Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Recman, připraví se pan kolega Volák.

Poslanec Svatomír Recman: Pane předsedo, vážená vládo, kolegyně a kolegové, věřím, že se vejdu do časového limitu deseti minut. Nerad bych to protáhl, ale chtěl bych v úvodu říci, že rovněž já jsem ze severní Moravy z okresu Frýdek-Místek, kde už v průběhu včerejšího dne jsem měl možnost seznámit se s důsledky povodně. Chtěl bych všem poškozeným alespoň z tohoto místa a v tento okamžik vyjádřit určitou morální podporu. Rovněž se přikláním k tomu, že bychom nějakým způsobem měli pomoci řešit situaci prostřednictvím financí, čili přikláním se a podporuji výzvu, která tady zazněla z úst mých předřečníků pana Wagnera a Míly Ransdorfa. Domnívám se, že by bylo možná vhodné svolat např. jednání rozpočtového výboru za účasti ministra financí pana Pilipa k této situaci, kde bychom mohli posoudit, jestli můžeme a jak můžeme ze státní kasy přispět. Možná, že by bylo vhodné sejít se až poté, co vyslechneme informaci ministrů o situaci, která by měla být ve 22.00 hodin, takže bychom se mohli sejít po ránu nebo v průběhu dne. Čili o to bych chtěl požádat předsedu rozpočtového výboru pana Wagnera, aby tuto možnost zvážil.

Nyní dovolte, abych se ve stručnosti vyjádřil k některým pasážím přednesené zprávy z pohledu mé profese zde v Poslanecké sněmovně, z pohledu hospodářské politiky, z pohledu poslance - člena KSČM Čech a Moravy, z pohledu finanční a rozpočtové problematiky, protože i oficiální čísla, která tady byla přednesena, v řadě případů se rozcházejí se zprávou, která tady byla přednesena předsedou vlády.

Domnívám se - a statistická čísla to potvrzují, - že pro vývoj české ekonomiky, zejména v loňském roce, ale i v průběhu letošního prvního pololetí, bylo příznačné především znepokojující prohlubování mnohých nerovnovážných stavů, což mělo a našlo svůj výraz v nejrůznějších deficitech. A tak jsme koncem roku 1996, ale i v průběhu letošního prvního pololetí mohli zaregistrovat schodek celkové platební bilance v rozsahu 22,5 mld. Kč, schodek běžného účtu platební bilance ve výši 121,5 mld. Kč, schodek obchodní bilance dokonce v rekordní výši 162,1 mld. Kč a v závěru roku i překvapivě schodek státního rozpočtu ve výši 1,6 mld. Kč.

Tato nepříznivá situace pokračuje i v průběhu letošního prvního čtvrtletí, kdy schodek běžného účtu platební bilance dosáhl 30,3 mld. Kč, obchodní bilance 38,3 mld. Kč a státního rozpočtu za první pololetí dokonce 15 mld. Kč.

Vývoj schodku státního rozpočtu se v průběhu prvního čtvrtletí projevil i tím, že se zvýšil státní dluh ČR o 10,7 mld. Kč proti závěru loňského roku a dosáhl nominální výše 165,9 mld. Kč.

Výsledkem je, jak to i zde zaznělo u některých předřečníků, určitá krizová situace v ekonomice České republiky, kterou je možno doložit některými dalšími ukazateli. S určitým zadostiučiněním jsem zaregistroval, že i česká vláda ve zprávě vlády o plnění státního rozpočtu za l. čtvrtletí letošního roku přiznala určité problémy a takovouto situaci.

Bohužel, zejména velké průmyslové podniky jsou nadále ztrátové, kde takto ztrátových bylo v loňském roce téměř 37 % podniků. Je to údaj Ministerstva průmyslu a obchodu, tedy údaj oficiální. Přitom je třeba říci, že počet ziskových organizací se za celý loňský rok snížil o 7 %, jejich kladný hospodářský výsledek meziročně poklesl téměř o 19 %, tj. o 17,7 mld. Kč, a na druhé straně vzrostl počet ziskových organizací o 11 %, ale jejich ztráta vzrostla zhruba o jednu třetinu. (?)

Jsou zde problémy i s platební neschopností. Závazky po lhůtě splatnosti dosáhly 82,8 mld. Kč a prvotní platební neschopnost vzrostla na 27 mld. Kč, tj. téměř o 17 %. Výsledkem veškerého působení za celé období transformace je, že jsme jako Česká republika v rozhodujících makroekonomických ukazatelích po sedmi a půl letech ještě nedosáhli reálné úrovně konce roku 1989, to znamená roku, kdy začala transformace.

Že mezi obyvatelstvem je nespokojenost, dokazuje i průzkum veřejného mínění, kde např. při hodnocení transformace české ekonomiky ji považuje pouze 11 % občanů za úspěšnou, naproti tomu 44 % respondentů ji kritizuje jako neúspěšnou.

Velmi zajímavé z tohoto pohledu je srovnání úspěšnosti ekonomické transformace podle politické orientace občanů. To, že ji za neúspěšnou považuje většina opozice, jistě nikoho nepřekvapí, ale že ji za úspěšnou považuje jen 35 % příznivců ODS a po 13 procentech voličů ODA a KDU ČSL, je, myslím, jistě překvapením. Zdá se, že se koalice při hodnocení této transformace netrefila ani do zkušeností vlastních příznivců a voličů. V tomto směru má opozice na úspěšnost transformace názor velmi vyhraněný. Za úspěšnou ji považují pouze 4 % voličů sociální demokracie a žádní voliči komunistické strany a strany republikánské.

Naopak za neúspěšnou považuje transformaci 86 % republikánů, 77 % příznivců KSČM, 53 % sociálních demokratů, 43 % KDU ČSL, 20 % ODA a 9 % příznivců ODS.

Chtěl bych říci, že určitý prostor a možnosti pro podporu ekonomického růstu máme. Zaznívá to i z řad opozice vždycky při různých příležitostech. Myslím si, že v tomto smyslu je potřebné sestavit určitou hospodářskou strategii a politiku tak, aby docházelo ke vzájemnému posilování, a ne oslabování jednotlivých opatření, jak je to v řadě opatření do dnešního dne.

Tvorba a realizace konzistentní hospodářské politiky odpovídá i novým podmínkám vývoje české ekonomiky. Na druhé straně je třeba říci, že samozřejmě to patří mezi nejnáročnější úkoly, které aktuálně stojí jak před pracovníky teorie, tak i před pracovníky praxe.

Domnívám se, že na současné náročné úkoly v této oblasti není současná vláda připravena, že není schopna tyto náročné úkoly splnit. I to je jeden z rozhodujících úkolů, proč nemohu souhlasit s hodnocením a s předloženou zprávou tak, jak zde zazněla z úst předsedy vlády, a při hlasování nepodpořím tuto zprávu jako celek. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Volák. S faktickou poznámkou se hlásí pan kolega Wagner. Jenom upozorním na to, že pokud byste chtěli mluvit k situaci ohledně povodní a o rozpočtových změnách, prosím, aby to bylo zařazeno v bodě, až budou ministři podávat informaci.

Poslanec Jozef Wagner: Byl jsem pouze vyzván panem kolegou Recmanem svolat rozpočtový výbor. Sděluji, že ráno v 8.00 hodin se sejde podle dohody u pana ministra pracovní skupina a podle podkladů, které budou v tu chvíli k dispozici, se rozhodneme o svolání výboru podle průběhu schůze sněmovny při první příležitosti, kdy bude zítra během dne možnost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Slova se ujme pan kolega Volák.

Poslanec Stanislav Volák: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, vážený pane premiére, vážená vládo, dámy a pánové, pokusím se téměř o nemožnou věc - v tuto pozdní hodinu získat vaši pozornost tak, abyste aspoň trochu poslouchali, to je jedna věc, o kterou se chci pokusit. A druhá - chci odpovědět aspoň trochu také na otázku pana předsedy Zemana a svého ctěného kolegy Eduarda Zemana, který zde hovořil o školství.

Dovolte mi, abych v úvodu sdělil pár fakt. Pan kolega Eduard Zeman zde o tom hovořil. Je pravdou, že ve školním roce 1989 - 90 jsme měli kolem 250 gymnázií a v současné době jich máme asi 370. Je pravdou, že ve školním roce 1989 - 90 jsme měli ani ne 400 středních odborných škol a v současné době jich máme 1000. Ale na druhé straně pan kolega Zeman se ptal, kam zmizely ty peníze. Uvědomme si prosím, že na základních školách ve školním roce 1989 - 90 jsme v průměru na třídu měli 27 žáků a teď jich tam máme 21. To jsou ty peníze. Uvědomme si, že na gymnáziích jsme v tomto školním roce, tedy 1989 - 90, měli 35 žáků, teď jich tam máme 27, a na středních odborných školách jich v průměru máme 25. Uvědomme si, že pokud na základních školách na jednoho učitele bylo v inkriminovaném školním roce 20 žáků, tak teď je jich 21,5, a že pokud na středních školách bylo 16 žáků, tak teď je jich 11. Jinými slovy hodina se dělí do skupin.

Každý, kdo kdy stál před žáky, kdo stál za katedrou, ví, že čím méně žáků, tím kvalitnější pedagogický proces a tím může být individuálnější přístup. Tam se poděly, pane kolego, ty peníze.

Za druhé, už zde o tom byla řeč, teď hovořím o kvalitě. Myslím, že kolega Ransdorf to zde zmínil. Největší celosvětový výzkum kvality vzdělávání myslím, že ho provedla Mezinárodní asociace pro hodnocení výsledků ve vzdělávání, jen pro vaši informaci, v České republice 150 škol stratifikovaně vybraných, 6 500 žáků - tak v matematice jsme na 6. místě a mimochodem, pane předsedo Zemane, Velká Británie na 25. místě. Proto má Tony Blair tak ohromné problémy, jaké má. V předmětech přírodovědných, tzn. fyzika, chemie, biologie, dokonce druzí. Jen pro vaši informaci - v matematice mladí Švédové 22., Němci 23., Američané 28. a Angličané 25. Co se týká přírodovědných předmětů, tak Švédové 16., Němci 17., Američané myslím 18. a my šesté a druhé místo. Kdyby toto se stalo v Americe, v Anglii nebo v Německu, zněly by oslavné fanfáry pravděpodobně. Zde bohužel se hovoří o krizi, která je ve školském systému. Není to pravda.

Myslím, že bychom spolu měli debatovat věcně a nepřednášet ideologické poučky. Skutečně školství je na tom tak, jak jsem popsal. Zlepšila se kvalita výuky, a co se týká kvality vzdělávání, jsme na tom velmi dobře, dá se říci, že nejlépe v Evropě.

Ještě mi dovolte jednu poznámku, protože v kontextu to zde také bylo řečeno. Platy učitelů - obracím se na našeho pana kolegu. V roce 1989 - 90 byl průměrný plat v České republice 3 300, učitelé základních škol měli 3 150, byli pod průměrným platem. Učitelé středních škol měli 3 500, to je 110 %. V roce 1996 průměrný plat je 9 700 nebo něco pod to, učitelé základních škol mají 11 200, učitelé středních škol 12 800, tedy 115 - 130 %. Tudy se vyvíjely platy ve školství. Pokud zde něco citujeme, jako kolega Grebeníček nebo někdo jiný, nemůžeme říkat platy obecně ve školství, ale platy pedagogických pracovníků, tzn. platy učitelů, a to je srovnatelné. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Pan kolega Eduard Zeman se ujme slova.

Poslanec Eduard Zeman: Pane předsedající, dámy a pánové, jen malá faktická poznámka. Ano, všechno, co říkal kolega Volák, je pravda, jen k tomu dvě věty. Již Piccolomini napsal, že v Čechách umí každá selka číst. A zásadní školské reformy tady vykonal císař František Josef a už od jeho doby má tato země vysoký standard znalostí. Děkuji. (Potlesk.)

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Vzhledem k tomu, že se do rozpravy nikdo nehlásí, rozpravu končím. Schválili jsme si, že nyní bude podána zpráva vlády, takže prosím místopředsedu vlády a ministra Jiřího Skalického, aby se ujal slova.

Ministr životního prostředí ČR Jiří Skalický: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás poněkud improvizovaným způsobem informoval o nejnovějším vývoji v povodňové situaci především na Moravě, odkud jsem se se svými třemi kolegy před několika okamžiky vrátil.

Povodňová situace vznikla postupně na celém území České republiky už v odpoledních hodinách v pátek 4. července a vytrvalými srážkami v sobotu a v neděli pokračovala a postupně se stupňovala. Vyhrotila se zejména na severní Moravě a později i na jižní, kde povodně mají přívalový charakter a postupně způsobily mnohé škody a zatopení často celých obcí.

Stav ohrožení byl vyhlášen v okresech Jeseník, Bruntál, Šumperk, Karviná a Vsetín. Nejvyšší, třetí stupeň povodňové aktivity je v okresech Ostrava, Frýdek-Místek, Zlín, Uherské Hradiště, Kroměříž a Hodonín. V dalších okresech byly v čas, ke kterému je podávána tato zpráva, vyhlášeny teprve druhé stupně povodňové aktivity, ale situace se dynamicky mění a postupně, musím s politováním říci, spíš zhoršuje, neboť vývoj hydrologické situace má být i nadále nepříznivý. Očekáváme další vydatné srážky. Na většině dotčeného území by to mělo být v následujících 12 hodinách dalších 100 mm a v následujících 24 hodinách dalších 100 mm srážek. Situace by se z hlediska hydrometeorologického měla začít zlepšovat až ve středu, což samozřejmě neznamená, že dojde k okamžitému zlepšování i na poškozených územích.

Musím konstatovat, že jsme při prověrce na místě zjistili perfektní práci povodňových komisí i následně svolávaných povodňových komisí ucelených povodí. Především se v tomto případě jedná o povodí Odry a povodí Moravy. A především naprosto perfektně spolupracuje a součinnost poskytuje Armáda České republiky a samozřejmě všechny složky integrovaného záchranného systému, především Civilní ochrana a hasičské sbory.

Po poradě se svými kolegy jsem svolal na dnešní den na 17. hodinu Ústřední povodňovou komisi, která od 19 hodin převzala řízení záchranných operací a zřídila krizový štáb. Jeho prioritou č. 1 v tuto chvíli je záchrana lidských životů. Musíme proto činit důkladnou predikci dalšího vývoje, tak aby mohli být včas varováni občané všech obcí, kterým hrozí v dalších hodinách riziko.

Dále to samozřejmě znamená postarat se včas nejen o evakuaci občanů, ale i o jejich důstojné ubytování po dočasnou dobu, a samozřejmě to také znamená postarat se efektivně o zabezpečení opuštěného majetku a o pořádek v daných lokalitách.

Musím na tomto místě podotknout, že drtivá většina občanů v dotčených obcích byla včas v dostatečném předstihu informována a že hlavní problém dnešní situace spočívá v tom, že mnoho lidí neuposlechlo výzev a upozornění a neopustilo včas svá obydlí. Teprve posléze byli tito lidé zaskočeni situací, která je přivedla až na střechy jejich domů, odkud je postupně a většinou zachraňují už jen vrtulníky, protože žádná kolová technika se nemůže k těm obydlím dostat a čluny selhávají pro silný proud. V podstatě evakuace probíhá patnácti vrtulníky Armády České republiky a pěti vrtulníky policie a některými dalšími stroji buď letecké záchranné služby, nebo soukromých firem. Drtivá většina těchto případů je důsledkem nikoliv špatné činnosti povodňových orgánů v daných lokalitách, ale neuposlechnutí výzev k včasnému opuštění obydlí.

Je samozřejmé, že následně musíme v těchto obcích řešit takové problémy, které už souvisejí s následky povodňových škod. V mnohých obcích chybí pitná voda a jsou i obce, kam bude třeba letecky dopravovat základní potraviny.

Ústřední povodňová komise je připravena se situaci v podstatě neustále věnovat. Počítám s tím, že podle vývoje situace zítra nebo nejpozději pozítří se opět sejde kompletní, pravděpodobně opět v lokalitě, která bude nejblíže nejkritičtějším územím, a bude postupně situaci vyhodnocovat a zvládat. Musím říci; že krizový štáb, který pracuje na velitelství armády v Olomouci, a všechny spolupracující složky zatím pracují opravdu perfektně a nebýt toho, že máme občasné problémy s komunikací, protože mnohé obce (speciálně celý okres Jeseník) jsou odříznuty od standardního spojení, tak záchranné práce pokračují na výbornou. To ovšem samozřejmě neznamená, že můžeme být optimističtí, co se týče celkových výsledků těchto záplav, které skutečně ve dvacátém století v naší zemi nemají obdoby. Škody dosáhnou pravděpodobně rozměrů, na které jsme v minulých letech nebyli zvyklí. Nesnesou srovnání např. s minulým rokem. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji za zprávu přednesenou za vládu místopředsedou vlády a ministrem životního prostředí Jiřím Skalickým.

Nyní bychom se měli vrátit k projednávání přerušeného bodu.

Dámy a pánové, dovolte mi, abych vás seznámil s tímto technickým stanoviskem. Protože předseda vlády by potřeboval na vyhodnocení rozpravy, aby mohl přednést závěrečné slovo, určitý čas - (předsedající se radí s předsedou vlády)...

Pan premiér přednese nyní závěrečné slovo.

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Vážená sněmovno, já se omlouvám, ale tato věta mě velmi překvapila, protože se mnou nikdo tuto myšlenku nekonzultoval. Sám si nejsem vědom, že bych požádal o odsunutí tohoto závěrečného slova na jakoukoliv další chvíli.

Já si myslím, že nejde tolik o závěrečné slovo. Myslím, že smyslem této zprávy bylo podat určitý výčet, zprávu o činnosti vlády za jeden rok. Já vím, že zpráva byla dlouhá, včetně její přílohy, nicméně také si myslím, že zpráva mohla do určité míry naznačit celý rozsah aktivity vlády v tomto období, který - jak jsem přesvědčen - v žádném případě nebyl malý.

Domnívám se, že reakce sněmovny předvedla rozložení politických sil a názorů, které zde jsou. Myslím si, že z těchto vystoupení se jedno vymykalo zcela zásadním způsobem a je varováním pro tuto zemi, je varováním pro tuto sněmovnu. Na druhé straně jsem přesvědčen o tom, že je velmi užitečné, že vystoupení pana poslance Grebeníčka zaznělo, protože možná že někdo z nás netušil, co se skrývá v myslích a hlavách některých našich spoluobčanů. Možná jsme si mysleli, že je tomu jinak. Toto vystoupení, které naze, zřetelně a jasně ukázalo, jak uvažují někteří lidé, bylo velkým prozřením. Je velká škoda, že toto vystoupení nebylo přenášeno přímým přenosem naší televize (potlesk z levé strany sálu), je to veliká škoda. Myslím, že toto vystoupení pana či soudruha Grebeníčka by si tuto publicitu zasloužilo, protože mnoho občanů České republiky by bylo informováno tak, jak jsme byli unikátním způsobem informováni my.

To je základní pocit, který z dnešního jednání mám. Musím říci, že tyto zprávy vlády jsou věcí složitou, která samozřejmě zatíží vládu, zatíží naše úřady a možná jejich efekt není takový, jaký bychom všichni očekávali nebo jaký bychom si všichni přáli. Nicméně pokusme se v těchto zprávách pokračovat a tímto se vzájemně informovat. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Dále se přihlásil předseda poslaneckého klubu ČSSD pan poslanec Gross.

Poslanec Stanislav Gross: Vážený pane předsedající, členové vlády, dámy a pánové, já bych chtěl říci jenom jednu věc na závěr tohoto bodu, který se vlastně projednává v Poslanecké sněmovně jako jakýsi zvláštní bod. Já vnímám dnešní poměrně mimořádnou situaci, kdy několik členů vlády z velice důležitých důvodů se nemohlo jednání zúčastnit. Na druhé straně bych byl velice rád, kdyby se napříště tento velmi důležitý bod, který v běžných parlamentech má prioritu číslo jedna, odehrával v trochu důstojnější atmosféře a kdyby především ti členové vlády, ke kterým jsou mířeny věcné připomínky, byli přítomni tomuto jednání a sledovali věcné připomínky.

Já vím, že v tom dnešním maratónu vystoupení tady ne vždy zaznívaly věcné připomínky, ale byla zde také mnohá vystoupení, která nebyla politicky podbarvena. Byly to prosté názory jednotlivých poslanců, kteří rozumějí svým oblastem a ze svého pohledu se snažili přispět k řešení problémů.

Chtěl bych na závěr požádat ty členy vlády, kteří zde buď nemohli být, nebo zde nebyli, aby si alespoň vystoupení poslanců, kteří mluvili k vládě, která byla nepřítomna, v nějakém okamžiku volna přečetli. Možná v tom naleznou inspiraci a možnosti, jak řešit některé problémy. Byl bych rád, kdyby napříště - a k tomu musíme přispět všichni - se tento závažný bod odehrával v důstojnějším prostředí. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Kdyby bylo před 21. hodinou, přistoupili bychom k hlasování. Hlasovat nemůžeme, takže jenom zrekapituluji, že bod musíme přerušit. Zrekapituluji, že bylo předneseno pět návrhů na usnesení, a to panem kolegou Honajzrem, Grebeníčkem, Maixnerem, Kořínkovou a Grossem, takže zítra ráno o nich budeme hlasovat.

Tím jsme přerušili projednávání bodu 36.

Nyní bychom měli přistoupit k projednávání bodu 29 schváleného pořadu, kterým je

Paní poslankyně, páni poslanci, projednáváním vládního návrhu státního účtu České republiky - sněmovní tisk 185 - jsme zahájili v pátek 4. července čtvrtý jednací den naší schůze. Po úvodním slově paní místopředsedkyně Buzkové se přihlásil s faktickou poznámkou pan poslanec Wagner a pak následovala řada faktických poznámek, které se týkaly projednávání vládního návrhu zákona o vydání státních dluhopisů. Poté bylo jednání přerušeno.

Nyní již dávám slovo ministru financí panu Ivanu Pilipovi, aby předložený vládní návrh uvedl.

Ministr financí ČR Ivan Pilip: Vážený pane předsedo, pane předsedající, paní poslankyně, páni poslanci, návrh státního závěrečného účtu za rok 1996 předkládá vláda Poslanecké sněmovně podle příslušných ustanovení zákona ČNR o rozpočtových pravidlech České republiky. Podle tohoto zákona Poslanecká sněmovna Parlamentu rovněž rozhoduje o způsobu úhrady případného schodku státního rozpočtu za uplynulý rok. Vzhledem k tomu, že to byla situace minulého roku, úhradu státního rozpočtu za rok 1996 vláda navrhuje v samostatně předloženém návrhu zákona o vydání státních dluhopisů na krytí schodku státního rozpočtu za rok 1996, který by měl být projednáván zítra.

Vláda státní závěrečný účet schválila 23. dubna 1997. Rád bych proto některé jeho hlavní body uvedl. Materiál jednak obsahuje hodnocení ekonomického vývoje v České republice a podrobné zhodnocení celkových výsledků hospodaření veřejných rozpočtů za rok 1996. V souladu s rozpočtovými pravidly jsou součástí návrhu státního závěrečného účtu i výsledky hospodaření místních rozpočtů a zpráva o vývoji státních finančních aktiv a pasiv.

V úvodu bych rád uvedl, že po odpovědném posouzení dosažených výsledků, které jsou podrobně komentovány v předloženém materiálu, dospěla vláda k závěru, že celkový ekonomický vývoj přes dílčí problémy, které se začaly projevovat v konci roku, a stejně tak hospodaření veřejných rozpočtů České republiky v roce 1996, je možné hodnotit jako vcelku úspěšné. V úvodu bych proto podrobněji vyhodnotil ekonomický vývoj v České republice v roce 1996.

Makroekonomické prostředí bylo nadále stabilní a charakterizované relativně rovnoměrným ekonomickým růstem, mírným pohybem cen a stále nízkou úrovní nezaměstnanosti. V oblasti vnějších vztahů se i nadále potvrdilo především pozitivum dlouhodobě stabilního devizového kursu. Zejména ve druhé polovině roku se začaly projevovat změny některých trendů. Zejména šlo o zpomalování inflace na bázi spotřebitelských cen, o změnu tendence ke snižování míry nezaměstnanosti směrem k jejímu mírnému růstu, o další prohloubení deficitu zahraničního obchodu a také - a v negativním duchu - pasivního salda běžného účtu platební bilance. Spolu s tím se začala prosazovat i tendence ke schodkovosti veřejných rozpočtů.

V jednotlivých oblastech bylo v roce 1996 dosaženo následujících výsledků. Hrubý domácí produkt ve stálých cenách vzrostl v tomto roce o 4,4 %, což znamenalo uspokojivý růst s tím negativem, že celoroční dosažené tempo bylo nižší než v roce 1995. Tento růst byl v uplynulém roce ovlivňován především domácí poptávkou, pro niž pak byl charakteristický prudký růst ve srovnání s mírnějším růstem poptávky zahraniční.

Dynamika průmyslové výroby dosáhla 6,8 %, byla však také nižší než v roce 1995. Zpomalení dynamiky začalo být patrné od poloviny roku. Obdobný byl vývoj i růstu stavební výroby, který dosáhl 4,7 %. Na druhé straně je jako pozitivní možné hodnotit, že podíl nestátního sektoru na tvorbě hrubého domácího produktu se zvýšil ze 66,5 % v roce 1995 na 74,7 %. Míra inflace činila 8,8 % a byla tak nejnižší za celé období transformace.

Pokud jde o úroveň zaměstnanosti, je nutné říci, že hodnocení úrovně zaměstnanosti či nezaměstnanosti není zcela jednoznačné. Na jedné straně míra nezaměstnanosti patří k nejnižším v evropském měřítku, zároveň však vyvolává určité ekonomické klima, které umožňovalo zaměstnávat poměrně vysoký počet pracovníků při poměrně mírně rostoucí produktivitě práce a při zpomalení tempa ekonomického růstu.

Průměrná míra nezaměstnanosti se začala zvyšovat až ve druhé polovině roku. K 31. prosinci dosáhla výše 3,52 % s tím, že jistým varovným trendem jsou přetrvávající rozdíly mezi některými regiony, jako jsou okresy Most, Louny a další.

Z dalších makroekonomických ukazatelů je jako nejvíce varující nutné hodnotit zejména vztahy k zahraničí. V obchodní bilanci došlo k prohloubení tendence vyššího růstu dovozu ve srovnání s růstem vývozu a k dalšímu zvýšení záporného salda zahraničního obchodu. Dovoz vzrostl ve srovnání s rokem 1995 o 12,7 %, zatímco vývoz pouze o 3,5 %. Záporné saldo zahraničního obchodu dosáhlo v závěru roku výše 163,3 mld. korun, což znamenalo zvýšení o více než 60 % ve srovnání s předchozím rokem.

Zejména v důsledku tohoto pasiva obchodní bilance vykázal běžný účet platební bilance záporné saldo ve výši 4,5 mld. dolarů, které tentokrát nebylo vyrovnáno ani přebytkem bilance služeb. Vykázané pasivní saldo tak představuje zhruba 8,6 % hrubého domácího produktu a stalo se jedním ze signálních problémů české ekonomiky.

Saldo kapitálového účtu bylo sice aktivní - ve výši 4,1 mld. - ale přebytek byl výrazně nižší ve srovnání s rokem 1995.

Za pozitivní je třeba označit fakt, že devizový kurs koruny byl i nadále relativně stabilní a s výjimkou počátečních výkyvů se ho dařilo držet ve fluktuačním pásmu po jeho rozšíření na plus minus 7,5 % po celý průběh roku 1996.

Pokud jsem hodnotil vývoj zahraničně ekonomických ukazatelů jako negativní a obsahující varovné signály, stejně tak je nutné označit za znepokojivý a pro ekonomiku nezdravý vývoj relace mezi produktivitou práce a růstem mezd. V průmyslu se průměrná měsíční mzda v roce 1996 zvýšila o 17,4 %, zatímco produktivita práce o 9,5 %, ve stavebnictví to bylo 15,3 % na 5,8 % zvýšení produktivity práce.

Tolik tedy k hlavním bodům makroekonomického rámce, které se samozřejmě promítly i do celkové podoby a výsledků hospodaření veřejných rozpočtů.

Pokud jde o rozpočtovou politiku samu, ta byla v roce 1996 zaměřena především na podporu ekonomického růstu vyjádřenou dalším poklesem daňového zatížení a snížením podílu daňových příjmů na vytvořeném hrubém domácím produktu. Stejně jako v předchozích letech bylo snahou vlády snížení podílu výdajů veřejných rozpočtů na HDP a snížení objemu prostředků přerozdělovaných prostřednictvím státního rozpočtu. Neméně závažnou prioritou byla i vyrovnanost v hospodaření na úrovni veřejných rozpočtů a nezvyšování státního dluhu.

V průběhu roku 1996 však došlo ve srovnání se záměry rozpočtové politiky ke změnám podmínek proti původním předpokladům. Již v první polovině roku se projevily problémy se splácením dluhu z ruské federace v souvislosti s dohodou Pařížského klubu věřitelů o restrukturaci a odkladu jednotlivých splátek a ve druhém pololetí se začaly projevovat určité makroekonomické tendence týkající se zejména růstu hrubého domácího produktu, o kterých jsem hovořil v minulém bodě.

Vláda také i s přihlédnutím k reakcím české národní banky z června 1996, které byly zaměřeny na zvýšení povinných minimálních rezerv a na zvýšení sazeb na mezibankovním trhu, přistoupila také ke zpřísnění své výdajové politiky, když usnesením ze srpna 1996 rozhodla o úpravě státního rozpočtu na rok 1996 a oboustranně snížila příjmy i výdaje o 6,6 miliardy korun.

I přes uvedené opatření skončilo běžné rozpočtové hospodaření České republiky za uplynulý rok za souhrn veřejných rozpočtů celkovým schodkem 11 miliard korun. V tom ve státním rozpočtu došlo k převýšení výdajů nad příjmy ve výši 1,6 miliardy a místní rozpočty vykázaly schodek 9,4 miliardy korun z běžného hospodaření.

Pokud jde o detailnější pohled na výsledky hospodaření státního rozpočtu, ten byl schválen zákonem 305/1995 Sb. jako vyrovnaný s objemem příjmů a výdajů ve výši 497,6 miliardy korun. Další změny, které jsou podrobněji popsány, znamenaly určitý posun v tomto rozpočtu a upravený státní rozpočet byl potom plněn následovně.

Příjmy dosáhly celkové výše 482,8 miliardy korun a byly splněny na 97,4 % a v porovnání s předchozím rokem bylo inkaso vyšší o 9,7 %. Výdaje byly čerpány v celkové výši 484,4 miliardy korun, tedy 97,8 % rozpočtu po všech změnách, což znamenalo zvýšení oproti předchozímu roku o 11,9 %.

Celoroční hospodaření lze v uplynulém roce v zásadě považovat za vyrovnané, konečný schodek ve výši miliarda 562 miliónů představuje pouze 0,3 % objemu státního rozpočtu schváleného na rok 1996.

Z hodnocení rozpočtových příjmů vyplývá, že nižší předpokládané inkaso se týkalo všech skupin příjmů. Rozhodující část, daňové příjmy, byla splněna celkem na 98,7 % s tím, že největší záporné odchylky byly z daně z přidané hodnoty a u daně z příjmů fyzických osob.

Úplně největší odchylku však oproti schválenému rozpočtu zaznamenaly příjmy státního rozpočtu z pojistného na sociální zabezpečení, a to ve výši 5,7 miliardy, jakkoliv v porovnání s rokem 1995 vzrostly o 13 %.

Pokud jde o hodnocení výdajů státního rozpočtu, nesplnění záměrů se pohybovalo v rozmezí do 3 % upraveného rozpočtu s nižším čerpáním, zejména neinvestičních a částečně také investičních výdajů. Největší objem výdajů vynaložený ze státního rozpočtu směřoval do sociální oblasti, kde bylo formou transferu domácnostem vynaloženo celkem 154 miliard, tedy téměř 32 % celkových výdajů státního rozpočtu.

***