Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Kramperovi. Uděluji slovo panu poslanci Jičínskému, připraví se pan poslanec Kudláček.

Poslanec Zdeněk Jičínský: Pane předsedo, vážené shromáždění, trestní právo nepochybně patří k základům právního státu, a proto i jeho úprava není v tomto směru nějakou stranickou záležitostí a ani rozpory mezi vládní koalicí a opozicí by se neměly v této věci projevovat takovým způsobem, že by bránily normální věcné diskusi.

V trestním právu se samozřejmě projevují různé koncepce - morální a ideologické. I diskuse, která zde už proběhla ve vztahu k trestnímu postihu držitelů nebo uživatelů drog, o tom svědčí. Svědčí zároveň i o tom, že různý přístup není vázán na stranickou příslušnost.

Z tohoto hlediska ale musím říci ještě několik slov ke způsobu projednávání. Mně na rozdíl od kolegy Matulky nevadí, že vládní návrh byl zařazen jako první z novel platné trestně právní úpravy, a to proto, že to je návrh nejkomplexnější z těch, co zde jsou podány. Ale musím říci, že nechápu, proč poslanci vládní koalice odmítli jeho návrh, aby se všechny podané návrhy, které se týkají trestně právní problematiky, projednávaly společně. Zdá se mi, že to odporuje pojetí trestního práva, o kterém jsem mluvil.

V této souvislosti bych chtěl připomenout i to, že nebyl ani korektní postup - i když samozřejmě na to mají právo - poslanců vládní koalice, kteří minule odmítli náš návrh, který do značné míry se věcně kryje s návrhem, který nyní předložila vláda.

Vycházím-li z toho, že předseda vlády na minulé schůzi v souvislosti s projednáváním bodu důvěra Poslanecké sněmovny vládě hovořil o tom, že vláda je připravena k dialogu s opozicí, potom i negativní stanovisko vlády k našemu návrhu se mi nezdálo opodstatněné. V této věci bych za mnohem serióznější považoval takové stanovisko, které je ve vládním stanovisku k našemu návrhu vysokoškolského zákona, kde se říká, že se doporučuje společné projednání tohoto návrhu s vládním návrhem, který bude předložen. To je přístup, který umožňuje věcnou diskusi, a brání zbytečné ideologizaci problému.

Zároveň k proběhlé diskusi bych chtěl říci jednu věc. Nejspornější opravdu asi bude problematika postihu drogové kriminality. Ale neměli bychom zapomínat na podstatnou část této novely, kterou jsou nové skutkové podstaty týkající se hospodářské kriminality a nových jevů hospodářské kriminality, které se u nás objevují. I tam samozřejmě bude řada problémů sporných, o kterých se povede diskuse. Je třeba k této diskusi přistoupit věcně. Samozřejmě, že my svůj návrh v rámci diskuse budeme uplatňovat. Prosím o jeho věcné posouzení bez ideologických bariér, které se projevily dnes při hlasování o návrhu programu. Děkuji.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji prof. Jičínskému a uděluji slovo panu poslanci Kudláčkovi. Připraví se pan poslanec Jan Ruml.

Poslanec Libor Kudláček: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, chci vlastně svým způsobem také promluvit spíše o způsobu, jakým projednáváme zákon. Také to nebude, jak to udělal pan poslanec Jičínský, z pohledu nějakých výhrad vůči tomu, že teď je první vládní návrh, potom je dlouhou dobu série jiných zákonů nebo témat, pak jsou návrhy, které se té tematiky týkají. To spíš říkám na okraj, také s tím nemám nic společného a nechci posuzovat, proč to tak je.

Ještě k panu kolegovi Matulkovi a některým dalším. Bylo by opravdu dobré si uvědomit, že tento zákon nebo tato diskuse nebude jen o postihu držení drog pro vlastní potřebu, ale je tam spousta jiných témat, pro která nelze zákon posuzovat jen jako účelový, a tudíž že je se všemi ostatními, které se týkají postihu držení drog, srovnatelný.

Je to v každém případě novela, která zasluhuje velkou pozornost, a když pomineme některá ustanovení, ne snad dílčí, ale spíš jednotlivá, jako je třeba téma vypuštění paragrafu hanobení prezidenta nebo porušování devizových pravidel v mimořádné situaci apod., tak tam skutečně zůstávají dvě velká silná témata. O jednom z nich je tady řeč především, to druhé, o kterém se také zmínili mí dva předřečníci, se týká zakotvení některých nových nebo zpřesnění jiných skutkových podstat z oblasti hospodářských trestných činů. Já se chci vyjádřit spíš k jiným dvěma rovinám této novelizace. Blízko jedné z nich se ve svém příspěvku pohybovala paní místopředsedkyně Buzková, a to je vlastně ta okolnost, co všechno v této normě projednáváme a jaké náměty by nám neměly uniknout.

Ta první rovina v oblasti hospodářské kriminality - připomínám jen, že se tam navrhuje zavést některé nové skutkové podstaty, jako např. pojistný podvod, úvěrový podvod, porušení povinností v konkursním řízení apod. Tam se reaguje na určitě mimořádně aktuální náměty. Já také považuji za mimořádně důležité, aby náš právní řád byl vybaven všemi instituty potřebnými k postihu všech způsobů hospodářské kriminality. Ale myslím, že je třeba dodat a mít to vždy na paměti, že je přinejmenším stejně žádoucí, aby to nebyl jen právní řád, ale aby to byla schopnost všech článků řízení v trestních věcech, co vlastně dokáže efektivně dělat s tím právním řádem, který má k dispozici. A tady je a myslím, že vždycky bude na místě velice vážná debata. Ta je totiž o tom, kde je hranice mezi tím, kde stačí nějaká obecná ustanovení o různých formách trestné činnosti, a je tedy jen věcí schopnosti či neschopnosti orgánů činných v trestním řízení, jak je dokáží využít a kdy je zapotřebí upravit některé zvláštní formy vzhledem k jejich specifickým vlastnostem nějak jinak, zvlášť.

Myslím, že by bylo dobře mít na paměti, že pokud už se tak děje a vytvářejí se nějaké specifické formy postihu specifických forem kriminality, měly by takové úpravy splňovat určitá kritéria, jako např. to, že právě ta specifická povaha se chápe tak, že není možné uplatnit nic jiného, není možné postupovat jinak, není možné využít nějakých obecných ustanovení a musí být taková materie postižena specificky.

Nebo jiný princip - zachování určitých základních principů, jako je v současném trestním právu třeba odlišení úmyslnosti s určitými výjimkami, jako je odlišení vzniku nějaké události od např. pokusu o trestný čin apod.

Mluvím o tom - a omlouvám se, že možná složitě - proto, že jedním ze základních principů by mělo být to, že trestní právo by vedle té ochranné funkce mělo určitě eliminovat možnost posuzovat nějaký čin jako trestný, ačkoli by se z těch obecných pravidel trestnosti něco takového trestat nemělo a řečeno hodně zjednodušeně, neměl by umožňovat trestat nevinného, někoho, kdo nejednal v rozporu s těmi základními principy, kdo plnil své povinnosti, neměl žádný úmysl se obohatit, nezpůsobil škodu, ale dostal se do situace, kdy třeba jen teoreticky lze připustit, že se dopustil nějakého speciálního skutku, na který se dá použít něco z trestního zákona.

Tady si musíme být vědomi, že asi nikdy se nepodaří popsat všechny verze života v žádném zákoně a že se v tomto smyslu trestní řízení nikdy nestane něčím, jako je nějaký software, do kterého se jenom nahrnou data a vypadne rozumný výsledek. Myslím, že proto bude potřeba ve druhém čtení - a to říkám proto, že budu podporovat, aby tento zákon prošel do druhého čtení - velice odpovědná a velice vážná debata nad tím, jak se uplatní konkrétní způsoby postihu např. některých variant podvodů, o kterých se tady hovoří, a jak bude třeba vyjasnit souvislosti s některými principy odpovědnosti, jak jsou uvedeny třeba v obchodním zákoníku, což jsem zatím neměl možnost jako téma tady příliš poznat. Abych to řekl úplně jednoduše, půjde o to, abychom opravdu přesně odlišili situaci, kdy někdo opravdu jedná mimo zákon za účelem se na něčí úkor protiprávně obohatit, způsobí škodu, situaci, kdy ji někdo opravdu způsobí, od situace, kdy se stane něco, co se ve skutečnosti může stát, aniž by to naplnilo obecné znaky trestnosti, a my bychom přesto hodnotili nějaké jednání jako samo o sobě trestné. Říkám to i s tím, že jsem pro co nejpřísnější postih těch, kteří se takových činů v oblasti hospodářské kriminality dopouštějí, stejně jako bych byl proti postihu nevinných.

Teď velmi rychle druhý aspekt, který s tím nakonec souvisí. Jestliže se předkládá novela trestního zákona, která obsahuje řadu změn z nejrůznějších oblastí, a to je právě tento případ, tak myslím, že vždycky bude riziko, že kdokoli z poslanců z důvodu, že třeba zásadně nesouhlasí se způsobem úpravy jedné z těch oblastí, nebude moci pro takový zákon hlasovat - neříkám, že to bude třeba můj případ - a tím, ačkoli by si to nepřál, způsobí, že ty ostatní, s nimiž naopak může vřele souhlasit, neprojdou. Proto by asi bylo velmi dobré, kdybychom novely tohoto typu, aspoň ta hlavní témata, projednávali opravdu zvlášť. Ta hlavní témata tady jsou skutečně drogy a potom některé nové úpravy v oblasti hospodářské kriminality.

Myslím, že tento návrh zákona je v podobě, ve které bude možné ve druhém a třetím čtení dospět k takovým úpravám, které nezpůsobí tento stav konfuze v hlavách poslanců, a že se tedy zachová záměr, který je bezpochyby správný, totiž eliminovat působení některých zvlášť ohavných oblastí hospodářské kriminality a některé další pozitivní úpravy, které návrh zákona obsahuje. Děkuji.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Kudláčkovi. Znovu vyzývám živě diskutující, aby šli do kuloáru. Uděluji slovo panu poslanci Rumlovi. Pan poslanec Ruml ztrácí pořadí, prosím jeho kolegy, aby ho přivolali, a prozatím uděluji slovo panu poslanci Janečkovi. Po poslanci Janečkovi bude mít slovo pan poslanec Ruml a potom pan poslanec Severa.

Poslanec Josef Janeček: Původně jsem snad ani nechtěl k tomu vystoupit, nicméně některá argumentace, která zde zazněla, se mi zdá nepříliš objektivní a domnívám se, že pokud máme dospět k nějakému objektivnímu názoru, tak nemůžeme používat takové argumenty, jako že se jedná o kriminalizaci obětí drogové závislosti. Není to pravda.

Obětí drogové závislosti se stává ten člověk, který naopak díky mizerné legislativě, díky sociálnímu prostředí a obdobně se stane závislým. Nám jde právě o to, abychom nějakým způsobem dokázali tyto lidi podchytit, abychom jim dokázali nabídnout alternativu, aby ten kontakt s těmi kvalifikovanými, kteří jim dokáží pomoci, byl co nejrychlejší. Samozřejmě, kdyby byla pravda to, co bylo řečeno, že v podstatě tato věc, která zavání trochu represí a samozřejmě represe zde je, tak kdyby tato represe vlastně prohlubovala počet závislostí, byl bych rozhodně proti, ale z logiky věci vyplývá pravý opak.

Víme, že represe, rozumně dělaná, má jednoznačně preventivní účinky. Je to tak, že se můžeme podívat na silnici, kde stojí policisté a provádějí represi. Sbírají řidičské průkazy, nutí řidiče k takovým úkonům, jako je dýchat do balónku, to vše je represe. A přesto, nebo právě proto, tato represe má preventivní účinek. Řidiči si dávají pozor, aby jezdili opatrně, zastavili na červenou, nepřejíždějí přejezdy, když blikají světla. Prostě je to represe a dělají to možná ne tak ze svého přesvědčení, ale protože vědí, že by následoval trest. A samozřejmě všichni víme, že v té plejádě narkomanů je prostě skupina, která, abych tak řekl, asi má svým způsobem osud takový, že se stane drogově závislá. Ale pak je zde velká oblast dětí, která v podstatě se stává závislými, aniž by musela. A zde právě působí toto jako odstrašující mechanismus, toto, že rodiče se o tom dozvědí. Toto by mělo působit i tím mechanismem, že se skutečně zdraží drogy a tím se stanou méně dostupnými. Prostě i zde ekonomika působí a v tomto případě, podle mého názoru, správně.

Je naprosto nepravdivé tvrzení, že zvýšení ceny znamená zvýšení zisku. Je to nepravda, je to základní, hrubý omyl a je chyba, že se takovéto úvahy objevují už v knížkách některých pánů z Drop Inu, kolega Langer jistě zná. Prostě je to myšlenka, která tady putuje roky, a není pravdivá. Drahé zboží, zdražení zboží nemusí znamenat a vůbec neznamená automaticky vyšší zisk. Naopak zdražení zboží může znamenat, že to zboží se stane nedostupným, že se prostě natolik sníží obrat, že ten ekonomicky slabý dealer se prostě začne věnovat tomu, že se začne živit poctivou prací.

Chci říci, že tyto věci, které zde byly řečeny, asi nejsou někdy pravdivé, stejně tak tvrzení, že občan drogově závislý nikdy nevyhledá léčení, protože by se vystavil represi, to se domnívám, že takový zákon by samozřejmě byl špatný, kdyby tomu tak bylo, ale je samozřejmě třeba vést diskusi o tom, zdali to takové důsledky má. Já jsem přesvědčen, že nikoliv. Děkuji vám.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Janečkovi. Doufám, že pan ministr Ruml, kterého jsem tu zahlédl, je přítomen, abych mu udělit slovo. Ano, stalo se tak. Připraví se pan poslanec Severa.

Ministr vnitra ČR Jan Ruml: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, probíhající diskuse o novele trestního zákona, hlavně o té části, která je věnována řešení drogové problematiky, ukazuje, jak tato sněmovna je rozdělena bez ohledu na politickou příslušnost v otázce přístupu k řešení problematiky drogy, jejímu vlastnictví nebo pro vlastní potřebu, trestnosti či netrestnosti, kriminalizace či nekriminalizace této věci.

A polarizace té sněmovny je velice viditelná. To je, abych řekl pravdu, jeden z důvodů, proč Ministerstvo vnitra nebo já jako předkladatel nebo spolupředkladatel v této věci jsme se snažili se podívat na ten problém trochu jinýma očima. Já kdyby se týkalo mne samého, tak bych se přidal na tu část sněmovny, která je proti kriminalizaci držení drogy, ale když pozoruji tu druhou část a ten druhý názor velmi vyostřený, tak to ve mně vzbuzuje veliké obavy, že může také nastat situace, kdy tato sněmovna, byť třeba těsně, může rozhodnout o tom, že bude zavedena obecná trestnost držení drogy pro vlastní potřebu bez jakékoli rozlišení uvnitř problematiky obsahového rozlišení a že to může mít velmi nedozírné následky.

To byl jeden z důvodů, proč byl vložen ten pasus drogový do novely trestního zákona. Ta síla toho návrhu je právě v té poměrně vysoké rozlišovací schopnosti. Ten hlavní motiv byl, že ničím doplněná a omezená obecná trestnost a držení drogy skutečně může být v této zemi velice snadno zneužitelná a může především mladé lidi, kteří, ať už experimentují s drogou, nebo jsou na ni závislí, místo do institucí, které jsou k tomu zřizovány v léčebných institucích, v poradenských institucích, že může tyto lidi umisťovat v ústavech nápravných, ve věznicích. Proto ta poměrně vysoká rozlišovací schopnost, která je komplexní i v tom bodu, který bude projednávat sněmovna jako příští bod, tzn. začíná u toho přestupkového zákona. A definuje skutkovou podstatu přestupku, která spočívá v neoprávněném přechovávání omamných a psychotropních látek v malém množství pro svoji potřebu, a zavádí určité sankce.

Samozřejmě polemické je to, co je to malé množství. Ne malé množství. My jsme vycházeli samozřejmě, a dá se to potom připravit ve výborech, z toho, že se o tom dá diskutovat, že to malé množství může buď určit zákon o omamných a psychotropních látkách Ministerstva zdravotnictví, nebo judikát Nejvyššího soudu, a že když začneme v úrovni přestupku, že přece jenom nějaký nástroj k tomu, jak vyřešit tento problém, tady máme. Protože lze ukládat sankce, a teď mi nejde o pokuty, ale tou jednou z nejdůležitějších sankcí je propadnutí té věci, tzn. zajištění té drogy. To znamená i pro případného dealera, který třeba jednou tou dávkou bude pořád opakovaně obchodovat, tak on o ni minimálně přijde. Může to být důvod k tomu, že mu bude odebrán řidičský průkaz, že mu nebude vystaven zbrojní průkaz, cizinci bude zakázán pobyt v České republice nebo mu nebude udělen pobyt v České republice. To znamená, že ta sankční síla toho správního trestání je tedy poměrně velká i v tom malém množství. A o tom je samotný trestní zákon, kde je § 187 a), a vy jste jej tady citovali izolovaně.

Vy jste přečetli, že ten, kdo bez povolení přechovává pro sebe omamné a psychotropní látky v množství větším než malém, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem. Ale vy jste tady nikde neřekli to, co doprovází tuto skutkovou podstatu, a to jsou dva velmi důležité odklony s probačními prvky. Jeden odklon je, že může být upuštěno od potrestání, a to s nařízením dohledu, a že může soud vyřknout přiměřená omezení, že může vyřknout přiměřené povinnosti. Druhý odklonový prvek je podmíněn odsouzením k trestu odnětí svobody i tam, kde by měl být nepodmíněný trest, zase s dohledem a zase s různými omezeními a povinnostmi.

Je velmi důležité vědět, že to automaticky neznamená, že ten člověk půjde do kriminálu, že tady je široká možnost pro to, aby se mohl léčit, aby musel splnit určité povinnosti, aby byl v něčem omezen, a to je třeba uvádět se zněním skutkové podstaty, protože bez toho já bych nikdy toto nenavrhl, protože to je pak zavedení obecné trestnosti držení drogy bez jakékoliv jiné úpravy či doplnění.

Otevřeně tady říkám, co mě k tomuto návrhu vedlo. Abych pravdu řekl, nic lepšího jsme nevymysleli a já se obávám, že nic lepšího v této zemi nikdo nevymyslí a že tady je potom alternativa buď se vůbec touto problematikou nezabývat a nechat to, jak to je (mám obavy, že pro polovinu této sněmovny je naprosto nepřijatelná), nebo je tady alternativa, že se zavede obecná trestnost držení drogy bez čehokoliv (a to je pro druhou polovinu sněmovny nepřijatelné a pro mne osobně také).

Zvažte, prosím vás, tento návrh a pusťme se ve druhém čtení do diskuse ve výborech, pojďme o tom diskutovat, přizvěme si odborníky, a třeba se nám podaří ještě modifikovat návrh tak, aby byl přijatelný pro většinu. Děkuji vám.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Rumlovi. Posledním písemně přihlášeným je pan poslanec Severa a pak registruji pana poslance Sládka. Pokud si pan poslanec Sládek přeje mluvit před panem poslancem Severou, má na to jako předseda klubu samozřejmě právo.

Poslanec Miroslav Sládek: Děkuji. Pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi (i když vím, že samozřejmě o žádné dovolení nemusím žádat) malé zamyšlení na téma zákon, právní stát, Parlament České republiky a Česká republika vůbec.

My jsme totiž takový velmi zvláštní stát, možná velmi zvláštní národ. Víte, že tady v naší zemi jsme si takřka zvykli na bytostnou přítomnost jakéhosi kolotoče, ve kterém se zavírá, rehabilituje, zavírá, rehabilituje. Problém je v tom, že to vždy přemele příliš mnoho lidí, zasáhne to do jejich života a málokdy se někdo omluví. Pochybuji, že 650 Kč za měsíc je odškodnění pro kohokoliv.

Já si myslím, že v těchto debatách, které vlastně zasahují významně do života lidí, bychom si skutečně měli udělat čas na to, abychom důkladně prošli všechny aspekty navrhovaných zákonů nebo jejich změn, abychom je důkladně zvážili. Měli bychom si dát velký pozor na to, jak budou tato pravidla hodnotit příští léta, příští desetiletí, příští dvacetiletí.

Já bych tady rád dokumentoval na dvou paragrafech, jak je v naší zemi skutečně všechno velmi relativní. Dokonce tu mezi námi sedí lidé, kteří bez mrknutí oka budou debatovat o tom, jak by bylo dobré ten který paragraf upravit a změnit, ačkoliv před pár léty by podle téhož paragrafu lidi klidně odsoudili. Je to velmi citlivá věc.

Rád bych se za prvé zmínil o § 103: Kdo veřejně hanobí prezidenta republiky pro výkon jeho pravomoci nebo vůbec pro jeho činnost v životě politickém, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. Dámy a pánové, možná si někteří z vás vzpomenou - zvláště bývalí poslanci Federálního shromáždění - že já sám jsem byl stíhán pro porušení tohoto § 103, že orgány činné v trestním řízení podaly žádost Federálnímu shromáždění o zbavení poslanecké imunity a vydání k trestnímu stíhání. Tatáž vláda nebo mnozí, kteří dnes zde podávají návrh na zrušení tohoto paragrafu, tehdy ve Federálním shromáždění hlasovali pro zbavení poslanecké imunity a vydání k trestnímu stíhání. Ještě štěstí, že jsme tehdy byli Československo a slovenští kolegové zabránili tomu, že jsem mohl mít kvalifikaci na prezidenta.

Dámy a pánové, vždyť tady mezi námi sedí poslanci Federálního shromáždění, kterým ani teď není trapně za to, že před pár lety zvedli ruku pro zbavení poslanecké imunity a vydání k trestnímu stíhání kohokoliv podle § 103 - hanobení prezidenta republiky.

Jak je vidět, zdá se, že v naší zemi není snaha schválit takové návrhy zákonů, které by skutečně upravovaly život lidské společnosti, vztahy mezi lidmi, ale že je snaha vždy využívat zákony tak, jak se to právě hodí, a měnit je právě tak, jak se to hodí.

Jak je možné, že titíž lidé, kteří zvedli ve Federálním shromáždění ruku pro stíhání podle § 103, teď tady sedí vesele mezi námi a zase vykládají o tom, jak bychom měli nějaké paragrafy upravovat, měnit apod. Že jim není skutečně stydno! Já to nechápu. Teď se bude vykládat, co se s těmi paragrafy má dělat. Ale jde mi o obecný princip, nejde o § 103 a další.

Já chápu, že pro mnohé poslance jsou moje slova na hranici vnímání, ale přesto si myslím, že se tady najdou tací, kteří se nad tím mohou zamyslet.

Já bych tady z důvodové zprávy - ustanovení § 103 chrání prezidenta republiky před jeho hanobením pro výkon jeho pravomoci nebo pro jeho činnost v politickém životě - již nález Ústavního soudu České republiky, publikovaný pod č. 91/94 Sb., shledal jako protiústavní takto formulovanou zvýšenou ochranu orgánů České republiky a z toho důvodu ...atd.

Dámy a pánové, již v r. 1994, jak jsem řekl (tamto stíhání bylo v r. 1992) - podotýkám znovu - jsou zde mnozí poslanci bývalého Federálního shromáždění - tak kde je záruka, že obdobným způsobem nepostupují teď při formulaci paragrafů a že za dva až tři roky se neshledá, že to byla chyba, a že nebudou hlasovat zase úplně jinak? Podotýkám, že mnozí poslanci, kteří zde sedí, nemají ani morální právo zasahovat do života jiných lidí.

Další věc - dámy a pánové, § 156 - verbální útok na veřejného činitele - já jsem byl podle tohoto paragrafu odsouzen nahonem ještě 30.4.1996, protože se počítalo s tím, že republikánská strana se umístí v parlamentních volbách, a tak jsem byl odsouzen ve velmi rychlém řízení, ačkoliv jinak víte, že je běžné, že s vrahy se soudní řízení táhne několik let, že se to nepodaří stihnout natolik včas, aby nemuseli být propuštěni a nemohli vraždit na svobodě dále.

Já jsem ve velmi rychlém, skoro stanném soudním řízení, byl odsouzen podle tohoto § k podmínce. Verbální útok na veřejného činitele. Podotýkám, že to bylo před rokem a něco.

Dámy a pánové, z důvodové zprávy, ze skutkové podstaty útoku na veřejného činitele podle § 156 se z obdobných důvodů, jaké platí pro změnu ve vztahu k § 103, vypouštějí případy urážky nebo pomluvy osoby požívající ochrany veřejného činitele. Proti ponechání této skutkové podstaty v trestním zákonu stojí dále jednak námitka její nadbytečnosti s ohledem na ostatní skutkové podstaty, precizněji chránící čest, osobní vážnost atd. atd. Nechci zde citovat celé zdůvodnění. Uvádím to jenom jako příklad toho, jak je všechno v naší zemi velmi ale velmi relativní. Jak se může kterýkoliv občan v České republice spolehnout na právní řád nebo spolehnout na zákony, když je tu každých pár let všechno úplně jinak. Dámy a pánové, myslím si, že by bylo dobré při těchto změnách trestního zákona ještě také znovelizovat paragraf o hanobení národa, rasy, přesvědčení apod., abych měl tím pádem pokoj. Protože si myslím, že by bylo dobré na rozdíl od některých poslankyň za vládní koalici zrušit tento paragraf nebo novelizovat tento paragraf ještě dříve, než bude podle něho někdo odsouzen, protože by mi bylo trapné, aby se za pět let v tomto parlamentu projednávala novelizace, která by tento paragraf zrušila. Může se zdát, že trochu ironizuji, ale dámy a pánové, vždyť k této ironizaci mě vede jen a jen vývoj v naší zemi a situace v naší zemi, protože to už je skutečně trapné. Dva paragrafy, podle kterých bylo jak na běžícím pásu odsuzováno v posledních letech, se teď mění, tak proč bychom teď nemohli změnit i ten třetí. Myslím si, že to je s ohledem na to, jak chatrnou stavbu má náš právní řád, na jak ubohých základech je budována tato země, úplně jedno.

Ještě jednou, dámy a pánové, děkuji za pozornost.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Sládkovi. Jak jsem řekl, posledním písemně přihlášeným je pan poslanec Pavel Severa, kterému uděluji slovo.

Poslanec Pavel Severa: Vážené dámy, vážení pánové, já bych rád, abychom ve věci, o které tady hovoříme, pomohli. Myslím, že jí pomůžeme jedině tím, že se o ní budeme bavit, to znamená, že jediné možné, co si myslím, je, abychom propustili tento návrh zákona do dalšího čtení. To je asi jednoznačný názor v této sněmovně.

Domnívám se, že výhrady, které zde byly, že se o tomto problému mluví krátce, že na to nebyla doba, musím odmítnout. Odmítám je z toho důvodu, že tento problém se objevil prvně po roce 1992 a od roku 1993 se tímto problémem, to znamená legislativními úpravami, zejména i tohoto paragrafu, zabývá mnoho institucí. Myslím si, že si vzpomenete na určité návrhy, které vzešly z Ministerstva spravedlnosti a byly projednávány v meziresortní komisi. Ten, kdo studoval materiály meziresortní protidrogové komise v roce 1993, tak tam bylo specifikováno asi 30 zásadních úkolů a jedním z úkolů byly legislativní úpravy. Mám pocit, že o tom budeme hovořit ještě v podrobné rozpravě a ve výborech. Jsem rád, že to bude projednávat nejen výbor ústavně právní, ale i výbor pro obranu a bezpečnost, jehož jsem členem.

Chtěl bych upozornit na to, že bychom se neměli na tento problém dívat jenom zúženým pohledem represe, protože přiměřená represe je také prevence. V tom se shodneme a nerad bych to rozebíral dále. Domnívám se ale, že tady nezaznělo nic o tom, co následuje ve druhé fázi, to znamená v léčbě. Já jsem měl možnost asi před 14 dny, možná to bylo ještě déle, účastnit se otevírání nového pavilónu pro léčbu narkomanek v Bohnicích. Bylo to zařízení nové, tuším pro 32 nebo 34 pacientů a tam jsem si uvědomil, že tohle je dnes prioritní problém, který nejsme schopni zvládnout v horizontu, jak bychom si představovali. Dnes máme lůžek, když budu optimista, počítáno možná na stovky, to znamená 100 - 120 lůžek. Při těch 120 možná už přeháním. Ale optimisticky kdybychom se měli tvářit, tak bychom lůžek měli mít přes tisíc. To je současný stav. Myslím, že o tom bude také řeč v bodě, který je na jednání této sněmovny, to znamená ve stavu vývoje drog v naší republice.

Jsem v této věci optimista při projednávání tohoto zákona, protože ať se budeme tvářit jakkoliv, tento zákon bude přijat. Když ne dnes, budeme se o něm bavit za rok. Bude přijat za dva, za pět let. Nevím, kdy tato sněmovna dojde k názoru, že situace nazrála a je neúnosná. Mně se zdá už neúnosná delší dobu. Zdokumentuji to na jednom čísle. Statistiky uvádějí - a nebylo to ani v oficiálních statistikách Ministerstva vnitra, což mě mrzí - že v roce 1994-5 se zvýšila trestná činnost - a teď to číslo řeknu velmi zřetelně - mladistvých mezi 15. a 16. rokem o 1 026 %, a to se týkalo trestné činnosti v souvislosti s drogami, to znamená, jestliže si mladiství opatřovali drogy anebo se dopustili trestného činu v souvislosti s drogou.

Nebudu hovořit už dlouho. Měl bych pouze prosbu na pana kolegu Matulku, na kterého se, pokud je zde přítomen, obrátím ještě potom osobně, zda by nebyl ochoten jakýmsi způsobem překousnout to, že jeho návrh byl zařazen až za návrh vládní. Proč se na něho obracím. Protože se domnívám, že vládní návrh je zřejmě nejprůchodnější návrh tak, aby nebyl přisuzován návrh řešení žádnému politickému subjektu. KDU-ČSL měl svůj návrh a nepředložili jsme ho z tohoto prostého důvodu, protože vím, jaké to vyvolalo reakce v minulém roce. Vím, že pan kolega Matulka předložil normu. Tato norma má určitý návrh řešení. Určité řešení tady sliboval v minulém volebním období i ministr spravedlnosti, tehdy pan dr. Novák. Budiž vysvětlením třeba panu Matulkovi, že byrokratická mašinérie postupovala tak pomalu, že návrh došel až dnes. Pokud by to mohl takto akceptovat, možná by to prospělo projednávání.

Rád bych upozornil ještě na jednu věc. Bylo by dobře, kdybychom si uvědomili, jak fungují určité systémy ve světě. Domnívám se, že pokud se podíváme do ostatních zemí v Evropě, zjistíme, že podobná ustanovení, která tady jsou navrhována, tak fungují v těchto zemích běžně a neznamená to, že by okamžitě byli narkomané odsouzeni. Je to prostě vyjádření postoje k drogám a vždy záleží na soudech, jak jednotlivý případ posoudí. Ale to, co by mělo zajímat nás, a to myslím i zejména nás jako občany a některé jako rodiče, je to, že tady chybí třeba určitá možnost služby, která je vyžadována na Západě také, v zavedených společnostech, a to je, že rodič si může učinit průzkum, jestli dítě se nesetkalo s drogou. Co tím mám na mysli. Existují přístroje, kdy rodič může setřít prach ze školního penálu dítěte a poslat ho pod anonymním číslem na rozbor na určitý přístroj. Jmenuje se Joncken. Pod tímto číslem zjistí, jestli je droga přítomna či nikoliv a telefonicky si může rodič ověřit, zda byl pozitivní nález nebo nebyl pozitivní.

Mluvím o tom z toho důvodu, že toto tady chybí, přitom jsem tento přístroj zaznamenal ve stánku Ministerstva vnitra na brněnském veletrhu a byl by velice potřebný. Přimlouval bych se tady za to, aby to byla druhá priorita, aby toto středisko bylo pro Českou republiku vytvořeno, protože pokud za vámi chodí rodiče a ptají se, jak mají zjistit, jestli dítě se určitým způsobem nedostalo do styku s drogou, a nemají možnost toto zjistit, je to pro ně prostě problém.

Tímto jsem chtěl asi ukončit svůj příspěvek a rád bych, aby diskuse o tomto problému byla věcná a seriózní, týkala se problému. Domnívám se, že budoucnost mládeže nebo i těch starších se netýká jen těch, ke kterým se počítáme podle stranické příslušnosti, ale děti toto nerozlišují, a o těch se bavíme. Děkuji vám.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Severovi. Vzhledem k tomu, že jsme tím vyčerpali veškeré přihlášky do diskuse, alespoň ty písemné, ptám se ještě, kdo se hlásí. Prosím, paní kolegyně.

Poslankyně Ivana Plechatá: Pane předsedo, dámy a pánové, ačkoliv je mi ta část novely trestního zákona, která se týká právě otázek drog, velice blízká, nebudu vás už zdržovat dalšími argumenty. Nicméně požádám sněmovnu, protože to tady dosud nepadlo, aby byla tato novela také přidělena k projednávání výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. Děkuji.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji paní poslankyni Plechaté. Píšu si výbor pro zdravotnictví a sociální otázky a prosím současně zpravodaje, aby tento návrh zaregistroval.

Dále se, jak vidím, hlásí ještě pan poslanec Vik.

Poslanec Jan Vik: Pane předsedo, dámy a pánové. Poslanecký klub vzhledem k závažnosti projednávané problematiky si dovoluje požádat o přestávku na poradu klubu ještě před ukončením rozpravy v délce trvání 40 minut. Děkuji.

Předseda PSP Miloš Zeman: Ano, v kombinaci s naším předchozím usnesením o délce našeho jednání je to celkem zřetelné.

Nicméně dovolte mi, abych ještě předtím, než vyhovím žádosti poslaneckého klubu, se zeptal, aniž bych ukončit rozpravu, zda si přeje někdo v této chvíli vystoupit. Pokud tomu tak není, rozpravu neukončuji.

Vyhlašuji přestávku. Klub SPR-RSČ bude pracovat následujících 40 minut a my ostatní se můžeme rozejít do svých domovů. Přeji vám hezký den a zítra v devět hodin na shledanou.

(Schůze přerušena ve 20.24 hodin.)

***