení, které jsme obdrželi jako sněmovní tisk 77/2, a jednání o tomto návrhu přerušil. Otevírám nyní spojené obecné rozpravy k těmto návrhům. Do obecné rozpravy se jako první přihlásil pan poslanec Pavel Maixner, kterého prosím, aby se ujal slova, připraví se pan poslanec Pavel Kováčik.

Poslanec Pavel Maixner: Pane předsedající, vážení hosté, dámy a pánové, již při prvním čtení zákona o zemědělství, a to jak při verzi poslanecké, tak při verzi vládní, bylo jasně naznačeno, jaké jsou základní podmínky a jaký je účel tohoto zákona. Každý, kdo přišel do styku s těmito návrhy zákonů, si plně uvědomil alespoň základní rámec a nutnost mít tento zákon v platnosti, aby mohlo dojít k základní podpoře našeho zemědělství a k podpoře všech výrob a produkcí v oblasti zemědělství. S platností zemědělského zákona by mělo dojít k posílení naší výroby, naší produkce a naší prvovýroby, která by se mohla jasně opřít o dané znění zákona, a náš zemědělec by měl již z podstaty zákona zaručeno, že může vůbec v našem prostoru provádět svoji činnost a zabezpečovat potravinovou bezpečnost našeho státu.

Skutečností ale je, že v zemědělském výboru vlastně nedošlo k projednáváni poslaneckého návrhu zákona a zemědělský výbor modifikoval a přepracoval vládní návrh zákona, který byl sice značně přepracován oproti původní verzi, ale přepracován tak, že nevznikl zákon ani podle návrhu vládního, ani podle návrhu skupiny poslanců, ale spíše podle návrhu ODS. Při tomto znění zákona bez sebemenší možnosti ochrany našeho trhu, našich zemědělců, vůči nijak neřízenému, ale zcela svévolnému dovozu dnes vlastně všeho, co potravinový trh nabízí, je návrh zcela nepřijatelný a vykazuje jasně to, co tento návrh zákona vykazovat neměl.

Přitom největší bolestí našeho zemědělství v posledních letech je právě dovoz především všech subvencovaných potravin na náš trh. Např. v minulém roce při schodku obchodní bilance, která činila více než 160 mld. Kč., se na tomto schodku právě ony dovozy potravin na náš trh podílely částkou více než 24 mld. Kč, což je 15 % z celkového schodku obchodní bilance. Proto koncepce zemědělského zákona by měla právě odrážet tento neblahý vývoj a tyto ukazatele že zákona omezovat na minimum.

Chci věřit i tomu, že v rámci podrobné rozpravy k tomuto návrhu zákona dojde k návrhům, které budou usměrňovat tento návrh zákona a postaví ho do alespoň trochu přijatelné verze. Sám chci předložit v podrobné rozpravě několik doplnění této předlohy zákona, aby došlo alespoň k částečnému narovnání.

Přitom nedošlo k pochopení pravděpodobně dané podstaty zákona a daná verze jasně ukazuje benevolentní trend a ponechává dané striktní omezení funkcí našeho zemědělství, což samo sebou jasně vyhovuje všem okolním státům a především všem státům Evropské unie, které mají s naším státem kladné saldo obchodní bilance v dovozu všech zemědělských komodit.

Proč potom vytvářet zákon o zemědělství, který bude jen jakýmsi cárem papíru, nic neříkajícím a nic nezaručujícím? Nejsou to jen podmínky ochrany našeho agrárního trhu, které tomuto návrhu zákona chybí. Jsou i jiné podmínky, nemálo důležité ke správné funkčnosti našeho zemědělství a našeho zákona o zemědělství. V celém zákoně marně můžeme hledat jasnou paragrafovou koncepci ochrany zemědělské půdy, což je rovněž alfou a omegou zemědělského zákona, nebo by mělo být alfou a omegou každého zemědělského zákona. Spoléhat na novelu zákona o půdě či vyhlášky je v porovnání s účelem tohoto zákona velmi málo. Proto ona potřebnost paragrafovaného znění na ochranu naší zemědělské půdy. Vlastník a nájemce zemědělské půdy musí mít jisté záruky, ale zároveň i jasné povinnosti k zemědělské půdě.

Proto v rámci podrobné rozpravy se budu snažit chybějící paragrafované znění doplnit a navrhnout doplnění do zemědělského zákona. Stejně tak se budu snažit prosadit do zemědělského zákona nové znění § 3, ochrany agrárního trhu.

Dámy a pánové, co říci závěrem k tomuto pro zemědělce jistě jednomu z nejdůležitějších zákonů za posledních sedm let? Snad jen to, že ministerstvo zemědělství předložilo návrh, se kterým nesouhlasili ani poslanci vládní koalice, a jako obvykle došlo až v zemědělském výboru ke tvorbě tohoto zákona, což po sedmi letech je přinejmenším zarážející a podivné. Bylo vidět i při tomto návrhu zákona, že ministerstvo zemědělství nemá potřebnou představu o koncepci svých vlastních návrhů zákonů a improvizuje, až když je vlastně pozdě. Je zde opět vidět, pod kterou stranou je vedení tohoto ministerstva. Je zde přinejmenším snaha přizpůsobit se momentálně všemu, co je v kursu, co vychází z politické priority, místo toho, aby přicházelo ministerstvo s návrhy, které jsou v koncepci vlády.

SPR-RSČ podpořilo již v prvním čtení zemědělského zákona poslaneckou verzi tohoto zákona a hlasovali jsme proti předložené verzi vládního návrhu. Přitom k projednávání poslanecké verze ani nedošlo a modifikovala se jen vládní verze. Pokud nedojde k zapracování do zákona návrhů SPR-RSČ, nebudeme moci pro tento návrh zákona hlasovat a celá republikánská strana bude proti. Nepodpoříme něco, co již v podstatě zákona je diskriminující pro naše prvovýrobce a omezí naši potravinovou bezpečnost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Maixnerovi a prosím, aby se slova ujal pan poslanec Pavel Kováčik.

Poslanec Pavel Kováčik: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, na stolech nám leží návrh zemědělského zákona ve znění, v jakém jej projednal zemědělský výbor na základě určité nutné minimální shody politických stran a ministerstev. Dospět k této, byť i minimální shodě, nebylo vůbec jednoduché a předcházely jí dlouhé hodiny, dny a možno říci i týdny jednání, která ukazovala, jak velký je rozdíl názorů na pojetí tvorby agrární politiky, jak velký je rozdíl, který je možno chápat jako rozpor mezi nutným a v dané chvíli možným, tedy přijatelným. Věci, které vidíme jako téměř nedostatečné holé minimum, pojímala druhá strana jako již téměř nepřijatelné maximum.

Když jsme zhruba před více než rokem začali pracovat na poslaneckém návrhu zemědělského zákona, byli jsme především vedeni snahou - vzhledem k tomu, že podobná norma u nás dosud neexistuje - postihnout problematiku co nejkomplexněji, v co největší šíři, ve všech rozhodujících návaznostech a souvislostech. Je tomu tak zejména proto, že tento přístup může být základem pro řešení jak současného katastrofálního stavu zemědělství a v souvislosti s tím i problémů venkova, tak i dobrým východiskem pro budoucí dobré fungování sektoru na alespoň solidní evropské úrovni. Zdůrazňuji, že nám jde o zachování a rozvíjení nesporných výhod, které naše zemědělství pořád ještě má - a to i přes 7 let trvající tlaky, které až hraničí s likvidačními - ve srovnání se zemědělstvím jinde tomu tak beze sporu je a tyto výhody by nám mohly pomoci při začleňování do evropského ekonomického prostředí - myslím tím nám, našim občanům, ale i občanům, spotřebitelům potravin, ale také i venkovu, jeho obyvatelům, české a moravské krajině. Neboť stav je takový, že by se docela dobře mohlo stát, že do té vytoužené Evropy půjdeme bez zemědělství ve významnější podobě, že tam pouze přineseme trh, odbytiště jejich produkce potravin. A ten, kdo říká "nevadí, občanovi je jedno, odkud pocházejí potraviny, které konzumuje, a venkov si přece pomůže turistikou", je buď krajné neinformován, nebo vědomě lže. Neboť je otázkou, za kolik budou u nás k dostání potraviny, až ztratíme schopnost uživit se sami, a ne všude může být naše krajina turisticky atraktivní tak, aby uživila nejen své obyvatele, ale také svou údržbu a obnovu.

Ve sněmovně máme tedy nyní dva návrhy: tisk 77 - poslanecký, jinak také širší, možno říci podrobnější variantu, a tisk 118 - ve svých následných variantách upravených v zemědělském výboru, tedy pojetí maximálně stažené v maximálně kontrahované verzi. Ponechám stranou způsob projednávání předlohy ve výboru i ve sněmovně a pokusím se být pouze věcný. V uplynulých měsících jsme vyvinuli velké úsilí, abychom získali a utřídili názory těch, kterých se zákon především týká - samotných zemědělců. Chtěli jsme vědět jednak, co by měl vůbec zemědělský zákon řešit, a potom také, jak těmto potřebám a představám zemědělské praxe odpovídá ta která předloha. Z celé řady názorů byly rozhodující tyto:

Vládní návrh je absolutně nedostatečný a v podstatě nic neřešící. Když už by měl být přijat, je nezbytné do něj z poslaneckého návrhu převzít řadu myšlenek, zejména cíle agrární politiky, ochranu půdy, podporu znevýhodněných oblastí a otázky venkovského prostoru, chybí v něm také určitá definice potravinové bezpečnosti a vůbec koncepce agrární politiky státu, nedostatečně ochraňuje domácí trh proti dotovaným dovozům, z hlediska praxe je spíše přijatelná poslanecká verze, nicméně zákon je nezbytně nutné přijmout.

Jsem rád, že některé z těchto požadavků se nám - ať už v pracovní skupině výboru, v zemědělském výboru samotném nebo i iniciativou ministerstva podařilo do znění zemědělského zákona, které dnes posuzujeme, zapracovat. Návrh tím nesporně získal, jenže podle našeho názoru se zastavil na třetině až polovině cesty.

V diskusi v zemědělském výboru, ale i v zemědělské veřejnosti se mimo jiné ukázalo, že je dále ještě žádoucí řešit dva okruhy problémů, které se do konečného znění zemědělského výboru neprosadily. Je to jednak řešení otázky ochrany půdy a jednak opakující se volání po koncepci zemědělské politiky. Zde si dovolím v podrobné rozpravě přednést příslušné pozměňovací návrhy, neboť jsem přesvědčen, že oba problémy by v zákoně měly být alespoň v základní míře upraveny.

Dále bych chtěl říci, že je třeba a v podrobné rozpravě to vyjádřím příslušnými pozměňovacími návrhy, aby zákon bezpečně obsahoval to, že jeho přijetí je součástí předvstupní strategie do Evropské unie, to, že je třeba, aby upravoval tržní mechanismy v zemědělství, včetně specifického vztahu zemědělských komodit k ochraně hospodářské soutěže, dále že je třeba položit určitý akcent na podporu nepotravinářského užití zemědělské produkce, a konečně, že bychom se měli více věnovat v tomto zákoně účinnější ochraně agrárního tmu. I tyto věci se pokusím předložit v podrobné rozpravě.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Kováčikovi. Ptám se, zda se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Hlásí se pan poslanec František Novák, prosím, aby se ujal slova.

***