Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Vik.
Poslanec Jan Vik: Pane předsedající, dámy a pánové, já bych vám chtěl oznámit, že ani já ani nikdo další z klubu SPR-RSČ už vystupovat v této věci nebude. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Ptám se, kdo se dále hlásí do rozpravy? Prosím, slova se ujme pan kolega Ransdorf. Jinou přihlášku do rozpravy nemám.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, já jsem původně k tomuto bodu mluvit nechtěl, ale přesto po úvodním slovu pana kolegy Bendy bych chtěl přece jenom na této půdě říci pár poznámek k celé kauze.
Kladl jsem si vždycky otázku, a kladu si ji do dnes, proč člověk, který je pracovitý, který má nepochybně smysl pro humor, píše v časopisu Republika takové věci. Jestli se nemýlím, kolega Dostál si podobnou otázku položil kdysi ve fejetonu v Právu také. Přiznám se, že když čtu toto periodikum, a protože se pohybuji již osmý rok vlastně na české politické scéně, tak jsem nucen číst všechna periodika v této zemi, tak se mi občas svírá srdce. Protože to je druh vyjádření, který mi není milý a který je prosycen intolerancí.
Abych si na tuto otázku mohl odpovědět, tak se samozřejmě musím vrátit nazpátek do počátku činnosti strany, kterou pan Krejsa zastupuje v tomto Parlamentu, Vzpomínáte, že v r. 1990, když byly parlamentní volby, začal pan Sládek, předseda klubu SPR-RSČ, volební kampaň s tím, že ve svých šotech hovořil o tom, že si kromě jiného myslí, že komunismus musí být zničen. To byl základ tehdejší jeho volební kampaně. Ukázalo se, že v této orientaci není osamocen, že by se nikterak neodlišil, že konec konců v r. 1990 byl přijat příslušný zákon na výročí 17. listopadu, kdy vlastně po celé měsíce byly sdělovací prostředky prosycené antikomunismem, který se konec konců stal jakousi oficiální ideologií. A pan Sládek - zdá se - hledal jiný prostředek odlišení a také ho našel ve své typické rétorice, která je zaměřena na podávání zjednodušených receptů. Zjistil, protože je velice obratný politik a obratný rétor, že to je doba pro simplifikátory. Na jedné straně jeden politik získal masovou podporu tím, že hlásal zjednodušené řešení, že všechno vyřeší trh a na druhé straně se objevil jiný simplifikátor, který prohlásil, že všechno se vyřeší tím, že se vláda nahází do Vltavy.
Já nemám rád zjednodušená řešení, ale chápu, že v době, kdy se kolem nás vynořuje taková spousta problémů a věcí, které lidi pálí, že daleko snazší, než si klást složité otázky a hledat na ně neméně složité odpovědi, je hledat zjednodušená řešení.
Našla se tedy půda pro to, aby se příslušná strana odlišila. A spolu s tím se vytvořil základ toho, co se projevuje i v tomto případě, kdy skutečně nepochybně jde o verbální trestný čin. Verbální trestný čin. My v našem klubu jsme opakovaně se vyjádřili, že jsme proti postihování verbálních trestných činů. A dokonce jestliže pan Ledvinka, který trůní na čelném místě v tomto Parlamentu, se vůči nám dopustil podobného verbálního trestného činu, tak může být ubezpečen, že my nebudeme žádat jeho vydání. Ne proto, že by nám byl obzvlášť sympatický, ale prostě proto, že jsme proti postihování verbálních trestných činů.
Jestliže jsem ale zmínil kolegu Ledvinku, tak musím zároveň uvést, že i on se vůči nám, vůči věci, kterou zastupujeme, straně, kterou zastupujeme, našim stoupencům a sympatizantům dopustil stejného verbálního trestného činu. Je zajímavé, že jestliže orgány činné v trestním řízení aktivní v případě pana Krejsy jsou, v případě pana Ledvinky se tváří, jako kdyby se nic nestalo a nedělají nic.
Já bych v této záležitosti také si položil otázku, proč nejenom pan Krejsa, ale celá republikánská strana se vyjadřuje ve svém periodiku tímto způsobem. Proč se tam opravdu objevují články, ze kterých je člověku, řekl bych, mentálně nevolno. Já se domnívám, že je to postoj člověka, postoj skupiny, která je zatlačená na okraj společnosti, která je postižená politickým aparteidem, která se dostala mimo, dá se říci, etablované formy komunikace na politickém spektru. A jestliže taková věc postihuje nás, my jsme proti této věci imunní, protože naše trpělivost je nekonečná. Ale trpělivost republikánů, jak se zdá, má velice malé meze. Pro tento politický styl, pro tento způsob vyjadřování a hledání řešení je, jak se zdá, charakteristická veliká tedy netrpělivost.
Konec konců pan Zeman nedávno, když se vyjadřoval na adresu republikánské strany, prohlásil, že jsou to pouze zdivočelí sociální demokrati, tak domnívám se, že řešení této věci by bylo naopak takové, že by tato strana a tito lidé byli vtahováni do komunikace, vtahováni na pole rozumu, protože já se domnívám, že jestliže dostane rozum svou šanci, jestliže místo odsuzování, místo vylučování ze společnosti se vytvoří prostor pro dialog, ukáže se, že nerozum, netrpělivost a dá se říci hledání zjednodušených řešení, musí v tomto dialogu podlehnout.
Naopak, jestliže v době množících se společenských problémů vytvoříme zdánlivé mučedníky, vytvoříme ghetto, které se ještě více semkne, jestliže vytvoříme podmínky pro to, aby svým způsobem dostávali za pravdu, neposloužíme této věci, věci demokracie, věci kultivování politické scény a uděláme lidem, kteří hlásají věci, které jsou nepřijatelné, negativní reklamu. Reklamu, která není rozhodně žádoucí.
Svůj názor jsem vám řekl. Nemusíte s ním souhlasit. Chtěl bych znovu opakovat, že to, co se na stránkách Republiky píše, je mi z duše protivné. Je to skutečně věc, která by měla vyvolávat spíše soucit, ale obávám se, že jestliže dáme průchod tomu, co požaduje pan Marek Benda, uděláme panu Sládkovi a jeho druhům reklamu a můžeme dosáhnout toho, že se nám v České republice vytvoří něco na způsob Heidera. Já bych se nechtěl dožít toho, aby strana pana Sládka dostala 27 % ve volbách jako strana pana Heidera v Rakousku. Děkuji vám. (Potlesk v části sálu.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Dostál.
Poslanec Pavel Dostál: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, i když je na jedné straně tohoto sálu velice veselo, domnívám se, že věc, o které se bavíme a diskutujeme, je vážná, a že bude možná určovat pověst této sněmovny.
Pan kolega Matulka svého času napsal v novinách, že mé vystoupení pokud se týká republikánské strany je vlastně kabaret. Tedy že je k smíchu. Myslím, že mně lidé od divadla rádi potvrdí, že nejlepší kabaret je ten, ve kterém v určitém okamžiku zmrzne smích na rtech. Tak jako mi mrzne smích, když čtu některé články pana Krejsy. čtu v nich totiž o tom, že v podstatě kdyby byl u moci, tak jsem ohrožen jenom proto, že vypadám, tak jak vypadám. Můj původ je sice ryze hanácký, ryze slovanský, přesto mě pan doktor Sládek zdraví "ahoj, bílé Čechy" a na svých mítincích o mně vykládá, že jsem pouliční směs. Je to legrace? Je to spíše příprava veřejného mínění na něco, co už tady bylo. Bláznivý čalouník v Mnichově byl také kdysi pro smích. Dlouho jsem se smál panu Sládkovi. Teď ho jenom pozoruju. Jeho energickou bradu a úsečné vyjadřování. Je to muž, který by udělal v této zemi pořádek. Ale chtěli bychom takový pořádek? Chtěli bychom hnědý pořádek?
Sládkova strana prostřednictvím svého časopisu Republika a článků Josefa Krejsy šíří rasovou nenávist. Pan Krejsa mi slíbil a byla to možná z mé strany naivní důvěra, že se za to sněmovně omluví. Pan Krejsa se ale omluvil pouze jednomu člověku. Milanu Uhdemu. Ale jak se omluví těm, na které svými články poštval hněv a nenávist? Jak se s těmito lidmi vyrovná? Pan Krejsa psal například velice humorně o tom, kterak v Písku byl mladý cigán skíny vyhnán do řeky a utonul. Byl prostě zavražděn. Pan Krejsa ho nazval "plaváčkem" a dělal si z toho v Republice náramnou legraci. Jindy motivem ke komentáři plného krejsovského černého a nelidského humoru bylo neštěstí vyhořelé rómské rodiny atd. Tuto sněmovnu nazval židozednářským spolkem. My nejsme poslanci voleni v demokratických volbách. Nás sem podle Krejsy dostali židé. To není nic jiného, než antisemitismus.
Pan Vik lže, když tvrdí, že pan Krejsa v časopise Republika tyto útoky nikdy nedělal. Vždyť například narážkou na údajný židovský původ některých ústavních činitelů se Krejsa snaží v Republice č. 19 z roku 1996 na straně 6 vzbudit dojem, že právě židé se usilují domluvit s Němci na úkor českého národa. Píše doslova: Čeští židé v čele se svým premiérem, předsedou svého Parlamentu, svými ministry, poslanci, bankéři a dalšími zločinci se poníženě omlouvají německému národu za to, že někteří z nich přežili koncentrační tábory. Za to jim pak bude umožněn okamžitý návrat do staré fátrland, vydán veškerý majetek českého nežidovského obyvatelstva. Ať žije nová židosudetská říše! - To píše pan Krejsa v roce 1996, kdy jsme v této sněmovně už společně seděli.
Republika číslo 15 z roku 1996, opět pan Krejsa: Pokud vzplála žlutá záře nad Kladnem, nechme jí mezi cikány volný průběh. Nanejvýš si recitujme s Hamletem "žid či nežid, toť otázka". Tady zatím matka příroda zaspala. Konec citátu.
Republika 21 z roku 1996. Teroristické skupině GN 95 vadí u našich sousedů nadvláda cizinců a polských židů. Nemám rád násilí, překračující pár facek, protože bomby výchovný účinek nemají. Bojím se ale - píše pan Krejsa - že pokud po volbách vyhraje současná vládní garnitura, převážně židovského původu, dočkáme se podobných leteckých dnů i u nás v Čechách.
Takových citátů mám 129 stránek. Pan Krejsa o tom ví. Z každého citátu je cítit nenávist vůči lidem, kteří mají jinou pleť, nebo o kterých se domnívá, že jsou Židé.
Paní a pánové, pana Krejsu známe my, kteří jsme s ním ve školském výboru nebo v mediální komisi, jako jednoho z mála republikánských poslanců, který v kontaktu s ostatními v Parlamentu je člověk slušný a vychovaný. Zdraví starší lidi, dává dámám přednost, neprojevuje se na výborech vulgárně, nakonec nemůžeme mu upřít ani jistou vtipnost, když tady vystupuje k některým zákonům. Ale já mám pocit, že to je kukla pana Krejsy. Mám pocit, že když sedne k papíru, tak se mění v dr. Jackylla, v monstrum či Frankensteina plného nenávisti. Pokud je schizofrenik, pokud je to člověk rozdvojený, pak je to samozřejmé záležitost lékaře. Ale pokud píše tyto věci s cílem vzbudit určitou atmosféru ve společnosti proti jiné skupině obyvatel, pak se domnívám, že musí být za tuto svoji činnost plně odpovědný, a proto souhlasím s vydáním pana Krejsy orgánům činným v trestním řízení. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Do rozpravy se dále hlásí pan kolega Prokop.
Poslanec Michal Prokop: Vážený pane předsedající, vážení kolegové, já jsem se přihlásil o slovo zejména proto, abych reagoval na několik myšlenek, které tady prezentoval kolega Ransdorf, které mě doslova vyrazily dech. Kolega Ransdorf řekl, že je přesvědčen o tom, že ke kultivaci politického prostředí v této zemi přispěje, jestliže lidi, kteří píší takové články, jako pan Krejsa v časopise Republika, přichýlíme a zatáhneme k politickému dialogu.
Já si nejsem jist, nebo lépe řečeno jsem si zcela bezpečně jist, že o takovouto kultivaci politického prostředí v této zemi nestojím. Já si myslím, že tento Parlament a tato politická scéna, která nepožívá příliš velké důvěry ve veřejnosti, jí rozhodně nepřispěje tím, že bude mlčky tolerovat věci, které se ve slušné společnosti nedělají.
Já tady nejsem od toho, abych soudil, zda-li pan Krejsa spáchal, či nespáchal trestný čin, to je věcí orgánů činných v trestním řízení, ale jako poslanec jsem přesvědčen o tom, že ke kultivaci politického prostředí v této zemi přispěje rozhodně pouze to, pokud ho tato sněmovna vydá trestnímu stíhání (potlesk SPR-RSČ poslanců) a já jsem přesvědčen o tom, že i většina z vás má podobný názor na to, co je morálka a co není morálka v této společnosti a že tu ruku zvednete spolu se mnou. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: S faktickou poznámkou se hlásí pan kolega Ransdorf.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Já bych se chtěl prostřednictvím pana předsedajícího obrátit na kolegu Prokopa. Jsem hluboce přesvědčen, že kolega Prokop má paměť, tak ať tu paměť proboha používá, protože to, z čeho mě tu obviňuje, to jsem prostě neřekl. Já jsem pod kultivací politické scény rozuměl to, aby se změnila republikánská strana, aby se změnili její reprezentanti zde i na veřejnosti, a abychom potírali jejich názory racionální argumentací a ne tím, že je budeme ostrakizovat, že z nich budeme dělat mučedníky. Všimli jste si nepochybně na reakci z rohu, že na nic jiného se v podstatě netěší, než na to, aby do této pozice mučedníků se dostali, alespoň ve svých očích. Domnívám se, že tedy racionální argumentace, přesvědčování, vyvracení zjednodušených představ, že má daleko větší sílu dlouhodobé perspektivy než, řekl bych, odsuzování, které je velice jednoduché.
Já bych chtěl v této souvislosti říci, že opravdu je mi líto těch, kteří hledají zjednodušená řešení a hledají je i teď a na této Parlamentní půdě.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Dále se do rozpravy hlásí pan kolega Matulka s faktickou poznámkou.
Poslanec Dalibor Matulka: Obdobně, jako kolegu Ransdorfa mě vyprovokovalo vystoupení pana kolegy Prokopa. V době, kdy pan kolega Prokop ještě nebyl poslancem a byl velice dobrým zpěvákem, kytaristou atd., já si z té doby pamatuji, že už tu byli u moci jedni, kteří také nestáli o to kultivovat politickou scénu dialogem a čímkoli a vydávali je trestnímu stíhání. To je všechno.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Dále se hlásí pan kolega Hofhanzl.
Poslanec Čestmír Hofhanzl: Pane předsedající, vážené dámy a pánové, já si myslím, že jestliže chceme kultivovat naši politickou scénu, tak je to o souladu slov s činy, a tak ji dokážeme kultivovat. Týká se to nás všech.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Rozpravu končím. Dávám opět slovo zpravodaji Mandátového a imunitního výboru, aby se k rozpravě vyjádřil a poté navrhl hlasování.
Poslanec Marek Benda: Děkuji, vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, v rozpravě vystoupilo sedm poslanců, z toho jeden z nich, kolega Ransdorf, dvakrát. Jeden z poslanců, a to kolega Mašek podal pozměňovací návrh k návrhu usnesení, o kterém budeme vzápětí hlasovat. Já přece jenom pokládám za nutné, aniž bych se chtěl vyjadřovat k té politologické debatě, která se tady rozběhla, co mi asi jako zpravodaji nepřísluší jakýmkoliv způsobem komentovat politologickou debatu a kultivaci, pokládám za nutné jednu poznámku, a to k větám, které zde řekl pan poslanec Ransdorf o verbálních trestných činech.
Z hlediska jeho názoru, nepochybně může mít pravdu, má právo takovýto názor zastávat. Přesto nezapomeňme, že máme platný trestný zákon, ve kterém tento verbální trestný čin je obsažen.
Úkolem této sněmovny není teď posuzovat, zda máme správný trestní zákoník, nebo nemáme správný trestní zákoník, ale zda jsou splněny podmínky k tomu, aby poslanec Krejsa byl vydán trestnímu stíhání. Tyto podmínky, já jsem přesvědčen, že splněny jsou, a protože vidím, že už má slova poslance rozčilují, tak končím.
Poprosil bych pana předsedajícího, aby nechal hlasovat o pozměňovacím návrhu pana poslance Maška, který navrhl v textu, který máte před sebou a který byl všem rozdán, vypustit slovo "cizímu". S kolegou Maškem jsme se dohodli, že jeho návrh zní vypustit "cizímu". Jako zpravodaj doporučuji, myslím, že zdůvodnění bylo velice trefné.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Ano, tak jsem tomu také rozuměl. Odhlásil jsem vás a prosím, abyste se znovu zaregistrovali. Budeme hlasovat. Zahájil jsem hlasování 442.
Kdo tento návrh podporuje? Kdo je proti?
Pro návrh hlasovalo 109 poslanců, proti bylo 8. Návrh byl přijat.
Poslanec Marek Benda: Pane předsedající, myslím, že můžete dát hlasovat o návrhu jako o celku, jak vám byl rozdán, jak vám ho mandátový a imunitní výbor předložil a jak jsem ho na začátku přečetl.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Zahájil jsem hlasování číslo 443. Kdo podporuje tento návrh? Kdo je proti tomuto návrhu? Pro návrh hlasovalo 86, proti 40. Návrh byl přijat. Děkuji panu zpravodaji. Než ukončím jednání, přihlásil se pan kolega Sládek.
Poslanec Miroslav Sládek: Pane předsedající, dámy a pánové, právě zde proběhlo hlasování, které ukázalo v plné nahotě nesnášenlivost nového systému a jeho snahu zabrzdit nebo zničit jakoukoli názorovou různost. Je však nutné si uvědomit, že právě názorová různost, právě takovéto střetávání různých názorů...
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Promiňte, pane kolego. Dámy a pánové, prosím o klid.
Poslanec Miroslav Sládek: ...právě střetávání různých názorů, jejich konfrontace, jejich vzájemný boj o přízeň veřejnosti je obohacením pro celou lidskou kulturu a je samozřejmě také jedinou podmínkou dalšího vývoje lidské kultury a lidstva vůbec.
Toto hlasování také ukázalo, jak se plýtvá s lidskými zdroji. Jestliže je skutečně někdo nadšený, zaujatý v tom dobrém slova smyslu.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Ještě jednou promiňte, pane kolego. Dámy a pánové, já vás opravdu prosím, když to někdo nechce poslouchat, ať jde do kuloáru. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Miroslav Sládek: Člověk zaujatý v tom dobrém slova smyslu, člověk planoucí pro svůj názor, člověk, který se nebojí dát najevo svůj názor, který se nebojí nést svoji kůži na trh, který je skutečně v pravém slova smyslu - a v tom nejlepším slova smyslu - statečný, tak tyto lidi je nutné samozřejmě zlikvidovat.
Je k politování vláda, která neumí nic jiného, než se řídit řekněme odvěkým pravidlem v naší zemi - zavírat své odpůrce. Jak je vidět, ani polistopadový režim nebyl schopen se vymanit z pout svých předchůdců a neumí se u moci udržet jiným způsobem než tím, že pozavírá své odpůrce.
Žádná diskuse, žádný boj názorů proti názoru, žádné vyvracení názoru, žádný argument proti názoru, ale jen a jen zavírat. Ano, režim, který není schopen se jinak udržet než tím, že pozavírá svoje odpůrce, režim, který není schopen si získat na svoji stranu přízeň občanů svými činy, svým způsobem, jakým spravuje naši zemi. Vždyť tady vládní koalice odsuzuje člověka v době, kdy sama má důvěru 18 % občanů naší země. Čili opět si vypomáhá berličkou známou z uplynulých desetiletí a takřka z více než poloviny 20. století - musí se pozavírat její odpůrci.
Ale pravda je také to, že samozřejmě zavíráním odpůrců se sami vládci ochuzují, protože postupně ztratí poslední prvky sebekontroly, ztratí zpětnou vazbu, uzavřou se ve svém vlastním uměle vykonstruovaném světě a dopadnou jako každý předchozí režim, který v posledním záchvěvu svolá jakési zasedání do Červené Lhoty - nebo jak se to jmenovalo - a tam hovoří o věcech, ve kterých mu už miliony spoluobčanů nemohou samozřejmě a zcela zákonitě rozumět.
Dámy a pánové, kdo je bez viny, ať hodí kamenem. Dnes jsme mohli několikrát slyšet to, že jsme kultura křesťanská. Dokonce jsme mnohokrát už zde slyšeli, že jsme kultura židovskokřesťanská. Bylo by tedy dobré se Starým zákonem nebo Novým zákonem také řídit.
Rád bych vám ocitoval tři věty z časopisu, který je velmi nakloněn současné - řekněme - vládnoucí garnituře, který ji protěžuje a vyloženě přispívá i k volební kampani současné vládní koalice. V průzkumu veřejného mínění se ukáže, že Václava Klause už nikdo nechce. Ten, když se to dozví, zuří, řádí jako Satan a řve, že si podporu obyvatel získá zpět. Nejdříve pošle do krytu své tři posluhovače a pochlebovače - Pilipa, Zieleniece a Rumla - a ti jako jediní přežijí výbuch atomové bomby, kterou Klaus v zápětí odpálí na republiku. A tak si premiér opět získá stoprocentní podporu obyvatelstva.
Myslím si, že to je celkem pregnantní vyjádření toho, jaký způsobem se hodlá současná vláda udržet u moci za každou cenu.
Dámy a pánové, kdo je bez viny, ať hodí kamenem. My jsme zde často slyšeli i citově zabarvené výstupy - konec konců, neprojednávala se zde poslanecká imunita poprvé - poslanců za stranu lidovou, kteří všeobecně tvrdí, že byli pronásledováni - alespoň strana lidová a její členové - za totality, za komunistické diktatury. Tvrdí, že vlastně oni byli bojovníci proti komunistické totalitě. Rád bych vám zde ocitoval slova, která hovoří o tom, jak se lidová strana a její vedení chovala ne v době komunistické diktatury, ale v době svobodné československé republiky v roce 1946.
Dámy a pánové, pro lidovce: 26. květen 1946 - volby do ústavodárného Národního shromáždění. Třetí místo v Praze za ministry Šrámka a Hálu získala paní Helena Koželuhová. Dne 26. května 1946, připomínám, ne po únorovém převratu, byla zvolena a začala se připravovat na práci poslankyně. Podotýkám, červen roku 1946, tedy kdy nemohlo být ještě ani zmínky o tom, že bude Únor 1948 a že se lidová strana stane nedílnou součástí Národní fronty, posléze Československé socialistické republiky. Ovšem ta její příprava byla k ničemu, protože první zasedání proběhlo bez její účasti, protože o čtyři dny dříve bylo paní Koželuhové doručeno sdělení ústředního sekretariátu československé strany lidové, že ji výkonný výbor vyloučil ze strany pro porušení stranické kázně a programu. Lidovecké špičky hlasovaly o jejím vyloučení, monsigneur Šrámek prohlásil, byť jen potichu a po hlasování:
Nikdy v životě jsem neprovedl něco tak špatného.
Je vidět, že lidová strana má tu špatnost v erbu a už pravděpodobně nikdy nebude schopna se své špatnosti zbavit, protože lidová strana byla špatná za svobodné Československé republiky, za komunistické diktatury a v obdobných šlépějích pokračuje i po listopadovém režimu.
Dámy a pánové, uctívají se dnes mnozí disidenti nebo i mnozí exulanti. Rád bych se tu jen zmínil o jedné věci, že paní Helena Koželuhová byla příliš pravicová i pro protikomunistický exil.
V roce 1949 začala vydávat časopis Návrat a do jeho prvního čísla napsala článek "Jsme proti socialismu". V tomto článku, a to byl možná také důvod, proč časopis Návrat neměl dlouhého trvání, se pozastavila nad výrokem Ferdinanda Peroutky. Na schůzi oblastní rady Svobodného Československa v Paříži prohlásil, že se bude starat o to, aby ti členové rady Svobodného Československa, kteří bojují proti socialismu, byli z rady vyloučeni, což se samozřejmě také stalo.
Dámy a pánové, není tedy naše historie jednoduchá, a jak jsem se tu snažil doložit, rozhodují dnes o osudu lidí ti, kteří mají na sobě tolik viny a hanby, že kdyby si jen jednou přečetli bibli nebo jednou navštívili nějaké kázání, už nikdy by nemohli zvednout ruku proti komukoli v naší zemi.
Dámy a pánové, už jsem zde v minulosti hovořil o tom, že nelze vytrhávat výroky z kontextu, a to dokonce ani z kontextu doby. Některým občanům, poslancům se mohou zdát výroky šéfredaktora týdeníku Republika pobuřující, příliš ostré, příliš útočné, ale srovnejme celou situaci v kontextu doby, v kontextu toho, co je nebo není svoboda projevu.
A dovolte mi, abych v této souvislosti se pozastavil u jedné z největších postav našich dějin, u Mistra Jana Husa. Jak musely být jeho výroky o církvi, jak musela být jeho kritika církve naprosto pobuřující a zničující v době, kdy on kázal v kapli Betlémské. Vždyť v té době musela jeho slova znít tak, jako by přicházela úplně z jiného světa. Vžijte se do situace kteréhokoli měšťana, kteréhokoli nevolníka, třeba kteréhokoli šlechtice z té doby, doby Mistra Jana Husa, vžijte se do jeho situace, když Mistr Jan Hus v kapli Betlémské otřásl dogmaty, na kterých stála církev celá staletí. Jak musely tyto výroky ohromit posluchače, šokovat posluchače, výroky přece musely mnohé posluchače třeba srazit až na kolena, donutit je k tomu, že se třeba začali zaklínat před ďáblem a křižovat. Muselo to být něco, co muselo své současníky naprosto ochromit. A přesto už po několika letech, a to v době středověku, kdy o nějaké svobodě projevu, o nějaké svobodě názoru a hlásání nemohlo být ještě ani řeči, už po několika letech tato slova způsobila obrovské lidové vzedmutí, které smetlo nenáviděnou nadvládu. Nehodnoťme to, jak dlouho tehdy byli schopni se udržet. Nehodnoťme to, jak dlouho trvalo husitské hnutí, ale hodnoťme to, jak musela ta slova ve své době působit a jak málo let uplynulo k tomu, aby slova vzal za své celý český národ. Možná, že i šéfredaktor týdeníku Republika bude následovat mnohé postavy z našich dějin. Nejde přece jen o Mistra Jana Husa. Těch upálených, ukamenovaných bylo přece v naší zemi daleko více.
Aby si někdo nemyslel, že stavím šéfredaktora týdeníku Republika na příliš vysoký piedestal, tak mohu jmenovat třeba jen z oblasti umění, múzy, zpěvačku Emmu Destinovou. Ta byla ve své rodné zemi ukamenována jen za to, že si prosadila na scénu Národního divadla do role Přemysla cizince, a to stačilo v naší zemi, v našich poměrech k tomu, aby neměla rozhodně na růžích ustláno a aby z té mezinárodní slávy byla zatlačena do jakéhosi zámečku ve Stráži nad Nežárkou.
Dámy a pánové, naše dějiny jsou psány právě jen takovými lidmi, kteří měli svůj názor a nebáli se ten názor veřejně vyslovit. Je pravda, že byli za ten názor upalováni, kamenováni a zavíráni, aby se dočkali rehabilitace in memoriam, nebo dodatečného zadostiučinění ve zmíněné almužně vlády, která dnes rozděluje 650 Kč za jeden měsíc.
Dámy a pánové, je to věc, která je smutná. Je to věc, která neslouží ke cti našemu národu.
Dámy a pánové, úmyslně jsem si ponechal toto slovo až poté, co jste vydali šéfredaktora týdeníku Republika trestnímu stíhání. Nechtěl jsem, aby, byť v jednom jediném z vás, zůstal třeba jen trochu dojem, že bych se snad já nebo kdokoli jiný z republikánských poslanců ucházel o vaši přízeň, nebo dokonce o to, že bychom jenom někdy stínem, že by nás jen někdy ve snu napadlo, že chceme získat poslance. Nechceme získat žádného poslance. Chceme získat statisíce občanů České republiky, a to, jak doufám, v předčasných parlamentních volbách.
Dámy a pánové, ubezpečuji vás, že i kdybych já na základě vašeho rozhodnutí skončil ve vězení a koneckonců i kdybych to vězení nepřežil, nic se neděje, protože myslím, že in memoriam budu mít dokonce pro republikánskou stranu daleko větší hodnotu, než když jsem naživu. Protože se zapomenou všelijaké moje výstřelky nebo řekněme všelijaká moje nedopatření, přehmaty a zůstane samozřejmě z člověka jen to dobré a zůstane z něho jen symbol. Taktéž, co se týká šéfredaktora týdeníku Republika.
Dámy a pánové, měl bych vám poděkovat, že jste svým společným nenávistným úsilím dosáhli jediné věci, že jste proslavili dalšího činovníka nebo člena republikánské strany. Není totiž nic lepšího než být pronásledován vládou, která se ve své zemi těší podpoře jedné pětiny občanů. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: O slovo se přihlásil předseda sněmovny Miloš Zeman.
Předseda PSP Miloš Zeman: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci, ve všech předchozích hlasováních jsem hlasoval proti vydání republikánských poslanců. Dnes poprvé jsem hlasoval pro z velmi jednoduchého důvodu. Pokud útočím na dospělé, útočím na rovnocenného protivníka. Pan poslanec Krejsa označil dvě romské děti, které zahynuly při požáru, za připálené topinky. Pan poslanec Krejsa je zbabělec, protože ten, kdo útočí na dospělé, jde do rovnocenného politického boje. Ten, kdo útočí na děti, nemá právo na jakoukoli ochranu. Je zbabělost útočit na děti a právě proto jsem hlasoval tak, jak jsem hlasoval.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Sládek.
Poslanec Miroslav Sládek: Dámy a pánové, myslím, že není nutné zdůvodňovat své hlasování. Každý hlasoval podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Myslím, že je zcela zbytečné to omlouvat, že je zbytečné vysvětlovat atd. Prostě každý konal tak, jak mu velelo jeho svědomí a vědomí.
Hovořím teď o zcela jiné věci, a to o věci zcela praktické. Nebude to už dlouho trvat, ale přesto bych byl rád, aby v záznamu z této schůze to bylo. Dámy a pánové, mohu já posuzovat činy republikánských poslanců podle měřítek, které předkládá tato sněmovna? Dámy a pánové, i kdyby se zde snesly jakékoli výtky, mohu já posuzovat nebo se nad nimi zamýšlet a mohu podle nich korigovat své jednání? Dámy a pánové, obávám se, že to nelze.
Slyšeli jsme zde velmi dramatický, tak správně odstupňovaný a vážně podaný projev poslance za sociální demokracii pana Pavla Dostála. Byla vidět ta divadelní průprava. Jistě si vzpomenete a bude to doloženo ve stenozáznamu, že pan poslanec Dostál prohlásil, že v rámci dohody sociálních demokratů, KSČM a vládní koalice je zde jen jaksi navíc, protože byl v té dohodě určen za poslance, který nebude hlasovat s ohledem na to, že není přítomen ministr, že je to reciproční výměna.
Dámy a pánové, přečtěte si stenozáznam, kdy poslanec Dostál za sociální demokracii prohlásil, že nehlasuje nebo že nebude hlasovat, protože to je ta reciproční výměna za jednoho ministra.
Dámy a pánové, přečtěte si také výstup z počítače o hlasování nazvaném "souhlas k trestnímu stíhání poslance Krejsy". Sociální demokracie, Pavel Dostál - ano.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Dámy a pánové, přerušuji dnešní schůzi do zítřka do 9.00 hodin a doufám, že je vám všem známo, jaké dva body nám zbývají k projednání. Děkuji a přeji dobrou noc.
(Schůze přerušena ve 21.08 hodin.)