Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Matulkovi. Nyní prosím, aby se slova ujal pan poslanec Jaroslav Štrait. Připraví se pan poslanec Pavel Dostál.
Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, stále se budu pohybovat v intencích minulého usnesení. To znamená, že se bavíme o zásadách a formách vyřešení vztahu státu a církví. Dnes se bohužel kroky státu redukují na vládu, tedy na exekutivu, a Parlament je v těchto činnostech pomíjen.
Předpokládám, že v současné době snad vláda připravuje návrh zákona o vztahu státu k církvím a náboženským společnostem. Dovolte, abych vyjádřil žádost, aby zákon byl v plném souladu s ústavním pořádkem republiky. Náš stát je založen na demokratických zásadách a nesmí se vázat na výlučnou ideologii a náboženská vyznání. Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu víry a náboženství. Tedy i pro více než dvě třetiny občanů, kteří jsou v těchto otázkách indiferentní.
Trváme proto na plném uplatnění ústavních zásad v připravované právní normě. Z těch základních zásad bych zdůraznil, aby byla provedena důsledná odluka církve od státu ve všech oblastech, včetně školství, zdravotnictví, kultury, a zaručen tak neutrální vztah státu ke všem občanům.
Já podtrhuji slovo neutrální, protože to je převzato víceméně z italské ústavy, kde se to také deklaruje. Pokud by kolegové chtěli podrobnější informace, Parlamentní institut je má k dispozici. Další zásadou by mělo být, aby financování církví bylo přímou záležitostí. (Hluk v sále, poslanci se pohybují po sále a hovoří mezi sebou.)
Pane předsedající, těžko mohu hovořit v takovém prostředí.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Dámy a pánové, myslím, že poslanec Štrait má právo na to, aby svůj příspěvek přednášel v prostředí, které je důstojné pro tuto sněmovnu, takže prosím o klid.
Poslanec Jaroslav Štrait: Další moudrou zásadou by mělo být, aby financování církví se stalo přímou záležitostí jen těch občanů, kteří se k té či které církvi hlásí. Bez zprostředkování státem. Aby ve spojitosti s tím nebyly poskytovány žádné daňové úlevy, které by v tom opačném případě šly na úkor ostatních občanů.
Další: aby financování vybraných památkových objektů ze strany státu v užívání církve se týkalo jen těch objektů, které jsou meritorně ve vlastnictví státu. Další zásada: aby stát ani obce nefinancovaly výstavbu nových církevních objektů a podílely se na rekonstrukci a údržbě jen těch památkových objektů, které jsou ve vlastnictví státu a obcí.
Předposlední zásada: aby dotace ze státních prostředků na sociální aktivity byly poskytovány výlučně na základě otevřeného výběrového řízení, za rovných podmínek pro všechny uchazeče. Poslední zásada - v dnešní době velice vážná: aby byly odmítnuty další a další požadavky na restituce majetku předkládané církvemi a náboženskými společnostmi, které jsou v rozporu s historickým nabytím majetku a fakticky jen pokračováním zcizování národního majetku.
Pro informaci poslanců. Majetek, který připravuje vláda k vydání, o kterém se jedná, má zhruba účetní hodnotu 43 mld. Kč, pokud lze nějak objektivněji ocenit nemovitosti typu hrad Bouzov.
Význam církve pro občany a stát nelze srovnávat s významem dalších spolků a občanských sdružení, ale nevidím důvodu, a je to víceméně i stanovisko Ministerstva financí, proč církve mají mít zvláštní protekci. Otázka nezní, zda církev je či není spolek, ale zda je či není soukromým subjektem a zda vykonává činnost, kterou na ni delegoval stát. Církve jsou soukromý subjekt. Svoji činnost nevykonávají na základě státní objednávky, nýbrž ze své vůle. K žádné specifické státní podpoře tady není důvod.
Pokud jde o výši státních příspěvků jednotlivým církvím, tak také není malá. Z 21 církví, které působí v České republice, šest dotace nepožaduje. Dalších patnáct obdrželo v roce 1995 zhruba půl miliardy korun. Navíc se vyvinul historicky i velký nepoměr v dotacích jednotlivých církví.
Dovolte, abych v závěru řekl asi toto: Pochopil jsem původní návrh sněmovny, že se budeme ještě dlouho bavit o otázkách procedury. Jsem velice smutný z toho, že na tuto žádost vláda sněmovně neodpověděla. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Štraitovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Zdeněk Jičínský.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Pane předsedající, vážení kolegové, občas se stává, že parlamentní procedura znehodnotí obsah parlamentního jednání. Kdybychom byli diskusi, která v této věci byla vedena a ještě možná vedena bude, vedli v onom plném parlamentním fóru za účasti vlády, mělo by to nepochybně větší smysl než teď, protože takto nutně bude určité věci nutno opakovat při příští schůzi v rámci onoho nového stanovisko vlády k vládnímu prohlášení, o kterém tu hovořil před chvílí předseda vlády.
I to je důvodem, proč své dnešní vystoupení zkrátím, protože zřejmě o určitých věcech budu muset hovořit na červencové schůzi.
Problém exekutivního vydávání majetku církvím, ale exekutivního majetku vůbec je problém, který se týká základů právního státu v České republice.
A tento problém bohužel není uspokojivě řešen. Já jsem o tom hovořil již ve svém vystoupení k vládnímu prohlášení v loňském roce. Mezitím došlo k mnoha jevům a z řad představitelů vládní strany ODA na její konferenci její bývalý i nový předseda mluvili o politickém, morálním a právním nihilismu. Předseda jejího poslaneckého klubu mluvil o mravním marasmu, který panuje v této zemi. To jsou tedy jevy, které panují za platnosti Ústavy České republiky. Nechám nyní stranou, že místopředseda vlády odpovědný za legislativu, který řekl ta slova o právním nihilismu, byl předsedou ODA. To v této souvislosti není podstatné.
Podstatné je to, že podle mého soudu - a ukázalo se to minule při diskusi o návrhu ústavního zákona o referendu i o návrhu onoho zvláštního zákona, kterým by Poslanecká sněmovna měla vyslovovat souhlas se zvyšováním nájemného - se ukázalo, že tu nejsou jasné některé principy ústavy, resp. že tu chybí představa o tom, co znamená realizace těchto ústavních principů.
Budu stručný. Za starého režimu tu byla jednota moci a jednota vlastnictví. Veškeré vlastnictví významné v hospodářské oblasti bylo státní. Za tohoto stavu bylo možné, aby vláda - a vláda se v průběhu času také neměnila, byla to vláda jedné strany - mohla s tímto vlastnictvím disponovat na základě prováděcích předpisů, protože se neměnil subjekt vlastnictví.
Po listopadu došlo k základní změně, vytvořil se tu pluralitní systém nejen moci, ale vytvořil se tu i pluralitní systém vlastnictví. To je základní změna, kterou bylo třeba provést do právního řádu. Bohužel tu zůstává v tomto ohledu stav zděděný ze starého režimu, kdy vláda na základě platnosti několika ustanovení hospodářského zákoníku může rozhodovat exekutivně, protože tu je stále ještě v platnosti vyhláška ministerstva financí o správě národního majetku, rozhodovat o těchto převodech. Ale tyto převody už nejsou jenom v rámci státního vlastnictví. Tady jde o převody z jedné skupiny vlastnických subjektů do jiné a tyto majetkové převody už mají své důsledky. Vyvlastnění je možné jedině za náhradu. Jsou zde jiná ústavní ustanovení, ale ta bohužel do právního řádu promítnuta nebyla.
Chtěl bych říci těm členům Poslanecké sněmovny, kteří tu byli v minulém období, že přijali zákon o protiprávnosti komunistického režimu. Já tento zákon považuji za špatný, protože si myslím, že zákonem se nemají soudit dějiny. Ale tento zákon vymezuje určité období časové - od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989. V tomto období platily jiné právní principy, než se začaly uplatňovat po listopadu 1989. Zejména od 1. 1. 1993 platí Ústava České republiky. Principy ústavy naplněny nejsou. Podle principu této ústavy exekutivní vydávání majetku znamená neústavní postup, protože z hlediska ústavních principů vláda se takto chovat nemůže, vláda není majitelem státního vlastnictví, vláda je správcem a může ho spravovat jenom v rámci přesných zákonných předpisů. To, že tyto přesné zákonné předpisy dosud nebyly přijaty, patří do oné kategorie, kterou kolega Mašek nazval právním marasmem.
Já nemám ve zvyku užívat takto silných slov, proto cituji jiného autora. Řekl bych, že tu je vážná absence provedení ústavních principů, za které odpovídá vládní koalice. Proto, jestliže chceme, aby se sociálně politické napětí v této zemi nezvyšovalo, jestliže chceme brát vážně slova premiéra z včerejšího dne, že vládní koalice je připravena spolupracovat s opozicí, pak je třeba tyto věci zejména v této citlivé oblasti brát vážně a začít se konečně už poslouchat. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Zdeňku Jičínskému, Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Josef Ullmann.
Poslanec Josef Ullmann: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych trochu osvětlil problém, který zde ve svých tézích nastínil pan poslanec Štrait. Kdybych je jen volně parafrázoval, omlouvám se za to, že je budu jen volně parafrázovat, v podstatě sdělil, že by se stát měl starat jen o ty památky, které vlastní. Takto zjednodušeně si vykládám postuláty.
Vzhledem k tomu, že moje profese mě předurčila k tomu, že se poněkud blíže dotýkám problematiky ochrany památek, musím upozornit na jednu velmi zásadní nelogičnost tohoto názoru. To, že je některý objekt prohlášen za památkově chráněný, není tak učiněno z vůle vlastníka, je tak učiněno z vůle státu, který reprezentuje v této představě společnost, tedy z tzv. veřejného zájmu. Takto je to definováno.
Je samozřejmé, že by měla být přijata zásada a obecný úzus, že každý si své zájmy a jejich naplňování musí nějakým způsobem hradit. Osobně v této věci nepovažuji za nějaké specifikum, zda se jedná o památku církevní nebo o památku zcela jiného charakteru. Je to obecný problém ochrany památek.
Jestliže něco je v zájmu veřejnosti uvedeno do stavu, který má zvláštní režim a který obvykle znamená vyšší náklady na provoz, tak si myslím, že je poctivé, aby se na tom veřejnost - potažmo stát - podílela. Není dost dobře možné, aby jedna strana přikázala režim, který je finančně nákladný, někomu jinému. Kdybych přijat téze pana poslance Štraita a chtěl je uvést do logiky, tak bychom museli říci, že za památkově chráněné objekty mohou být prohlášeny pouze stavby, které vlastní stát. To je samozřejmě absurdní. Ale bylo by to v logice věci. Jestliže přijmeme tézi, že za památkově chráněné objekty mohly být prohlášeny pouze objekty vlastněné státem, pak se musíme nutně zabývat otázkou, že se veřejnost na realizaci veřejného zájmu prostě musí podílet. Myslím, že to je v duchu naší ústavy a že opačný názor z ducha této ústavy vybočuje. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Ullmannovi. O slovo se přihlásil pan poslanec Pavel Dostál.
Poslanec Pavel Dostál: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, původně jsem svoji přihlášku do diskuse stáhnul, ale nyní chci reagovat, protože zde padají informace, které jsou v rozporu s tím, na čem se vláda usnesla 25, 9. 1996 ve svém usnesení č. 498.
Panu poslanci Ullmannovi bych chtěl ještě odpovědět, že celý problém je - mimo toho, o čem hovořil - také o tom, že vláda chce při vydání vybraných více než 200 nemovitostí církvím obejít platný zákon č. 92/1991, o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů. Chce totiž zmíněný majetek převést církvím a řádům na základě zákona o velké privatizaci. Týž předpis však jednoznačně stanoví, že ho nelze vztahovat na bývalý církevní majetek.
A to protože tento zákon ve svém ustanovení § 3 odst. 1 věta druhá doslova praví: "Předmětem tohoto zákona rovněž není majetek, který na stát přešel po 25. únoru 1948 z vlastnictví církví, řádů, kongregací a náboženských společností." Což neznamená pouze to, že tento majetek je vyňat z privatizace, ale také to, že tento zákon vůbec nelze použít pro dispozici s bývalými církevními nemovitostmi.
Zákonodárci, a zde bych se rád dovolal svědectví svých bývalých kolegů z Federálního shromáždění, tedy my, zákonodárci, v roce 1991 jsme předpokládali, včetně pana poslance Luxe, že osud církevního majetku bude upraven zvláštním zákonem. Privatizační zákon kromě toho také vysloveně počítá v ustanovení § 1 s tím, že z předávání do soukromých rukou bude vyňat majetek, který má patřit výlučně státu. Ačkoliv příslušný zákon o státním majetku předpokládá i Listina základních práv a svobod, je pravdou, že ho koalice dosud ani nezačala připravovat.
Teď k porušování příslušné vyhlášky vlády týkající se vydávání tohoto majetku. Tato vládní vyhláška formuluje a stanovuje zcela jasné podmínky, za kterých se může tento majetek převádět ze státu na církve. Jsou to tyto podmínky.
Církve měly tyto pozemky a budovy ve vlastnictví k 25. únoru 1948.
Za druhé, církve se mohou prokázat právní kontinuitou mezi únorem 1948 a 31. 12. 1992.
Další podmínkou je, že do vlastnictví církví se převedou budovy a stavby, které sloužily k duchovním, pastoračním a správním účelům církví.
Poslední podmínkou je, že to budou také budovy, které sloužily k sociální, charitativní, výchovné a vzdělávací činnosti církví a církve jsou připraveny k těmto účelům nemovitosti využívat. To vše za předpokladu, že nebude vznesen na tyto nemovitosti veřejný zájem, týkající se například udržení fungujících státních zařízení, ať už sociálních, či zdravotních.
Teď bych vám dal několik příkladů, jak tato vládní vyhláška je porušovaná vlastně samotnou vládou resp. Ministerstvem kultury, které zpracovalo seznam církevních nemovitostí připravených k vydávání. Lituji, že není přítomen pan ministr Talíř, ale snad ho někdo zavolá.
Dámy a pánové, když zapomenu na kauzu Bouzova a Sovince, zámku Bruntálu a lázní Karlova Studánka, které jsou v podstatě v řešení na základě mé interpelace, tak bych si vás dovolil upozornit na to, že na tomto seznamu státního majetku, který má být vydán církvím, je např. klášter Sázava, národní kulturní památka, církvi konfiskováno za Josefa 11. Jasné porušení několika podmínek. Zámek Suchomasty konfiskován na základě dekretu prezidenta Beneše, zámek Roždalovice, soukromý majetek, opět církvi konfiskován Josefem 11., zámek Rokytnice okres Přerov, kde je nyní ústav sociální péče, opět konfiskováno za Josefa 11. Hošťálkový zámek, poslední majitel pan Jindřich Arco, konfiskován podle Benešových dekretů.
Chtěl jsem se pana ministra zeptat, jak je možné, že na jedné straně existuje vládní vyhláška, která sice nemá platnost zákona, ale má se plnit, a na druhé straně naše vláda, která se má touto vyhláškou řídit, jednoznačně už tím, že tento seznam byl pořízen ve znění, ve kterém existuje, tuto vlastní vládní vyhlášku porušuje.
Na závěr svého příspěvku bych se zastavil u poslední podmínky vládní vyhlášky, kterou zopakuji. Podmínkou vydání jsou budovy, pokud sloužily k sociální, charitativní, výchovné a vzdělávací činnosti církví a církve jsou připraveny k těmto účelům nemovitosti využívat.
Dámy a pánové, pražské arcibiskupství žádá v rámci tzv. restitucí církevního majetku vydání zámku ve Vraném, upraveného k péči o mentálně postižené ženy. Výstavba nového zařízení pro tento účel by si vyžádala náklady ve výši kolem 100 miliónů korun a jen o málo levnější by byla adaptace jiného objektu, který navíc není k dispozici. Podle sdělení přednosty Okresního úřadu Kladno má Okresní úřad názor, že by se tento zámek neměl vydávat. Proč to říkám. Ptám se, když církve dostanou nemovitosti, ve kterých, podobně jako v tomto zámku jsou umístěna sociální či zdravotnická zařízení, jak bude naloženo s těmito státními zdravotními a sociálními zařízeními a co bude státní rozpočet stát vybudování nových zařízení. Ovšem teď si připadám jako u "zdi nářků", protože mluvím k někomu, kdo tady není. Je to škoda. Budu žádat od pana ministra kultury odpověď písemně. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Pavlu Dostálovi a o slovo se přihlásil pan poslanec Josef Ullmann, dále pan poslanec Čestmír Hofhanzl.
Poslanec Josef Ullmann: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, nebudu příliš dlouho sněmovnu zdržovat. Chci jenom poděkovat panu kolegovi Dostálovi, kterého si velmi vážím, že mi vysvětlil věci, na které jsem se neptal a ani o nich nehovořil. Byl bych samozřejmě rád, kdybychom tyto hovory vedli dále. Jistě budou zajímavé, ale uvítal bych, kdyby byly mimo mikrofony sněmovní síně. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Ullmannovi. Vystoupí pan poslanec Čestmír Hofhanzl.
Poslanec Čestmír Hofhanzl: Pane předsedající, ctěné dámy, vážení pánové, včera při zmatení smyslů, které se odehrávalo ve sněmovně, jsem chtěl promluvit o tom, jak před 30 lety jsem v Čechách pochopil, jak vznikla mandarinská čínština. Mandarinská čínština vznikla proto, že v asijských podmínkách, když někdo řekl svůj názor nebo promluvil pravdu, tak byl zkrácen o 30 centimetrů. Proto se vyvinul určitý způsob vyjadřování,. kdy lidé mluvili oklikami.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Pane poslanče, já se omlouvám, že vám vstupuji do rozpravy, ale jsem povinen upozornit vás, že byste se měl věnovat tématu.
Poslanec Čestmír Hofhanzl: Já mluvím k věci.
Mandarinskou čínštinu ovládalo v Číně několik vzdělaných Mandarinů, kteří ji studovali celý život. Bylo to proto, že museli znát dobu, museli pomalu znát i jaké bylo v té době podnebí, jaké měl dotyčný vládce zažívací potíže, aby interpretovali obsah. I v Čechách se z podobných důvodů vytvořila takováto mandarinská čeština před 30 lety. Mohu říci, že po 30 letech to, co poslouchám ve sněmovně, je bohužel - a musím se jistým způsobem omluvit ctihodným gentlemanům z levého rohu - ještě dokonalejší mandarýnština než tomu bylo před lety.
K věci bych chtěl říci tolik. Jsem v této sněmovně od roku 1990 a pamatuji si, když zde hovoří pan profesor Jičínský o nedodržování zákona, že to nejde zákonem.
Že pan profesor Jičínský byl jedním z tvůrců komunistické ústavy, pan profesor Jičínský byl bohužel také jedním z lidí, kteří zaručili pokračování kontinuity právního komunistického systému do naší doby. Chci říci tuto věc. V této zemi a v parlamentu se děje to, co se děje, protože žádný nechce poslouchat druhého, žádný nechce, aby pravda byla objektivní. To, co nevyhovuje nám, tím pádem neuznáme a zneužíváme. Doufám, že mi uznáte, že jsem se snažil vždy hovořit objektivně.
Vydávání církevního majetku samozřejmě mělo jít podle zákona. Církevní majetek měl být vydán již dávno. My jsme po roce 1989 šli budovat demokratický pluralitní stát, tato evropská společnost vyšla z křesťanství. Církev zde má mít svůj majetek proto, aby byla nezávislá nejen ideově, ale aby byla nezávislá i tím, že je jistým způsobem nezávislá majetkově. Nemusím být věřící člověk, nejsem žádný klerikál, ale chci, aby zde tato skupina lidí byla, aby zde tento způsob myšlení byl a aby byli též zajištěni majetkem.
V roce 1991 jsem protestoval proti zrušení zákona o socialistickém státním majetku, což se stalo v květnu 1990. Byl jsem napaden tenkrát nynějším senátorem Rychetským, že jsem mu to dával za vinu, že se na tom spolupodílel.
Tyto věci říkám proto, že jsme za ten stav, který se děje, i za to, co se děje dnes zodpovědni všichni bez rozdílu tím, že nejsme ochotni trvat na objektivní pravdě, když nám to nevyhovuje. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Hofhanzlovi. Pan profesor Jičínský se hlásí s faktickou poznámkou. V tom případě má přednost, pak vystoupí pan poslanec Gross.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Pane předsedající, vážení kolegové, já jsem tady ve svém vystoupení citoval slova předsedů ODA o právním nihilismu. Citoval jsem slova poslance Maška, předsedy poslaneckého klubu, o právním marasmu. Byl bych rád, kdyby představitelé této strany řekli, co tím konkrétně rozumí. Snažil jsem se vyložit, co do tohoto pojmu také vkládám. Jejich slova jsem chápal jako výraz určité reflexe, jako pozitivní uznání odpovědnosti za to, na čem se podíleli a v čem chtějí svou činnost v této sféře, kterou shledávají neuspokojivou, zlepšit. Bohužel to se nestalo, zatím jejich slova musím brát jako propagandistickou frázi. Tolik obecně.
Pokud jde o to, že jsem tvůrcem komunistické ústavy z r. 1960, chtěl bych říci, že mě pan poslanec Hofhanzl velmi přeceňuje, protože tehdy mi bylo tolik, kolik mi bylo a takovou skutečně politickou roli neměl. V té komisi jsem byl, prošel jsem od té doby určitým vývojem. I v té komisi jsem uplatňoval kritické názory, ale o to nejde. Prošel jsem určitým vývojem, o tom jsem už tady hovořil. Jeden můj přítel svého času říkal, že jen osel stále říká í-á. Takže myslím, že člověk má právo na určitý vývoj a byl jsem zvolen stejně jako pan poslanec Hofhanzl hlasy voličů, kteří věděli o této mé minulosti. V tomto směru si nemyslím, že můj mandát má jinou cenu, než má mandát kohokoli, kdo je v této sněmovně. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Zdeňku Jičínskému. Slova se ujme pan poslanec Stanislav Gross. Opět drzí v ruce jednací řád, takže se těším.
Poslanec Stanislav Gross: Pane místopředsedo, to je jen takový strašák, já ho nepoužiji. Chtěl bych se v tuto chvíli vrátit k tomu, co zde bylo včera. Včera tady pan předseda vlády při nejdůležitějším bodu jednání hovořil o tom, že chce, aby byla lepší komunikace i mezi vládou a Poslaneckou sněmovnou, aby lépe fungovaly komunikační a řekněme spolupracující vazby. Chtěl bych v tuto chvíli říci, že mě velice mrzí, že při tomto projednávaném bodu, který se bezprostředně týká jednoho člena vlády, což je pan ministr Talíř, že ten ani necítí potřebu u toho být a slyšet názory, které zde padají a slyšet otázky, které jsou především jemu kladeny.Myslím, že jestli někdo myslí vážně slova o seriózní diskusi a seriózní spolupráci, tak základní předpoklad je, aby se diskuse účastnil a slyšel otázky, které jsou mu kladeny, (Potlesk.)
Pokud by tomu tak nebylo, musel bych velice silně pochybovat o upřímnosti slov, které zde předseda vlády řekl a to bych nechtěl.
Chci říci jedinou věc. Budu muset podat v tuto chvíli, pokud mě pan ministr Talíř neslyší, návrh na odročení tohoto bodu, a to do doby, než se dostaví pan ministr Talíř. Doufám, že v budově je, že k tomu hlasování ani nedojde, protože pan předsedající dá nepochybně určitou chvíli na to, aby poslanci mohli přijít, ale skutečně bych byl nesmírně rád, kdyby se tohoto jednání pan ministr Talíř zúčastnil. Považuji to za pohrdání touto sněmovnou.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Teď jsem v situaci, kdy nemám žádnou přihlášku do rozpravy, takže rozpravu mohu ukončit. Myslím nicméně, že to, co říká pan poslanec Gross, je oprávněné. Doporučuji - pokud se na tom shodneme - abychom ve 14 hodin po polední přestávce za přítomnosti nejen pana ministra Talíře, ale předpokládám i dalších členů vlády, hlasováním rozhodli o usnesení, o těch návrzích, které zde odezněly. Takže ve 14.00 hodin doufám, že to stihneme - budeme pokračovat.
(Schůze přerušena ve 12.38 hodin.)
(Schůze opět zahájena v 14.02 hodin.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Dámy a pánové, je 14. hodin, doba pro jednání klubů a polední přestávku uplynula, takže vás všechny zvu do sněmovní síně.
Projednáváme bod, který se jmenuje Kontrola usnesení Poslanecké sněmovny č. 47 ze 4. schůze a č. 109 z 5. schůze ve věci ekonomického zabezpečení církví a exekutivního vydání majetku církvím.
Připomínám, že skončila rozprava před přestávkou a že v rozpravě zaznělo několik návrhů na usnesení. O těchto návrzích nyní budeme hlasovat a prosím zpravodaje pana poslance Vojtěcha Filipa, aby se ujal svých zpravodajských povinností, přečetl jednotlivé návrhy na usnesení a já o nich potom dám hlasovat.
Prosím o klid, paní a pánové.
Poslanec Vojtěch Filip: Vážená vládo, paní a pánové, pane předsedající, dovolte, abych zahájil shrnutím diskuse.
V celé rozpravě k tomuto bodu bylo několik vystoupení, celkem 7 a pan kolega Ullmann vystoupil dvakrát s připomínkami, s tím, že celkem z rozpravy vyplynuly dva nové návrhy na usnesení, nebo dvoje návrhy na usnesení a pak návrh na usnesení, který jsem přednášel já.
Žádné z těchto usnesení se nevylučuje.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Paní a pánové, prosím o klid.
Poslanec Vojtěch Filip: V rozpravě byly shrnuty některé problémy, které vyplývají z materiálu Ministerstva kultury pod číslem jednacím 260/97, každý je viděl samozřejmě z toho svého pohledu, já bych mohl citovat ty jednotlivé nemovitosti, které například mě bezproblémové nepřipadají, ale nebudu tak činit vzhledem k tomu, že jsem v rozpravě s tím přímo nevystupoval. Samozřejmě, že ty ústavy sociální péče, hřbitovy, Státní židovské museum a nemocnice připadaly v diskusi zejména panu poslanci Dostálovi, panu kolegovi Štraitovi, panu kolegovi Matulkovi problematické.
Pokud jde o návrh na usnesení, který byl pozměňující a přednesen první, byl to návrh paní kolegyně Buzkové, která jej přednesla ještě před vlastní obecnou rozpravou k této věci. Má dva body, když první bod zní, že "Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky žádá vládu České republiky, aby se v době, do níž hodlá rozkládat stabilizační škrty ve státním rozpočtu, zdržela dalších rozhodnutí o vydání majetku státu církevním právnickým osobám." Odůvodnění bylo zřejmé, částečně se o tom zmiňují nároky na státní rozpočet za náhrady tohoto majetku, zejména v oblasti zdravotní péče, sociální péče atd.
Druhý bod byl "Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR opakovaně vyzývá vládu, aby v co nejkratší době předložila návrh zákona o státním majetku." Je to tedy obdoba toho schváleného usnesení, je tam jenom ten důraz na to, aby to vláda udělala okamžitě.
Dalším návrhem, který byl přednesen a který se nevylučuje, je, "aby Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky obdržela na žádost Poslanecká sněmovny od vlády písemnou zprávu o veškerých rozhodnutích vlády učiněných v souvislosti s usnesením Poslanecké sněmovny č. 47 z 26. 7. 1996 a číslo 109 z 11. 10. 1996, a 2. aby o veškerých rozhodnutích, které vláda učinila v oblasti vydávání tohoto majetku církvím a církevním řádům v době od 26. 7. 1996 a o důvodech těchto rozhodnutí".
To jsou tedy ty návrhy, které, pokud by byly schváleny, jsou součástí toho hlavního návrhu, té konstatační části, že tímto projednáním v podstatě vláda jednala proti smyslu oněch dvou usnesení, která jsem zde citoval.
Navrhuji, aby se o jednotlivých usneseních - protože to byl požadavek od obou předkladatelů - hlasovalo odděleně s tím, že bychom dodrželi pořadí tak, jak byly předloženy; návrh kolegyně Buzkové, návrh kolegy Matulky a nakonec návrh můj.
Tolik z rozpravy. Děkuji.