Čtvrtek 3. července 1997

 

Poslankyně Zuzka Rujbrová; Pane předsedající, členové vlády, dámy a pánové, cílem novely zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních, středních a vyšších odborných škol, tedy tzv. školského zákona, je realizace práva na bezplatné vzdělání na vyšších odborných školách a bezplatné poskytování základních učebnic a školních pomůcek žákům základních a středních škol.

V úmluvě o právech dítěte vyhlášené pod č. 104/1991 Sb. je uznáváno právo dítěte na vzdělání s tím, že pro účely postupného uskutečnění tohoto práva a na základě rovných možností je zejména pro všechny děti zaváděno bezplatné a povinné základní vzdělání a podněcován rozvoj různých forem středního vzdělání, a to i takovými opatřeními, jako je bezplatné vzděláni.

Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech vyhlášený pod č. 120/1976 Sb. je pro Českou republiku závazný a jeho ustanovení mají přednost před zákonem. Tento pakt ve svém článku 13 odst. 1 uznává právo každého na vzdělání. Zdůrazňuji každého, protože nejčastější námitky vznesené proti novele školského zákona, kterou vám předkládám, se orientují na skutečnost, že bezplatné vzdělání by mělo být poskytováno pouze dětem do 18 let, přičemž vyšší odborné školy, které jsou ze soustavy základních a středních škol, na nichž je poskytováno bezplatné vzdělání, současnou právní úpravou vyňaty, umožňují především vzdělávání mladých dospělých.

V mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech se stanoví, že k dosažení plného uskutečnění práva na vzdělání je zapotřebí, aby základní vzdělání bylo povinné a svobodně přístupné pro všechny a aby bylo umožněno i středoškolské a vyšší vzdělání, a to také postupným zaváděním bezplatného vzdělání.

 

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Dámy a pánové, prosím ještě jednou o klid.

 

Poslankyně Zuzka Rujbrová: Pokud mi je dále namítána postupnost kroků, které mají k dosažení cíle, tj. bezplatnému vzdělání na středních a vyšších školách, vést, akceptuji postupnost, pokud směřuje dopředu a není ústupem od již dosaženého stavu. Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech byl vyhlášen v roce 1976 a závazek poskytování bezplatného vzdělání na všech typech středních i vyšších škol byl tehdy naplněn. Odejmutí práva na bezplatné vzdělání na vyšších odborných školách bylo krokem zpět, a proto také v tomto směru navrhuji změnu. Podobným návratem za již dosaženou hranici je požadovaná úhrada za učebnici a základní školní pomůcky. Jsem si plně vědoma předpokládaných nákladů ze strany státu na zajištění učebnic, které by byly žákům základních a středních škol poskytovány bezplatně. Pokud se mé odhady těchto nákladů liší od předpokladů vyjádřených ve stanovisku vlády, uvádím, že mi šlo o zajištění základních učebnic a pomůcek, nikoliv všeho, co s výukou, byť nepřímo, souvisí.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Návrh zákona jsme v prvém čtení přikázali výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Výbor přijal usnesení, které jsme obdrželi jako sněmovní tisk 125/2, a zpravodajkou určil paní poslankyni Zdeňku Horníkovou, kterou žádám, aby se ujala slova.

 

Poslankyně Zdeňka Horníková: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi přednést stanovisko zpravodaje a zároveň stanovisko výboru k zákonu č. 29/1984 Sb., o soustavě základních a vyšších odborných škol, ve znění pozdějších předpisů. Jedná se o sněmovní tisk č. 125.

Návrh zákona přednesený paní poslankyní Rujbrovou, obsahuje v podstatě dvě úpravy. Za prvé bezplatné vzdělání občanů studujících na vyšších odborných školách, za druhé oproti dosavadní právní úpravě, podle které se žákům poskytují bezplatně učebnice a učební texty a základní školní potřeby v rozsahu stanoveném vládou, návrh žádá, aby se ze zákona poskytovaly bezplatně všechny pomůcky a učební texty, pouze pro základní školní potřeby návrh připouští, že by mohly být poskytovány v rozsahu stanoveném vládou.

K prvnímu problému. V důvodové zprávě k návrhu se uvádí, že jde o naplnění závazků, které pro Českou republiku vyplývají z Ústavy o právech dítěte, a že její součástí je závazek podněcovat rozvoj různých forem středního vzdělání. Návrh považuje za nelogické vynětí vyšších odborných škol ze soustavy škol, v nichž se poskytuje vzdělání bezplatně. Vyšší odborné školy však poskytují vyšší kvalifikaci žákům, kteří již úspěšně absolvovali maturitní zkoušku na střední škole. Rozhodnutí o školném v tomto typu škol není v rozporu s článkem 33 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle které občané mají právo na bezplatné vzdělání na základních a středních školách. Ustanovení však neuvádí, že právo na bezplatné vzdělání se vztahuje též na vyšší odborné školy. Žáky vyšších odborných škol jsou dospělí občané, kteří mají možnost se podílet na úhradě vlastním přičiněním.

Navrhovatelka uvádí, že navrhované změny na státní rozpočet představují zhruba částku kolem 3 milionů korun ročně. Uskutečnění navrhovaných změn by však znamenalo potřebu posílit rozpočet kapitoly 333 - školství - řádově kolem 90 milionů korun při zrušení školného na vyšších odborných školách.

Co je však důležité - výše školného se na školní rok pohybuje podle typu školy v rozsahu 2500 - 5000 korun. Přitom školné činí pouze 50 % stanovené výše a v případě velmi dobrého prospěchu žáka nebo ze sociálních důvodů je lze snížit.

Skupina 42 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu v minulosti podala návrh Ústavnímu soudu České republiky, aby zrušil ustanovení zákona o školném na vyšších odborných školách a nařízení vlády o způsobu poskytování učebnic pro rozpor s ústavními předpisy. Ústavní soud je však svým rozhodnutím zrušil a svými nálezy č. 13/1996 Sb. a č. 165/1995 Sb. zamítl.

A nyní mi dovolte, abych vás seznámila s usnesením výboru. Poslanecký návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních, středních a vyšších odborných škol, uvedený v tisku 125, projednal výbor pro vědu, vzdělávání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Výbor doporučuje Poslanecké sněmovně, aby předložený návrh zamítla. Usnesení výboru bylo všem poslancům rozdáno i jako tisk 125/2. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Otevírám obecnou rozpravu, do které se zatím přihlásila pouze paní kolegyně Svobodová. Prosím, aby se ujala slova. Připraví se pan kolega Prokop.

 

Poslankyně Alena Svobodová: Vážený pane předsedající, vážená sněmovno, dovolte, abych v úvodu svého diskusního příspěvku se nejdříve zamyslela nad tím, jak vzniklo vyšší odborné vzdělání. Toto vyšší odborné vzdělání v podstatě nahradilo bývalé bezplatné pomaturitní studium, které nabízelo možnost získání odborné kvalifikace především pro absolventy gymnázií, dále nabízelo vlastně prohloubení specializace a také to bylo určité inovační studium, to znamená, že mělo aktualizovat znalosti v již absolvovaném studiu.

V roce 1995 bylo toto studium zrušeno novelou školského zákona a bylo nahrazeno právě vyšším odborným vzděláním zařazeným posléze do sítě škol. Zároveň novelou školského zákona bylo umožněno poskytování vyššího odborného vzdělání za úplatu i na státních školách.

V roce 1996 již bylo v síti vyšších odborných škol zařazeno 165 institucí. Tento typ vzdělávání má umožnit žákům v průběhu dvou až tří a půl let získat kvalifikaci pro uplatnění v řídicích funkcích a je chápáno - a nyní cituji ze zprávy OECD o národní politice ve vzdělávání z roku 1996 - "jako něco mezi tradičně koncipovaným teoreticky orientovaným vysokoškolským studiem a mezi kurzy středních škol". Proč toto uvádím? Vyšší odborné školy - kterých je, jak jsem již uvedla, téměř dvě stě - vznikaly po asi tříletém uplatňování jakéhosi experimentu bez jasného vymezení postavení tohoto typu škol, bez vymezení jejich velikosti, stanovení obecného profilu učitele vyšší odborné školy atd. Konec konců neexistuje ani žádný zákon o vyšších odborných školách. Tedy chybí to, co by podle mého názoru mělo být i podmínkou vzniku nového typu škol a zároveň i předpokladem kvality těchto škol. Přitom je známo, že značná část vyšších odborných škol vznikla při středních školách, které často zřízením tohoto nového stupně škol se snažily především nahradit zrušené pomaturitní studium a eliminovat tak úbytek přidělených peněz, zabezpečit se proti nepříznivému dopadu klesajícího demografického vývoje a zavedení povinného devátého ročníku.

Samozřejmě, jsou i vyšší odborné školy, které usilují nebo rády by se staly součástí vysokoškolského vzdělávání. Nerada bych, aby to vyznělo, že jsem proti tomuto typu škol, ale chci tím říci, že tyto školy vlastně vznikaly, aniž by byl nějakým způsobem jasně vymezen jejich statut. Nakonec i na výboru jsme se neshodli, jestli to patří ke střednímu, vysokoškolskému vzdělávání, nebo kam vlastně tyto školy budou patřit. Ale - a nyní bych to chtěla ukázat v protikladu - školné na těchto státních školách již bylo zavedeno, a to v rozporu s mezinárodními úmluvami, které podle článku 10 Ústavy České republiky jsou bezprostředně závazné a mají přednost před zákonem. Zavedení vzdělávání ve vyšších odborných školách za úplatu, jak už zde bylo řečeno, je v rozporu se závazky České republiky, které vyplývají např. z Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech vyhlášeného pod č. 120/1976 Sb.

V tomto dokumentu v článku 13 v několika odstavcích jsou uvedeny v podstatě tři stupně vzdělání, které mají státy zajišťovat. Je to tedy jednak základní vzdělání jako povinné a svobodné, bezplatné, přístupné pro všechny, je to dále středoškolské vzdělání v různých formách zahrnujících technické a odborné středoškolské vzdělání, které, jak je tady řečeno, bude všeobecně umožněno a zpřístupněno pro všechny vhodnými prostředky, zejména postupným zaváděním bezplatného vzděláni. Tento požadavek tedy splňujeme.

Avšak je tady dále zajištění vyššího vzdělání přístupného pro všechny, a to podle schopností, všemi vhodnými prostředky a zejména postupným zaváděním bezplatného vzdělání. Česká republika tedy převzala i závazek postupného zavádění bezplatného vzdělání ve vyšších odborných školách. Zavedení plateb na vyšších školách tak směřuje proti tomuto závazku a navíc je třeba zdůraznit, a myslím, že to tady bylo řečeno paní kolegyní Rujbrovou, že náš stát přijal tento závazek z mezinárodní smlouvy a již ho vlastně plnil. Avšak právě zavedením platby na vyšších odborných školách se vrátil k původním podmínkám, které mají být právě touto mezinárodní smlouvou překonány. Takové jednání našeho státu neodpovídá smyslu ustanovení této mezinárodní smlouvy.

Není v pořádku, že v situaci, kdy řada mezinárodních dokumentů zdůrazňuje bezplatné vzdělání nebo jeho postupné zavádění, v naší zemi naopak zavádíme platby za vzdělání. Navíc v situaci, kdy stále více občanů začíná pociťovat růst životních nákladů ve všech oblastech společnosti. Každá další platba může přivést tisíce rodin do svízelné situace, kdy budou muset řešit priority ve svých rodinných rozpočtech. A obávám se, že právě položka na další vzdělávání dětí se může stát v mnohých rodinách velkým problémem.

Nakonec připočtěme si, že dnes za vzdělání platí už tím, když dojíždějí, ubytovávají se, musí platit učebnice, učební pomůcky atd.

Je snad spravedlivé, že děti z bohatších rodin budou moci v tomto ohledu studovat bez starostí a bez problémů? Je snad v pořádku, že pro některé děti ze sociálně slabších rodin se stane naopak nutností, pokud budou chtít studovat právě po maturitě, vydělávat si na studium o prázdninách nebo dokonce po večerech? Já souhlasím, jsou to dospělí lidé, ale zdá se mi to nespravedlivé na rozdíl od těch, kteří mají finanční zajištění a bez problémů budou moci studovat. A toto vše tedy v zemi, která v minulých letech a desetiletích v souladu s ústavou a mezinárodními dokumenty zaručovala bezplatné vzdělání pro všechny.

Proto vás, kolegyně a kolegové, žádám, abyste zvážili všechna fakta, která byla uvedena ve zdůvodnění paní překladatelky Rujbrové i v mém příspěvku, a abyste podpořili její návrh novely školského zákona a který tady předložila paní kolegyně Rujbrová. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Prokop. Jiní kolegové a kolegyně přihlášeni nejsou.

 

Poslanec Michal Prokop: Pane předsedající, vážení kolegové, mně se nechce opakovat argumenty, které tady zazněly ve slovech zpravodajky, ačkoli moje předřečnice opakovala řadu momentů, které zazněly ve vystoupení překladatelky.

Když jsem se hlásil o slovo, tak jsem ani netušil, že paní poslankyně Svobodová mně přihraje ještě další téma, o kterém bych chtěl pohovořit. Zaznělo tady něco o tom, že sociálně slabé rodiny může postihnout, nebo, lépe řečeno, jejich děti, školné, o kterém víme, že činí něco mezi 3 až 5 tisíci korunami ročně. Student, který není schopen si vydělat 3000 Kč ročně - já takového studenta neznám. Kvůli tomu jsem se skutečně nehlásil.

Co považuji za podstatnější, je ten argument, který se týká vyšších odborných škol, jejich zařazení v naší vzdělávací soustavě, do jaké míry ho můžeme považovat za něco, čím byly nástavby pomaturitní, anebo do jaké míry vlastně vyšší odborné školy by do budoucna měly se stát tím článkem vysokoškolského vzdělání, který vlastně zatím u nás není až tak obvyklý. Mám tím na mysli určité tříleté bakalářské obory a tzv. vysokoškolské instituty, což je něco, co bylo v návrhu vysokoškolského zákona v minulém volebním období, v tom návrhu zákona, který neprošel.

Obávám se, že se k tomuto tématu dostaneme po prázdninách ve chvíli, kdy budeme projednávat vysokoškolský zákon, ať už to bude zákon, který předkládají kolegové ze sociální demokracie, nebo to bude zákon vládní.

Myslím si, že je potřeba se zamyslet, co to vlastně vyšší odborná škola je, jak nahlížíme na vysokoškolské vzdělání, zdali jsme ochotni připustit, že vyšší odborné vzdělání je něčím nadstandardním, něčím nad to, co ústava zajišťuje bezplatně.

Já samozřejmě jsem zastáncem toho názoru, že by se mělo spíše jednat o tento typ vzdělání, že by se za něj mělo platit, stejně jako by se mělo podle mého názoru platit přiměřeně i za magisterské či další vysokoškolské vzdělání. Říkám to tu teď proto, že je to vlastně první zákon z oblasti školství, se kterým se v tomto volebním období takto setkávám, a že bychom se nad tím měli zamyslet pro nastávající podzimní sezónu a debaty o vysokoškolském zákoně. Jinak samozřejmě podporuji usnesení výboru pro vědu, vzdělání, školství, kulturu, mládež a tělovýchovu, či jak všelijak se náš výbor jmenuje. Domnívám se, že tento návrh zákona je potřeba zamítnout, a to z důvodu, které uvedla již paní zpravodajka. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Do obecné rozpravy se již nikdo nehlásí, rozpravu končím. Protože zazněl prostřednictvím sněmovního tisku návrh na zamítnutí předloženého návrhu zákona, budeme o tomto návrhu nyní hlasovat.

Odhlásil jsem vás. Prosím, abyste se znovu zaregistrovali.

Dovolte mi, abych zopakoval návrh:

Poslanecká sněmovna parlamentu zamítá předložený návrh zákona.

 

Zahájil jsem hlasování č. 68. Ptám se, kdo tento návrh podporuje. Kdo je proti tomuto návrhu?

Tento návrh byl přijat. Pro hlasovalo 91, proti 83 poslanců.

 

Dámy a pánové, děkuji překladatelce, děkuji společné zpravodajce a nyní se budeme věnovat bodu č. 25 podle schváleného pořadu, kterým je

 

25.
Návrh usneseni Poslanecké sněmovny ke kontrole plnění usnesení
Poslanecké sněmovny od začátku druhého volebního období

 

Návrh usnesení Poslanecké sněmovny, který vám byl rozdán s příslušnými přílohami, uvede předseda Poslanecké sněmovny pan poslanec Miloš Zeman. A vás, dámy a pánové, prosím o klid.

 

Předseda PSP Miloš Zeman: Vážený pane předsedající, vážené pani kolegyně, vážení páni poslanci, budu velmi stručný.

 

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Promiňte, pane předsedo. Dámy a pánové, prosím o klid. Jak mě nabádal předseda, musel bych jmenovat.

 

Předseda PSP Miloš Zeman: A nejsme v mateřské školce, není-liž pravda. Návrh usnesení, který jsem vám předložil a který vám byl rozdán s příslušnými přílohami, je v souladu s kontrolní pravomocí Poslanecké sněmovny. K předložení tohoto návrhu jsem byl veden snahou, aby se příslušné odborné výbory Poslanecké sněmovny zabývaly obsahovou stránkou všech těchto usnesení a aby informovaly Poslaneckou sněmovnu o jejich případném splnění či nesplnění, případně aby navrhly Poslanecké sněmovně další postup.

Dodatečně jsem vám dal rozdat usnesení Poslanecké sněmovny č. 7 a 109, která spolu úzce souvisí a jejichž kontrolou se zabývala Poslanecká sněmovna již na své 11. schůzi, a dále pak usnesení č. 383, které z této kontroly vyplynulo.

Navrhuji v této souvislosti rozšířit můj původní návrh usnesení o nový bod 3 takto: 3. Výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, rozpočtový výbor a zemědělský výbor, aby provedly kontrolu usnesení Poslanecké sněmovny č. 47, 109 a 383. Dále pak pokračuje text, který máte před sebou a který proto nechci opakovat, text, který začíná slovy "přičemž těmto výborům doporučuji".

Tolik úvodem k návrhu usnesení. Smysl je, abychom se touto věcí zabývali až na říjnovém zasedání Poslanecké sněmovny vzhledem k časové napjatosti tohoto programu.

 

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji panu předsedovi Zemanovi. Otevírám rozpravu a ptám se, kdo se do ní hlásí. Zatím jako první a jediný se hlásí pan kolega Vymětal.

 

Poslanec Karel Vymětal: Pane předsedající, dámy a pánové, já jsem váhal se svou přihláškou do rozpravy. čekal jsem, protože jsem očekával, že se do rozpravy přihlásí předseda vlády nebo pověřený člen vlády, aby zaujal stanovisko k předmětné věci. Bohužel, nestalo se tak. Ve svém vystoupení bych chtěl tedy požádat, aby vláda k těmto věcem zaujala stanovisko, protože vláda skutečně nereaguje na některá usnesení z června nebo července loňského roku, což považuji za dosti neseriózní.

Jinak bych doporučoval k tomu, co navrhl v návrhu usnesení předseda sněmovny, aby to nedopadlo jako s usneseními sněmovny. Ta usnesení neobsahují totiž žádný termín a pak je skutečně možné, aby byla plněna v době nekonečné. Doporučuji, aby návrh pana předsedy byl doplněn tak, že termín pro výbory k projednání je do 30. 9. 1997. To je všechno, děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme paní poslankyně Emmerová.

 

Poslankyně Milada Emmerová: Vážený pane předsedající, vážení přítomní, dovolte mi, abych se zabývala plněním usnesení č. 113 z 5. schůze Poslanecké sněmovny, konané 11. října 1996.

Když jsem toto přednášela v říjnu loňského roku a kritizovala aktuální stav našeho zdravotnictví a příčiny jeho deformací, byla jedním z kolegů vyslovena domněnka, že mám nekrofilní názory. Brzy se mi soukromě omluvil, protože získal dodatečné informace podobného charakteru. Podpořila jsem tehdy návrh usnesení poslaneckého klubu KSČM, které bylo velmi konkrétně definováno v bodech, resp. šlo o vyžádání koncepce zdravotnictví.

Když se dnes po třičtvrtě roce zamyslíme nad tím, jak byly tyto podněty reflektovány, pak musíme konstatovat vcelku neradostné výsledky. Cílovým výsledkem by měla být Mackova koncepce, která jako taková vyhovuje v omezeném rozsahu. Vidina, že celá 1/3 péče má být hrazena z kapsy nemocných, je v současné době nepřijatelná. Představovalo by to výrazné omezení péče o valnou část populace s konečným nežádoucím efektem, to je prodražení, když už se mám přidržet hlavního determinujícího hlediska z pozice vlády. Navíc současná politika vlády Mackovu koncepci plně nerespektuje. Tak například je plánována relativní i absolutní redukce standardních lůžek, tzv. akutních lůžek, ale není připravována kompenzace této podstatné změny, tj. příprava primární péče, péče v terénu u praktických lékařů. Tato nedůslednost představuje závažné riziko v péči o zdraví a dokonce o životy našich spoluobčanů.

Síť zdravotnických zařízení, která byla v tomto usnesení také požadována, se vytváří a snad je i papírově dokončena, přičemž se hlavně zohledňoval odhadnutý žádoucí počet tzv. akutních lůžek, tj. 5 na 1 000 obyvatel, a snad i dostupnost péče.

Tolikrát kritizovaný bodový systém, který je jednou z hlavních příčin úpadku našeho zdravotnictví, je znovu aktuální právě v těchto dnech. Jeho tzv. regulace, tj. časová limitace jednotlivých výkonů, představuje další negativní faktor, který povede k mnoha nehoráznostem. Marné byly žádosti lékařů, ale i opozičních poslanců v našem výboru, aby raději ani nebyl do provozu uváděn. S jeho koncepcí souvisí i finanční ekvivalent jednoho bodu. Situace se opakuje jako při jeho prvním uplatňování. Slibovaná 1 Kč za 1 bod se nekoná, a tak jsou právě v těchto dnech v běhu situace, kdy naše ambulantní zdravotnictví se už skutečně podobá trhu, který prý vše vyřeší.

Stydím se, když se podívám na noviny, kde je na první stránce nemocný s otevřenou peněženkou a předává panu doktorovi peníze Věřte, že pro tyto cíle jsme náročné studium i zodpovědnou praxi neabsolvovali, že jakýsi finanční maxizisk není cílem opravdového lékaře. Avšak na druhé straně je fakt, že se mu nesnadno žije "na okraji společnosti", poněvadž již jenom náročnosti tohoto povolání takové umístění prostě nesvědčí.

A tak bych mohla rozsáhle komentovat každý bod přijatého usnesení z oné 5. schůze z loňského roku.

Jistě jste v těchto problémech dnes a denně a slyšíte je v rozhlase a vidíte v televizi. Nejhorší je, když dospěly do tohoto současného stadia, k samotnému nemocnému, který by měl být v těchto vztazích persona grata. Raději však čeká doma, jak se tato krize podaří zazáplatovat.

 

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Paní kolegyně, nezlobte se na mě, ale my neprojednáváme bod 26, nýbrž jiný bod, kterým je kontrola usnesení a návrh na usnesení předložený panem poslancem Zemanem. To je o něčem jiném. Prosím, abyste se soustředila pouze na tuto záležitost, za což vám děkuji.

 

Poslankyně Milada Emmerová: Já se omlouvám, když jsem začala hovořit, uvedla jsem, o čem diskutuji, mohl jste mi to říci hned na začátku.

 

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: To bych se neodvážil, nevěděl jsem, co budete říkat. Upozornil jsem vás podle jednacího řádu na tuto skutečnost, nic víc.

 

Poslankyně Milada Emmerová: Nevím, zda by nebylo možné to dokončit, je to už jen několik vět. Myslím, že jde o situaci tak naléhavou, že by to neměla být chyba. Domníváte-li se, že je to nepřípustné, já svůj projev ukončím, jen chci ještě říci, že mě mrzí, že jste mne tak dlouho zde nechal účinkovat a neupozornil jste mne při citaci čísla sněmovního tisku. (Smích v jednacím sále, potlesk.)

 

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Ano, příště budu méně korektní. Do rozpravy se již nikdo nehlásí, a proto rozpravu končím.

 

Poslankyně Milada Emmerová: Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Dámy a pánové, ptám se, zda si někdo přeje, aby pan kolega Zeman zopakoval návrh na usnesení. Není tomu tak. Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Upozorňuji znovu na to, že pan kolega Zeman rozšířil původní usneseni. Prosím, aby se ujal slova.

 

Předseda PSP Miloš Zeman: Kolegyně a kolegové, dovolte mi stručnou reakci na dvě předchozí vystoupení.

Když se podíváte na návrh usnesení, tak Poslanecká sněmovna výborům doporučuje, aby svá usnesení o výsledku této kontroly předložily na říjnové schůzi Poslanecké sněmovny, zatímco kolega Vymětal doporučuje, abychom tam doplnili termín pro výbory do 30. 9. Já s tímto návrhem kolegy Vymětala nesouhlasím, protože poslanecká schůze podle schváleného harmonogramu v říjnu - pokud se nemýlím - zasedá od 9. října, takže ten návrh je rozdílný pouze jedním týdnem. Pokud výbory budou zasedat předtím, není důvod, abychom jim dávali datum do 30. 9., když např. stačí datum do 7. 10.

Ke kolegyni Emmerové. Kolegové, myslím, že je to skutečné téma, které zazní zítra při diskusi o zdravotnictví. Chtěl bych zdůraznit, že zde vystupuji nikoli jako předseda sociální demokracie, ale naopak jako předseda Poslanecké sněmovny, kterému jde o to, aby žádné z našich usnesení nezapadlo. Kdyby šlo o usnesení navržené jakoukoli politickou stranou, budu bojovat za to, aby se z Poslanecké sněmovny nestalo ořezávátko, jejíž usnesení mizí v černé díře. Nic jiného mě k tomuto návrhu nevede.

Proto prosím, abyste toto navržené usnesení brali jako naprosto apolitické, abyste vyšli z toho, že tato sněmovna má své odborné výbory, které se nejlépe vyjádří ke stavu plnění těchto usnesení, a abyste souhlasili, díky časovému tlaku, jemuž jsme vystaveni, abychom se k tomuto tématu vrátili až na říjnové schůzi Poslanecké sněmovny.

 

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. S faktickou poznámkou pan kolega Vymětal.

 

Poslanec Karel Vymětal: Dámy a pánové, pane předkladateli, přijímám váš návrh. Pouze bych doplnil jeden požadavek - možná, že i v příštím roce bude říjnová schůze, takže bychom to měli nechat na schůzi v roce 1997. Děkuji.

 

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji. Já jsem bytostný optimista, takže v návrhu, který jsem předložil, jsem pod termínem říjnová schůze skutečně rozuměl schůzi v říjnu 1997. Pokud toto bylo zpochybněno, stačí upozornění ze stenozáznamu, aby bylo jasné, že předkladatel přesně tak myslel tento rok a toto století.

 

Místopředseda PSP Karel Ledvinka; Beru na vědomí, že se mnozí z vás hlásí s faktickou poznámkou, ale prosím, abyste vy zase vzali na vědomí, že vám neudělím slovo, neboť už není rozprava.

Na vaši žádost jsem vás odhlásil, prosím. abyste se znovu zaregistrovali, budeme hlasovat.

 

Zahájil jsem hlasování č. 69. Ptám se, kdo podporuje návrh přednesený panem kolegou Zemanem? Kdo je proti tomuto návrhu? Děkuji.

Hlasování č. 69 skončilo. Pro hlasovalo 92 poslanců, proti 44. Tento návrh byl přijat. Tím jsme se vyrovnali s bodem 27.

 

Nyní se budeme věnovat bodu 26 podle schváleného programu, kterým je
 

26.
Zpráva vlády o plnění státního rozpočtu za I. čtvrtletí 1997
včetně analýzy příčin neplnění příjmů státního rozpočtu, a to podle jednotlivých
položek v celé struktuře státního rozpočtu, včetně aktuální informace
vlády České republiky o provedených změnách ve státním rozpočtu
České republiky na rok 1997 (sněmovní tisk 229)

 

Než přednesu další část úvodního slova, s faktickou poznámkou se hlásí pan kolega Wagner.

 

Poslanec Jozef Wagner: Pane předsedající, dámy a pánové, mám pouze návrh, aby jednání mohl být přítomen prezident Nejvyššího kontrolního úřadu pan dr. Voleník. Prosím, aby se o tom procedurálně rozhodlo. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Jedná se o procedurální návrh.

 

Zahájil jsem hlasování č. 70. Kdo návrh podporuje? Kdo je proti? Děkuji.

Hlasování č. 70 skončilo. Pro hlasovalo 147 a proti 17 poslanců. Tento návrh byl přijat.

 

Prosím Kancelář, aby zajistila možnost účasti pana prezidenta Voleníka.

Zprávu vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 229 a stanovisko Nejvyššího kontrolního úřadu k němu jako sněmovní tisk 229/II.

Než dám slovo ministru financí, aby zprávu uvedl, připomenu, že této zprávě přecházel na 11. schůzi Poslanecké sněmovny stručný písemný podklad a tomu odpovídající vystoupení ministra financí.

Dnes je tento materiál aktualizován a doplněn o přílohu č. 3, kterou je návrh dalšího vázání rozpočtových prostředků stabilizačního rozpočtového programu vlády.

Poslanecká sněmovna na 11. schůzi hlasováním rozhodla, že zpravodajem k tomuto bodu pořadu bude poslanec Slavomír Recman, který poté vystoupil v rozpravě a přednesl návrh usnesení Poslanecké sněmovny, které bylo rozdáno. Proto prosím pana poslance Recmana, aby zaujal místo u stolku zpravodajů. Na návrh poslance Michala Krause byl vysloven souhlas, aby jednání bylo přerušeno do příští, to je do této schůze, kdy vláda předloží příslušnou zprávu.

Zprávu vlády, sněmovní tisk 229, nyní uvede ministr financí pan Ivan Pilip, kterému uděluji slovo.

***


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP