Poslanec Josef Krejsa: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové. Dlouho jsem zvažoval, zda se mám vůbec dnešní schůze zúčastnit, neboť jsem toho názoru, že pro náš národ, pro naše občany, pro naše voliče je naprosto jedno, zda vláda padne či nikoliv, protože je absolutně lhostejné, kdo bude v této zemi vládnout O tom, jak se bude vyvíjet politická, ekonomická, společenská - a jak jsme se přesvědčili při kandidatuře fotbalistů na spoluuspořádání mistrovství Evropy - i sportovní situace v České republice, o tom nerozhodují ani občané České republiky, ani my poslanci, ani vláda, dokonce ani pan premiér Klaus, který - jak věřím, kdyby mohl - by mi určitě potvrdil, že ne vše, co se v této zemi v této době děje, je v souladu s jeho názory a přesvědčením.
O tom, jakým směrem jsme vykročili v polistopadovém divadle, a kam a za jakou cenu kráčíme, rozhoduje nadnárodní lobby v New Yorku, takže každá nová vláda a nový premiér, pokud by opravdu chtěli vládnout, by poslušně cupitali do NATO a do Evropské unie, aby postupně docílili Evropy po vzoru Spojených států amerických, Evropy bez národní identity, Evropy bez ras, Evropy poslušné diktátu již zmíněné nadnárodní lobby. Jediné, co může jako odměnu dělat česká vláda opravdu demokraticky, je rozkrást veškerý národní majetek, vytvořit v zemi novou šlechtu s absolutní mocí, absolutními privilegii, která si k obrazu svému přizpůsobí zákony, které navíc budou udržovat v poslušnosti pouze osoby nepřátelské, neposlušné a nepohodlné.
Vzhledem k výše uvedenému je naprosto lhostejné, jak dnešní hlasování o důvěře vládě dopadne. Na katastrofální situaci v naší zemi se nic nezmění a nezmění to ani případné předčasné parlamentní volby, pokud v nich drtivým způsobem nezvítězí strana, která se vzepře americkému diktátu a své přátele bude hledat někde jinde.
Dámy a pánové, jedním ze stálých terčů mých rozprav byl bývalý ministr, dnes kolega poslanec Kočárník. Jsem přesvědčen, že právem. Proto jsem jeho televizní výrok, že ekonomická situace v zemi není zas tak zlá, jak se tvrdí, bral jako vtip týdne. Naopak výroky ministra obrany, že škrtat nemíní, naopak rozpočet armády je nutno zvyšovat, mi zněl jako vtip špatný na samé hranici svéprávnosti, ale z božích pohnutek blahoslavených chudých duchem, bez postranních pohnutek.
Když jsem se pak od svých zahraničních expertů z Kanady a Spojených států a od svých informátorů na Ministerstvu obrany (Veselost.) dověděl, že celá současná krize České republiky byla - podobně jako listopad 89 - vyvolána uměle zahraničními zpravodajskými službami, a to z jediného důvodu, aby byly škrty tzv. "balíčku" použity pouze armádu České republiky, a to z toho důvodu, abychom postavili na nohy zdecimovanou, zdevastovanou a nebojeschopnou armádu za 42 miliard škrtů ostatních resortů, alespoň tak, abychom se mohli stát členy NATO.
Dámy a pánové, pokud má balíček vládních opatření sloužit k posílení armády, pak tato vláda mou důvěru nezíská. Pokud mě pan premiér ubezpečí, že škrty v jednotlivých resortech nebudou takto použity, pokud naopak slíbí, že podpoří zrušení armády a 32 miliard takto uspořených přidělí Policii České republiky, aby mohla opravdu a důstojně chránit své občany, nebo tyto miliardy rozdělí sociálně potřebným v naší zemi, pak jsem ochoten zvážit podporu stávající vlády, byť starost o občana by měla být prvořadým a hlavním úkolem každé vlády z principu a automaticky. Děkuji za pozornost. (Potlesk v části sálu.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Krejsovi a prosím, aby se slova ujal pan poslanec Nehera. Připraví se pan poslanec Vojtěch Filip.
Poslanec Jindřich Nehera: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, po roce se dostáváme do situace, kdy vláda v čele s Václavem Klausem předstupuje před tuto Poslaneckou sněmovnu se žádostí o vyslovení důvěry této vládě.
Tato před nás předstupuje s nepatrnými kosmetickými úpravami. Před rokem vláda díky sociálním demokratům důvěru získala. Marné bylo volání republikánů, že tato vláda není schopna vést tuto zemi. Marné bylo volání republikánů, že tato vláda nehájí zájmy této země a zájmy občanů České republiky.
Vláda tedy důvěru získala a bylo pouze na ní, aby tuto důvěru zužitkovala v praxi. Jak to pouze po jednom roce dopadlo, víme všichni moc dobře. Když zrekapitulujeme rok této vlády, musíme nutně dospět k závěru, který jde shrnout pouze do jediného slova, které zní: katastrofa.
Vláda pokračovala v totální devastaci naší země, a to ve všech směrech. Václav Klaus ani na chviličku nepřipustil, že nastoupený směr této vlády je špatný. Naopak se nás snažil přesvědčovat o jeho jediné správné cestě k blahobytu a o jeho neomylnosti. Výsledky této samochvalné politiky se dostavily v plné své nahotě a naše republika se ocitla v situaci, v jaké se nachází. Je pak pozoruhodné, když předseda této vlády Václav Klaus prohlásí, že vláda zná recept, jak vyvést tuto zemi z této nelichotivé situace. Tato slova nelze brát jinak, než jako špatný žert, a nebo že si pan premiér nevidí ani na špičku nosu.
Myslím si, že Václav Klaus měl dostatek času, aby dokázal, jak to s touto zemí a lidem této země myslí. Slogan, který na nás ve volební kampani číhal téměř na každém kroku a který zněl "Dokázali jsme, že to dokážeme", dnes opravdu nese své ovoce, bohužel ve všech směrech v negativním světle.
Ano, pan premiér Václav Klaus opravdu dokázal, že to dokáže, pokud měl ovšem, na mysli dostat naši zemi do takové hluboké hospodářské krize, v jaké se v současné době naše republika nachází. Pokud neměl zrovna toto na mysli, musím konstatovat, že pan premiér Václav Klaus je lhář.
Nemá cenu se zmiňovat o všech těch vládních aférách, na které republikáni usilovně upozorňovali, protože o tom by se dala napsat celá kniha a dala by se číst celý týden. Stačí se jen držet toho nejdůležitějšího. Dopady vládního programu na naši ekonomiku a na naše občany. A zde vláda propadla na celé čáře. Plně to prokazují průzkumy veřejného mínění.
Udivuje mne, že vláda v této situaci místo toho, aby podala demisi, našla v sobě tu drzost požádat tuto Poslaneckou sněmovnu znovu o důvěru. Udivuje mne, že se k tomuto kroku odhodlal sám pan premiér Václav Klaus, který tak rád jiným káže o morálce a etice.
Mám-li tedy celkově zhodnotit žádost vlády o vyslovení důvěry, kterou nám zde přednesl její předseda Václav Klaus, musím nutně použít jeho vlastní výroky. Pokud si nezaťukám na čelo, musím prohlásit, že je to nehoráznost a drzost nejvyššího stupně. Doporučuji této Poslanecké sněmovně, aby opravdu velmi pečlivě zvážila jak bude hlasovat. A ten, kdo se chce vyslovit pro vyslovení důvěry této vládě, ať vezme laskavě na vědomí, že tím přebírá veškerou spoluodpovědnost za další nenapravitelné škody, které tato vláda napáchá.
Občané této země nebudou stále jako slepé stádo ovcí a nebudou stále doplácet na hrubé chyby, ať už nechtěné nebo ty záměrné. Den účtování se blíží. Děkuji za pozornost.
(Potlesk v části sálu.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Neherovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Vojtěch Filip. Připraví se pan poslanec Jozef Wagner.
Poslanec Vojtěch Filip: Vážený pane předsedající, pane předsedo vlády, paní a pánové, dovolte mi, abych velice krátce řekl několik poznámek.
Slyšeli jsme vystoupení pana předsedy vlády. Já jsem žádal o jeho stenografický záznam, abychom se jím mohli vážně zabývat v našem poslaneckém klubu. Ještě jsem ho neobdržel. Nebudu se tedy detailně vyjadřovat k tomu, co tady uvedl a nechám naše stanovisko na našem kolegovi Václavu Exnerovi, který přednese stanovisko poslaneckého klubu. Musím ale reagovat na některá vystoupení, která tady zazněla.
Jsem rád, že řada dalších kolegů přišla na to, co bylo zřejmé v září loňského roku a počátkem října. V době, kdy tady probíhalo jednání o prvním čtení rozpočtu České republiky na rok 1997, bylo zřejmé, a zejména tím myslím bývalé pracovníky Prognostického ústavu, že není možné, aby se ekonomická situace v České republice v roce 1997 vyvíjela příznivě.
Onen rozpočet, který působí od ledna letošního roku, samozřejmě znamenal pokles výkonu české ekonomiky a také znamenal, že Česká republika nebude pokračovat v žádném rozvojovém trendu. Navíc, a to mě mrzí na některých kolezích ve sněmovně, nejsou schopni přiznat, že tato realita byla očekávána a nejsou schopni přiznat, že to byl klub KSČM, který inicioval v té době jednání o důvěře vládě. Chyběly nám tenkrát podpisy na potřebných 50 poslanců, abychom zařadili tento bod do jednání sněmovny. Jistě bychom si ušetřili některé zmatené kroky, které od února letošního roku probíhaly v České republice, v české ekonomice, ale i v nadstavbě v našem životě.
Velmi mě zarazilo jedno další vystoupení. Pan místopředseda vlády Lux tady řekl, že je potřeba v této chvíli vyjádřit důvěru vládě, protože byla schopna najít to vlastní zrcadlo a pokračovat v jiném trendu, než který tady byl nastolen, a že tato vláda je toho schopna. Já jsem se zatím seznámil jenom velmi povrchně s oněmi 20 miliardami škrtů na letošní rok, a jsem přesvědčen, že tomu tak není. Jsem přesvědčen, že došlo k tomu, že tíži celé ekonomické reformy budou zase nést na svých bedrech prostí občané tohoto státu a že prioritou české vlády není starost o českého občana, ale urychlený vstup do Severoatlantického paktu, který musí být, ať to stojí, co to stojí. Jsem přesvědčen, že takto otázka před občanem ČR nestojí. Jsem dokonce přesvědčen, že mnohem důraznější diskuse o tom, jestli jsme schopni vydávat ty astronomické částky na přezbrojení české armády, je důležitější diskusí než diskuse, které probíhají často v našich výborech, ale i na této sněmovně.
Dalším důvodem, pro který jsem nespokojen se současným opatřením, je to, že není řečeno, kdy skončí restituce v ČR. Není řečeno, že konečně bude nastolena restituční tečka, že bude ukončen proces, který jednoznačně destabilizuje další vývoj české ekonomiky. Měli jsme projednávat v již uplynulých 14 dnech, a dnes jsme toho opět svědky, kontrolu usnesení Poslanecké sněmovny č. 47 a 109 z uplynulých schůzí Poslanecké sněmovny. Proč o tom hovořím? Jde jednoznačně o to, zda tento bod nemá být předřazen před hlasování o důvěře v tuto vládu. Jsem dokonce přesvědčen, že tento majetkový transfer činí vláda nikoliv bez vědomí Parlamentu, ale proti vůli Parlamentu. Vláda se snaží vládnout proti Parlamentu a vyvolává tak sama ústavní krizi. Nevyvolá ji tedy opozice, ale vláda svými činy.
Já proto navrhuji, aby v tuto chvíli bylo možné hlasovat po skončené rozpravě a poskytnuté přestávce na kluby o tomto usnesení, o vyjádření důvěry vládě až po proběhlém bodu Kontrola usnesení Poslanecké sněmovny č. 47 ze 4. schůze a č. 109 z 5. schůze ve věci ekonomického zabezpečení církví a exekutivního vydávání majetku církvím. Jsem přesvědčen, že i v této diskusi se najde řada odpovědí na to, jestli tato vláda může mít důvěru tohoto Parlamentu v době, kdy se snaží vládnout proti nám. Děkuji. (Potlesk z levé části sněmovny.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Filipovi. Dámy a pánové, pokud by nebylo námitek, tak já bych o tomto procedurálním návrhu, kterému rozumím tak, že je to návrh na přerušení tohoto bodu po ukončení rozpravy a na pokračování v projednávání tohoto bodu až po projednání bodu, který jste jmenoval, tak bych o tom dal rozhodnout třeba poté, co odezní další příspěvek. (Poslanec Filip: Ano.)
Dámy a pánové, jako další je přihlášen do rozpravy pan poslanec Wagner. Slovo má však pan poslanec Pavel Maixner, který je na řadě a přítomen.
Poslanec Pavel Maixner: Pane předsedající, vážení hosté, dámy a pánové, je skoro přesně jeden rok od vyhlášení výsledků voleb do Poslanecké sněmovny. Po této jedné čtvrtině našeho funkčního období se tato vláda pod vedením především ODS a premiéra Václava Klause dostala zákonitě do problémů, z kterých stejně není úniku a dříve nebo později nebo dnes, jestli najdou odvahu i poslanci vládní koalice, padne a bude na věky věkův patřit historii a tomuto špatnějšímu, co tato zem kdy zažila.
Nechci vyloženě negovat vše, co tato vláda - a vlády jí podobné předcházející vytvořily - přinesla pro tuto společnost a náš český národ. Faktem je, že těch lepších, pozitivnějších a ušlechtilejších skutků bude v hodnocení daleko, daleko méně nežli těch, které jsou vlastně součástí i toho dnešního hlasování o tuto vládu. A právě tyto skutky ji přivedly k tomu, aby žádala o vyslovení důvěry v Poslanecké sněmovně. Přitom každý z nás je si Jistě vědom, že je to jen jakási hra a vnitřní alibismus o něčem, co je ve skutečnosti úplně jinak a vně této sněmovny, je stav přesné obrácený. Vládní poslanci jistě rádi dnes ještě podpoří tuto skomírající vládu, která nemá žádnou podporu veřejnosti, občanů tohoto státu a nakonec i vás, poslanců vládní koalice, i když to nedáte dnes najevo.
Skutečnost je ale taková, a vývoj v naší zemi je neúprosný. Pokud nechcete uvěřit těmto slovům, tak bych vám radil otevřít oči, vylézt z ulity, jít se porozhlédnout po vlastech českých, abyste zjistili, jak se mají věci ve výrobě, ve spotřebě, za kolik se dnes u nás produkuje a za kolik toho občan tohoto státu dostane.
Samozřejmě vás nechci v žádném případě poučovat ze znalosti základních dat naší ekonomiky, to bych si nikdy nedovolil. Ale jen chci upozornit na to, že zde nemáme jen úředníky a ministerské či vládní zaměstnance. Navíc celková koncepce a rétorika této vlády a i vlád předcházejících je rétorika arogance, pohrdání a nechuti se o něčem s kýmkoliv a kdykoliv bavit. Opozice, která má povinnost neustále útočit na vládu a upozorňovat na její chyby, musí zákonitě zapadat do politického spektra, být jeho součástí a ne jí pohrdat, nálepkovat, zakazovat a zesměšňovat.
Hlavní představitelé tohoto státu se za celých 7 let nenaučili přijímat kritiku, alespoň z části si ji osvojit a přizpůsobit se tak skutečným pravidlům demokracie a právního státu, jak stojí v Ústavě ČR. Vždy radši upřednostnili svoji jedinou správnou cestu beze změn a korekcí a není to tak dávno, stačí si připomenout jen dva, tři měsíce zpět, kdy tato vláda a tito samí členové vlády zde ve sněmovně a i jinde mimo tyto zdi tvrdili nám všem a celému národu, že jsme na tom velmi dobře, a to jak po stránce ekonomické, tak po stránce kapitálového trhu.
Dnes, jen pár dnů po prosáknutí již zcela nezadržitelných čísel a faktů, je situace zcela jiná a vláda opět mlží, opět používá polopravd a lží a snaží se uchlácholit veřejnost a snad i nás v této sněmovně. Přitom jednoznačně nejčistější a nejlepší řešení by bylo od vlády, kdyby podala demisi a prezident jí vyhlásil termín mimořádných parlamentních voleb. Tento postup by skutečně odrážel stav, který je ve společnosti, byl by legální a ničím neobvyklým v porovnání s například konáním předčasných parlamentních voleb ve Francii nebo Kanadě, kde nikdo z nás nemůže prohlašovat, že by šlo o státy s málo stabilizovanou demokracií nebo státy s nefungující ekonomií. Proto pojem předčasných parlamentních voleb by neměl být pro obyvatelstvo strašákem, jak je dnes prezentováno, ale jako pojistkou, se kterou je nutno počítat. Rozhodně je daleko lepší a tisíckrát levnější pro náš již tak dost zchudlý stát, aby došlo k vyřešení vleklé politické krize tím nejčistějším způsobem, a to jsou volby.
Dámy a pánové, je tomu jen několik dnů, co tato sněmovna projednávala bod Pokles produkce naší ekonomiky a její příčiny. A dnes, po těchto pár dnech, máme vyslovit důvěru vládě, která vyměnila 3 ministry, nevytvořila žádné podmínky pro to, aby naše ekonomika začala fungovat a jen zdevalvovala českou korunu o 20 %. Přitom sám pan premiér Václav Klaus jasně prohlašoval, že naše měna je stabilní, nemusíme se ničeho obávat, a to ještě den předtím, co vešlo ve známost zrušení fluktuačního pásma a tím odstartování devalvace.
Myslím, že i toto velmi podobné náš stát už zažil ve své minulosti a víme všichni, kdy to bylo. Příměr pro pana premiéra velmi nezáviděníhodný, zvláště poté, když vezmeme v úvahu co dnes pan premiér zastává a prosazuje.
Vážená vládo, dámy a pánové, dnešní vláda přichází před Poslaneckou sněmovnu s tím, aby jí tento Parlament vyslovil důvěru na další měsíce, rok či do konce volebního období, a vůbec si nechce připustit skutečnost, že je to právě tato vláda, která přivedla tuto zemi do této velmi složité situace. Mně je velmi těžko pochopitelné, že je to právě tato vláda, v tomto složení, která má tu odvahu a přímo drzost přijít před volené zástupce tohoto národa a chtít po nich důvěru. Jsou to jen a jen oni, co zde za tímto řečništěm sedí a seděli celá léta, tvářili se jako zrození bohem, proklamovali jen svoji údajně správnou cestu, nesnesli ani náznak kritiky a věcných připomínek a jejich kroky vedly nesrovnatelně tuto zemi k bídě, devastaci a poklesu životní úrovně. To, že je to pravda, dnes vidíme, slyšíme a čteme z dat každý den.
Jsem si vědom samozřejmě i toho, že oživit tento již hluboko pohřbený stát bude práce velmi složitá, velmi bolavá a také velmi nákladná. V souvislosti s tímto je celkem logické, že žádnou z podstatných změn v systému tohoto státu nemůže vytvořit tato vláda s těmi, co ji do tohoto stavu přivedli. Přímo z řad scifi mě přišla některá vystoupení v posledních dnech od pánů ministrů z KDU-ČSL, kteří jsou součástí koalice vždy, jsou na všem podepsání stejným rukopisem jako celá koalice, snad jen s tím rozdílem, že to jsou právě jejich resorty, které vykazují největší neschopnost v řízení a postrádají jakoukoliv koncepci. Přicházejí dnes s tím, že je potřeba "nás omluvit; vytvořilo se v rámci transformace pár chyb, ale ode dneška již budeme dělat vše v souladu se zájmy našeho státu a s vámi, našimi občany."
Po vlastně dokonalém vykradení celého státu v rámci privatizace a uplatnění restitučních nároků jen některých, pravděpodobně těch vyvolených, úplné benevolenci v poklesu vlastní výroby a produkci spoléhat na onu zázračnou ruku trhu je nesmyslné a neproduktivní. A kam ta neproduktivnost vedla a vede, všichni víme. Propad na běžném účtu platební bilance je dnes už kolem 9 %.
K tomu hlubokému nepochopení faktů a skutečností, kterou zavinili lidovci zrovna tak jako koaliční partneři, přicházejí s takovými návrhy, jako je odložení deregulací a snížení platů ústavních činitelů o 40 - 50 %. Ano, jsou to všechno kroky, které jako opoziční poslanec musím přivítat s velkou slávou a plně s nimi souhlasit. Ale je zde jeden základní problém, a to je skutečnost, že poslanci KDU-ČSL celých dlouhých 7 let vždy coby jeden muž zvedali své ruce pro zvýšení svých platů, vždy hlasovali proti všem návrhům SPR-RSČ na jejich snížení, které je dnes vlastně hodně podobné.
Druhý záhadný návrh je oddálení deregulačních opatření v oblasti energií a bydlení. Přitom, jestli mě paměť dobře slouží, tak to byli právě lidovci, co přišli s tímto opatřením na vládu a požadovali 70 % zvýšení energií a všech nájmů. Proč potom ony veletoče od KDU-ČSL na politické scéně? To si lidovci myslí, že lidé tohoto státu je budou vnímat jako ty správné spasitele a že to jsou právě jen a jen oni, kdo tento stát vyvedou z krize?
Opak je pravdou. A jen doufám, že zvítězí zdravý rozum tohoto národa a nejdéle příští rok při předčasných parlamentních volbách dojde k radikální změně a sami občané tohoto státu si udělají pořádek a posoudí dokonale, kdože to vlastně může za všechny složitosti těchto dnů a následujících měsíců.
Vážená vládo, dámy a pánové, vláda nám všem připravila už dva balíčky opatření: Jeden o neutěšených číslech, která hodnotí naši ekonomiku, a druhý balíček o katastrofálním propadu naší koruny. "Předností" obou těchto balíčků jsou astronomické škrty ve státním rozpočtu ve výši 42 miliard Kč. Nedovedu si představit reakci vlády a všech vládních poslanců, kdyby s něčím jenom velmi podobným vystoupil někdo při schvalování státního rozpočtu. Pravděpodobně jedna z vašich reakcí by byla taková, že byste onoho dotyčného poslali a doporučili mu psychiatrické vyšetření nebo něco podobného. Dnes je to realita a jsem zvědav na vás, koaliční poslance, jak se s tímto problémem vyrovnáte. Jeden den hot, druhý den čehý. Kde jsou vaše sliby vyrovnaného státního rozpočtu, kde jsou vaše sliby v investicích, ve výstavbě infrastruktury v růstu platového základu a růstu životní úrovně? Sedm let se slovy pana premiéra odrážíme ode dna, sedm let nám právě tato vláda hlásá utahování opasků a další a další proklamace.
Tak kde je ta pravda a kdo za to může? Nesvedete tento váš krach nakonec na opozici a SPR-RSČ zvlášť?
Vážená vládo, doporučil bych vám jen mlčet, nekličkovat, nevysvětlovat, nemlžit, nedělat žádné veletoče ani převlékat kabáty, ale jen v klidu podat demisi a odejít, dokud je čas, a odejít jen s hanbou. Děkuji za pozornost. (Potlesk)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Slovo má pan poslanec Václav Exner, připraví se pan poslanec Jozef Wagner.
Poslanec Václav Exner: Pane místopředsedo, členové vlády, dámy a pánové, dovolte abych jménem poslanců za KSČM potvrdil naši pozici v níž dlouhodobě se stavíme k vládě tak, že jí nemůžeme vyslovit naší důvěru.
Proti České straně sociálně demokratické důsledně upozorňujeme na problematickou politiku vlády a trváme na tomto našem postoji od prvního hlasování o té vládě České republiky, která po rekonstrukci před nás znovu předstupuje s otázkou důvěry.
Ale vítáme změnu postoje sociální demokracie. Domníváme se, že je potřeba ukončit činnost vlády, která je v takové pozici, že se soustavně snižuje její obliba u veřejnosti, že stále více občanů upozorňuje na to, že je to vláda, která nemá jejich podporu.
Zároveň se však musíme ptát, jak daleko jde sociální demokracie ve své změně postoje. Především mi dovolte, abych připomněl dohody po volbách v roce 1996 o rozdělení pozic v moci výkonné tzv. tolerováním vlády a funkcí a pozic v Poslanecké sněmovně. Bude také zde určitá změna v tom, že vládní koalice a Česká strana sociálně demokratická usurpuje v Poslanecké sněmovně pozice, které by poprávu příslušely dalším dvěma opozičním stranám?
Jsme pro širší jednání v politickém spektru, které by v dané situaci předešlo pokračování záporných tendencí i období politické a hospodářské nestability. Domníváme se, že pokračování této vlády a její politiky by zajistilo právě další pokračování politické a ekonomické nestability naší země.
Ve stanovisku našeho klubu, se kterým jsme vystoupili v bodu programu, jehož začátek názvu zněl "Zpráva vlády o ekonomické situaci", jsme vyslovili mnoho kritických připomínek k současné ekonomické situaci naší země a k hospodářské politice naší současné vlády. Zároveň jsme navrhli usnesení, ve kterém jsme zformulovali požadavky na zpřesnění vládního prohlášení v těch zhruba 15 oblastech, které pokládáme za nejkritičtější. Toto usnesení Poslanecké sněmovny se setkalo s poměrně velikou podporou, chyběly pro jednotlivé části 2 až 4 hlasy k tomu, aby bylo přijato. Hlasy vládní koalice byly však návrhy zamítnuty.a bylo zamítnuto také to, co bylo součástí návrhu usnesení, aby vláda upřesnila své vládní prohlášení právě v uvedených oblastech.
Nicméně uplynulo pár dnů a vláda České republiky byla přinucena reagovat na některé z navržených oblastí tzv. druhým balíčkem. Není nám zatím konkrétně známo, jaká opatření skutečně v rámci tohoto balíčku budou přijata, avšak to, co se dovídáme ze sdělovacích prostředků a nakonec i z vystoupení jednotlivých členů vlády, ukazuje na to, že k zásadní změně politiky nedojde.
Rozhodli jsme se v této situaci, že seznámíme Poslaneckou sněmovnu a vládu České republiky s našimi představami, které ve většině případů jsou poměrně v příkrém rozporu s názory a praxí současné vlády České republiky.
Dovolte mi, abych vám uceleně tyto představy přednesl. Samozřejmé, že také my se musíme vypořádat s otázkou, kde na navržené změny politiky seženeme zdroje a peníze. V této věci souhlasíme s velkou částí názorů, které byly již předneseny z ostatních politických stran. Dovolte mi se však podrobněji u této otázky zastavit a říci také naše názory, které již přednesené věci v některých směrech doplňují.
Asi nejjednodušší naše odpověď zní: Nenajde-li se nic lepšího, pak je potřeba hledat peníze a zdroje aspoň tam, kde na to bral peníze ten pošpiněný "komunistický" režim. Ale vážná a zodpovědná odpověď spočívá v tom, že realizace všech sociálních opatření předpokládá úspěchy při realizaci efektivní hospodářské politiky státu. Především to znamená obnovení úrovně průmyslové a zejména strojírenské výroby přinejmenším na pozici let na konci 80. let. To vyžaduje též obnovit zahraniční odbyt průmyslových a strojírenských výrobků a dalšího našeho zboží. Tím se získají desítky miliard korun na daních ze zisku a jiných daních.
Považujeme za zásadní, aby finanční prostředky na hrazení zvýšení sociálních výdajů byly získány:
1. Ze státního rozpočtu, a to:
a) růstem jeho příjmové stránky z daňových výnosů zvětšujícího se objemu výroby a obchodu a z cel. Zde nastolujeme zcela vážné spolu s ostatními opozičními partnery požadavek zdanění majetku, prokázání jeho původu, a to při progresivních sazbách a také sankcí.
b) z redukce daňových úniků a z důsledného vymáhání státních pohledávek
c) snižováním výdajů na státní správu, reprezentaci a nákladů na vstup do Severoatlantické aliance
d) vytvářením účelového státního dluhu s návratnými investicemi
2. Z výnosů státních podniků a organizací
3. Z příjmů Fondu národního majetku, který navrhujeme strategicky pojmout tak, aby mohl investovat prostředky, které mu budou svěřeny do správy, a podnikatelsky je obhospodařovat.
Jako hlavní a okamžitě dosažitelné zdroje však jsou:
1. Daňové a jiné příjmy z rozvoje výroby a služeb, které by neodcházely za hranice naší republiky
2. Výnosy státních, resp. veřejnoprávních organizací
3. Zvýšení platební disciplíny plátců daní, cel a jiných příspěvků do státního rozpočtu
4. Omezení daňových úniků a finančních podvodů
5. Postihy za nedodržování zákonů, které jsou spojeny s finančními sankcemi
6. Snížení nebo zdanění nezvykle vysokého rabatu distribuční sítě s léky, který v současnosti činí 38 %
7. Zvýšení daňového zatížení u nejvyšších příjmových skupin obyvatelstva, právnických i fyzických osob
8. Snížení nákladů na státní správu, zbytečně rozbujelou
9. Snížení nákladů na přezbrojení armády odmítnutím vstupu do Severoatlantické aliance
10. V krajním případě i deficitem státního rozpočtu, pokud budou půjčené prostředky využity na rozvoj výroby, budou tedy ve lhůtě řekněme 5 až 10 let návratné
11. Otevřenou ponecháváme otázku zahraničních investic, kterým se rozhodně nemůžeme vyhýbat, ale které nemohou být poplatné podřízenému postavení, nerovnoprávným podmínkám, ideologické předpojatosti a cizím mocenským zájmům.
Na základě těchto přínosů do státního rozpočtu a vytváření zdrojů KSČM v jednotlivých oblastech života společnosti navrhuje pro národní hospodářství a obchod:
1. Přednostně je třeba dosáhnout zastavení dosavadního nepříznivého hospodářského vývoje České republiky a spolu s tím nebo bezprostředně následně opětného oživení činitelů efektivního, trvale udržitelného rozvoje. Chceme vrátit českému hospodářství perspektivu prosperující ekonomiky a zabránit jeho dalšímu podřizování zájmům zahraničního, případně nadnárodního kapitálu.
Na tomto základě je nutno obnovit základní sociální jistoty obyvatelstva a dosáhnout postupného růstu jeho životní úrovně. Cestu k dosažení těchto cílů vidíme v motivaci co nejrozsáhlejšího počtu účastníků hospodářských procesů, v aktivní hospodářské politice státu respektující a využívající optimálně tržní principy, řídící a koordinující roli státu i nezbytná administrativní opatření, důsledné uplatňování zásad sociální spravedlnosti a v účinné ochraně národních hospodářských zájmů na úrovni odpovídající úrovni v jiných zemích při respektování mezinárodních závazků.